RH - 2. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Jessice vybledl její sebevědomý úsměv, když se jí do sítnice vypálilo červené písmeno.

F.

Jako F?

Naprázdno polkla.

F! Selhání. Selhala. Neúspěšná. Obrovské… selhání.

Pod tím pro Jessicu nepředstavitelným klasifikováním bylo ručně dopsáno, Příště byste měla zvážit zadání, slečno Chaseová.

„Koukni na to,“ řekl kluk, který seděl vedle ní. Naklonil se do jejího osobního prostoru a špičkami prstů poklepal na papír. „Ledová královna mi dala A mínus. Co jsi dostala, Zázračný mozku? Pulitzerovu cenu za nejlepší závěrečnou práci?“

Jessica rychle ztopila její nepodařenou (nepodařenou?) práci do kožených desek. „Za tohle nedávají Pulitzera.“

„Uf. To byl vtip. Nejsi už konečně unavená z toho, jak mě věčně odmítáš?“

Vysoukala se ze židle, třásly se jí kolena. F? Jak? Proč? To musela být nějaká chyba.

Zamířila k stupínku v přední části místnosti, kde stála doktorka Ellingtonová. Ellingtonová vypadala vždy upraveně. Lesklé, blonďaté vlasy měla zastřižené do elegantního mikáda, které jí lehce padalo do tváře, když vkládala papíry do kufříku. Její námořnicky modrý kostýmek se sukní stál víc než Jessicy auto. Kdyby Ellingtonová nevypadala až přespříliš chytře, možná někdy až děsivě, tak by byla určitě považována za přitažlivou. Jessica pevněji sevřela svoje desky.

Někdo chytil Jessicu za paži. Otočila se a zjistila, že ten kluk A mínus se na ni s nadějí díval. Vypadal elegantně, na sobě měl modré polo tričko a kalhoty, přejel si rukou přes světle hnědé vlasy. „Nepřidáš se ke mně na kávu?“

„Ne, díky.“

„Kino? Večeře?“

„Ne, ehm…“ zamračila se. „Připomeň mi, jak se jmenuješ?“

Jeho pěkná chlapecká tvář povadla. „Doug. Čtyři měsíce sedím vedle tebe, a ty si nepamatuješ, jak se jmenuju?“

No, sedělo vedle ní hodně kluků. Nepředpokládalo se, že si bude pamatovat jejich jména, když měla o ně nulový zájem.

„Promiň. Dougu. Teď nemám čas na povídání. Musím probrat něco důležitého s doktorkou Ellingtonovou.“

„Počkám na tebe.“

„Nemám zájem.“

„Jak jinak. Nikdy nemáš o nikoho zájem. Randíš jenom s kretény, že?“

Před očima se jí mihnul obrázek jejího bývalého snoubence. Sedrica Lionhearta jste rozhodně mohli definovat jako kreténa. Rozešli se, ale už před dvěma roky, takže už více s kretény nerandila. Nebo s kýmkoliv jiným, mimochodem. „Co to je za otázku?“

„Krásná, chytrá, sexy.“ Vypočítával na prstech. „Definice ženy, která randí jenom s kretény.“

Jessica přimhouřila oči. „Tak proč ti teď dávám košem?“

Doug sebou trhnul a jednou rukou se chytnul za srdce. „Ach. Kráska má drápky.“ Zaculil se. „Počkám na tebe venku.“

„Vážně, Dougu, neobtěžuj se.“

„Počkám.“

Setřásla ze sebe jeho ruku a pokračovala směrem ke stupínku. Když se Jessica zastavila před doktorkou Ellingtonovou, ta se na ni usmála jako had s hnědou rtěnkou.

„Máte chvilku, profesorko? Chci si s vámi promluvit ohledně svojí známky.“

„Není o čem mluvit, slečno Chaseová.“

„Nechápu, jak jste mě mohla…“ Jessica polknula a vysoukala ze sebe. „… ohodnotit jako neúspěšnou. Moje práce je dobrá.“ Narovnala se, aby nabyla jistoty, kterou teď necítila. „Vynikající.“

Ellingtonová pokrčila rameny. „Možná, ale jak jsem jasně naznačila, nedržela jste se zadání.“

To nebyla pravda. Ne zcela. „Rozebrala jsem zadaný případ. Přezkoumala jsem všechny soudní dokumenty. Související literaturu. Pustila jsem se do pozice obhájce i žalobce. Vyhodnotila verdikt a dopady rozhodnutí na další případy.“

„Taky jste, ale došla k názoru, že obhájce zaujal nesprávný postoj a pokračovala v odvolání, protože jste se egoisticky rozhodla, že dokážete případ vyhrát.“

Egoisticky? Jessica otevřela pusu. Zavřela ji. Zhluboka se nadechla. „Ale obhájce selhal, protože k případu přistoupil špatně. Kdyby se řídili mojí strategií-“

„Slečno Chaseová, jste studentkou druhého ročníku práv. Vážně si myslíte, že dokážete vyhrát případ, který nevyhrál právník s praxí?“

„Jo, popravdě, myslím. Jestli se na to podíváte z jiného úhlu-“

Doktorka Ellingtonová zvedla ruku, aby ji umlčela. „Známka platí, slečno Chaseová. Potřebujete vážně změnit postoj.“ Chladně se usmála. „Užijte si léto.“

Jessica ji chytila za paži. „Počkejte. Přepíšu to. Vyjmu všechny odkazy na moji alternativní strategii.“

„To jste měla udělat už napoprvé.“ Ellingtonová odtáhla ruku. „Vaše banda obdivovatelů už na vás čeká.“ Kývla ke dveřím. „Možná vám pomůžou s vaším malým problémem.“

Jessica kouknula přes rameno ke dveřím, kde stálo šest nebo sedm kluků, kteří je sledovali. Co s tím měli společného? Položila si jednu ruku na čelo, bojovala se slzami.

„Och, neplakejte, krásná Jessico.“ Ellingtonová na ni lítostivě našpulila pusu. „Nechcete mi přece zničit den, ne?“ Vzala si ze stolu svoje desky a otočila se. Náhle se najednou zastavila, aby nevrazila do děkana, doktora Taylora, který právě vcházel do dveří.

Taylor vypadal jako Perry Mason, akorát starší. „Můžete se na chvilku zastavit u mě v kanceláři?“

Ellingtonová si povzdechla, sklonila hlavu a kývnula.

Taylor se pak přesunul k Jessice. „Vypadáte smutně, Jessico. Je všechno v pořádku?“

Ne, rozhodně nic nebylo v pořádku. Podívala se na doktorku Ellingtonovou, nechtěla si stěžovat na hodnocení před jejím nadřízeným. Možná si takové hodnocení Jessica zasloužila. Místo toho se snažila zapůsobit na svoji učitelkou brilantní strategií. Očividně selhala.

„Všechno je v pořádku,“ zachraptěla Jessica.

„Jestli se mnou chcete něco projednat v soukromí, tak moje dveře jsou vždycky otevřené.“

Ale co za to, pomyslela si. Vzhlédla k němu a nachytala ho, jak jí koukal do výstřihu. Olízl si rty, když očima přejel k jejímu krku a pak zpátky na prsa. „Ano, moje dveře jsou pro vás vždycky otevřené, Jessico Chaseová.“

Ellingtonová ho chytla za paži. „Jdeme na tu schůzku.“

Doktor Taylor se ušklíbnul. „Ach, ano, naše schůzka.“ Dotknul se Jessičiny tváře. „Užijte si léto.“

Než se stihla Jessica od něj odtrhnout, tak se otočil a pochodoval ke dveřím s Ellingtonovou v závěsu.

Jessica vystřelila z budovy, za zády se rozléhal šepot jejích spolužáků. Pravděpodobně bude muset opakovat příští rok předmět Ellingtonky. Jako studentka třetího ročníku. Nejhorší ponížení pro nejlepší studentku z ročníku. Nebo alespoň byla nejlepší. Teď? Pravděpodobně byla na dně.

Když vyšla ven, tak vzhlédla k modré kalifornské obloze. Slunce kontrastovalo s jejími vyhlídkami, které byly momentálně schované za mraky.

„Jess!“ Její spolubydlící, Beth, taky studentka práv, ji nadšeně objala. „Poslední den školy. Připravená oslavovat?“ Byla jedinou Jessičinou kamarádkou. Jediná osoba, na kterou se mohla spolehnout. Kdyby nebylo Betiny podpory, tak by se pravděpodobně kvůli Seda uplakala každou noc do spánku. Jessica objímala Beth a bojovala se slzami. Beth se odtáhla a zadívala se na ni, lehce ji pohladila po tváři.

„Ach ne, něco je tady špatně. Potřebujeme čokoládovou zmrzlinu. Hned!“

Později, když seděly s krabicí čokoládové zmrzliny na Jessičině posteli, tak Beth zareagovala na situaci typicky, jako její přítelkyně. „Četla jsem tu práci. Byla to práce na A. A plus. Ellingtonka je na tebe zasednutá, nebo tak něco. Měla bys jít za doktorem Taylorem. Řekni mu, co se stalo. Možná ti pomůže.“

Jessica si nabrala další zmrzlinu a s každým soustem se cítila lépe. „Ten chlap je slizoun. Jediné co dělá je, že mi zírá na kozy.“

„Každý ti zírá na kozy, Jess.“

„Taky jsem jediný student, kterého zná jménem.“

„Ty to opravdu nechápeš, že?“

„Nechápu co?“

„Jsi nádherná. Kolem sebe máš kluky, kteří před tebou padají na kolena, jen aby sis jich všimla. A jak je to dlouho, co jsi měla naposledy sex?“

„Víš, že to nebylo od-“

„Když jsi dala kopačky tomu blbečkovi, se kterým jsi byla zasnoubená. “

Jessica přikývla. Nechápala, proč se pořád kvůli Sedovi trápila.

„Přeneseš se někdy přes něj?“

„Už jsem se přes něho dostala.“ Nesnášela ho až do morku kostí. Většinou kvůli tomu, že jí hrozně moc chyběl.

„Jasně, zlato. A kdo ti utíral každou noc slzy?“

„Ale už jsem kvůli němu dlouho nebrečela.“

Beth se na ni soucitně zadívala. „Já vím. Omlouvám se, že jsem to zase vytáhla.“ Ze lžičky slíznula zmrzlinu. „Už jsi našla nějakou práci?“

„Ne.“ A to jí dělalo starosti. Všechna místa, na která se přihlásila, nevyšla. Mohla se přihlásit na neplacenou stáž, ale potřebovala peníze a trh práce stagnoval. „Tohle léto musím sehnat 8.000 dolarů, jedno ze stipendií bylo jen na dva roky. Teď za něj musím sehnat peníze.“

„Tak si prostě vezmi nějakou půjčku.“

„Odmítám se zadlužit. Viděla jsem, jak dopadla máma. Nikdy nepůjdu po stejné cestě k finančnímu krachu. Nebo požadovat, aby se o mě postaral chlap. Nemá žádnou sebeúctu.“ Jessica si nabrala několikrát zmrzlinu, když si vzpomněla na svoji matku.

„Jess, myslím, že tohle není to samé. Ty platíš za vzdělání. Za co platila ona?“

Jessica protočila oči. „Plastika prsou. Úprava nosu. Opalování. Tělové zábaly. Spodní prádlo. Věci, které jí zajistí bohatého manžela.“

Beth se zaculila. „Přesto se provdala za čtyři zoufalce.“

„Pět, když započítáš současného zoufalce.“

„Vidíš, to se nedá srovnat. Prostě si vezmi půjčku a užij si léto na pláži.“

Jessica se usmála. „Máš na mě špatný vliv, Beth.“

„Jediný způsob, jak tohle za tři měsíce vydělat, je nelegální.“ Beth ozářil nápad. „Nebo…“

„Proč se mi zvuk tvého ´nebo´ nelíbí?“

„Moje sestřenice Aggie pracuje ve striptýzovém baru, který se jmenuje Paradise Found v Las Vegas.“

„Striptýz? Co to má se mnou společného?“

„Vydělala tam majlant, Jessico. S tím, jak vypadáš, tak to budou po tobě chlapi házet prachy plnými hrstmi.“

„K čertu, to ani náhodou, Beth.“

„Proč ne? Byla jsi přirozený talent, když jsme chodily na lekce pole dance. Instruktor tvrdil, že bys to měla dělat profesionálně. A vím, že tě to bavilo. Líbilo se ti to.“

Pole dance byl zábavný a líbil se jí. Aby byla přesná, milovala ho.

„Nemyslíš si, že dělat exotickou tanečnici, nepoškodí moji budoucí právnickou pověst?“

„Ne. Vážně ne. Stačí si vymyslet přezdívku. Nikdo se to nedozví.“

„Ehm, Beth, podle rodného čísla jdou dohledat záznamy o zaměstnání.“

„Nikoho nezajímá, jestli jsi během vysoké pracovala v klubu. Přestaň se vymlouvat. Přiznej si to. Je to skvělý nápad.“

„To se nestane. Vykašli se na to.“

„No, tak pak to vidím tak, že strávíš svoje prázdniny s matkou a nevlastním otcem.“ Beth si pobaveně odfrkla. „To bude sranda. Jak se má Ed?“

Zpravidla se Jessica myšlenkám na nevlastního otce, Eda, vyhýbala. Způsob, jakým na ni hleděl, tím lačným pohledem. Náhodně se jí dotýkal nebo se o ni otíral. Dal pryč zámek z koupelny, aby ji mohl nachytat ve sprše. Sledoval ji, když spala. Omylem použil její kartáček na zuby. Jednou ho načapala, jak si ho tajně honil a kolem jeho ubohého ptáka měl omotané její kalhotky. Jessica se otřásla. Ed byl dobrý důvod, proč se vyhýbat návratu domů, ale postoj její matky ´viním Jessicu, za to, že má její manžílek pro ni slabost´, to bylo přímo nesnesitelné.

Jessica se jednou rukou chytla za břicho.

Nakonec, na exotické tanečnici nebylo nic špatného. Dokonale legální. Hodně peněz. Potencionálně posilující zkušenost. Možná bylo načase, aby využila své fyzické dary, které jí doteď jen dělaly starosti.

„Tak Paradise Found, jo? Máš na Aggie číslo?“