M&M - 8. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Irenka

Abriella a Tommas

TOMMAS

Jakmile Tommas zavřel dveře jejich prázdninové chatky, ihned zamířil otevřeným prostorem směrem k místu, kde za tenounkým závěsem ještě stále šťastně spala jeho žena. Pokud v tomto prázdninovém místě existovalo něco, co se mu nelíbilo, byla to skutečnost, že v chatkách měli před dětmi jen minimální soukromí.

Což znamenalo, že se nemohl se svou manželkou milovat ani zdaleka tak moc, jak to potřeboval a chtěl. Ale měl – při nejlepším – celou jednu hodinu, kterou mohl strávil se svou ženou dřív, než budou venku před chatou čekat muži, aby zamířili na svou… obchodní část této dovolené. Měl v plánu využít každou jednotlivou minutu toho času ve svůj prospěch.

Upřímně pochyboval, že si Abriella bude stěžovat.

Tommasovi neztrácel žádný zasraný čas s tím, aby se dostal z pyžama, které si předchozí večer oblékl. V době, kdy se dostal na svou stranu postele, už byl nahý a tvrdý. Takový byl jeho život s touto ženou, která nevzrušeně spala na posteli. Když šel spát, byl tvrdý jako kámen a každé zkurvené ráno se probouzel s ocelovou tyčí mezi nohama. Na nažhavení mu stačil i obyčejný pohled na to, jak jeho žena prala prádlo. Kdyby se mu do cesty nestavěl smysl pro zodpovědnost, držel by svou ženu celý zatracený čas v posteli.

Byl tak slabý.

Jako nějaká kočička.

Když Tommas vklouzl do postele vedle své ženy, neobtěžoval se s tím, že by se Abriellu snažil pomalu probudit. Na sobě neměla nic jiného než hedvábnou noční košilku, která ji stěží zakrývala nahý zadeček, takže to jediné, co chtěl doopravdy udělat, bylo dostat ruce a rty na její tělo. Takže to udělal.

Jeho ruce vyhrnuly její noční košilku vysoko nad její nohy, jeho rty zatím vyhledaly nejdřív její hrdlo. Okamžitě poznal ten okamžik, kdy se probudila. Pod jeho zuby jí zrychlil puls. Místností se rozlehl její jemný výdech, který ho naplnil chtíčem jako nic jiného. Stále ji líbal, dokonce i když na jeho smysly doléhalo její mumlání.

„Co jsi… ach,“ vydechla.

Hrdlo jí posel polibky a pak, když její noční košilku vyhrnul dost vysoko na to, aby vystavil její kůži pro svá ústa, zajel na její pevné bříško. Zbožňoval chuť své ženy, když jí měl takhle po ránu jako první věc v ústech. Bylo to prostě tak dobré, jak skutečně chutnala po sexu. Jako sladkost a slanost – jedinečná s dotekem jeho chuti.

Protože Bůh věděl, že on do ní byl naprosto hotový.

Neustále.

Bylo to zvířecí touha. Nemohl by jí prostě zatraceně odkopnout a to bez ohledu na to, co dělal. Každý jednotlivý člověk musel vědět, že tahle žena byla jeho a to nezapomínal připomínat každému, kdo by si myslel něco jiného.

„Bože, Tommy.“

Její slova byla vysoká a naprosto bez vzduchu.

To bylo tak, jak se mu opravdu líbily.

Když zabořil svou hlavu mezi její stehna, měl v plánu přimět je být mnohem hlasitější.

Abriella věděla, že to přichází; když svým jazykem kroužil kolem jejího pupíku, cítil, jak se jí stahovalo břicho, a zvedala své boky a tiskla se jimi proti němu. Své prsty zapletla do jeho vlasů a tahala za ně tak tvrdě, až ho kůže na hlavě pálila, když konečně řádně vklouzl mezi její stehna.

Tommas svými ústa vyhledal její pohlaví a už byl hotový. Tvrdší než žula a když pojídal mezi stehny své ženy nebeskou manu, tak se třel proti posteli. Na způsobu, jak svým jazykem zas a znovu dráždil Abriellin klitoris, nebylo na tom nic lehkého ani sladkého. Tak jako tak ne, že ona by se starala o to, aby to bylo jemné a sladké.

Chtěla se udělat. Každý úder jeho jazyka a drsný způsob, kterým se jeho prsty zarývaly do jejích vnitřních stehen, aby mu je nesevřela kolem hlavy, ji nutil vyklenout záda nahoru, její výkřiky se dostávaly do nemožných výšin.

Sladký Bože.

Zbožňoval slyšet své jméno z úst své ženy.

Žadonící.

Hlasité.

Skutečně dokonalé.

„Ach můj bože, Tommy, prosím…“

Ještě jednou nasál ten chvějící klitoris mezi své rty a sál ho tak tvrdě, že se pod ním na posteli konečně udělala. Nehty se zarývala do jeho hlavy, celá se napjala a ze rtů jí unikl výkřik, který se rozlehl tichou chatkou. Její chvění otřásalo jimi oběma. Na okamžik si vychutnával pohled na svou ženu, která prodýchala svůj první orgasmus dnešního ráno. Kdyby měl svůj den - a on ho měl, protože to tak dělal vždycky – byl by to první zatracený orgasmus z mnoha. Tommas nedal Abrielle žádný čas pro to, aby se zotavila. Znovu vklouzl do jejího těla a nechával po sobě horké polibky, které měly její chuť z toho, jak jí ráno probudil a ona se udělala. Když začala ztěžka dýchat, svůj pohled zamkla s jeho a počastovala ho jedním ze svých škádlivých úsměvů. Jeho prsty sevřely její hrdlo přímo pod její čelistí. Hlavu zabořila zpátky do polštáře. Políbil ji na rty, které se před ním rozevřely. Na způsobu, kterým rty jeho žena pracovaly proti jeho rtům, jak její jazyk zajížděl dovnitř a ven z jeho úst, aby získal co nejvíc její chuti, jak jen ona mohla dostat z jeho rtů, kterými ji doháněl k šílenství, něco bylo.

Její stehna se kolem něj okamžitě sevřela a přitáhla si ho tak blízko, jak jen mohla, aby si mohla třít svou mokrou kundičku o jeho délku. A když její ruka vklouzla mezi jejich těla, aby dostala hlavičku jeho penisu přímo ke své štěrbině, svět se naklonil zpátky na svou osu. Vklouzl do svého domova a život byl zase v pohodě.

Znovu nádherný.

Prostě takový, jaký potřeboval.

Nic nedokázalo smýt jeho stres a zbavit ho starostí tak, jako to dokázala jeho žena, když spolu šukali. Nic ho nedokázalo přimět zapomenout na všechno, než jen to, když byl zabořený v Abrielle patnáct centimetrů hluboko.

„Řekni mi prosím, že Tommaso je…“

„Ráno odešel. Zvednout a zářit, ženo.“

Abriella se bez dechu zasmála. „To jsem si myslela.“

„Vlastně si nemyslím, že by ti tohle mělo vadit.“

„Dokonalý způsob, jak se probudit,“ zasténala jeho žena. „Děkuji.“

Tommas se vytáhl z jejího těla, až v ní byla jen hlavička jeho penisu, a pak se do ní znovu vtlačil. Podruhé to bylo tvrdší – dost na to, aby se jeho žena zajíkavě nadechla a oči se jí s chvěním zavřely. Měl ji pod sebou a měl na ní dokonalý výhled. Její řasy ovíjely její růžové tváře, vlasy měla rozcuchané po celém polštáři.

Jemně jí políbil na rty a pak svými prsty stiskl její hrdlo o trochu pevněji. „Co chceš, co? Řekni mi, zlato, a já ti to dám.“

„Prostě mě ošukej, Tommasi.“

Jo, to bylo to jediné, co chtěl.

Prostě to udělal.

Tommas se nedostal z chaty ven během hodiny tak, jak předpokládal, a tak jako tak rozhodně ne oblečený a připravený na svůj dnešní výlet za obchodem spolu s ostatními muži. Nehnul se od své ženy až do okamžiku, než mu začal zvonit telefon, který odmítal přestat. Usoudil, že ať mu z mužů volal kdokoli - pravděpodobně Damian, ale klidně to mohl být i Adriano – nehodlal to vzdát dřív, než ukáže svou tvář.

Z chatky vyšel v okamžiku, kdy si právě zapínal svou hedvábnou košili, kterou nosil. Sako měl přehozené přes rameno a hodinky zatraceně ani nepopadl, ale své ráno strávil tak dobře, což bylo pro Tommase to jediné, co pro něj bylo důležité.

„Skutečně?“ zeptal se Damian, který stál spolu s Theem a Adrianem jen pár kroků od předních dveří jejich chatky. „Ještě nejsi ani oblečený?“

„Buďte šťastní, že jsem vůbec vyšel ven. Mohl jsem trávit celé své zasrané odpoledne děláním přesně toho, co jsem dělal, což by bylo mnohem lepší než sedět s vámi třemi dvě hodiny v autě. Dneska vůbec nemusím jít, vzpomínáš si?“

Adriano se zamračil. „Projev svou vírou, jo?“

Theo protočil oči a zamířil k dokům. „Hele, nikdo nemá rád být probuzený v šest hodin ráno nebo odtažený pryč od kočičky své ženy, ale jsme tady. Takže všichni sklapněte a udělejme vše pro to, abychom se mohli vrátit zpátky ke spánku, šukání či čemukoli jinému, co o této dovolené chceme dělat. Také, jak mi dneska ráno řekla moje manželka, je Štědrý den a nikdo se na Štědrý den nechce vypořádávat se sračkami někoho jiného, takže konec.“

Theo DeLuca, každým coulem.

Vždycky hlasem rozumu.