M&M - 12. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Irenka

Lily a Damian

DAMIAN

„Dej tomu hodinu a budou tvrdě spát,“ řekl Damian Theovi.

Theo se zasmál. „Budou v pořádku, D. Nedělej si kvůli nim starosti.“

To se snáz řeklo, než udělalo. Pomyslel si, že tohle byla prostě část toho být tátou. Ať už by měl nebo ne, vždycky si o své děti bude dělat obavy. Dokonce i když je opouštěl jen na pár hodin.

„A díky,“ dodal Damian, „že jste přišli na Štědrý den, abyste je pohlídali.“

Theo pokrčil rameny. „Nám to nevadí.“

Ne, Damian předpokládal, že ne. Kdykoli někdo potřeboval pomoc se svými dětmi, Theo a Eve vždycky rychle přispěchali pomoci a vůbec si nestěžovali.

„Jak dlouho jim to v koupelně ještě bude trvat?“ zeptal se Theo.

Damian se zasmál. „Dokud se Eve nebude cítit spokojená, že Lily vypadá naprosto skvěle.“

Jeho švagr jen potřásl hlavou, ale nic neřekl. I když kde byla lež? Lily byla šťastná, že na pár hodin vypadne ven z chatky jen s Damianem. Pokud by si na sebe mohla vzít jedny z těch pohodlných maxišatů, které měla tak ráda, bylo by jí úplně jedno, jak by vypadala nebo co dalšího by na sobě měla. Na druhou stranu Eve, přišla vyzbrojena spoustou tašek se šaty.

Bylo to pouhé cvaknutí dveří od koupelny, které v místnosti znovu upoutalo Damianovu pozornost. Z koupelny vešla Lily, která na sobě měla ty samé maxi šaty, ve kterých vešla dovnitř, ale vlasy ji spadaly po ramenou v měkkých vlnách. Neměla nanesené téměř žádný make-up, protože upřímně řečeno, Damian si stejně nemyslel, že by ho potřebovala. Zvlášť ne dnes večer.

„Co jste tam vůbec dělaly?“ zeptal se Theo. „Vypadá stejně tak, jako předtím, Eve.“

Eva po svém manželovi střelila pohledem. „Mluvily – nic z toho není tvou věcí.“

Theo si jen vzdychl.

Damian se jen zasmál. Ve skutečnosti to bylo pravděpodobně tak, že Lily byla chvíli na Eve trochu shovívavá a pak se rozhodla obléknout si to, co si chtěla vzít. A dokud s tím byla jeho žena v pohodě a šťastná, vůbec mu to nevadilo.

„Až budeš připraven, můžeme jít,“ řekla Lily a místností přešla až k němu. Natáhl ruku směrem k ní. Bez otázek ji přijala a přitom mu nabídla zářivý úsměv, jak uměla jen ona. Stále nejvíc zbožňoval její úsměv. Ten a její nohy. „A protože jste mi neřekli, co budeme dělat, doufám, že to, co mám na sobě, je v pořádku.“

Damian se usmál a sklonil se ke své ženě, aby svými rty zachytil ty její. Její ústa s těmi jeho teď pohybovala v důvěrně známém tanec a on to zbožňoval stejně tak, jako vždy. Až příliš brzy se musel odtáhnout, protože kdyby s tím začal hned teď, tak by se odsud nikdy nedostali ven. „To, co máš na sobě, je dokonalé. Navíc, pokud se změní plány, vždycky to z tebe můžu sundat.“

„Jo, to už stačilo,“ zabručel Theo. „Tohle o své sestře nechci poslouchat. Běžte ven.“

Theo mávl rukou, jako by je vyhazoval a Damian řekl: „Za okamžik.“

Lily mrkla.

Damian ji znovu políbil.

„Nejdřív se rozloučíme s kluky, že jo?“

„Jasně, srdíčko.“

Joe a Cory se se svými autíčky usadili pod houpací sítí. Pro teď si vystačili sami se sebou. Ale otázkou bylo, na jak dlouho. Lily si k nim klekla dolů, aby se s nimi rozloučila a oba je políbila na vrchol hlaviček. Oba byli až příliš zabraní do svých her, než aby si uvědomovali, že jejich máma s tátou odcházeli, nicméně Damian to považoval za požehnání.

„Na tetu Eve buďte hodní,“ řekl svým chlapcům, „ale strýčku Theovi udělejte peklo, jo?“

Cory se usmál, jako by pochopil naprosto přesně, co mu jeho táta řekl. Joe se naopak vrátil zpátky ke svému tichému hraní, jako by nikdo nic neřekl.

„Já to slyšel,“ zamumlal Theo za Damianem.

Ten jen znovu mávl rukou.

Damian už nechtěl ztrácet ani minutu. Vzal Lily pevně za ruku a bez jakéhokoli rozloučení či dalšího poděkování, které by řekl přes rameno, zamířil ven ze dveří. Lily ho s lehkým smíchem následovala ven z chatky do nočního vzduchu. Na této dovolené zatím od příjezdu nedostali jediný okamžik, který by měli jen sami pro sebe – na dalších pět minut se svou ženou odmítal čekat už byť jen jediný další okamžik.

„Trochu netrpělivý, ne?“ zeptala se.

Damian se ušklíbl. „Nemáš ani ponětí, jak.“

• • •

„Mmm, kurva.“

Člunem se nesl Lilyin vysoký, bezdechý smích. „Říkala jsem ti to, že jo?“

Když jeho manželka seděla na jeho penisu a loďka, ve které byli, se díky jejich frenetickému milování bláznivě pohupovala, bylo pro něj zatraceně těžké mluvit. Ne, že by si na to Damian stěžoval, protože to rozhodně ne.

„Ano. Říkala jsi mi to.“

Před očima viděl Lilyin sexy malý úsměv. Dobře, jí a černé, inkoustové nebe s hvězdičkami, které se vznášely na tmavém pozadí. Vzadu na obzoru byl vidět bílý měsíc a Damian si pomyslel, nikdy nevypadal jasnější a hezčí.

„Měla jsem pravdu, že?“

Damian pevně svíral boky své ženy, a pak těmi svými tvrdě vyjel vzhůru. Když ji vyplňoval tak moc, jak jen mohl, chtěl znovu slyšet její sladké lapání po dechu. Zbožňoval ten pocit, jak ji svým penisem protahoval. Skutečně neexistovalo nic, co by se podobalo sexu s jeho manželkou. Nic, s čím by se to dalo porovnat.

Tohle bylo nebe.

„Měla jsi pravdu,“ zamumlal a znovu si v paměti oživoval to, jak se kolem něj svírala její kundička, zatímco ona se svými ústy popásala na jeho čelisti. „Sex mi rozhodně pomáhá zapomenout na vodu.“

Nebo aspoň ji v to tak jako tak nechával věřit. Dneska v noci skutečně neměl žádný důvod proč mít obavy z vody, ale když se mu usadila přímo do klína s příslibem zábavy a hříchu, rozhodně se jí nechystal odmítnout. Ne, když se na něm chystala jezdit, až nedokázal zpříma vidět či správně dýchat.

Tohle bylo až příliš dobré, než aby si to nechal ujít.

Žádný muž, který byl při smyslech, by tohle neodmítl.

Bylo to prostě takhle jednoduché.

Jeho boky se začaly znovu pohybovat v okamžiku, když konečně začaly ustupovat záchvěvy z posledního Lilyina orgasmu. I když na rozdíl od posledně na něm nejezdila tak tvrdě a rychle. Ne, usadila se přímo na něj, až byl hluboko uvnitř ní a pak v jeho klíně kroužila svými boky jen tak pomalu, aby ho doháněla k šílenství. Rukama sevřela jeho čelist a pak ho znovu políbila. V jejím polibku nebylo žádné milosrdenství - na tom, jak svým jazykem vjela do jeho úst, aby našla jeho jazyk, nebylo nic snadného ani sladkého.

Skutečně, ten polibek byl cítit jako válka.

Pohyb jejích boků ani na okamžik nezpomalil. Dokonce i když její polibek hořel tak, že ho spaloval, a on zatraceně nedokázal její stehna dostatečně udržet.  Ach, rozhodně se takhle chystal vyvrcholit a rozhodně to bude šílený.

Bože, svou ženu miloval.

• • •

„Dobře, tohle lepší bude dobré,“ řekla Lily. „Když jsi mi řekl, že máš na dnešní noc překvapení, nemyslela jsem si, že tím myslíš tohle.“

Její hlas byl slabý, což Damianovi říkalo, že v tenhle okamžik nebyla úplně šťastná. Nebo možná to bylo jen proto, že ji usadil do loďky a zavázal jí oči.

„Dokonce ani nemáš rád vodu, Damiane.“

To neměl.

Vůbec.

Ale věděl, jak řídit loď s malým motorem, a teď taky uměl zasraně plavat. Stejně tak i Lily. Díky tomu mohl se sebe setřást spoustu obav, které cítil. Na loďce také nebyly jejich děti, což znamenalo, že v tenhle okamžik bylo o dva malé lidi méně, o které si nemusel dělat obavy. To všechno pomáhalo.

Zasmál se. „Já vím, ale bude to stát za to, Lily.“

„Můžu si sundat -“

„Ne.“

Jeho žena si odfrkla, ale on, i když to nemohla vidět, se usmál. Stačil jednoduchý telefonát cestovnímu agentovi, kterého si najali, aby jim zajistil většinu věcí ohledně jejich dovolené, a měl všechny informace potřebné k tomu, aby se tahle noc stala dokonalou. Měl loďku, věděl, kam jet a v kolik by to bylo nejlepší, aby viděli show, a neměl žádné pochybnosti o tom, že jakmile tam dostane svou ženu, i ona by velice dobře pochopila, proč potřeboval, aby během jejich téměř půlhodinové jízdě lodí měla zavázané oči.

„Už jsme skoro tam,“ slíbil.

Lily se trochu usmála, ale mlčela.

I když Damian nelhal. Stačilo dalších pět minut a loďka se ocitla poblíž malého ostrova obklopeného kolonií planktonu, která rostla u pláže. Loďkou zajel jen tak daleko, aby neuvízla v písku, a z loďky vyhodil břidlicový blok spojený s lanem, který jim měl posloužit jako kotva.

„Dobře,“ zamumlal Damian, „dostanu tě z lodi. Voda ti bude sahat do pasu, takže se nevyděs.“

„Cože?“

„Lily, celou dobu budu hned vedle tebe. Je to jen na okamžik a pak ti oči rozvážu. Slibuji.“

„Ale -“

„Uvolni se.“

Povzdechla si, ale když jí pomáhal sundat si šaty, aby je alespoň pro tenhle okamžik udržel suché, zůstala zticha. Pak si rychle sundal i své šortky, do kterých předtím vklouzl. Z loďky nejdřív vystoupil sám a pak pomohl i jí sestoupit do vody. Jakmile byli oba ve vodě a jednou rukou ji pevně svíral kolem pasu, se Damian natáhl a sundal jí pásku z očí. Lily to pár okamžiků trvalo, ale jakmile se podívala na něj, usmál se.

„Dívej se na mě, dobře?“

„Ale proč?“

„Jen… na okamžik, srdíčko.“

Lily se s potřesením hlavy usmála. „Co to vůbec děláš?“

„Uvidíš.“

Vedl je blíž k pláži a Lily se celou dobu dívala stále jen na něj, přesně tak, jak jí to řekl. Uviděl to jako první – plankton, který pod průhlednou modrou vodou přímo zářil. Vzhledem k temně modré obloze plankton vyzařoval proti písku jasně modrou neonovou barvou.

„Dobře, do toho. Podívej se, Lily.“

On už plankton viděl, takže ho mnohem víc zaujalo to, jak se rozzářily oči jeho ženy, když viděla, proč je sem přivedl. Maledivy byly v tomto ohledu skutečně speciálním zážitkem - nádherné pláže, fantastičtí lidé, kteří je přivítali, a zážitky, které jim zůstanou na celý život.

Jako třeba tenhle.

Vypadalo to, jako by se zářící plankton táhnul podél tiché pláži ostrova dobrou míli či dvě. Skutečně, byl všude, kam jen jejich oči dokázaly dohlédnout.

Pokračovali společně dál, až jim voda sahala jen po kotníky. Každý krok, který udělali, rozsvítil plankton ještě o něco víc. Lily se smála a skláněla se, aby mohla skrz vodu zabořit prsty do písku, což mělo za následek, že na místech, kterých se dotkla, zůstaly drobné zářící stezky.

„Ach, můj bože,“ zašeptala. „To je úžasné.“

To bylo.

Ale ona byla ještě lepší.

Lily se znovu narovnala a přitulila se k Damianově boku. Políbil ji na vrchol hlavy a když se zaklonila, aby se na něho podívala, políbil ji i na rty.

„Veselé Vánoce, Lily.“

„Veselé Vánoce, Damiane.“