M&M - 1. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Irenka

Lily a Damian

LILY

Svátky by neměly být stresující. Tím si  byla Lily Rossi naprosto jistá. Neměly by pokaždé, mimo rozhodování o tom, který dárek někomu koupit, vhánět do srdce člověka úzkost. Člověk by si měl dělat starosti jen s tím, aby se na jednotlivých párty ukázal včas, jedl dobré jídlo a relaxoval.

Svátky by neměly zahrnovat balení zavazadel pro dvě děti – ve skutečnosti dva velice výtržnické chlapce ve věku batolat - jednou unavenou matkou a otcem, který vypadal, jako by právě dosáhl stropu své trpělivost.

„Proč tohle všechno potřebuješ?“ zeptal se Damian ze dveří ložnice.

Lily si odfrkla a z očí si odfoukla podivnou vlnu svých blond vlasů. Byla skloněná nad kufrem a snažila se všechen jeho obsah maximálně slisovat, aby konečně - možná, za pomoci Boží – mohla zavřít zip. „Místo toho, abys otvíral ústa a ptal se na pitomé otázky,“ zavrčela na svého manžela, „bys mohl přijít sem a pomoci mi to zavřít. Co ty na to?“

„Lily,“ oplatil ji Damian klidně, „budeme mít nadváhu.“

„Tak zaplatíme příplatek. Co chceš, abych udělala? Víš, jací Joe a Cory jsou - potřebují všechno své oblečení, protože jinak nebudou mít žádné zatracené oblečení.“

Protože chlapci byli věčně špinaví.

A hlasití.

Chlapci navíc potřebovali své oblíbené hračky. Věci, které měli v letadle a mimo něj zaměstnat jejich pozornost. Takže děti prostě musely cestovat s obrovským množstvím sraček, protože se jednalo o děti a to bylo tak, jak život s rodiči zacházel. Jako s jedním obrovským vtipem.

Haha, tak legrační.

Nemluvě o tom, kdyby Lily nepamatovala na to, aby zabalila věci i pro svého manžela, Damian by neměl nic co nosit, protože o to nejevil ani nejmenší zájem. Spíš než o to, co bude nosit na sobě, až se dostanou na Maledivy, se raději zajímal o to, co dostane v letadle k jídlu.

Takže ano, Lily musela jen pro pár lidí zabalit spoustu sraček.

„Mami! Cory mi vzal mou hračku! Mami!“

Lily zavrčela a se zavrtěním hlavy ignorovala výkřik svého tříletého dítěte, který vycházel odněkud z chodby. Joe nenáviděl lidi ve svém prostoru. Už ve svém věku chtěl prostě být sám, dělat své vlastní věci a ve svůj vlastní čas. Pokud se chtěl připojit k lidem nebo k party, pak by to udělal. Ale víc než častěji Lily našla svého syna v tichém prostoru, kde si hrál jen sám se sebou.

To bylo prostě to, co měl rád.

Joe Lily v mnoha ohledech připomínal svého vlastního otce.

Na druhou stranu Cory?

Ach, tohle dítě bylo jeho naprostý opak. Potřeboval pozornost. Skutečně si ji přímo vychutnával. Dvouleté batole chtělo být středem vesmíru každého člověka, a nasrat, pokud jste si mysleli, že budete něco víc, než jen s ním celou tu dobu mluvit, až z vás všechno vymluví.

Lily své děti milovala.

Milovala je celým svým srdcem, až do skonání věků… až do svého posledního dechu, a dokonce i pak… bude je milovat dál a dál.

Ale ta věc s mateřstvím?

Tohle nebyl žádný zatracený vtip.

Nebyla pro lidi se slabým srdcem, ani pro ty, co měli slabý žaludek. Mateřství by slabé sežvýkalo a pak je vyplivlo ven s rozcuchanými vlasy, rozmazaným make-upem a něčím ošklivým, co jim zaschlo na rameni, a to ještě dřív, než by si byť jen uvědomili, co se stalo.

Děti byly jako žraloci ve vodě. Místo krve dokázaly vycítit i tu sebemenší slabinu. A jakmile ji vycítily, pak… skončili jste. Rozhodně vás nešetřily.

„Mami!“

Damian si s povzdechem zastrčil ruce do kapes a zhoupl se na patách, aby se mohl podívat do chodby před ložnicí. „Joe, svého bratra zvládneš. Pravidla znáš. Buď budeš sám nebo ne. Ale vyřeš si to ty.“

„Ale -“

„Joe.“

„Bere mi moje hračky!“

„Se svým bratrem si to vyřeš.“

Lily by přísahala, že netrvalo ani pět vteřin, kdy se chodbou neslo ticho. Pak ho následovalo nevěřící výkřik bolesti, který vyšel z úst dvouletého batolete a pak následoval další úder.

„Au, Cory. Nemlať mě!“

„Žádné bití!“ vykřikl Cory.

Úder, úder, úder.

„Žádné mlácení!“

Na chodbě dál pokračovala zuřivá bitva mezi batolaty, ale Lily ani Damian se nepohnuly, aby to zastavili. Damian si znovu povzdechl a podíval se na svou ženu pohledem, který bez jediného slova řekl naprosto vše.

Tohle byla věc jejich děti. Kdyby vstupovali do toho, aby zastavili každou jejich malou hádku, pak by chlapci byli navždy závislí na svých rodičích, aby vyřešili jakékoli problémy, které mezi nimi vznikly.

Byli si věkově blízcí – dělil je od sebe jen rok - takže se museli naučit, jak si ve svých životech udělat prostor, jak sdílet svá místa a jak být bratry.

Právě teď to bylo o hračkách a byli jim dva a tři roky. Ale co v době, až jim bude šestnáct a sedmnáct, a šlo by o něco většího, než jen hračky?

Museli vymyslet, jak své malé nesmysly zvládnout sami.

„Kdo měl tenhle nápad opustit na Vánoce Chicago, vzít všechny děti na Maledivy a doufat, že všechno bude v pořádku?“ zeptala se Lily.

Damian se suše zasmál. „Myslím, že tím myslíš modlit se, že všechno bude v pořádku, srdíčko.“

Z chodby se ozvalo další zaječení. Pak následoval další úder. Lily poslala nahoru k nebesům tiché díky za skutečnost, že díky tomu zatracenému nitroděložnímu tělísku, které si nechala zavést poté, co porodila Coryho, před sebou měla ještě pár let, než si bude muset dělat obavy o to, že by zplodili další děti.

Necítila se na víc dětí než ty dvě, které musela naučit, jak spolu vyjít. I když podle všech ostatním, se to nikdy nestane. Bez ohledu na to, co se Damian s Lily snažili dělat, aby své syny přinutili vyřešit své problémy sami, tohle bylo prostě to, co sourozenci dělali.

Budou se tak probojovávat až do dospělosti a celý ten čas zatraceně děsit své rodiče. Možná, že by se stejně tak dobře mohli jen tak posadit a užívat si jízdu. Neexistovalo nic, co by s tím mohli dělat, jen by tím sami sebe doháněli k šílenství.

„Vážně,“ řekla Lily, když konečně zapnula přeplněný kufr a s dalším odfrknutím se narovnala, „kdo měl tu brilantní myšlenku vzít všechny tyhle děti, strčit je do letadla a celé hodiny s nimi letět pryč v naději, že by to bylo fantastické?“

Damian pokrčil rameny. „Theo a Eva. Dobře, to oni navrhli, abychom sebou vzali i děti a manželky. Adriano touhle dobrou uzavírá dohody a tak všechno.“

Samozřejmě, že si Theo a Eva si mysleli, že posadit tyhle děti na klasický let místo do soukromého letadla, by byl dobrý nápad.

V celé té skupině byli jediní bezdětní.

„Připomeň mi, abych jim dala ten nejhorší vánoční dárek,“ zamumlala Lily. „Ale jeden obzvlášť špatný pro mého tupého bratra.“

Damian se ušklíbl a pak se otočil, aby se vydal do chodby vyřešit děti. „Sakra, Lily, pomůžu ti ho vybrat.“

O tom nepochybovala.