CR - 1. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

„Proboha, Korume, kdy jsi to stihl udělat?“

Mia se překvapeně rozhlížela. Všechen důvěrně známý nábytek byl pryč a Korumův dům v Lenkardě – místo, které pomalu začala považovat za svůj domov – se teď se svými vznášejícími se prkýnky a prost jakéhokoliv nepořádku podobal krinarskému domovu. To jediné, co zůstalo stejné, byly průhledné stěny a stropy – krinarská zvláštnost, kterou Korum do domu zakomponoval hned od začátku.

Její milenec se zašklebil a na levé tváři se mu objevil známý dolíček. „No, možná jsem se na jednu hodinku vyplížil, zatímco jsi spala.“

„Ty jsi sem jel až z Floridy jen proto, abys vyměnil zařízení domu?“

Korum se rozesmál a zavrtěl hlavou. „Ne, drahoušku, ani já nejsem tak angažovaný. Musel jsem se postarat o pár obchodních záležitostí a rozhodl jsem se, že ti zároveň připravím tady to překvapení.“

„No, to se ti rozhodně povedlo,“ pronesla Mia a pomalu se otáčela kolem své osy, aby do sebe vstřebala ten nový, cizí pohled na jejich dům.

Místo slonovinově zbarvené sedačky tu teď bylo dlouhé, bílé prkno, vznášející se jen pár centimetrů nad zemí. Jak už jí Korum jednou vysvětlil, krinarský nábytek se vznášel pomocí té samé technologie silového pole, která chránila i jejich sídliště. Mia věděla, že by se prkno okamžitě přizpůsobilo jejímu tělu, jakmile by si na něj sedla. Další vznášející se prkna se nacházela v blízkosti stěn a některé z nich byly ozdobeny růžově zbarvenými pokojovými květinami.

I podlaha teď byla jiná – ale vůbec ne taková, jakou viděla v jiných krinarských domech. Snažila se vzpomenout si, jak tam podlaha vypadala, ale všechno, na co si vzpomínala, bylo, že byla tvrdá a světlá, jakoby z kamene. Ale tenkrát si toho nevšímala, protože krinarská podlaha se od lidské moc nelišila. Ale to, na čem stála teď, bylo velmi nezvyklé a konzistencí to připomínalo houbu. Mia měla pocit, jakoby stála ve vzduchu.

„Co to je?“, zeptala se Koruma a ukázala na zvláštní hmotu.

„Sundej si boty a uvidíš,“ navrhl a sám boty skopl z nohou. „Je to nový vynález jednoho mého asistenta – je vyvinutá z technologie inteligentní postele.“

Mia zvědavě následovala jeho příkladu a zabořila bosé nohy do příjemné podlahy. Materiál jakoby se kolem jejích nohou vznášel a měla pocit, jakoby jí chodidla masírovalo tisíc malých prstíků. Masáž nohou… jen tisíckrát lepší. „Och, wow,“ zašeptala Mia a na tváři se jí objevil labužnický výraz. „Korume, to je fantastické!“

„Že ano?“ Začal se procházet sem a tam a očividně si ten pocit také užíval. „Myslel jsem si, že se ti to bude líbit.“

S nohama v ráji Mia sledovala, jak pomalu krouží po místnosti a jeho tělo se pohybuje s kočičí ladností, která byla pro jeho rasu typická. Někdy ani nemohla uvěřit, že tento nádherný, komplikovaný muž patří jí a miluje ji stejně, jako ona jeho.

V posledních dnech byla tak neuvěřitelně šťastná, že jí to až nahánělo strach.

„Chtěla bys vidět zbytek domu?“ Zastavil se vedle ní a usmíval se na ni.

„Ano, prosím!“ Mia se usmívala se stejnou netrpělivostí jako dítě před cukrárnou.

Před třemi dny, během jedné večerní procházky, se mu zmínila, že by dům ráda viděla tak, jak byl, než ho pro ni polidštil. I když bylo to gesto v té době velmi pozorné, Mia už si mezitím na krinarský způsob života zvykla natolik, že už známé prostředí kolem sebe nepotřebovala. Místo toho chtěla raději vidět, jak její mimozemský milenec žil předtím, než se potkali. Jen se na ni usmál a slíbil jí, že dům neprodleně změní – a očividně tak i udělal.

„Oukej,“ řekl a hleděl na ni s šelmovským výrazem ve tváři. „Je tu jedna místnost, kterou jsi ještě nikdy neviděla, a přitom jsem to skoro nemohl vydržet, jak jsem si přál ti ji ukázat…“

„Ach ano?“ Mia zvedla obočí, srdce se jí rozbušilo rychleji a podbřišek se jí stáhl radostným očekáváním. Jeho oči se zlatavě leskly a Mia předpokládala, že to, co jí chtěl ukázat, ji brzy přiměje k tomu, aby křičela vášní. Jestli bylo něco, na co se mohla vždy spolehnout, tak to byla jeho neukojitelná touha po ní. Nehrálo žádnou roli, jak často měli sex, vypadalo to, že vždy chce víc… stejně jako ona.

„Pojď,“ řekl, vzal ji za ruku a vedl ji ke stěně po její levici.

Když se přiblížili, tak se stěna nerozplynula jako obvykle. Místo toho si Mia všimla, že se propadá hlouběji do houbovitého povrchu pod jejíma nohama. Nejdřív zmizely její chodidla, poté kotníky a pak kolena. Měla pocit, jakoby byla v tekoucím písku, i když se nacházeli uprostřed domu. Mia vrhla na Koruma nejistý pohled a zaťala mu nehty do ruky. „Co-?“

„To je v pořádku.“ Na uklidněnou jí stiskl ruku. „Nedělej si starosti.“ To samé se dělo i jemu; sledovala, jak se v podstatě noří do podlahy.

„Korume, nejsem si jistá, jestli se mi to líbí…“ Mia už byla ponořená až po pás a celou svou spodní část cítila trochu divně – skoro bez váhy.

„Ještě pár sekund,“ slíbil jí a zašklebil se.

„Pár sekund?“ Mia už měla ten zvláštní materiál po prsa. „A pak?“

„Pak se stane tohle,“ řekl, když se najednou ponořili rychleji a propadli se podlahou.

Mia vykřikla a vší silou se držela Korumovy ruky. Nejdřív tam byla jen temnota a děsivý pocit prázdnoty pod nohama. Poté se najednou vznášeli v jemně osvícené kulaté místnosti s pevnými broskvově zbarvenými stěnami.

Vznášeli se, jako: vznášeli se ve vzduchu.

Mia se zhluboka nadechla a zírala na svého milovaného. Nemohla uvěřit tomu, co se právě stalo. „Korume, to je-?“

„Komora s nulovou gravitací?“ Korum se zašklebil jako malý kluk, který předvádí svou nejnovější hračku. „Přesně tak.“

„Ty máš ve svém domě komoru s nulovou gravitací?“

„Mám,“ přiznal se a očividně ho její reakce těšila. Pustil Miinu ruku a pomalu ve vzduchu provedl salto. „Jak vidíš, člověk si tu může užít spoustu legrace.“

Mia se nevěřícně rozesmála a poté se ho snažila napodobit – ale vůbec se jí nedařilo své pohyby kontrolovat. Nedokázala pochopit, jak to salto Korum dokázal. Hýbala rukama a nohama, ale nevypadalo to, že by jí to nějak pomáhalo. Měla pocit, jakoby ji unášela voda, jen se při tom nenamočila.

Nemohla ani určit, kde je nahoře a kde dole; komora neměla žádná okna a nedokázala poznat rozdíl mezi stěnami, podlahou a stropem. Bylo to, jakoby se nacházela v obrovské bublině – což pravděpodobně nebylo daleko od pravdy. Mia nebyla v tomto oboru žádná expertka, ale dokázala si představit, že to nebylo nijak jednoduché vytvořit na Zemi prostředí beztíže. Určitě k tomu bylo zapotřebí množství komplexních technologií, aby se vyrušila zemská přitažlivost.

„Wow,“ řekla tiše, zatímco se vznášela ve vzduchu. „Korume, to je úžasné… Mají to ostatní Krinar také?“

Podařilo se mu dosáhnout jedné ze stěn, kde se odrazil a znovu se pohyboval jejím směrem. „Ne,“ natáhl se, aby ji chytil za paži, když proplouval kolem, „ – není to nic běžného.“

Když si ji k sobě přitáhl, Mia se ušklíbla. „Ach ano? Takže jen ty?“

„Možná,“ zamumlal, položil jí paži kolem boků a přitiskl ji k sobě. Jeho oči byly každou sekundou zlatavější a tvrdost, která ji tlačila do břicha, ji nenechávala o jeho úmyslech na pochybách.

Mia vykulila oči. „Tady?“, zeptala se a tep jí vzrušením uháněl jako kůň.

„Hmm – hmm…“ Zvedl ji nahoru (nebo to bylo dolů?), aby jí mohl žužlat citlivé místečko za uchem.

Jako vždy se jeho doteky postaraly o to, že se jí celé tělo rozechvělo. Zaklonila hlavu dozadu, a když jí žilami proběhlo tekuté horko, zasténala.

„Miluji tě,“ zašeptal jí do ucha a jeho velká ruku putovala po jejím těle a přitom jí stáhla šaty. Vznášely se směrem od nich, čehož si Mia sotva všimla, protože měla oči jen pro muže, kterého milovala víc než svůj život.

Nikdy se mi ta slova neomrzí, pomyslela si Mia a sledovala ho, jak se na okamžik vzdálil, aby si svlékl vlastní oblečení. Jako první šlo dolů tričko, následovaly ho šortky a poté bylo jeho nádherné, perfektní mužské tělo úplně nahé. Skutečnost, že se vznášeli ve vzduchu, to celé dělalo trochu surrealistické a Mia měla pocit, jakoby měla nějaký zvláštní, erotický sen.

Natáhla ruce před sebe a klouzala po jeho hrudi směrem dolů, užívala si hladkost jeho pokožky a ocelově pevných svalů pod ní. „Také tě miluji,“ zašeptala a uviděla, jak mu oči vzplanuly touhou.

Přitáhl si ji blíž k sobě a otočil ji, až se před ním vznášela v pravém úhlu před ním a její podbřišek se tak dostal na úroveň jeho očí. Než mohla říct slovo, rozevřel jí stehna a obnažil tak její něžné záhyby svému hladovému pohledu. „Tak překrásná,“ zašeptal, „tak teplá a vlhká… Nemůžu se dočkat, až tě ochutnám –“, a jeho slova následovalo pomalé lízání její intimní zóny, „ – a až vyvrcholíš…“

Mia se zasténáním zavřela oči a v podbřišku se jí pomalu sbíral důvěrně známý pocit. Vznášení v prostoru jakoby zesilovalo všechny její pocity. Jelikož tam nebyl žádný povrch nebo něco jiného, co by se dotýkalo jejího těla, bylo všechno, co cítila – všechno, na co se dokázala soustředit – jen ten neuvěřitelný pocit, který vyvolávalo lízání a žužlání jejího klitorisu. To celé bylo zesíleno pocitem jeho silných rukou, které ji držely za nohy.

Bez jakéhokoliv varování jí tělem projel silný orgasmus. Mia vykřikla a intenzitou uvolnění se jí zkřivily prsty na nohou. A poté ji otočil tváří k sobě. Ještě než její vnitřní chvění utichlo, ucítila u vchodu do svého nitra jeho tvrdý penis a následně do ní jedním přírazem pronikl.

Mia zalapala po dechu, otevřela oči a překvapením z jeho průniku se ho chytila za ramena. Na okamžik se zastavil a poté se v ní začal pomalu pohybovat, aby jí tak dal čas si na tu plnost v sobě zvyknout. S každým opatrným přírazem se jeho penis dotkl citlivého bodu v jejím nitru a Mia znovu zalapala po dechu.

Tento akt vypadal, že nikdy neskončí, ty něžné a zdrženlivé pohyby ji vždy přiblížily k vyvrcholení, aniž by jí ho dopřály. Mia frustrovaně zasténala a zabořila mu nehty do ramenou, protože chtěla, aby se pohyboval rychleji. „Prosím, Korume…“, zašeptala, protože věděla, že si někdy přál, aby o své uvolnění prosila.

„Ano,“ zašeptal a jeho oči teď byly skoro celé zlaté. „Zcela určitě tě uspokojím, drahoušku.“

Jednou rukou ji držel a druhou se natáhl za ni a dotkl se její vlhké vagíny, aby si navlhčil prsty. Poté jeho prst putoval k jejímu překvapení výš až mezi polokoule jejího zadečku a něžně zatlačil na malý otvůrek, který se tam nacházel.

Mia zasyčela a pohlédla na něj se směsicí strachu a vzrušení.

„Šššš, uvolni se…“, uklidňoval ji a jeho hlas při tom zněl jako drsný samet.

Než mohla odpovědět, sklonil hlavu dolů a políbil ji, zatímco si jeho prst probojovával cestu dovnitř.

Nejdřív to vypadalo, že to bolí a pálí a ona se chtěla toho nepříjemného pocitu zbavit tak, že se bez úspěchu snažila vymanit z jeho objetí. Jeho pohlaví a další cizí těleso v jejím těle bylo na ni prostě moc, ty nové pocity příliš cizí a zneklidňující. Ale když byl prstem uvnitř a přestal s ním hýbat, tak pálení ustalo a nahradil ho nezvyklý pocit plnosti.

Korum lehce zvedl hlavu a pohlédl na ni svým ložnicovým pohledem. „Všechno v pořádku?“, zeptal se jemně a Mia nejistě přikývla, protože se nemohla rozhodnout, jestli se jí ten zvláštní pocit líbí nebo ne.

„Dobře,“ zašeptal a znovu začal hýbat boky, aniž by z ní prst odstranil. „Prostě se uvolni…, ano, přesně tak…“

Mia zavřela oči a soustředila se na to, aby nebyla křečovitě zatnutá, i když to bylo čím dál tím těžší. Ta nezvyklá, lehká bolest stupňovala napětí v jejím nitru a každý příraz jeho penisu způsoboval, že se jeho prst pohnul a dráždil její smysly. Zrychloval a jeho boky se pohybovaly ve stejném rytmu jako jeho prst…, až najednou explodovala tak intenzivním orgasmem, že sebou celé její tělo cukalo a Mia jen lapala po dechu.

Když Korumovi její vnitřní svaly masírovaly penis a tím vyvolaly i jeho orgasmus, hrdelně zasténal. Mia cítila teplé návaly jeho spermatu.

Jeho paže ji stále jistě přidržovala u jeho těla.

Když bylo po všem, Korum z ní pomalu vytáhl svůj prst a něžně ji políbil na rty. Poté se ještě pár minut v těsném objetí vznášeli ve vzduchu.

***

Když se Mia příští ráno probudila, protáhla se. Když si vzpomněla na události minulého dne, tak se doširoka zašklebila. Měla pocit, že teprve teď ji Korum začal seznamovat se světem různých erotických hrátek…, a ona se nemohla dočkat, až zažije zbytek, který měl ještě v plánu. Ať to bylo dobře nebo špatně, ona teď byla závislá na něm, na vášni, kterou v jeho náruči zažívala a nedokázala si představit, že by byla někdy s někým jiným – obzvlášť ne s lidským mužem.

Vlastně to bylo legrační, že vždycky slýchávala, že vztahy během let ztrácejí na své intenzitě, ale u nich byla vášeň den ze dne silnější a silnější. To bylo i tím, že byl Korum neuvěřitelný milenec; během jeho dvou tisíc let měl plno času seznámit se se všemi erotogenními ženskými zónami. Ale to nebylo všechno – bylo tam i něco nedefinovatelného – ta zvláštní chemie mezi nimi, která byla cítit už od začátku.

Někdy jí to dělalo starosti, jak moc ho potřebovala. Ta touha přesahovala pouhé fyzično, i když si nedokázala představit ani jeden den bez té všepohlcující vášně, kterou v jeho náruči pociťovala. Bylo to, jakoby k sobě pasovali na buněčné bázi – dvě poloviny, které dávaly dohromady celek.

Mia se s úsměvem překulila na okraj postele a vstala. Na zápěstí si natáhla svůj malý počítač a podívala se, kolik je hodin. K jejímu překvapení už bylo osm hodin, což znamenalo, že měla jen jednu hodinu na to, aby se nasnídala a dostala do laboratoře. Dnes byla sice sobota, ale protože měli Krinar svůj vlastní kalendář, byl v Lenkardě úplně normální pracovní den. Podle jejich kalendáře měl týden jen čtyři dny namísto sedmi – tři pracovní dny a jeden volný den. Mia ale stále myslela podle lidského kalendáře, protože na něj byla prostě zvyklá.

Korum už byl pryč, takže požádala dům, aby jí připravil smoothie a rozběhla se do koupelny, aby se rychle osprchovala. Dokonce i ta se lišila od předchozího zařízení. Místo kombinace sprchy a vířivky, na kterou byla Mia zvyklá, se teď v koupelně nacházela obrovská kulatá kabina vybavená tou samou inteligentní technologií jako zbytek domu. Voda přicházela ze všech stran a odnikud, každý centimetr jejího těla byl umyt a namasírován a tlak vody stejně jako teplota byl nastaven přesně podle jejích potřeb. Ani se nemusela mydlit; místo toho byly její vlasy a pokožka natřeny jemně vonícím mýdlem, šamponem a nezvyklým olejem. Zatímco tam jen tak stála, udělala za ni všechnu práci krinarská technologie.

Poté, co byl proces sprchování ukončen, opustila Mia kabinu a její tělo osušily proudy teplého vzduchu. I její vlasy byly automaticky vyfénovány a výsledkem byly hladké, hedvábné vlny, které by neměla ani po několika hodinovém sezení v nóbl kadeřnickém salonu. Současně měla v ústech svěží, čistou chuť, jakoby si právě vyčistila zuby.

Když byla se vším hotová a oblečená, už na ni v kuchyni čekalo jahodovo-mandlové smoothie. Chňapla ho po cestě ven a pospíchala do práce.

Sice byla jen týden pryč, ale Mie se i přesto po laboratoři stýskalo. Milovala učení jako takové, stejně jako výzvu zvládnout těžký úkol. Část její počátečních pochyb ve vztahu s Korumem pramenila i ze strachu, že ztratí samu sebe a že se z ní stane pouhý rozmazlený sexuální otrok. Ale místo toho to vypadalo, jakoby našla cestu, jak se stát smysluplným členem krinarské společnosti. Tím, že jí zprostředkoval praxi, pro ni Korum udělal víc, než že jí jen vylepšil životopis; také jí ukázal, že ji považuje za inteligentní a schopnou osobu – někoho, po kom nejen toužil, ale mohl ji i respektovat.

Když Mia dorazila do laboratoře, většinu dne strávila tím, že doháněla vše, co během týdne na Floridě zameškala. I přes její téměř denní rozhovory s Adamem, měla pocit, jakoby pokulhávala za vývojem experimentů. Bohužel neměla čas všechno dohonit, protože Adam měl odpoledne odcestovat ke své lidské adoptivní rodině.

„Jak ti to mohl Saret dovolit?“, popichovala ho Mia. „Celý týden dovolené? Korum ho musel doslova donutit, aby mi dal takové volno, a přitom ty jsi tu mnohem užitečnější…“

Adam pokrčil rameny. „Neměl na výběr. Řekl jsem mu, že jinak odejdu a bylo to.“

Mia se na něj zašklebila a mladý Krinar na ni znovu udělal dojem. I přes jeho lidské dospívání – nebo možná právě pro to – se mohl rovnat i těm nejlepším z nich.

Asi ve čtyři hodiny odpoledne jí nakonec předal hromadu podkladů, aby se jimi propracovala a nechal ji v laboratoři samotnou, aby mohl vyrazit na dovolenou. Ostatní praktikanti právě pracovali na společném projektu v laboratoři v Thajsku.

Mia strávila příští dvě hodiny čtením a poté šla zkontrolovat data, které generovala virtuální simulace mladého krinarského mozku. Vypadalo to, že ta nejnovější metoda, kterou s Adamem vypracovali, byla opravdu krokem správným směrem. Transfer informací probíhal zvýšenou rychlostí a měl mnohem méně vedlejších účinků. Doufala, že do konce léta to ještě vylepší.

„Jaké byly tvé prázdniny na Floridě?“, zeptal se známý hlas za jejími zády a Mia vyděšeně vyskočila.

Ohlédla se a zhluboka se nadechla, aby uklidnila svůj pádící puls.

„Ty jsi mě vyděsil,“ řekla Saretovi a usmála se na něj. „Nevěděla jsem, že je v laboratoři ještě někdo jiný.“

Její šéf si prohrábl tmavé vlasy. „Musel jsem dokončit ještě pár věcí.“ Vypadal nezvykle napjatě a Mia měla dokonce pocit, že byl unavený – pro Krinara docela zvláštnost.

„Je všechno v pořádku?“, zeptala se opatrně, protože nechtěla překročit nějaké hranice. I když už u Sareta pracovala několik týdnů, stále jí to připadalo, jakoby ho doopravdy neznala. Netrávil v laboratoři moc času, protože kvůli svému projektu – ať už to bylo cokoliv – musel cestovat po celém světě. Když už tu byl, tak trávil čas spíš ve své kanceláři – i když ho několikrát přistihla, jak ji pozoruje; očividně dával pozor na jediného člověka, kterého kdy do své laboratoře pustil.

„Samozřejmě,“ odpověděl Saret. Jeho rysy se uvolnily a on se usmál. „Proč ne? Jeden z mých nejoblíbenějších asistentů je zpátky.“

Mia mu úsměv opětovala, i když jí to bylo trochu nepříjemné. „Děkuji,“ řekla.

„Jsem ráda, že jsem zpátky. Právě jsem si prohlížela data a zcela určitě došlo k určitému pokroku –“

„To je dobře,“ přerušil ji Saret. „Rád bych měl co nejdřív na stole zprávu.“

„Samozřejmě. Připravím ji dnes v noci –“

„Ne, to není třeba. Dnes můžeš jít domů dřív. Jsi tu první den po dovolené a já vím, že tvůj cheren by byl velmi nešťastný, kdybych tě tu zdržel déle.“

Mia překvapeně přikývla. „Oukej, jestli si jsi jistý…“ Normálně neměl Saret rád, když jeho praktikanti nezůstali v práci celý den. Když Mia se svou praxí začala, dokonce se o tom s Korumem pohádal. A teď to vypadalo, že chtěl, aby pro dnešek skončila… Ale ona si stěžovat nebude, protože měla i tak v úmyslu asi za hodinu jít domů.

„Jsem si jistý.“ Saret se na ni usmál. Něco v tom úsměvu ji zneklidnilo, ale nedokázala přesně určit, co.

„No, děkuji. Tak zítra,“ řekla Mia a prošla kolem něj. Skoro by mohla přísahat, že se k ní naklonil blíž a nadechl se – skoro, jakoby nasával její vůni. Řekla si, že si to jen namlouvá, opustila laboratoř a vstoupila do malé gondoly, která stála vedle budovy. Korum ji pro ni zkonstruoval, aby se mohla volně pohybovat po Lenkardě. Stejně jako náramek s počítačem, který jí dal, byla naprogramována tak, aby reagovala na její hlasové povely. Mia, která byla po pracovním dni unavená, se posadila na inteligentní sedátko a nařídila lodi, aby ji odvezla domů.

***

Saret sledoval Miu, jak odchází a jeho ruce se samou touhou třásly. Chtěl se po ní natáhnout a dotknout se jí.

Vidět ji po tak dlouhé nepřítomnosti bylo utrpení. Laboratoř byla plná její lehké vůně a on si nemohl odpustit se k ní přiblížit, aby se té vůně nadechl přímo z ní. Kdyby neodešla, tak by udělal něco hloupého – jako například si ji přitáhnout k sobě a ochutnat. A poté by nebyl schopný přestat.

Když se snažil analyzovat své vlastní myšlenkové pochody – jak by to měl udělat každý expert na mysl – tak ho napadly tucty důvodů, proč jí byl tak posedlý. Za prvé, a to byl hlavní důvod, protože patřila Korumovi. Už jako dítě chtěl Saret Korumovy hračky. Jeho nepřítel byl už tenkrát velmi vynalézavý, vylepšoval nejoblíbenější hry a vždy z nich udělal něco, co bylo lepší, než věci ostatních. Saret ho za to nenáviděl už tenkrát a nenáviděl ho i teď. Samozřejmě to na sobě nikdy nedal znát. S Korumovými nepřáteli to nikdy dobře nedopadlo. Bylo mnohem lepší být jeho přítelem – nebo se tak aspoň chovat.

A Mia byla z jeho hraček to nejlepší. Tak maličká, tak citlivá, tak perfektně lidská. Poprvé Saret pochopil, proč si její rasa drží domácí mazlíčky. Mít miloučké stvoření, které mu patří, které může hladit a dotýkat se ho, kdykoliv se mu zachce – tento koncept měl v sobě něco neuvěřitelně přitažlivého. Obzvlášť tehdy, pokud by ho ta bytost milovala a byla na něm závislá… Ona bude skvělým domácím mazlíčkem, pomyslel si Saret ironicky, s těmi svými hustými, vlnitými vlasy, které vypadaly tak hebce a lákaly k doteku.

Překvapilo ho, že jí Korum dovoloval trávit tolik času daleko od něho. Saret ho testoval, trval na tom, aby Mia pracovala celý den, jen aby viděl, jestli to Koruma o tom bláznivém nápadu – zaměstnávat člověka v krinarkém pracovním prostředí – přesvědčí. Ani ve snu by od svého úhlavního nepřítele nečekal, že se k té dívce bude chovat jako k sobě rovné. Jistě, byla inteligentní – aspoň na člověka – ale také byla mladá a lehce formovatelná. Nebude se muset moc namáhat, aby ji zpracoval do takové podoby, jakou chtěl. Ať už si myslela cokoliv, že právě chce – nic z toho nebylo důležité. Pokud by byla jeho charl, tak by ji mohl lehce přesvědčit o tom, aby byla se svou rolí v životě spokojená. Bylo tolik pěkných věcí, kterých si mohla lidská dívka užívat: všechny možné virtuální wellness procedury, krásné věci, zábavné knihy… Ale místo toho ji nechal Korum pracovat. Nebylo divu, že měla ještě stále nějaké námitky proti tomu být charl. Její cheren prostě nevěděl, jak s ní správně zacházet.

Saret se s povzdechem vrátil do své kanceláře. Celá analýza jeho myšlenkových pochodů nezmění nic na tom, že ji chtěl. A už brzy ji bude mít. Jen musel být ještě chvíli trpělivý.

Saret obrátil svou pozornost zpět ke svému projektu a nechal si zobrazit trojrozměrnou mapu Šanghaje. Čína byla na jeho seznamu jako další.