CP - 20. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

JULIANNINA KAPITOLA/ 20

Převzato z Aspeniny tabule citátů:

Když vám někdo chybí, vaše srdce ho začalo mít rádo.

V sobotu jsem od Coltona dostala jen tyto tři zprávy. Nevím proč, ale dodávaly mi naději, příslib a byla jsem nadšená po celý den a zároveň ne, protože jsem s ním chtěla být víc.

Bylo to jako při čtení opravdu dobré knihy. Chtěla jsem ji rychle mít přečtenou, abych znala celý příběh, a zároveň jsem to chtěla natahovat, jak jen to bylo možné, protože jsem nechtěla konec.

Byla jsem z toho chlapa celá zmatená.

Ignorovala jsem pomyslné varování vzadu v hlavě, které mě nabádalo, abych se tak moc netěšila na naši příští schůzku, protože to mezi námi nebylo vážné, nebylo to nic dlouhodobého. Ale nechtěla jsem na to myslet, tak jsem to nedělala.

Užívala jsem si prostě sobotu. Usmívala jsem se při karaoke v klubu. A usmívala jsem se před usnutím, když jsem tu noc přišla z práce.

Další ráno jsem se usmívala po probuzení, protože mi přišla další zpráva. Nebyla jsem si jistá, jak jsem tušila, že to byl on. Dokonce jsem si byla jistá tím, co napíše.

Od Coltona: 33hodin, 2 minuty, 15 sekund.

Odpověděla jsem:

Od Julianny: Ty jsi ale chytrá prdel.

Pak jsem prsty přejela přes jeho jméno na displeji. Odepsal:

Od Coltona: Sexy prdelka.

Víc jsme si nepsali.

Neuvědomila jsem si, že jsem si držela telefon na srdci, než jsem vyšla z ložnice. Ihned jsem se vrátila a dala ho na noční stolek. Odkašlala jsem si a šla do kuchyně.

Byl tam in Theo. Opíral se o linku a zamumlal na pozdrav. Nahýbal se nad stále kouřícím hrnkem kávy a jedl toust.

„Dobré,“ zaskřehotala jsem a pořád jsem se musela usmívat. Ale vydrželo mi to do té doby, než jsem si chtěla vytáhnout ze skříňky svůj obilný celozrnný chleba, abych si taky udělala toust. Obal tam pořád byl, ale zbylo v něm jen pár drobků.

Otevřela jsem pusu a hleděla na Thea, který polykal poslední kousek mého chleba. Nikdy dřív můj chleba nejedl. Ani si nemyslím, že by ho měl rád. „Co…“ začala jsem zmateně.

„Ach, promiň,“ řekl s plnou pusou a zvedl ruce. „Byl to tvůj chleba?“

Pořád jsem byla zmatená a jen jsem mrkla.

„Víš, že to byl můj chleba,“ řekla jsem pomalu. Viděl mě ho jíst každé ráno, když zůstal přes noc s Tylou.

„Moje chyba.“ Pokrčil rameny, spustil ruce a ušklíbl se. „Řekl bych, že jsi poslední dobou na bílé.“

Zalapala jsem po dechu a praštila jej. „Ty zasraný čuráku, jak se opovažuješ?“

Zasmál se, couvl a zvážněl. „Doopravdy, Juli? Co to, kurva je? Když jsi byla tak nadržená, měla jsi něco říct. Znám dost černých kluků, kteří by si s tebou dali říct.“

„No, díky moc,“ řekla jsem sarkasticky. „Neuvědomila jsem si, že jsem tak blbá, abys mi musel hledat kluky, kteří jsou ochotni se mnou něco mít.“

„Hej, cokoli by bylo lepší, než aby sis vybrala bílého debila. Vážně, je to kurevská ostuda. Co mam říct kámošům, až se zeptají, proč jedna ze spolubydlících mojí holky šuká s –“

„Hej, chlape, nech ji být,“ bránil mě najednou Chad, když vešel do kuchyně. Byl od pasu nahoru nahý a trenky měl nízko na bocích. „Ten kluk nemůže za to, jakou barvu pleti má.“ Šel rovnou ke kávovaru, kde si taky nalil hrnek. „Máma je napůl běloška a táta ze čtvrtiny Filipínec. Mám předky všech ras a jsme všichni stejní. Usmíváme se, když jsme šťastní, brečíme, když jsme smutní, jíme, když máme hlad a spíme, když jsme unavení. Juli neudělala nic špatného, přestaň jí nadávat.“

Chad zvedl na Thea varovně obočí a Theo si odfrkl. „Ale všichni si budou myslet, že je pro nás moc dobrá. Víš, jací jsou.“ Pak se na mě podíval pohledem, který vypovídal, že nic jiného si o mně ani nemyslel.

„To je jejich problém,“ řekl Chad, objal mě okolo ramen jako opora a přitáhl blíž. „Ne náš.“

Svěsila jsem hlavu, objala se rukama a připadala si zranitelně. Nemyslela jsem na to, že mé rozhodnutí ohledně Coltona ovlivní mé spolubydlící, nebo jejich protějšky. Doma bych se držela svých. Ve zdejších skupinkách bylo dost odlišných lidí. Ale jsem na vysoké, vše do sebe zapadá a větší rozdílnost je zpestřením. Kvůli posledním rokům jsem chápala, co Chad myslel, všichni jsme stejní, proto v Coltonovi nevidím bělocha. Prostě vidím jej.

„Prostě ho ignoruj, Juli,“ řekl Chad a trošku mi zmáčkl rameno, aby ze mě dostal odpověď. V tu chvíli vešla do kuchyně Sasha a všimla si, jak se ke mně tulí její přítel.

Zarazila se a pak se zeptala. „Co mi ušlo?“

„Ten debil jí nadával kvůli jejímu novému chlapovi,“ vysvětlil to Chad.

„Nenadával jsem,“ bránil se ihned Theo. „Jen jsem říkal… že začnou klepy.“

„Máš s tím problém?“ zeptala jsem se jí vystrašeně. „Že jsem s Coltonem?“

Otevřela pusu a na chvíli se zatvářila vyděšeně, než se podívala na přítele, pak na mě a zavrtěla hlavou. „Samozřejmě, že ne. Chci, abys byla šťastná.“

„A Tyla?“ Tlačila jsem na ni. Nemluvila jsem s nimi od pátku. Zůstaly u svých poloviček a nevrátily se, než jsem šla do práce. Podívala jsem se na Thea, než jsem se zeptala Sashy. „Má s tím problém Tyla?“

To ona musela říct Theovi o Coltonovi, a když on z toho udělal problém, tak to mohla mít stejně.

„S čím jestli mám problém?“ Zeptala se Tyla, když vešla.

„Asi by sis měla promluvit se svým chlapem,“ řekla Sasha. „Navážel se do Juli kvůli jejímu úletu.“

„To ne!“ Vykřikl Theo a zvedl nevinně ruce.

 „Jen jsem řekl –“

Bude zase lhát a říkat, jaké si o mně dělal starosti, ale upřímně, chtěla jsem celý rozhovor mít za sebou. Tak jsem přerušila jeho blábolení: „Snědl mi chleba.“

Tyla, na mě mrkla, než se podívala na něj. „Proč bys to dělal? Víš, že je to její speciální chleba.“

„Měl jsem hlad,“ bránil se. „Nevěnoval jsem pozornost tomu, či ten chleba je, zlato. Prostě…“

Zbytek jeho výmluv jsem nechtěla poslouchat. Vyprostila jsem se od Chada a utíkala z kuchyně. Vrátila jsem se do pokoje bez chleba i kávy. Když jsem se posadila na postel, vzala jsem si polštář, přitiskla na něj tvář a zavřela oči.

Když jsem byla s Coltonem, vše bylo úžasné. Vše bylo plné života. Ale když byl pryč, vrátila jsem se do reality a bum, problémy bělochů a černochů mě praštily rovnou do tváře.

Už jsem s ním na veřejnosti mluvila, ale najednou jsem si nebyla jistá, jak to zvládnu, až se budeme držet za ruce – sakra – co když ráno přijde na filosofii a políbí mě přede všemi? Bylo by to odvážné. Byl by odvážnější, než jsem já. Ostatní by se dívali, někteří šeptali a nebylo by to pokaždé něco pěkného. Nedělala jsem takové vlny. Nosila jsem nevýrazné barvy – černou, bílou a šedou – a vždycky jsem se ujistila, že mě nebudou ostatní pomlouvat kvůli tomu, co mám na sobě. Nerada jsem vyčnívala z davu.

Mít mezirasový vztah by přitahovalo víc pozornosti, než bych chtěla.

A co když měl Theo pravdu a ostatní si budu říkat, že se cítím jsem příliš dobrá pro černé kluky? Nechtěla jsem, aby si někdo myslel, že se stydím za své předky, bylo to díky babičce, otci hájícím rovná práva a předkům, kteří byli v otroctví. Prošli si peklem a přežili to. Samozřejmě, že jsem byla pyšná na tu sílu a vytrvalost. Už teď jsem znala tolik příběhů, které bych jednou ráda vyprávěla dětem a ty by trvaly hodiny a hodiny.

Styděla bych se, kdybych měla nějak zradit svůj lid.

Ale pak… jsem si představila jeho tvář. Jeho úšklebek, jiskřivé hnědé oči a jeho výraz, když se do mě posledně udělal. Jeho ruce, když mě pak držel a jeho hlas, když mi šeptal do ucha svá tajemství. A pak jsem si připadala, jako bych zradila jeho, že jsem o nás pochybovala.

Chad měl pravdu, nebyly mezi námi rozdíly. Všichni jsme byli lidé. Zvládnu pár keců. Nedovolím, aby mě pomluvy a ošklivé pohledy zasáhly. Nic nezničí tu radost, když jsem s Coltonem.

Ale pak jsem to odpoledne vešla do Forbidden a uviděla za barem jeho bratra.

Kontroloval CO2, hlavu měl pod barem a rukou se o něj opíral.

Nevěděla jsem, jak bych se k němu měla chovat, když jsem za jeho zády spala s jeho bratrem… i přes jeho žádost.

Když jsem ho prvně potkala, rozhodla jsem se ho mít ráda z praktických důvodů. Byl hezký. Pomáhal mi ze začátku se tady zapracovat. Byl příjemný a snadno se s ním mluvilo. Byl pro mě perfektním materiálem na přítele. A když se kolem mě natáhl třeba pro sklenici, chvěla jsem se.

Ale nikdy to nebylo takové bušení srdce, jako s Coltonem. To mi napovídalo, že jsem ho měla víc ráda, než jsem vlastně doopravdy chtěla. I tak bylo divné skočit z jednoho bratra na druhého.

Vydechla jsem a šla k baru. Když jsem se blížila, uvědomila jsem si, že na svatbě věděl, jak jsem do něj byla zakoukaná. Schválně za mnou poslal Coltona, což mě štvalo, ale asi správně si myslel, že jej tak v tu chvíli nechám být.

Pak se naše pohledy setkaly, a já jsem zaťala zuby, protože jsem netušila, jak náš rozhovor bude pokračovat.

„Čau,“ přátelsky jsem se na něj usmála. „Nemyslela jsem si, že spolu budeme pracovat, když máš mít méně směn.“

„Jo, já vím. Požádal jsem o snížení směn alespoň o polovinu.“ Povzdechl si a přejel si dlaněmi po obličeji.

Polkla jsem a cítila se provinile, protože se mi snažil všemožně vyhýbat. Ale sakra, nemusel končit i v práci. Co mám, sakra, udělat, abych to napravila?

Ale pak dodal: „To studium na doktorát mi nakopává zadek… a praxe. Nevím, kde na to vše vzít čas. Sarah tvrdí, že je v pořádku přestat chodit do práce až do konce školy, ale jak bych mohl nechat finance jen na ní?“

„Asi tak uděláš tvou ženu šťastnou,“ odpověděla jsem bez přemýšlení.

Brandt mrkl a zavrtěl hlavou: „co?“

Mrkla jsem a spěchala za bar k němu, abych prohrabala kabelku, než jsem vymyslela odpověď. „Jen říkám… Sarah je velmi pyšná žena. Ráda dokončí věci bez ohledu na své postižení. Tak jsem si myslela, víš… kdyby měla šanci tě podporovat kvůli dokončení školy, prostě… asi by to zbožňovala.“

Brandt na mě chvíli hleděl s otevřenou pusou, než řekl: „Hm. Možná máš pravdu. Vlastně si myslím, že jsi to trefila přesně.“

„Samozřejmě, že ano.“ Zakřenila jsem se na něj přes rameno, než jsem se otočila ke kase, abych ji připravila. „Vím, jak se my ženy cítíme. A tohle by ji mohlo potěšit. Věř mi. A ty se nebudeš tak moc stresovat. A jsem si jistá, že by tě Pick přijal zpět, kdyby to nešlo.“

Brandt se opřel o pult vedle mě a kousal se do rtu. Pak řekl:“ Argumentuješ dobře.“

Zasmála jsem se a poplácala ho po ruce. „Mám své světlé chvilky.“

Když jsem spustila ruku, jedno jsem si uvědomila – pořád ho mám ráda – je to milý kluk. Ale asi ho mám ráda víc, protože je příbuzný s Coltonem. Byla to bratrská náklonnost.

„Čau,“ pozdravil nás Pick, který nakoukl z chodby. „Jak jde příprava? Chcete s něčím pomoci?“

Nečekala jsem ho, tak jsem při jeho hlasu nadskočila a Brandt se k němu otočil, aby odpověděl. „Všechno je v pohodě, šéfe.“

Pick nad tím oslovením převrátil oči a podíval se k východu. „Staví se tady ostatní. Dej mi vědět až tady budou.“

Díval se na Brandta, takže to asi říkal jemu, protože jsem ani tak netušila, koho tím měl na mysli.

Brandt asi tušil, kdo přijde. Zasténal a zašklebil se. „Ježíši, jste tak směšní. Víte, že tady chodí vysokoškoláci, že? Pokud si tady vy senilní dědci přijdete na mlíko a projímadlo, můžete odehnat opravdové zákazníky.“

„Hej, naser si, dítě.“ Pick – kterému musí být něco po 30 – vypadal výhružně, i když se smál. „Jednou se přidáš. Nenič legendy.“ Pak se podíval na mě a couval do kanceláře. „Dávej na toho blbečka pozor, Juli.“

Pak byl pryč a já jsem se na Brandta vyděšeně podívala. „No, možná ti Pick pak nedá znova práci.“

Zasmál se a zavrtěl hlavou. „Ehm, Pick je tak trochu moje rodina. Nemám z ničeho takového obavy.“ Pak otevřel lednici a zamračil se. „Nemáme moc Angry Orchard. Pokud přijde Asher, právě to si objedná. Půjdu se podívat dozadu, jestli tam ještě nějaké je.“

„Dobře,“ řekla jsem a vzala utěrku, abych utřela pár kapek vody, které po sobě nechal, když něco dělal u mrazáku.

Mandy, vedoucí servírka, nám oznámila, že je u dveří a odemkne je.

Byla neděle, takže jsem nečekala moc zákazníků. Tak jsem vyndala z kapsy telefon a zkontrolovala, jestli mi nepřišla zpráva. Nic nepřišlo – já vím, to je škoda – tak jsem otevřela tu poslední od Coltona, kde mi říkal Sexy prdelko.

Usmála jsem se, přejela prsty po jeho slovech a počítala, kolik hodin ještě zbývá, než no uvidím. Asi 24.

Slyšela jsem přicházející zákazníky, tak jsem rychle schovala telefon do kapsy a zvedla hlavu. „Zdravím“, řekla jsem mile. „Dáte si něco na pití?“

Kluk, který stál u baru, se otočil a já jsem na jeho tváři spatřila kruhové jizvy, ale z dálky by určitě nebyly tak zřetelné. A co bylo divnější, připadal mi povědomý. Věděla jsem, že jsem ho někde viděla.

Vypadal šokovaně, když mě spatřil. „Do prdele!“ vykřikl. „Slyšel jsem, že Pick konečně najal barmanku, ale nikdo neřekl, že vypadáš kurevsky nádherně. Ten chlap je génius. Jak dlouho tady pracuješ?“

„Ehm.“ Mrkla jsem nad jeho přímostí. „V březnu to bude rok.“

„Opravdu?“ vystřelilo mu obočí. „Sakra, musím víc chodit ven. Už ti někdo řekl, že vypadáš jako Rihanna?“

Nadechla jsem se, protože jsem nečekala, že mi to ještě někdo řekne.

Někdo si za mnou odkašlal. „Ach, Ježíši. Ty taky. To jí řekl i Colton.“ Otočila jsem se. Byl to Brandt, který nesl několik lahví. Uvědomila jsem si, že tento kluk musel znát Coltona, protože když jsem se na něj otočila, prohlédla jsem si jej pozorně.

Sakra. Zjizvená tvář. Švagr. To musí být Ten, který spadl z útesu, aby zachránil Coltona.

„Opravdu?“ zeptal se Ten Brandta, zakřenil se a narovnal, jako kdyby byl pyšný, že řekli to samé. „Věděl jsem, že jsem ho vychoval správně.“

Neznala jsem ho moc dobře, ale i tak jsem chtěla přelézt bar a obejmout jo.

Ten sáhl do zadní kapsy, vytáhl peněženku a z ní 5 dolarů. „Tady máš, krásko,“ řekl a podával mi ji.

Zatvářila jsem se zmateně. „To je za co?“

Ještě si u mě nic neobjednal, ale řekl: „To je dýško.“

Co? Zavrtěla jsem hlavou. „Ale ještě jsem ti nic nedonesla.“

„S tím si nedělej starosti.“ Plácl rukou na bar a ukázal na Brandta. „Tady ta prasečí hlava mi donese pivo, takže…“ Tleskl. „Přines.“

„Počkat. Chceš, abych ti přinesl pití, ale dýško jsi dal Juli?“ Řekl Brandt.

„Ehm… jo.“ Ten udělal obličej, jako kdyby, to bylo jasné. „Je hezčí, než ty. A ty nejsi chlápek na dýško.“

„Co jsi to, sakra za švagra?“ Zabručel Brandt, než se otočil a vytáhl z lednice láhev Blue Moon.

„Ten nejlepší. A teď si zasluž to dýško, princezno.“ Díval se na mě, mrkl a zašeptal: „Nepovažuj se mu to dýško dát, Rihanno. Zajistím, že do konce směny něco dostane.“

Přikývla jsem, než se vedle mě zastavil Brandt a naštvaně položil láhev na bar před svého švagra, pak ho otevřel a otočil se ke koši, kde víčko vyhodil.

„Hej, kde je můj plátek pomeranče?“ Řekl Ten.

Brandt se na něj zamračil a zabručel: „Opravdu?“

Nabrala jsem jeden párátkem a podala mu ho. „Tady máš.“

„Ach, díky.“ Zakřenil se na mě a pak přede mnou přistála další pětka. „Další dýško.“

„Ty jsi takový debil.“ Povzdechl si Brandt a zavrtěl hlavou. „Asi chceš, abych ti to začal psát na účtenku?“

Ten odložil plátek, chtěl se napít a pak se dramaticky zarazil. „Co? Musím za tuhle sračku platit? Picku!“ Zakřičel a uvědomila jsem si, že šéf vyšel z kanceláře a přidal se k nám u baru, kde připravoval stůl vedle Tena. „Pozval jsi nás do baru na drinky a teď mám, kurva, platit? Co to, sakra, má být, chlape?“

„Taky tě zdravím.“ Pick se posadil a podíval se na Brandta. „A jo… Tenovo pití je dneska na mě. Jako u ostatních. Měli by se k nám brzy přidat Mason a Quinn.“

„Co? Gam nepřijde?“

„Ne. Volal jsem mu, ale prý měli špatnou noc. On i Colton zůstali s Aspen a dětmi.“

Zpozorněla jsem při zmínce Coltonova jména. A řekli Aspen? Pořád mě zajímalo, kdo to byl. Předtím se o ní zmínil, ale byl příliš opilý na to, aby mi vysvětlil jejich vztah.

Ten se zašklebil: „Měla špatný den, co?“

Pick si povzdechl a smutně přikývl. „A včerejší noc taky, co jsem slyšel.“

„Colton mi to říkal, že se to stalo poté, co se vrátil od tebe,“ řekl Brandt Tenovi a pak postavil láhev piva před Picka: „Lucy Olivia plakala v postýlce a oni dva na sebe křičeli v obýváku.“

„Počkat. Co?“ Ten zavrtěl hlavou. „Řekl jsi právě, že Gam křičel na svou ženu? Kurva, ne.“

„Já vím.“ Brandt zavrtěl hlavou a vypadal otřesený. „Ale co je Colton rozdělil a uklidnil jejich dítě, šel si promluvit ven za Noelem, kde se ho snažil uklidnit, a…“ Zavrtěl hlavou. „Brácho, já nevím. Noel byl prý roztřesený, brečel a byl naštvaný, že vyletěl. Colton nezjistil, proč se pohádali, ale ať se to týkalo čehokoli, Noel kvůli tomu ztratil trpělivost a prostě… vybuchl.“

„Ježíši.“ Ten zavrtěl hlavou. „Ta poporodní deprese je fakt zasraná mrcha, co? Kdyby ta deprese byla chlap, praštil bych ji rovnou do koulí.“

Pak všichni ztichli. Věděla jsem, že bych neměla poslouchat jejich soukromý rozhovor o Coltonově bratrovi a švagrové. Ale neměla jsem ponětí, čím si včera prošel. Ta roztomilá zpráva, co mi poslal dnes ráno, neodrážela to, co si zažil, což bylo jako facka do tváře. Ale pak jsem si vzpomněla, náš vztah nezahrnuje svěřování.

A jak jsem nad ním dnes přemýšlela, nás se týká jen sex a sex.

Ale zažil si strašnou noc a musel to napravovat.

Chtěla jsem jej teď uklidnit.

„Když už mluvíme o Coltonovi,“ řekl Ten a při jeho jménu jsem nadskočila. „Kdo je ta nová holka, se kterou šuká?“

Co že to řekl?

Ztuhla jsem, než jsem pomalu sklouzla pohledem jeho směrem. Díval se na Brandta, který vrtěl hlavou. „Nevím, co tím myslíš,“ řekl pomalu. „Nemá přítelkyni.“

„No, zasunul,“ řekl Ten. „A dobře. Asi to muselo být večer předtím, než přišel k nám a pořád se vezl na šťastné vlně. Říkám ti, že vypadal, jako kdyby ho políbilo postkoitální nadšení. Nějaká ženská mu převrátila svět vzhůru nohama.“

Achmůjbože, achmůjbože, achmůjbože! Mluvil o mně.

Zrudla jsem, stiskla rty a začala se otáčet, zatímco se na mě Pick podezíravě díval.

„Ne,“ řekl Brandt rozhodně. „Kdyby se Colton s někým vídal, věděl bych o tom.“

„No, pokud ano,“ zamumlal Pick a pořád se díval na mě: „řekne to, až bude připravený.“

Vydechla jsem, otočila se a přitiskla si ruku na břicho. Udrží naše tajemství. Nevim, jestli jsem ho za to měla ráda, ale byla jsem ráda, že o nás nebude šířit klepy.

„Nazdar, nepřišli jsme pozdě?“ ozval se za mnou další hlas a otočila jsem se za novými příchozími.

Přišli k baru a posadili se vedle Picka a Tena. Oba jsem je tady už viděla a znala jsem je jménem.

Doktor Hamilton byl vysoký, velký a ten nejkrásnější chirurg na planetě. A ještě úžasnější na něm bylo, že byl ten nejmilejší, nejsladší a nejstydlivější muž, kterého jsem kdy potkala.

Vedle něj byl stejný sexy chlap, ale asi ne tak stydlivý, Mason Lowe. Je příbuzný s Pickem, nebo jejich ženy jsou příbuzné. Nejsem si jistá. Často se stavoval a šel rovnou do Pickovy kanceláře. Bylo trochu divné vidět přijít ho na drink.

Dost k tomu, že jsem se ještě dozvěděla, že je bratr Brandtovy ženy Sarah.

Takže když se s ním šel Brandt přivítat, zakřenila jsem se na Doktora „Rozpusťte Mě“.

Jo, z jeho úsměvu jsem se rozpouštěla (jo, trefná přezdívka), než řekl: „Dal bych si –“

„Ne, hej,“ Ten před něj zvedl ruku. „Nechceme, aby se tady Rihanna přepracovala. Prasečí hlava ti donese pití.“

„Rihanna?“ Zamračil se zmateně doktor Hamilton. „Myslel jsem, že se jmenuje Julianna.“

„Ne, doprdele. Fakt?“ Ten se na mě překvapeně podíval. „Takže se to rýmuje s tvým jménem? Super!“ Natáhl ruku, aby si se mnou ťukl pěstí.

Nemohla jsem si pomoct, zasmála jsem se a ťukla si s ním pěstí.

„Tady máš,“ řekl a dal mi další pětku. „To je za to, že máš úžasné jméno.“ Pak zatleskal, aby si jej Brandt všiml a obsloužil doktora Hamiltona.

A tak to šlo dál. Nikdo se znova nezmínil o Coltonovi – k mému zklamání – nebo že by se znova snažili zjistit, kdo je ta jeho zástrčka – to se mi ulevilo – ale i tak jsem jim pořád byla nablízku. Neměla jsem moc práce a něco mě k nim táhlo. Měla jsem je ráda a co víc… byli si blízcí s mým mužem.

Vím, že bych si neměla myslet, že byl můj. Ale byl. Když jsem slyšela, jak ho naše noc ovlivnila, byl rozhodně můj. Jen jsem si nebyla jistá, jak dlouho si ho ještě udržím.

Jedno bylo jisté. Nebyla jsem připravená vzdát se ho nějak brzy.