ACFC - 18. kapitola

Překlad: Lusesita

Phillipa

„NA MŮJ VKUS SE ZÁZRAČNĚ UZDRAVILA,“ mumlá si Fitz pod vousy, při vstupu královny do místnosti. Zkouška proběhla bez jediného zádrhelu. Řekli jsme knězi, aby si pospíšil, hlavně proto, že už oba víme, co děláme. Zúčastnili jsme se více svateb, než většina lidí za celý život.

A je jen jeden průběh královské svatby.

Díky tomu je vše tak snadné a strašně nudné.

Šťouchnu do něj loktem a ušklíbnu se. „Byla nemocná, opravdu nemocná a ležela v posteli. Měj trochu pochopení pro svoji budoucí tchýni.“

„Ne. Tomu nevěřím. Podívej se na způsob, jakým se na mě dívá, jako by něco věděla, jako by byla účelně nemocná, nebo něco plánovala, nebo –“

„Opravdu nemocná.“ Poplácám ho po tváři. „Jsi připraven jít? Je to jen kousek.“

„Připraven pokud i ty.“ Fitz podá šampaňské procházejícímu číšníkovi a omluví se matce, které je jedno, že se mnou odchází během večeře. Jedná se o neformální večeři určenou jen pro nejbližší rodinu a pár přátel. Žádné nóbl šaty, jen hodně alkoholu, předkrmy a dost jídla ve formě bufetu, které by stačilo pro nasycení malé země.

Takhle jsme to chtěli.

Ke konci všichni, včetně královny, souhlasili, že bude nejlepší uspořádat něco neformálního, když svatba neformální rozhodně nebude.

Vezmu si kabát a chytnu Fitze za ruku. Legrační, jak jsem mohla žít tolik let bez jeho ruky, a teď nerada kamkoliv chodím, když mi nestojí po boku.

Rozhlédne se, jakmile sejdeme schody do strašné zimy. „Dobře, neneseš lopatu, takže předpokládám, že mě neplánuješ v lese zabít.“

„Ha ha.“ Protočím oči a jdeme po kamenité cestě podél linie stromů až k malé louce.

Pokračujeme ještě několik metrů, dokud neuvidím značení. Dokonce i ve sněhu stojí vzpřímeně a pyšně bílý hrob vyrobený pro krále.

„Chápu, proč ti máma předala dopisy tak obezřetně. Ví, jak moc mi chybí. Jak moc mě ničí vědět, že dokonce už tehdy, přemýšlel o mé budoucnosti, o manželství. Jen si přeju…“ Cítím, slzy v očích. „Aby tady byl a provedl mě uličkou. Abych ho mohla škádlit a on mi to oplatil, zatímco by křičel, že má pravdu.“

Fitz si mě k sobě přitáhne a pevně drží. „Vždycky tady bude Phillipo, jen ne tak, jak bychom sobecky chtěli.“

Přikývnu a táhnu ho blíž k hrobu. Jakmile dorazíme k úpatí kopce, setřu sníh z jeho jména na náhrobku a postavím se. „Chybíš mi tati,“ řeknu přes slzy. „Přeju si, abys tady byl a zítra mě provedl uličkou, ale myslím, že budeš nadšený, že jsi měl pravdu, jako vždy. Je to Fitz, tati. On je… všechno.“

Fitz si mě přitáhne do objetí a políbí do vlasů.

„Vím, že kdybys tu byl, čistil bys zbraň nebo ho o něčem poučoval, tak jak je to hloupé, pořád bych chtěla, abys měl tu šanci.“ Znovu se dotknu náhrobního kamene, když mi padají horké slzy a rozpouští sníh.

„Vím přesně, co byste řekl, Vaše výsosti.“ Fitzův hlas je pevný a silný. Vždycky mě to uchvacovalo a teď dokonce ještě víc, protože slova adresuje mému otci, jeho mrtvému králi s respektem, i když už je v zemi. „Smál byste se mi do tváře, možná mi řekl, že potřebuju ostříhat, a pak byste se mě zeptal, jestli si nechci zahrát šachy.“ Usměje se na mě. „Vždycky mě porazil, víš,… vždycky jsem říkal, že ho nechávám vyhrát, ale oba jsme znali pravdu.“

„Ta vzpomínka se mi líbí.“

„Vaše výsosti…“ Fitz se mnou uzamkne pohled i přesto že vím, že slova jsou míněna otci.

„Je tu jedna věc, kterou potřebuju udělat a nedostal jsem šanci.“ Položí si ruku na srdce a poklekne na jedno koleno. „Vím, že nejsem hoden, ale budu bojovat každý zatracený den, abych byl lepší. Jsou tu tisíce jiných mužů, lepších mužů, ale z nějakého důvodu si vybrala mě. Položím svůj život za královnu a naši zemi, ale ze všeho nejdřív vezmu srdce mé královny a budu ho milovat jediným způsobem jaký znám, se vším, co mám. Vaše výsosti, prokážete mi tu čest, abych si mohl zítra vzít vaši dceru?“

Nevidím hrob před sebou přes všechny slzy, ale ani nepotřebuju. Jedná se o posvátný okamžik mezi dvěma muži, jedním, co je stále na tomto světě a druhým, který je už jinde.

A vím, že by můj otec byl pyšný.

Zvednu tvář k obloze a usměju se. Spadne první sněhová vločka. Otevřu oči…

Sněží.

A vím… že odpověď zní 'ano'.