YCHM - EPILOG

Překlad: Lenuszka

Tak holky, jsme zase na konci… Děkuju moc za všechny komentáře a budu se těšit u další knihy!

Lenuszka

O dva roky později…

„Ta zatracená vlečka bude moje smrt,“ prohlásila za mnou Laurel na čtyřech, vypadalo to, že živůtek jejich černých šatů zažívá opravdovou zkoušku. V zrcadle až do stropu jsem sledovala, jak mi vlečku připíná ke svatebním šatům.

„To je v pohodě, pokud se pokrčí, Laurel. Koho to zajímá?“

V téhle rodině jsme dělali všechno nekonvenčně. Jako že jsem se musela rozvést, abych se mohla vdát. A nějaká nezbedná vlečka? To mi žíly netrhalo.

Ale Laurel ano a já jsem se už naučila, že hádka s Laurel Robinsonovou nikdy nepřinese vítězství. Pokud chtěla dělat povyk, nebudu jí bránit.

Šaty od Zuhaira Murada byly pro tu příležitost dokonalé. Byly z hedvábné organzy, měl jednoduchý živůtek bez rukávů, který objímal nové křivky mého těla a sukně byla jako vodopád látky. Barva jemně levandulová. Protože, buďme realisti, jít v bílém by byl špatný vtip a Scott a já jsme si přísahali upřímnost nade vše.

Napatlala jsem si lesk, zacvakla jsem si bílou lilii ke sčesaným vlasům, a zamířila ke dveřím své ložnice. Venku na mě čekala stovka našich přátel, rodina, a zaměstnanci, těšili se na celou show.

„Budeš mít na té vlečce žmolky!“

„To je v pohodě, Laurel, no tak.“

Když jsem šla po schodech vedoucích k naší zahradě, přes francouzská okna jsem viděla svou budoucí tchýni, jak drží pestrobarevné kytky, které vybrala pro tuhle příležitost. Umírala touhou tu svatbu zorganizovat a já jsem ji ráda nechala… zabývala jsem se mnohem důležitějšími věcmi.

Květiny byly krásné, ale pohoří Tetons bylo lepší. Scott měl pravdu. Není nic krásnějšího než živé umění a v tom duchu stáli lidé na zahradě. Celý svůj život jsem hledala místo, kam budu patřit, někoho, a byla jsem jedna ze šťastlivců – našla jsem své místo u lidí, kteří pracovali pro Blackstone a Lazy S, přátel, kteří přišli během té cesty: Ryana, Jan, Robinsonových, Paula, Millera a malé Soledad Smithové, Marjorie, Dev, Johna a holek.

Chtěla jsem věřit, že se na nás Frank dívá a říká já jsem ti to říkal. Potřebovala jsi jen trochu postrčit správným směrem.

Spíš pořádně žduchnout, ale nestěžuju si. Našla jsem tu osobu, jedinou, ke které jsem chtěla patřit zbytek života.

Spolu s podíly v Blackstone jako součástí našeho rozvodu, mi Scott dal Manhattan. Začali jsme spolu chodit hned, jak zaschnul inkoust na rozvodových papírech. Protože, vážně, nechtěla jsem se vzdát nejlepšího překvapení v mém životě. A nehodlala jsem se vzdát ani vedení Blackstone. To mě naučil Frank.

„Syd, pamatuj si jednu věci, když tvá intuice a tvé srdce souhlasí – jdi do toho.“

A to jsem udělala. Šla do toho. Nejlepší rozhodnutí na světě. Kromě toho, že jsem si ho vzala už jednou.

Řízení Blackstone Holdings a starost o Lazy S zahrnovaly spoustu cestování. A nebylo to snadné. Bez pochyby jsme byli často unavení a upracovaní, ale ani jeden z nás nepožádal toho druhého, aby se vzdal práce, kterou jsme oba milovali. Takže jsme tak fungovali.

A teď byl čas předat štafetu. Cítila jsem, že musím zvolnit. Dosáhla jsem toho, co jsem chtěla.

Hastings byl druhé překvapení mého života. Jako moje pravá ruka vedl mezinárodní akvizice a zvládal většinu cestování za moře. Byl čas předat mu to. Blackstone Holdings budou pod jeho vedením prosperovat. Frank měl vždycky čich na talenty.

Připravený? Znakovala jsem tomu nejhezčímu chlapovi na světě, když jsem sešla ze schodů. Byl to pomalý proces, ale učila jsem se. Měl na sobě tmavě šedý oblek a svůj milion dolarový úsměv, Drake vzhlédl a položil si ruku na srdce.

Uteč se mnou, znakoval zpátky.

„A riskovat, že tě Scott chytí za koule?“ Laurel vstoupila mezi nás. „No tak, Casanovo, čas odevzdat nevěstu.“

Když jsme došli na práh francouzských dveří vedoucích na zahradu, všichni jsme si obuli holínky; moje zářivé nové fialové Huntersky mě čekaly u dveří.

Včera v noci přišel nečekaný letní déšť a zem byla pořád mokrá. Šlápla jsem do té hnědé hmoty tolikrát, že jsem neměla v úmyslu zopakovat to ve svůj svatební den.

Začala hrát hudba, Can´t Help Falling In Love od Kiny Grannis, a Drake a já jsme spolu vykročili z domu. Všech sto usazených hostů se otočilo, aby nás sledovalo. Všichni měli holínky a široké úsměvy.

Moje pozornost byla ale jinde. Mířila přímo k muži stojícímu pod klenbou z bílých lilií, držícího vyšňořeného ročního prcka, který měl malinký šedý oblek, stejný jako otcův, a kravatu v barvě duhy. Pořád jsem měla ráda duhu. Pořád jsem při ní cítila naději.

Neplánovali jsme, že Jack Franklin Blackstone přijde tak brzy, ale nemůžeme tomu říkat přímo nehoda, když jsme ani jeden neudělali žádné preventivní opatření.

Pokud vám někdy někdo řekne, že nemůžete mít všechno, řekněte mu, ať si svůj názor nechá pro sebe. Vést mezinárodní společnost a vypořádat se se změnami na svém těle a v duši bylo těžké, ale zvládli jsme to. Především díky mému partnerovi, který mé rozhodnutí podpořil a pomohl.

I tak jsem to neměla o moc těžší než kterákoli matka samoživitelka, vydělávající peníze ve dvou pracích a hledající způsob, za co koupit školní potřeba pro všechny tři své děti. Nebo rozvedený otec, který bojuje, aby zaplatil nájem, náklady na děti a našel peníze navíc pro novou hokejovou výstroj. Ti nikdy nebudou na obálkách Forbesu nebo Time, ale jsou to stejně tak výkonní ředitelé jako já. Někteří řídí nadnárodní společnost. Někteří řídí domácnost.

Usmála jsem se na úžasného muže, který na mě čekal, a s Drakem jsme se vydali uličkou, s každým krokem se mi nohy trochu zabořily do bláta a ten divný mlaskavý zvuk mě přiměl se zachichotat.

Když mě můj syn spatřil, začal se otci v náručí vrtět, žvatlat a natahovat ručičky. Scott s pozorností zaměřenou zcela na nevěstu si koledoval o to, kdy jedna z malých pěstiček nakonec skončí v jeho oku.

Scott potichu zaklel. Psi začali štěkat. A Ryan si od něj se smíchem toho malého bojovníka vzal. Jack udělal před pár dny první krok a naprosto upřímně říkám, že jsme z toho byli hotoví. Byl kvítko už tehdy, jak lezl.

Došli jsme k altánku, Drake mě předal mému jednookému ženichovi. Minulý měsíc mu bylo čtyřicet, a i zmrzačený byl pořád ten nejhezčí muž, kterého jsem měla to potěšení potkat. Pohladila jsem ho po tváři, políbila ho na oko, zatímco nás všichni sledovali. Někteří se smáli. Někteří tleskali.

Protože to jsme byli my – šílení, nemotorní, plní dobrých záměrů, ale většinu času improvizující. Scott zamžoural a pak se začal smát. Drželi jsme se za ruce a podívali se na Elvise ze sedmdesátek. Ten týpek byl náš šťastný talisman. Bez něj by ten svatební obřad nebyl to pravé.

„Připraveni?“ zeptal se Elvis, jakmile smích utichl.

„Už jsem se na to připravený narodil,“ odpověděl Scott, čímž mě předběhl.

Elvis začal se svým proslovem, zatímco já jsem se dívala do očí tomu, kterého miluju, a žasla jsem nad svým štěstím. „Kdo jsi?“ zašeptala jsem.

„Tvůj partner, nejlepší přítel, tvůj exmanžel,“ usmál se široce a pak zvážněl, „muž, který tě šíleně miluje, paní Blackstoneová.“

Naši pozornost přitáhlo zaštěkání z místa kousek od nás, kde stál Romeo… celý od bláta.

„Ne, Romeo. Ne!“