YCHM - 7. kapitola

Překlad: Lenuszka

Sydney

Projížděla jsem městem, minula jsem slavný Elk Antler Arch po cestě do potravin, a okem jsem zachytila směsici pestrých barev v jedné z výloh. Něco na Jackson Hole posouvalo mé hranice. Tam na Manhattanu byl můj život naplánovaný na každou minutu. Moje místo v Blackstone se vší zodpovědností si to žádalo. I můj soukromý čas byl naplánovaný do minuty. Cvičení, účty, nákup potravin. Nebylo moc místa na další věci. Ale najednou, na tomhle místě, které se zdálo cizí a zároveň známé, jsem neignorovala nutkání nechat se unést, vychutnat si to. Prostě jen tak být.

Zaparkovala jsem pick-up a šla se projít, prohlížela si výlohu galerie umění na E. Broadway. Očima jsem se těšila z barevných širokospektrálních abstraktních maleb, impresionistických zobrazení klasické kovbojské kultury, soch, a ručně foukaných lustrů.

Doprovázeli mě mí staří přátelé – vina a stud. Vždycky jsem mohla počítat s tím, že se objeví, když jsem zrovna nebyla ponořená v práci. Pochybovala jsem, že se jich někdy zbavím. Tím, že mě už v tak ranném věku nutili věřit tomu, že cokoli, po čem se cítím dobře, je ďábelské, nebylo snadné se toho zbavit. Asi tak snadné jako narovnat kost, která vyrostla křivě. Jakýkoli pokus to napravit byl nepravděpodobný a každá snaha přinášela spoustu bolesti.

„Nechcete vejít a podívat se blíže?“ řekl mi muž kolem pětapadesáti, se zrzavými vousy a veselou jiskrou v oříškových očích. Stál u dveří jedné z galerií, ruce měl v kapsách svých khaki kalhot a opíral se o rám. Buď majitel nebo manažer.

Očima jsem přejela zpátky k surrealistické malbě ve výloze. Byla velikánská, zabírala prakticky celou výlohu. V pozadí byla sbírka scén malovaných v zářících tónech – scéna z džungle, z města, pláže a další. Silueta ženy, která byla uprostřed všech těch barev, byla ale pouze v odstínech šedé. Na pažích mi naskočila husí kůže. Ten obrázek příliš připomínal domov.

Většina mého života až do dne, než jsem opustila Pensylvánii, byla černou dírou něčeho, co vzdáleně připomínalo radost. Jídlo mé babičky bylo plané a bez chuti. Vařené kuře bez koření. Bílá rýže bez koření. Vždycky kupovala s místním marketu jen ty kousky hovězího, které nikdo nechtěl, i když jsme si mohli dovolit něco lepšího; můj děda vlastnil místní autobazar. Pak to vařila, dokud to nebylo tuhé jako podrážka a servírovala to s úsměvem, jako by to bylo z michelinské restaurace.

„Najdi potěšení ve slušnosti, Sydney,“ říkala znovu a znovu.

Většinu času jsem to polykala jen proto, abych se vyhnula bití.

A oblečení? To, které mi kupovala babička, asi bylo z nějakého katalogu pro Amiše, jestli něco takového existovalo. Bílé halenky s dlouhými rukávy a černé kalhoty. Vlna v zimě, bavlna v létě. Šaty po kotníky. Žila jsem v celkem malém městě. Moje střední byla relativně malá a ne zrovna vrcholem popkultury. Ale i ve městě, kde někteří lidi chodili do školy oblečení v lesnických uniformách, jsem byla jedna z „těch divných.“

„Pojďte se podívat zblízka,“ naléhal.

„Ne…já…“ Podívala jsem se a setkala se s trpělivým pohledem toho muže ve dveřích. „Je to krásné, ale já… já bych nevěděla, co s tím dělat.“ Než jsem domluvila, nohy mi do pohybu dala nutkavá potřeba dostat se pryč, zpátky do bezpečí své rutiny.

Pozdě odpoledne jsem byla zpátky ve srubu a okamžitě jsem začala dělat večeři pro nás oba. Říkejme tomu něco jako nabídka ke smíru. Byla jsem odhodlaná ukázat Scottovi, že z toho manželství bude mít pár výhod.

Tak jsme spolu nevycházeli. Takže ke mně choval zášť. Už jsem se vypořádala s horšími věcmi. Mnohem horšími. Jak těžké tohle může být? Co byly tři roky proti tomu velkému plánu?

Jakmile jsem se vystěhovala z domu svých prarodičů, rozvinula jsem zuřivý zájem o vše, co se týkalo jídla. Tím, že mi tak dlouho odpírali dobré věci, jsem si dala jako misi naučit se vařit, učila jsem se sama při sledování videí z Youtube a čtením kuchařek. A jelikož to mělo víc dočinění s mou vytříbenou chutí a méně s mým žaludkem, výsledkem byly kopy a kopy jídla, které mi mí spolubydlící a sousedé celí šťastní rvali z rukou. V době, kdy jsem pracovala v Blackstone na plný úvazek, se vaření stalo mým šťastným místem, bezpečnou cestou, jak vypnout mozek a jednat impulzivně, můj způsob jak se oprostit od všeho stresu z firemní kultury, kterou Frank pěstoval.

„Lidé podávají nejlepší výkony, když spolu soupeří, Sydney. Buď excelují nebo propadnou.“ To byla přesná Frankova slova. Nesouhlasila jsem, ale nehodlala jsem se hádat s mužem, který vytvořil globální impérium v době, kdy dosáhl padesátky.

Kromě toho, že byl můj dům plný sladkostí a pečených dobrot – pečení byla moje nejoblíbenější činnost – mělo to jen velmi málo nevýhod.

Scott přišel k večeru už čerstvě vysprchovaný. Což mi upřímně nejdřív nesedělo. Pak jsem si pomyslela, že dává smysl, aby se osprchoval hned v kanceláři, že? Když jsem přemýšlela o pachu, který by přitáhl domů z práce s dobytkem v horkém létě, málem mě natáhlo.

Vlhké vlasy měl uhlazené a hříšně tmavé. Jeho oči temně modré oproti barvě na jeho silných lícních kostech. Jeho nevýrazný pohled sklouzl k malému stolu přisunutému ke zdi. Pak ke dvěma prostřeným talířům a příborům. Uprostřed stolu stála skleněná lahev od coca coly, kterou jsem použila jako vázu na nebesky modré astry, které jsem koupila v supermarketu.

Sníh roztál natolik, abych se mohla přehrabat vzadu a našla jsem ji u kopy odpadu: rezavých koleček, ošlehaného dřevěného květináče, lopaty a starého pletiva. Taky jsem v malé kůlně našla celkem novou čtyřkolku.

Můj předstíraný manžel se zamračil. Tohle nevypadalo dobře.

„Udělala jsem večeři. Doufám, že máš rád rizoto.“ Dala jsem si extra práci, aby byla zelenina a cuketa nakrájená na malinké kousky. Taky jsem přidala trošku muškátového oříšku – to bylo z mé hlavy. Po všech těch letech, co jsem se držela kuchařek, jsem svým oblíbeným jídlům konečně začala dávat svůj osobitý ráz. To, co bylo pro většinu lidí nedůležité, bylo pro mě jako holku jednoho velkého rozvrhu velké.

Než mohl promluvit, nebo spíš odmítnout, naplnila jsem jednu z misek s otlučeným okrajem a podala mu ji. Scott se podíval na cuketové rizoto, které jsem s takovou láskou vařila, zabořil do něj vidličku, strčil ji do pusy a řekl, „Něco tomu chybí.“ Po tom vešel do své ložnice a vynořil se o deset minut později v tmavých džínách, které mu obepínaly zadek tak, jako by pro něj byly na míru ušité, a bílé košili, které zdůrazňovala jeho opálení – bez pochyby z toho každá žena padla na zadek s roztaženýma nohama. Každá s výjimkou jeho ženy.

Žaludek mi klesl.

„Jdu ven,“ oznámil a vyhnul se očnímu kontaktu.

Jeden den manželství a už se mě zbavoval. „Je to dobrý nápad?“ zeptala jsem se, hlas jsem měla trénovaně nízký v zoufalém pokusu skrýt svou rostoucí obavu. Pokud se toho chytí tisk, okamžitě nás odhalí. „Chci říct… technicky bychom teď měli být na líbánkách.“

Jeho indigové oči se setkaly s mýma hnědýma bez kousku lítosti. „Pravděpodobně ne.“ Pokrčil rameny a strčil si peněženku do zadní kapsy džínů. „Ale já jsem známý svými špatnými nápady.“ Popadl z pultu zaprášené modré klíče od pick-upu, a vyrazil ze dveří. Ale ještě neskončil. Kdepak. Předtím, než překročil práh, mi ještě uštědřil poslední milosrdnou ránu. „Nečekej.“

Když se dveře za ním zavřely, přemýšlela jsem, jestli v tomhle koutě světa byli běžní klauni.

***

Řekl mi, abych na něj nečekala a já jsem poslechla. První noc, druhou, třetí, a další a další. Znovu jsem byla nacpaná mezi jeho dvěma velkýma chlupatýma obludama, a spala jako zabitá, a probudila se brzy, připravená na své denní videokonference s New Yorkem. Psi šíleně smrděli – tuhle věc napravím hned, jakmile mi z Amazonu pošlou suchý psí šampon, který jsem objednala. Nafukovací matrace byla křivá. Prostěradla škrábala. A přesto si nevybavím, kdy jsem spávala lépe. Když jsem odsunula stranou ty pachy, hlavně jejich packy smrděly divně jako tortillové chipsy, vlastně jsem Romea a Julii zbožňovala. Částečně proto, že byli mými jedinými společníky, částečně proto, že to byla ta nejsladší trdla.

Kousek po kousku jsem si začínala užívat to ticho. Ten klid. Nebyl to takový ten vynucený, který jsem se naučila používat jako ochranu před bitím, ale spíš ten typ, po kterém toužila moje duše. Jackson Hole nějak upravil moje hranice. Tak jsem byla alternovanou verzí sebe sama, tou improvizovanou, která mohla relaxovat víc než šedesát sekund.

„Nenech ho, aby se ti dostal pod kůži. Je to jen nevrlý chlap.“ Laurelin tón byl opravdu zúčastněný. „Nic tím nemyslí.“

Bylo to v den, kdy jsme šly společně na oběd a já jsem toho rána měla super časný start. Který doprovodila další studená sprcha. Topení nebylo taky ještě spravené. A jako vždycky byl Scott už pryč, když jsem se probudila, takže jsem se ho na to nemohla zeptat. A moje zprávy zůstávaly bez odpovědi.

Wyoming se mnou udělal jednu věc: zpomalil mě. Se Scottem to ale udělalo pravý opak: zapálilo mu to jiskru pod zadkem. Jeho pracovní morálka se zdesetinásobila. Potají mě to fascinovalo. Po starém Scottovi už nebylo skoro ani památky… no s výjimkou jeho nočních sexuálních eskapád.

Podívala jsem se na ženu sedící na sedadle řidiče v plně naloženém třešňově červeném pick-upu. Dokonale upravenými nehty, krátce střiženými s mintově zeleným lakem, bubnovala do volantu v rytmu písně Bitch od Lennon Stelly. Laurel byla pěkná žena s velkými prsy a krátkými ježatými blond vlasy. Její malé ostré rysy zakrývaly pihy, které jí dodávaly dívčí vzhled, i když jsem předpokládala, že je jí něco po padesátce, jemné vrásky kolem očí byly jediným důkazem jejího věku.

Myšlenky mi zaletěly zpátky ke Scottovi, k tomu, co se stalo minulou noc. To, co Laurel prohlásila, nebyla úplně pravda. Zaprvé, určitě tím něco myslel. Za druhé, Scott nebyl nevrlý typ chlapa. Nikdy nebyl. Nebo aspoň ne do doby, než se přestěhoval do Jackson Hole.

„Nikdy takový nebyl.“

„Chtěl trumfnout svého otce. Víš, jak je to s mužským egem--“ Podívala se na mě a zakřenila se. „Je to delikátní věc, musí se s ním opatrně. Jen se na něj špatně podíváš a už měkne.“

„Mluvíme o egu?“

„Z větší části.“

Před očima mi vyskočil obrázek Scotta, jak vešel na párty k výročí svatby svých rodičů v Rainbow Room, ve tváři potměšilý výraz, paže přehozené kolem krků dvou jako lunt hubených modelek, obleková košile vytažená z kalhot a na jejím spodním lemu rozmazaná rtěnka. Laurel svého šéfa neznala tak, jak si myslela. Jeho ego bylo víc než zdravé. Což mě samozřejmě nutilo přemýšlet o tom, jestli Laurel ví o těch orgiích. Asi ne, soudě podle jejího výrazu.

„Jak dlouho se vy dva znáte?“ zeptala se se super zábleskem slídila v šedých očích. Svou schopnost přečíst i tu nejmenší změnu chování nebo ve výrazu tváře jsem zdokonalila v domě, kde jste se buď naučili a vyvinuli nebo jste čelili důsledkům. Takže jo, Laurel neměla šanci.

„Přes deset let. Pracuju pro Franka – pana Blackstonea – od doby, co jsem promovala na právech. Předtím jsem u něj byla jako internistka.“

„A když jsi ho potkala, nebýval takový?“ Laurelina skepse byla vepsána po celé tváři.

„Vůbec. Byl to takový pařmen.“

Tohle byla pro Laurel očividně novinka. Zvláštní pocit loajality udržel mou pusu zavřenou, abych neprozradila žádná další tajemství. Pokud chtěl Scott držet svou minulost v minulosti, jaké jsem měla právo jeho plány zhatit. Samozřejmě by se mi taky nelíbilo, kdyby tohle někdo udělal mně.

„Scott. Scott Blackstone – pařmen?“ Ty vyjevené pochybnosti v jejím tónu ve mně vyvolaly úsměv.

„Jo.“

Zhluboka si povzdechla a přestala ťukat nehty do volantu. „Upřímně?“

„Jasně,“ řekla jsem, že instinktivně jsem zvedla své obranné zdi. Neměla jsem kromě Millera žádné blízké přátele. Většinu svého dospělého života jsem strávila soutěžením, přelstíváním, a celkově objevením lidské povahy, jaká opravdu byla: sobecká a vypočítavá. Proto pro mě bylo těžké někomu věřit.

„Vím o tvé dohodě se Scottem. Řekl o ní mi a Ryanovi.“

Byla jsem podezíravá, ale pokud jim Scott důvěřoval, pak jsem předpokládala, že můžu taky.

„Pak víš, jak je důležité, aby to zůstalo mezi námi.“

„Scott je na mě a na Petea opravdu hodný. Přechozí vlastník byl hrozný kretén. Krátil nám platy a peníze mu šly do kapsy. Byl to gambler. Proto byl nucen to prodat, chvála Bohu--“ Laurel naznačila zvednutýma rukama, nakrátko je zvedla z volantu. „Nikdy bych Scotta nepodvedla.“ Pohledem těkala mezi mnou a cestou. „Považuju se za dobrou v rozpoznání charakteru a můžu říct, že pro něj budeš dobrá. Ten chlapec si neví rady, co se týče žen. Myslí si, že je chytrý, ale nemá tušení.“

Chlapec? Potlačila jsem nutkání se usmát, když jsem si vzpomněla, jak se Laurel onehdy se Scottem bavila.

„Je to jen obchod… nakonec se rozvedeme.“

„Myslel si, že s Misty je to jen občasné povyražení, ale já jsem viděla, jak se na něj ona dívala--“ pokračovala Laurel, jako by neslyšela žádné moje slovo. Já jsem na druhou stranu slyšela Laurel dokonale.

„Misty?“ Ne, že bych žárlila, samozřejmě že ne, nebyli jsme v takovém vztahu. Ale i tak mě ta novinka, že Scott někoho měl, zabolela.

„Jedna, se kterou před nějakou dobu randil.“ Laurel se na mě znovu podívala. „Jak jsem řekla, nic vážného.“

***

V pondělí přijel Miller. Měli jsme se sejít v kanceláři Lazy S. Srub bylo nemožné najít, pokud jste neznali cestu po pozemcích, a nechtěla jsem ztratit svého nejlepšího asistenta, co jsem kdy měla a nejbližšího nejlepšího přítele v divočině. I když o tohle jsem se nemusela strachovat. Ve své obvykle brutální efektivitě přijel Miller na ranč živý a zdravý a dovezl plně naložený půjčený pick-up.

Slunce bylo toho dne v plné síle, na prosinec bylo znatelné teplo. Opírala jsem se o pudrově modrý ford, upíjela kávu, když dojel s rukou visící z otevřeného okénka stříbrného pickupu, jeho hranaté rysy ve vědoucím úšklebku.

„Vypadám jako mega-mužatka nebo co?“

Miller nebyl žádná mlátička. Spíš kultivovaně pohledný, s vlnitými hnědými vlasy a oříškovýma očima. Byl konzervativní, navzdory svým devětadvaceti letům.

„Velmi chlapácky,“ poznamenala jsem jízlivě. „I ve své péřové bundě z kolekce Burberry.“

Když pro mě Miller začal pracovat, přistihla jsem víc než jednou, jak flirtuje s mou sekretářkou. A dvěma účetními. A právní asistentkou. Všechno ženy. Takže mě nikdy nenapadlo, že je gay. Ne dokud Miller – po typicky millerovsku – nezačal otevřeně mluvit o svém milostném životě, respektive o jeho nedostatku. Řekl, že musel vyrůstat jako gay v celkem drsné čtvrti Pittsburghu, kde si přivodíte kupu problémů, pokud nezůstanete skrytí z dohledu a nenarostou vám oči i na zadní straně hlavy.

Skrývat se před ostatními bylo velmi bolestné. Někteří se skryli za krásu, někteří za humor, někteří za šokující chování. Já jsem se skryla za upjatou kontrolu, kterou jsem na sobě aplikovala, jako produkt mého dětství, a Miller za svůj stereotyp typického amíka. Možná se skrýval i Scott.

Miller vyskočil z auta, prohlédl si parkoviště a přešel stranou. Byl čas oběda a několik pomocníků z ranče sedělo u piknikového stolu a natahovali krky, středem jejich zájmu byla nová paní Blackstoneová a její host. Založil si ruce na hrudi, opřel se o ford vedle mě. „Cítím tu vážné vibrace přeju si, abych věděl, jak si užít.“

Usmála jsem se přes okraj svého cestovního hrnku a sledovala jsem vysokou postavu, jak přijíždí na koni, zatímco Miller házel nesmělé pohledy na muže, kteří nás sledovali.

„Nerad lámu srdce, ale jsem šťastně ženatý muž.“

„Jak se má Paul?“

„Užívá si horkou lázeň s výhledem na Zkrocenou horu.“ Jeho pozornost se otočila na pětníku. „Dobře, kde je?“

Věděla jsem přesně, koho myslel. Moje pozornost těkala mezi mým asistentem a manželem, jelikož Scott zamířil ke stodole. Naznačila jsem hlavou k muži na hřbetu koně naproti přes parkoviště. „Ten vysoký, co právě sesedá z toho světlého koně.“

Scott byl očividně zkušený jezdec, vedl si s tím zvířetem, jako by to byla jeho druhá přirozenost, a něco na tom mě zároveň překvapovalo a dělalo na mě dojem.

Kde byl kruci ten chlap, kterého jsem znávala? Ten, který nikdy nevylezl z postele dřív než v poledne. Ten, jehož pojetí toho být venku, znamenalo vyjet si na jachtě a opalovat se. Což mě vedlo k zamyšlení, jestli ten debakl s opilou svatbou byla jen anomálie.

„Měla bys ho vykouřit,“ řekl Miller, jak studoval mého manžela.

S grimasou jsem si znovu usrkla kávy. „Nespíme spolu.“

„Proč ne, kruci?“

„Protože jsem jeho žena.“

„Někdy jsi tak heteronormativní.“

Zakřenila jsem se a řekla mu. „Stejně je kolem toho jen humbuk. Pravděpodobně je v posteli k ničemu.“

Věnoval mi pohled stylu jo, jasně – probuď se. „Ta pusa by mohla vycucnout meloun brčkem. Vsadil bych koule na to, že to je přesně tak, jak vypadá.“

Skoro jsem se zadusila svou francouzskou pečení. „Millere…“

Poplácal mě po zádech, dokud jsem nepřestala kuckat. „Věř mi, v tomhle jsem expert.“

„Nebudu spát se svým falešným manželem.“ Vysvětlila jsem ten podfuk svému příteli, protože nebyla možnost, že by mi Miller uvěřil jakoukoli lež. A když mě znal tak dobře, nikdy by nevěřil, že jsem se zamilovala do cizince a udělala něco tak rychle jako vzít si ho za týden – nebo třeba za deset. Bylo to pro mě tak netypické, aby to bylo přesvědčivé. „To by byla ta nejhorší možná věc.“

V hlavě se mi objevil obrázek Scottova tvrdého těla, které se hýbá nade mnou a já jsem polkla, ruka mi automaticky vystřelila ke krku. „Horší než si ho vzít.“

Zatímco Scott sundával svému koni sedlo, studovala jsem ho. Dívala jsem se na jemnou látku jeho džínů, které objímaly ty tvrdé svaly pod ní. Na způsob, jak se jeho termo tričko roztahovalo na jeho zádech a pažích. Bylo to poprvé, co jsem se přistihla, jak si z dálky užívám jeho tělo. Z toho chlapa stříkaly feromony jako blechy z bezdomoveckého psa. Bylo divné, že jsem měla nevhodnou touhu po svém muži? Nakonec, jsem jen člověk.

Minulá noc byla celkem trapným příkladem. Tvář mi zahořela jen při vzpomínce. Pracovala jsem do noci na úpravě jedné smlouvy a potřebovala jsem zůstat bdělá, takže jsem se kolem půlnoci rozhodla dát si studenou sprchu. Ne, že by stejně byla nějaká šance, že poteče teplá voda, když byl bojler pořád rozbitý.

Otevřela jsem dveře koupelny, a našla Scotta – který vypadal, že se zrovna vrátil ze svého nočního dobrodružství – v chodbě nahého až na spodní prádlo. Nejdřív jsme tam oba stáli jako přimražení, nejistí, co dělat. Pak pomalu sklopil zrak a jeho oči se zaměřily na každý čtvereční centimetr mojí odhalené kůže, kterou nezakryl ručník, jako by to bylo jeho právo… jako by se mě chtěl dotknout. A já jsem si nevedla o moc lépe. Zatímco si dělal to svoje, já jsem si prakticky namohla oční sval, jak jsem se ho snažila udržet nad úrovní jeho pasu.

Tohle nevítané sexuální napětí mezi námi bylo decentní jako tunový býk Angus, a proto jsem si byla jistá, že to brzy vyvolá problémy.

„Navíc…“ Sledovala jsem, jak se jeho zádové svaly ohýbají. „Mě má rád stejně jako…“ Hlas mi utichl, když se Scott otočil a spatřil nás opřené o zaparkovaný pick-up – a vůbec přitom nevypadal šťastně.

Tvrdým pohledem mi přejel z tváře k červeným běžeckým legínám, které jsem měla na sobě. To zlostné zkoumání mě mělo zastrašit. Co se toho týče, neuspěl (to jako vážně?), ale bohužel to mělo úplně jiný účinek, celé tělo mi začínalo hořet.

„Ahoj, taťko,“ slyšela jsem Millera mumlat si pro sebe. Slyšela jsem to i přes to neustálé tepání mezi nohama a krev, která mi hučela v uších. Ani to nebyl můj typ, pro Krista! Vždycky jsem si takové muže jako on – ty, co se řídili emocemi a instinktem – držela v bezpečné vzdálenosti. Bývali nestálí a nepředvídatelní a na tuhle kravinu jsem ve svém životě neměla prostor. Moje dětství bylo jedním nepředvídatelným momentem za druhým. Proto mě vždycky přitahovali jemní muži, takoví, kteří se řídili rozumem a intelektem. Takoví, se kterými jste mohli mluvit. Muži jako Josh, kteří byli milí, laskaví a skromní. Nic z toho nepopisovalo muže, který se na mě momentálně mračil.

Scott řekl něco pomocníkům na ranči, čemu jsem nerozuměla. Najednou se všichni začali dívat všemi možnými směry, takže nebylo těžké poznat, co to mohlo být. Pak se vydal přes parkoviště přímo k nám. Svým dlouhými kroky polykal půdu, jako by všechno pod nohama vlastnil, a ve Scottově případě to byla většinou pravda, což byla zkušenost pro nás ostatní, kteří jsme to štěstí neměli.

„Nebavili jsme se už o tvém oblečení?“

Mračil se na mé legíny, jako bych je měla na sobě jen proto, abych ho vytočila. Udělám to v nejbližších dnech, přišiju mu vraždu, možná i loupež. Proč každý rozhovor mezi nám byl jako výzva k duelu?

„Kdyby sis dal pauzu od toho být královskou osinou v zadku na celé dvě minuty“ – naznačila jsem rukou – „tohle je můj asistent Miller.“

„Jo, rád tě poznávám.“ Vztyčil bradu, sotva věnoval Millerovi přehlíživý pohled, než se jeho nesouhlasný výraz znovu vrátil ke mně. Do tváře mu zasvítil sluneční paprsek, podtrhnul tak tvrdé rysy jeho tváře, jeho řasy házely stín. Pohledná královská osina v zadku. To se nedalo popřít.

„Potěšení na mé straně,“ odpověděl Miller a já jsem se kousla zevnitř do tváře, protože jsem věděla, co ten tón znamená. Ten sarkasmus upoutal i Scottovu pozornost – a Millerův průzkum. Scott se k němu znovu obrátil, očividně mého kamaráda hodnotil. Tentokrát s výrazem znamenajícím, že si Millera všimnul.

„Jak dlouho budeš ve městě?“

Miller Smith měl IQ 148 a dar číst v lidech. Marnil svůj život jako můj asistent a já jsem mu to často říkala. Bez ohledu na nechutné historky, které jsem mu celá léta o Scottovi říkala, věděl, že Scott nebyl někdo, s kým si bylo radno zahrávat.

„Jen pár dní. Můj manžel se potřebuje vrátit zpátky do práce.“

To jedno slovo změnilo magicky Scottovu agresi na klidné přijetí. Bez dalších okolků se jeho pozornost vrátila zpátky ke mně.

„Tvoje oblečení mi rozptyluje chlapy. Je to pro ně nebezpečné. Nenos to“ – ukázal prstem na mé legíny – „když jsi poblíž.“

Jediný způsob, jak se mu ubránit, bylo ignorovat jeho chování. Jakákoli známka toho, že mě ovlivnil, by ho jen víc podnítila. „Jedeme do města. Potřebuju koupit rozkládací gauč. Doufala jsem, že bys nám mohl pomoct ho vyzvednout?“ Nic. Jen plochý pohled. „Možná… někde?“

Zakřenil se. „Pokud hledáš tažné zvíře, hledej jinde, panenko. Já jsem drsňák a skončila bys s modřinami.“

Kdyby to přišlo od kohokoli jiného, smála bych se. Ale tohle byl Scott. Možná to myslel vážně. „Takže plně přiznáváš, že jsi osel?“

„Rád jsem tě poznal,“ řekl Millerovi. Pak kolem nás prošel nahoru po schodech a zmizel v kanceláři. Podívala jsem se na svého jednoho a jediného spojence v téhle situaci.

„Není snový?“

„Stoprocentně bys ho měla vykouřit.“