YCHM - 17. kapitola

Překlad: Lenuszka

Scott

Hned, jak jsem vešel do chodby připojené ke garáži, jsem uslyšel z domu hudbu. Podle všeho Arethu Franklin. Tak proto nebyli psi u dveří, aby mě pozdravili. Byla pryč dva týdny a bylo to jako sto let. Začal jsem tenhle dům nenávidět, když tu nebyla.

Sundal jsem si kabát a pracovní boty v prádelně a šel za tou hudbou a vanilkovou vůní do kuchyně. Moje žena byla doma. Na prahu jsem se zastavil a pulz mi zrychlil.

Sydney tancovala se psy. Vlasy původně připnuté na vršku hlavy jí visely na straně. Všudypřítomné tričko z Yalu, které jsme já i moje péro viděli už tolikrát, jí viselo z ramene, nohy měla holé. Přestala je přede mnou skrývat toho večera, co jsme se vrátili z nemocnice.

Držela u pusy dřevěnou vařečku jako mikrofon a rty artikulovala píseň Never Loved A Man, prožívala každou slabiku, zatímco Julie štěkala a Romeo poskakoval kolem.

„Jsi lamač srdcí na houby

Jsi lhář a jsi podvodník

A já nevím, proč

Tě nechám, abys mi tohle dělal

Mí přátelé mi říkají

Že nejsi k ničemu

Ale oh, oni nevědí,

Že bych tě opustila, kdybych mohla.“

Hruď mi zalil čirý úžas. Přísahal bych na bibli, že jsem nikdy neviděl nic tak úchvatného. A nebylo to proto, že by se bavila nebo tím, že v tom tričku vypadala brutálně sexy. Bylo v tom mnohem víc. Něco, co šlo hlouběji než kůže a jizvy.

Bez ohledu na to, co prožila – něco tak strašného a příšerného, že to zanechalo stopy na jejím úžasném těle – věřila, že je šťastná. Šťastná, pro Krista! Smála se jako by nebyl život jen dobrý, ale dobrý k ní. Hloubka a šíře síly, kterou má žena vlastnila, mě odrovnala. Ne proto, co si prožila, ale proto, jak byla ochotná jít do každého dne, jako by se to nestalo.

„Připravit… teď přichází druhá sloka,“ řekla psům, nevšimla si mé přítomnosti. Musel jsem se kousnout do jazyka, abych se nesmál těm divným pohybům, které dělala, když tancovala. Ale na druhou stranu to vypadalo, že koleno už je naprosto zdravé.

„Nikdy neříkej, že jsme skončili

Protože já jsem nikdy

Nikdy, nikdy, ne, ne… nemilovala muže

Tak, jak miluju tebe

Nemůžu v noci spát

Nemůžu se tomu ani bránit

Asi nebudu nikdy volná

Co jsi do mě zaryl své drápy.“ Arethin hlas zněl ze zvukové aparatury jasně a čistě.

Chtěl jsem k ní jít. Chtěl jsem toho být součástí… toho pocitu. Kdokoli, kdo se dostal do její blízkosti, tím nasákl. Viděl jsem to s Laurel, Drakem, a Ryanem – i můj otec se zachytil na jejím orbitě. Od doby, co Charlie zemřel, jsem žil pod mrakem. Osm dlouhých zatracených let. Jen jsem to nevěděl, dokud mi do života nevešlo něco tak zářivého a oslnivého, rozsvítilo mě to a já jsem konečně uviděl, co mi chybělo.

Miluju tuhle ženu.  To uvědomění mi udeřilo do hrudi. To, co následovalo, bylo ještě horší. Chtěl jsem, aby mě milovala taky.

Romeo si mě konečně všiml, jak stojím ve dveřích a přiběhl, Julie se k němu krátce na to připojila, vrtěli ocasy jako zběsilí. Sydney mě vyhledala očima, širokýma a plnýma překvapení, dřevěná vařečka zamrzla na místě u jejích úst. Skončil jsem s hraním her, s předstíráním, že nejsem celou noc vzhůru a nemyslím na ni, s honěním si při ranních fantaziích, co bych s ní chtěl dělat.

„Chyběla jsi mi.“

Tvář jí zjihla. „Ty mně taky.“

Odstrčil jsem psy, došel k ní, vzal jí vařečku z ruky a hodil ji za sebe. Psi se za ní vrhli. Pak jsem vzal do dlaní její tvář, ona mé ruce zakryla svými a palcem mi přejela po vnitřní straně zápěstí.

„Teď tě políbím,“ varoval jsem ji, pohledem jsem jí beztrestně přejížděl po tváři, po té, kterou už znám lépe než tu svou. „Pak ti hodlám sundat tohle otřesné zatracené tričko, a uctívat ústa každý centimetr tvého těla. A až si budeš myslet, že už se neuděláš, že jsem tě vyždímal do sucha, hodlám tě ošukat a dokázat ti, že se mýlíš. Pokud máš problém s čímkoli, co jsem právě řekl, promluv teď nebo mlč navždy.

Zamrkala, ústa se jí třásla. „Tohle tričko není otřesné.“

„Je to ano?“

Přikývla, jeden pohyb brady, a já jsem přitiskl ústa na její, dal jsem do toho všechno. Posunul jsem se dopředu a zacouval s ní ke kuchyňskému ostrůvku, který byl pokrytý nádobím, zatímco naše ústa hledala správný úhel, jazyky se proplétaly, péro se mi bolestně tvrdě tlačilo na její břicho.

Dal jsem jí ruce pod zadek, zvedl ji a položil na linku. Příbory a pánve spadly na zem s hlasitým řinčením, a přesto jsme se nepřestali líbat, ta chemie byla výbušná jako vždycky. Chytil jsem ji vzadu na hlavě, postavil jsem se jí mezi nohy a miloval se s jejími ústy – s ústy své ženy. Mé ženy. To mi znělo zatraceně dobře.

„Počkat!“

Odsunul jsem se jen tak daleko, abych jí viděl do tváře. „Co?“ Pohled mi zabloudil přímo k jejím nateklým rtům, což jsem způsobil já svými polibky.

„Spal jsi s jinými ženami?“

„Děláš si srandu?“

„Nevadí.“

Tvrdě jsem ji políbil. „Tvá víra ve mně je dojemná, paní Blackstoneová, a ne, ne od doby, co jsem si tě vzal.“

Políbila mě tvrději. „Pokračuj.“

Chytil jsem ji za lem trička, zatáhl a sundal jí ho přes hlavu. Pak jsem ho odhodil.

„Už žádný pan Hodný,“ mumlal jsem jí do rtů a ona se začala chichotat.

„Kdy ses tak choval--“

Ta slova odumřela, jakmile jsem se ústy dotkl její bradavky. Pak zasténala, zaklesla mi nohy kolem pasu, a hlava jí padla dozadu uspokojením. Zahákl jsem dva prsty za její šortky, sundal je a vzal s nimi i kalhotky. Odhodil jsem je na podlahu, už dneska nebudou třeba.

Vedle jejího boku byla miska naplněná nakrájenými jahodami a další s těstem. Strčil jsem do té žluté věci prst a pomazal jí tím břicho, proužek světlých blond chloupků pod ním mě dráždil. Moje péro bylo víc než hladové vrhnout se do hlavní akce, ale ať se propadnu, jestli budu spěchat do cílové rovinky, když jsem na tuhle chvíli čekal měsíce.

„Co to děláš?“ řekla slabým hlasem, který mě nutil se usmát.

„Dělám živé umění.“

Plochou částí jazyka jsem olízl to vanilkové těsto a slyšel, jak zadržela dech, prsty se mi probírala ve vlasech a nabrala jich plnou hrst. Zvedla nohy a paty mi zaryla do ramen.

„Scotte…“

„Líbí se ti to?“ Fouknul jsem na ni a sledoval, jak se prohnula, zuby zakousla do spodního rtu. Další těsto, tentokrát po délce její kundičky.

„Přestaň mě dráždit!“

Zasmál jsem se do její citlivé kůže na vnitřní straně kolene, strčil do ní dva prsty a políbil ji tam.

„Scotte…“

Udělal bych cokoli, aby tak vyslovovala mé jméno. Jako by chtěla pustit uzdu své sebekontroly a mohl jsem za to já. Abych to dokončil, pokapal jsem těstem sladké tělo mé ženy. Něco na její bříško. Něco skapalo mezi stehna. Pak jsem to očistil jazykem, užíval si každé líznutí, políbil každý čtvereční centimetr odhalené kůže. Byla blízko. Cítil jsem to z toho, jak byla ztuhlá. Přidal jsem prsty, nasál a ona vykřikla. Ruka v mých vlasech ztuhla a pak se uvolnila.

Jedna věc byla zatraceně jistá – nikdy znovu neochutnám vanilku, aniž bych nemyslel na svou ženu. Vanilka se právě stala mou nejoblíbenější příchutí.

***

Sydney

Ten humbuk byl skutečný. V soukromí své mysli budu mít jeho jméno navždy jako VHKB: věř humbuku kolem Blackstonea. Hodoval na mě, jako by za to měl dostat zaplaceno… jako by to byl zatracený mistr umění. A v podstatě byl. Ani jsem nedokázala udržet oči otevřené. Ten nápor potěšení mě donutil padnout zády na studený mramorový povrch kuchyňského ostrůvku, jako bych se nabízela za oběť, rukama jsem hledala oporu, prsty jsem se držela okraje.

Proč se mi vlastně nelíbil? Co jsem si kruci myslela? Mohla jsem to mít už měsíce. Nevědomost není blaženost. Ať už s tímhle přišel kdokoli, je to kretén – pravděpodobně muž. Naopak sex se Scottem… to byla čirá blaženost.

Další věci spadly na podlahu. Omotal mi paže kolem stehen jako želízka, aby mi zabránil v pádu. S jeho ústy a prsty jsem se neudělala jednou, ale hned dvakrát tak tvrdě, že jsem v podstatě křičela. Měl pravdu, byla jsem tak vyždímaná, že jsem byla zralá na šlofíka.

Jak jsem se pokoušela chytit dech, začal mě líbat na stehnech a já jsem otevřela oči… líbal moje jizvy. Jemně, úmyslně. V krku mi bobtnaly emoce, oči jsem měla skelné. Očekávala jsem dovednost. Očekávala jsem smyslový ohňostroj. Nečekala jsem něhu.

„Scotte…“ zvládla jsem říct, ten zvuk byl chraplavý a zranitelný, prosil ho, aby přestal, ale doufal, že nepřestane. Řekl, že jsem mu chyběla. On mi chyběl víc.

Zvedl hlavu. Sundal mě z ostrůvku a zvedl mě. Omotala jsem kolem něj ruce i nohy, kolem jeho síly, jeho stálé přítomnosti, jeho velkého srdce, zatímco mě nesl do ložnice.

Jemně mě položil, pustil na tak dlouho, aby si sundal termokošili, odhalil tak pekáč svalů, u kterých jsem se nemohla dočkat, až je pečlivě polaskám jako to udělal on mi. Pak si sundal džíny a vzal s nimi i boxerky Tom Ford.

Když jsem je viděla, musela jsem se usmát. Ale ten úsměv opadl okamžitě, jak se mi naskytl výhled na jeho erekci. Tohle byl muž stvořený pro hřích a pokud to byla pravda, chtěla jsem být taky hříšnice. Najednou jsem se opotila z toho, jak moc jsem byla nabuzená. Jako by mě právě už dvakrát neudělal – což byl můj rekord.

Pozorně mě sledoval, nespustil ze mě oči, sklonil se ke mně. Slova nepřicházela, city schované na další den. Na tohle bude čas později. Roztáhl mi od sebe kolena a jedním přírazem do mě vstoupil. Žádná jemnost. Ale majetnický příraz, který oznamoval, že jeho úmysly jsou tak jasné jako jeho slova před chvíli dole v kuchyni. Té noci jsem se udělala ještě třikrát. Scott dodržel své slovo.