YCHM - 14. kapitola

Překlad: Lenuszka

Sydney

„Budeme přistávat, paní Blackstoneová.“

Hlas letušky mě vytrhl z hlubokých myšlenek, a konkrétně vyslovení mého nového příjmení. Pořád jsem nadskakovala, když mě někdo oslovil jako ženu muže, kterého jsem teprve začínala poznávat.

Když mluvíme o manželích, se Scottem jsem nemluvila přes čtyři týdny. Komplikace v práci mě zdržely na Manhattanu. Kvůli přetrvávající soudní při, která byla v naší branži běžná, jsem nemohla odjet až do poloviny února. A upřímně, trochu se mi ulevilo, protože jsem netušila, jak pokračovat v tom našem uspořádání. Jediné, co jsem věděla, bylo, že ta přitažlivost mezi námi neodezněla. Vzdálenost a čas očividně nezastavily to, že si zabíral veškerou mou pozornost.

Mohl by si zabrat mnohem víc věcí, kdybys ho nechala.

Zavrtěla jsem se na židli. Ten hlas byl každý den silnější. A ne nadarmo, ale ten muž způsoboval ženám vlhkost mezi nohama od doby, co se naučil chodit. Bylo nevyhnutelné podlehnout jako všechny ostatní. Ani jsem nechtěla bojovat. Měl pravdu. Ani jeden z nás hned tak na rande nepůjde. Když jsem neměla mít sex – myslím s nikým jiným. Mezi náloží práce a manželem by to bylo složité.

Tu noc, co spal u mě v bytě, jsem šla do postele s velkou hrdostí, že jsem jeho nabídku k sexu odmítla. Ty sebe-gratulace mi vydržely asi tak nanosekundu. Pak jsem si začala uvědomovat, že jsem prakticky řekla Scottovi, ať spí s jinými ženami. Po čemž následovala panika a zbytek noci jsem strávila zíráním do stropu, s očima otevřenýma doširoka a přikrytá až po bradu jsem zaháněla myšlenky na to, jak Scott sexuje s bandou žen s maskami klaunů.

Příští ráno jsem se vzbudila brzy, připravená dát svou pýchu stranou a odvolat to, ale našla jsem jen úhledně složenou přikrývku na gauči a nahoře polštář, Scott už tam nebyl. Odešel, aby si našel ochotnou partnerku, jakmile jsem to navrhla? Kdo ví? A ani jsem si nebyla jistá, jestli to chci vědět.

Racionálně jsem věděla, že jsem se asi vyhnula kulce. Kdybych s ním spala, určitě by se věci zkomplikovaly, a ne k lepšímu. A přesto jsem nemohla popřít, že myšlenka na Scotta s jinou ženou, mi vařila krev v žilách.

To ráno jsem si šla pro kávu později a na první stránce The New York Post jsem zachytila titulek a pod ním obrázek dvou lidí během vášnivého polibku. Ten titulek říkal: Pravá láska. Podtitulek: Dědic impéria Blackstonů našel tu pravou. Podle obrázku bych tomu věřila, kdybych nevěděla svoje.

Proto ty hluboké myšlenky.

Letadlo zastavilo motory a vysunuly se schůdky. Jakmile jsem udělala první krok ven, ten chlad mě zasáhl do tváře jako cihla. Zapomněla jsem, jak drsné je místní počasí. Bylo kousavé, takové v New Yorku nebylo. Stáhla jsem si pletenou čepici přes uši, sešla jsem ze schodů a vzhlédla. Několik metrů ode mě stál zbrusu nový černý pick-up s chromovaným rámem.

Vyskočil z něj Scott. Měl na sobě černý kabát a na hlavě černou pletenou čepici. Dlouhé nohy v obnošených džínách a holínky. Šel ke mně odhodlaným krokem, ukrajoval vzdálenost mezi námi. Vypadalo to, že si znovu nechává narůst vousy. V jedné ruce, na které měl rukavici, držel pugét růží. Ale z toho mi moje osamělé srdce nevynechalo a můj žaludek nedělal salta. To bylo proto, že jsem viděla na jeho tváři to tvrdé odhodlání a jiskru zájmu v očích.

Bůh mi pomáhej, opravdu se do něj zamilovávám.

Zastavila jsem se. I můj mozek, při pohledu na něj vypnul. Přísahám, že jsem byla vteřinu od toho podívat se za sebe, jestli jsem to byla opravdu já, koho tu hltal očima nebo někdo jiný.

Došel ke mně, vtisknul mi jeden rychlý polibek na rty, popadl mou tašku a strčil mi do ruky ten pugét.

„Ty jsou pro tebe,“ oznámil, jako by to bylo takhle mezi námi normálně. „Psi chtěli přijet taky, ale nechtěl jsem, aby tě ušpinili.“ Najednou se otočil a šel zpátky k pick-upu, zatímco já jsem zůstávala zamrzlá na místě, bez hnutí jako ta ledová socha, kterou měli na naší oslavě svatby.

Když si uvědomil, že nejdu za ním, otočil se a když viděl, že vypadám dezorientovaně, vrátil se a chytil mě za volnou ruku. „Pojď,“ řekl a táhl mě s sebou. „Mrznu a vypadá to, že dneska napadne další sníh.“

Přistálo to letadlo v paralelním vesmíru, kde tenhle Scott soutěžil o manžela roku, nebo to byl další z jeho žertů?

Otevřel dveře na straně spolujezdce, pomohl mi dovnitř a já jsem pořád nic neříkala, byla jsem příliš zmatená tou změnou, abych dokázala zformulovat jedinou myšlenku, natož něco vyslovit nahlas. V pick-upu to vonělo. Novou kůži a po něm. Sexy, sofistikovaně a trochu kořeněně. Vyskočil za volant. Oba jsme asi minutu seděli v tichosti. Nakonec jsem našla svůj hlas. „O co tu jde?“ Protože, no, upřímně, Scott se choval jako opravdový manžel, a já jsem nevěděla, co si s tím počít. Zase mu slepě věřit? Jo, to určitě. Ta loď už odplula po incidentu se srubem.

Podíval se ven z auta a vydechl. „Chci začít znovu.“ Podíval se na mě. „Můžeme začít znovu?“

Ten pateticky upřímný pohled v jeho tváři mě zbavil mé ochrany. Byla jsem v takovém pokušení mu věřit. „Je to další z tvých vtípků?“

Ušklíbl se. „Ne.“

Přikývla jsem a on zařadil rychlost.

***

Scott

„Takže chceš se svou ženou chodit?“

Ryan si mě prohlížel úkosem, jako bych přišel o zatracený rozum. Koně, na kterých jsme jeli, se pomalu vydali dolů z kopce, půda byla pod šesti palci sněhu, který v noci napadl, kluzká. Chtěli jsme zkontrolovat stádo dole v údolí. Místo toho se to změnilo ve výslech třetí stupně ohledně stavu mého manželství.

Mého manželství.

To slovo už mě nevyvádělo z míry tak, abych se chtěl propít na dno lahve Macallanu. Naopak mě nutilo přemýšlet, jak to zlepšit a nikdo z toho nebyl víc překvapený než já sám.

„Jo,“ řekl jsem s dostatečnou hrdostí na sebe sama a cítil jsem se kvůli tomu dobře. Den po té oslavě jsem odletěl brzy, a s každou mílí, která mě vzdalovala od Sydney, jsem cítil větší nutkání ji znovu vidět.

Tu samou ženu, která mi řekla, ať jdu spát s jinými ženami…

Opravdu pěkné. Myslela si, že neudržím péro v kalhotách, a musel jsem jí ukázat, jak se plete. Když jsem něco chtěl, byl jsem tak disciplinovaný, jako jsem byl odhodlaný, a to něco byla moje žena pode mnou a všude kolem mě. V jakékoli pozici, kdy se mě bude dotýkat její nahé tělo.

„Jak přesně to kurva funguje?“

„Vezmu ji na večeři, a poznáme se líp?“ Nezněl jsem přesvědčivě. Ani svým vlastním uším. Ale co jsem sakra věděl? Nikdy předtím jsem ženatý nebyl. Poslední polo-vážný vztah jsem měl, když jsem byl ve škole. Dělal jsem to pozpátku, když jsem měl skoro nulovou zkušenost, jak postupovat dopředu.

„Možná jí můžeš koupit náramek přátelství s vašimi jmény. Nebo prsten s diamantem – to je teď asi populární.“

Ukázal jsem mu prostředník a Ryan se uchechtl.

Snažil jsem se, aby se tu cítila vítaná. I psi odvedli svou práci. Skákali po ní, jako by byla Ježíšek, který přišel podruhé. Pak jsem Sydney ukázal pokoj pro hosty a prostor, ze kterého jsem jí udělal kancelář. Ukázal jsem jí její nový počítač, stůl, ergonomickou židli, a tak. Koupil jsem to nejlepší, co šlo. Jan nacpala lednici jídlem a těstem pro případ, že by chtěla vařit, protože jsem věděl, že to má ráda. Bůh ví, že jsem si její jídlo užíval.

Procházela se bezcílně, zírala na všechno, jako by hledala minu, která má každou chvíli vybouchnout. Nelíbilo se mi to. Nesnášel jsem, že ji vidím nejistou a musel jsem se násilně nutit, abych ji vášnivě nezlíbal, jen abych jí ten výraz smazal z tváře.

„A ona je s tím v pohodě, víš… s randěním?“

Nevěřila mi – to byla pravda. Měl jsem ji za její skepsi vinit? Ne. Měl jsem před sebou dlouhou cestu, abych jí to vynahradil a byl jsem odhodlaný to udělat. Udělám cokoli, abych si získal její důvěru. „Kruci, nevím, Ry, ale musím to zkusit.“

Pokračovali jsme dál v naprostém tichu.

„Kdybych byl tebou, zkusil bych to taky.“

Dojeli jsme na jižní pastvinu a hrdě jsem se díval na své stádo. „Kde je Tiny?“

Toho starého býka bylo snadné poznat v davu, protože byl černý a dvakrát větší než krávy. A přesto jsem ho nikde neviděl – ani na horizontu. Nepřesvědčil jsem sám sebe, abych se ho zbavil, protože by kvůli svému věku šel nejspíš na jatka, a po všech těch letech, kdy mi dával telata jsem tak trochu cítil, že mu to dlužím.

Ryan ukázal na rozbitý plot. „Tam.“

Projela mnou čirá hrůza, pulz se mi zrychlil. Myslel jsem jen na Sydney. Pobídl jsem koně a dali jsme se do smrtícího cvalu.

***

Sydney

Zůstávaly za mnou malé obláčky páry, když jsem nohama ukrajovala cestu, která se přede mnou táhla míle, přímá černá linka, která rozdělovala zasněžené pláně na dvě části. Sníh, který v noci napadl, už roztál. Nade mnou svítilo slunce a obloha byla naprosto bez mráčku. Dokonce bylo slunce tak mocné, že jsem cítila, jak mě začíná pálit nos.

Nebylo moc věcí, které by mě ještě překvapily, ale Scott ano. Kancelář, kterou mi vytvořil, mě skoro donutila brečet vděkem. Pak odešel a dal mi klíče od auta, na kterých se houpal symbol mercedesu.

„Pro tebe,“ řekl tiše. „Má zimní gumy, takže se nemusíš bát…“ Podíval se na mě, vypadal, že na chvíli ztratil nit myšlenek. „…špatného počasí.“

Něco jsem ke svému manželovi cítila. Nebylo to správné, ale nikdy jsem nebyla dobrá v popírání, a teď nebyl správný čas s tím začínat. Měla jsem slabost pro muže, kterého jsem donutila k manželství. Za to ještě zaplatím.

Taky jsem nebyla naivní. Jediný důvod, proč to pro mě dělal, bylo, že spal s jinými ženami – podle mých idiotských instrukcí – možná za to cítil díl viny. Tak co? Nemyslela jsem si, že přestane. Jak řekl, tři roky jsou dlouhá doba a muži jako Scott bez toho nevydrží déle jak tři dny. Mezitím mě to užíralo zaživa. Všechno jen kvůli mé nevymáchané puse.

Zrychlila jsem tempo, cokoli, abych necítila tu prázdnou bolest, kterou jsem cítila, jakmile jsem vystoupila z letadla. Plíce mě bolely a nohy mi hořely. Sprej na medvědy, který mi Scott dal, mě bouchal do žeber. Být tu zpátky, běhat na čerstvém vzduchu, bylo fajn. Nebo to spíš bylo správné.

Na horizontu se blížili lidé na koních, asi rychle, protože koním od kopyt odlétával sníh. Jak přijeli blíž, rozeznala jsem, že je to Ryan a Scott. Ryan mával oběma rukama jako blázen. Zpomalila jsem, vytáhla si sluchátka z uší a zamávala zpátky.

„Ruce zpátky na opratě, Suttere,“ ječela jsem do tlampače z dlaní a ušklíbla jsem se. Viděla jsem, že křičí i Scott, rty se mu hýbaly, ale nedokázala jsem poznat, co přesně říká.

A pak jsem to poznala.

„Za tebou.“

Podívala jsem se za sebe a skoro se mi podlomila kolena. Asi tak padesát kroků za mnou běžel černý býk velikosti SUV a rychle se blížil. Z nozder mu vycházela pára, jak na mě cílil svýma korálkovýma černýma očima… a já jsem u sebe měla jen debilní sprej na medvědy.

Nikdy jsem opravdu nerozuměla termínu bojuj nebo zemři, až do téhle chvíle. Nával adrenalinu mě pobídl kupředu, nohy mi kmitaly, jak to jen u člověka šlo, chodidla pleskala o zmrzlý makadam, a v uších mi hučela krev. Pak jsem šlápla na kousek ledu a letěla hlavou napřed. Dopad nebyl pěkný. I když mé ruce pád zbrzdily, odnesly to nejhůř paže. Pak hlava. V dálce se ozval výstřel. A to je to poslední, co jsem si pamatovala.