YCHM - 10. kapitola

Překlad: Lenuszka

Scott

Cesta zpátky na ranč byla mučení v mnoha směrech. První a největší byly moje džíny, které mi byly víc než těsné. Druhé, byl jsem otřesený. Čím dál jsme jeli, tím víc jsem přemýšlel o její večerní exkurzi a milionu strašných věcí, které se jí mohly stát, zatímco já jsem byl zaneprázdněn tím, že jsem si gratuloval. A čím víc jsem o tom přemýšlel, tím horší náladu jsem měl.

„To, co jsi udělala, bylo nebezpečné a hloupé.“ Prostě jsem to neuměl zaobalit. A jo, kdy jsem sakra začal znít jako moje matka? „Mám ještě jeden pick-up, kterým můžeš jezdit. Nechci, abys z tohohle pozemku chodila pěšky, běhala nebo na čemkoli jezdila.“ Měla zavřené oči a rty v lehkém úsměvu. „Syd? Slyšíš mě?“

„Nevypadalo to, že bys měl posledních několik týdnů obavy.“ Otevřela okno a vystrčila hlavu, chladný prosincový vzduch jí rozfoukal vlasy všemi směry.

Kde byla ta žena, která přijela do Jackson Hole s každým vláskem na svém místě? Kam se poděla ta ledová princezna. Vypadala uvolněně a bezstarostně. Vypadala, jako by sem patřila. Udělal jsem všechno, aby se tu cítila tak hrozně, až bude prosit o anulování sňatku a ona to neudělala. Každý pokus, který jsem udělal, abych jí to tu ztížil, se mi vymstil. Snažit se ji přesvědčit, aby to odvolala prostě zatraceně nefungovalo. Dokázal jsem jen to, že jsem ji vystavil nebezpečí. Zalil mě stud a dusil mě, dokud jsem ho nepolknul.

„Už jsi na té čtyřkolce někdy dřív jela?“

„Ne… dneska to bylo poprvé. Konečně jsem dosáhla své hranice znuděnosti. Ale buď klidný, zítra odjíždím. Na pár týdnů ti půjdu z cesty.“

Neuvědomil jsem si, že nastal čas, aby zamířila zpátky do New Yorku. Pravděpodobně to bylo dobře. Potřebovali jsme to ochladit, strčit všechny ty žhavé city, které mezi námi rostly do mrazáku. Nebo aspoň já. Možná až se vrátí, dokážeme vytvořit nějaký kompromis. Nebyla to její vina, že mě přitahovala.

„Podívej--“

„To je v pořádku, Scotte,“ rychle mě přerušila. „Řekla jsem ti, že se ti nebudu plést do tvého veřejného života a myslela jsem to vážně.“ Začala si broukat nějakou známou písničku. Chvilku mi to trvalo, ale když začal refrén, poznal jsem Tears of a Clown.

„Zase si broukáš.“

 „Vážně?“

Ta žena měla divnou posedlost klauny.

Pokradmu jsem se na ni podíval. Shrbená na sedadle, dlouhé nohy od sebe, hlava zakloněná dozadu, prsty si ťukala o kliku dveří. Nebyla klasicky krásná, a to z ní dělalo ještě neodolatelnější. Neměla plné rty, kořen nosu měla trošku širší a na bradě měla malý důlek. Ale dohromady to z ní dělalo víc než krásnou. Byla tak zatraceně atraktivní, až mě to nutilo zastavit a zírat, objevit, co dalšího mi uniklo.

Otočila se ke mně čelem, na tváři se jí rozlil líný úsměv.

Chtěl jsem ji políbit. Nikdy jsem nechtěl žádnou ženu políbit víc, a to už je co říct, protože jsem líbal ženy od svých třinácti. A přesto jsem nemohl, protože jsem s ní byl ženatý. Protože by to věci zkomplikovalo. Tahle nelogická sračka mě donekonečna vytáčela, ale byla tu, připomínala mi, že jsem dospělý a už nedělám rozhodnutí na základě chtíče a potřeb svého péra. Všechno tohle jsem si říkal, zatímco mi v džínách rostla erekce.

„Sladký domov,“ zamumlala, hlas měla chraplavý a protkaný humorem.

Najednou se před námi objevil srub. Zaparkoval jsem a vypnul motor. V tichu noci, uprostřed ničeho, zněl každý zvuk ve srubu desetkrát znásobený. Naše mísící se dechy, jemný zpěv Maren Morrisové z rádia. Napětí bylo zpátky a rychle rostlo, takže jsme se na sebe toužebně podívali. Někdo se bude muset vzdát.

„Zapomeň na to. Nebudeme mít sex. Je to špatný nápad.“ Vypustil jsem to z úst dřív, než jsem stačil myslet.

Narovnala se prkenně na sedadle. „Kdo tu mluvil o sexu?“

„Tvé oči, sluníčko. Díváš se na mě jako bys chtěla, abych tě pomalu svlékl, prolíbal si cestičku od kotníků až ke tvé sladké kundičce a uctíval tvoje dokonalá prsa.“ Ostře se nadechla, hruď se jí prudce zvedala a klesala. „Takže, pokud pěkně poprosíš a jenom tehdy… bych tě ošukal.“

Světlá kůže jejího hrdla zachytila světlo měsíce, šlachy se jí pohnuly, jak polkla. Nebyla vůči mně tak imunní, jak jsem si prve myslel. Dobře. Proč bych tu měl jako jediný trpět neopětovaným chtíčem. Bůh ví, že jsem trpěl. Sledoval jsem, jak bojuje sama se svou kontrolou, aby skryla svou reakci na mě.

„Nevzpomínám si, že by sis někdy hrál na nedostupného. Vlastně přesně naopak.“

Můj úsměv se rozšířil. „Je to pozvání?“

Protočila oči. „Nejsi můj typ.“

„A jaký to je? Sotva dospělý?“ Šance, že by se Sydney líbili muži tak mladí jako Drake, mě nutila chtít rozseknout srub na dvě části.

Stočila ústa do drzého úsměvu. „Víc opálený než jen od spreje.“

Takhle nabuzený jsem nebyl roky, nebo neměl větší radost z hádky, a nechtěl jsem, aby to skončilo. Nechtěl jsem jít do postele sám. Nechtěl jsem poslouchat, jak mluví se psy na druhé straně stěny. Nechtěl jsem si ji představovat nahou. Chtěl jsem ji cítit nahou. Pod sebou. Nad sebou. Jakýmkoli způsobem bych ji mohl mít – vydržel bych tak dlouho, jak bych se jí mohl dotýkat.

„Podruhé bych si tě vzal tvrdě…“ Moje pusa se sama pustila na špacír. „Zezadu. Zanořil bych se do tebe tvrdě a hluboko a zanechal ti na ramenou otisky zubů. Několikrát bych tě plácnul po zadku, abys nezapomněla, koho sis vzala a začala se bavit myšlenkami na pomocníky, kteří jsou moc mladí na to, aby věděli, že by sis s mými lidmi nic nezačala.“

Nozdry jí plály a rty se oddělily, ten spodní měla vlhký od toho, jak měla lehce vystrčený jazyk. Projelo mnou prvotní vzrušení. Schylovalo se k tomu a možná, jen možná bych tak ze sebe dostal tuhle nebezpečnou touhu.  Pak bychom mohli tuhle nepříjemnost hodit za hlavu a pokračovat jako obchodní partneři.

„Jsem tu jediná, která si vzpomíná, co se stalo posledně, když tvé ego neposlouchalo selský rozum?“ odpověděla mi nízkým hlasem, ten chrapot jsem cítil až v koulích. Přemýšlel jsem, jestli mě vytáčí úmyslně.

„Myslím, že oba víme, co se ten večer stalo. Přestaň si něco nalhávat.“

Okamžitě se mi vybavil obrázek toho, jak se na mě před těmi lety dívala, poddajná a svolná, když jsem ji boky přišpendlil ke zdi šatny. Ať už se bála si to přiznat nebo ne, chtěla mě stejně jako jsem ji chtěl já. Sledoval jsem ji, snažil se zabavit, a když se omluvila z tanečního parketu a zamířila na toaletu, šel jsem na to.

Tehdy mě neodstrčila, neřekla ne ani žádné gesto odmítnutí, protože mě taky celý večer sledovala. Jemně jsem ji políbil a ona mě líbala taky. Pak jsem jí řekl Shelley a ona mě kopla kolenem, tak tak minula mé budoucí děti. Byl to jednoduchý příklad zraněné pýchy. Proto to nechtěla přiznat.

„Možná tě to překvapí, Scotte – jsem si plně vědoma, jak moc si věříš – ale nemám zájem o sex s jakýmkoli mužem, který už povozil víc žen než atrakce Disneylandu.“

Mohla předstírat, jak chtěla, ale pulzující žíla na jejím krku říkala něco jiného. „Sluníčko…“ na tváři se mi rozlil úsměv. „…to by ti mělo říct, jaká je to super jízda.“

Byl jsem vteřinu od toho, abych se naklonil, přitáhl si ji blíž a zlíbal ji, dokud by nezapomněla na jízdy a Disneyland a na to, že jsem nebyl její typ. Dokud bych nezapomněl, že jsem na ni byl naštvaný, jak mě dostala do toho manželství, a ještě naštvanější, že jsem ji chtěl víc než svůj příští nádech.

Pak jsem si vzpomněl, že toho vypila příliš.

Možná se vzbudí s nejhoršími výčitkami svědomí, a nebyl jsem tak hloupý nebo nadržený, abych riskoval to, že po příští tři roky budu muset žít s rozhořčenou ženou.

Stáhnul jsem se, narovnal se na sedadle, pozornost jsem přesunul od čelního skla k měsícem zalité krajině. „Běž dovnitř, Sydney… Běž, než změním názor.“