WOW - 28. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Dino snad poprvé začíná projevovat svou vlastní rebelii – že by zde nastal ten zlom, kdy se začíná měnit na toho nesmiřitelného muže, který následně rozpoutal celé peklo Chicago War?                                       Sinnel

Dino se nyní snažil díky sejmutým poutům narovnat své pomačkané sako, ale selhal. Byl zařazený do řady čekajících lidí. Ostatní zadržovaní, kteří byli u soudu spolu s ním a čekali na svá obvinění.

Jeho právník se ještě musel ukázat, i když Dina to nijak nepřekvapilo.

Zatímco stráže hlídaly chodbu, Dino se rozhodl stát opřený o stěnu a zírat ven z okna na jasné slunce. Jeho únava na krátký okamžik povolila. Bylo to pro něj dost dlouho na to, aby pomyslel, že by se možná tímhle bohem zapomenutým dnem skutečně mohl dostat dál.

Kdyby nic jiného, zatímco slunce stálo vysoko, byl by schopen zůstat vzhůru.

Jeho pozornost od slunce, které mu poskytovalo krátkou úlevu, odlákal jen výkřik jeho jména. Po levé straně Dino spatřil svého bratra, který klusal směrem k němu a hned za ním, byl někdo další - Damian Rossi.

„Dino, sakra...“ Theo se protáhl kolem strážce, v ruce držel ochranný obal na oblek a svému bratrovi ho podal. „Tony je už skoro tady.“

Dino si přál, aby to pro něj představovalo nějaký rozdíl.

Nepředstavovalo.

Od bratra si vzal vak a uvnitř našel hedvábnou košili a čistý blazer. Aniž by si všímal toho, že ho lidé sledovali, se rychle převlékl. Dřív, než si Theo mohl špinavé věci převzít, přistoupil k nim strážný blíž, aby jeho předměty zkontroloval, aby se ujistil, že si nepředávali něco více.

„Díky,“ řekl Dino bratrovi.

Čisté tričko občas znamenalo v lidském postoji obrovský rozdíl.

Theo pokrčil rameny. „Žádný problém.“

Jo, bylo to tak.

Bratři nebyli přátelé, ne ve skutečnosti.

Theo tam nemusel být.

Upřímně řečeno, vůbec by tam neměl být.

I tak byl Dino stále vděčný za to, že tam byl.

Damian Rossi však představoval něco jiného.

„Přivedl jsi na show svého přítele?“ zeptal se Dino a kývl směrem Damianovi.

Muž stál o pár kroků dál, mimo doslech rozhovoru, nicméně i tak stále dost blízko na to, že kdyby se chtěl připojit, stačilo by udělat krok vpřed.

„Co?“ zeptal se Theo.

„Nevadí.“

Dino nesdílel blízkost, kterou spolu měli Theo a Damian. Když byli oba muži mladší, Damian a Theo byli prakticky nerozdělitelní, a často se k nim přidávala i Lily.

Předpokládal, že nebylo jeho věcí všechno to zpochybňovat.

Theo zíral na dlouhou chodbu, díval se všude možně, jen ne na Dina. Chápal bratrův odstup, protože i on sám se snažil zachovat si stejně rezervovaný postoj, navzdory tomu, že nebyl tak moc čitelný, jako byl jeho bratr.

Theo prostě potřeboval někoho, kdo by jeho zdmi prorazil.

Dino své zdi nemohl nikdy nechat padnout.

„Hele,“ řekl Dino, čímž k sobě přitáhl Theovu pozornost, „prokaž mi laskavost, jo?“

„Jistě.“

„Dávej za mě pozor na Lily, občas zkontroluj, kde se v Evropě nachází, a pokud bude potřebovat, pošli jí peníze či cokoli dalšího, co bude chtít. Nejspíš si bude myslet, že ji ignoruji nebo -“

„Můžu jí dát vědět, co se s tebou děje,“ přerušil ho Theo tiše.

Dino zavrtěl hlavou. „Nechci, aby to věděla.“

Nechtěl, aby se kvůli němu jeho mladší sestra vrátila domů, protože věděl, co by se stalo, jakmile by jednou nohou vstoupila zpátky na americkou půdu. Jejich strýc by do ní zaťal své drápy, a jakmile by se to stalo, byla by v prdeli a přilepená k tomu, aby dělala jakékoli sračky, které by po ní Ben požadoval.

Dokud byla Lily mimo Benův dosah, měla by být i nadále v pořádku.

Dino se potřeboval ujistit, aby to tak bylo i v budoucnu.

Jeho sestra možná jeho mlčení nemusela pochopit, mohla by si dokonce myslet, že na ni zapomněl, a ta hnisající hořkost, kterou už ohledně jejich života, mafie a smrti jejich rodičů cítila, by mohla vyrůst do něčeho většího, než čím už to bylo.

Bylo to riziko, které byl Dino ochotný podstoupit.

Kvůli svým sourozencům by riskoval všechno.

„Neříkej jí to,“ zopakoval Dino, „jen ji držet tam, kde je, Theo.“

Theo přikývl. „Dobře.“

„A vypadni odsud. U tohohle nepotřebuješ být.“

„Ale -“

Dino směrem ke svému bratrovi mávl rukou, zatraceně dobře věděl, že když to tak udělal, pravděpodobně vypadal zatraceně studeně. Nezáleželo na tom. Udělal by, cokoli musel, aby své sourozence udržel v bezpečí, zejména před Benovým hněvem. Nepochyboval o tom, že Ben Theovi řekl, aby se během jakéhokoli právního procesu nebo čehokoli, co ještě přijde, držel od Dina daleko.

Mezi oběma bratry byl Theo tím, kdo neměl v oblibě dodržovat pravidla.

Dino bratra vždycky tak či onak kryl.

Tentokrát to nepředstavovalo žádnou výjimkou.

„Běž,“ zamumlal Dino a odvrátil od svého bratra zrak. „Tyhle sračky zvládnu.“

„Skutečně?“

„Ano.“

Jeho ujištění nevyznělo tak silně, jak by chtěl, ale co jiného by Dino mohl dělat?

Nic.

Čas mimo, řekl si v duchu.

Brzy poté Theo odešel a Damian svého přítele v těsném závěsu následoval. Dino dokonce ani nedostal možnost znovu se usadit a relaxovat, protože se jeho právník konečně rozhodl dát vědět o své přítomnosti.

Poté, co se prokázal strážnému, bylo Dinovi umožněno opustit ostatní lidi, kteří tu čekali, a následovat dobře oblečeného, zavalitého právníka, který se dokonce ani neobtěžoval s tím, aby si s sebou přinesl svou aktovku.

Nepotřeboval by ji.

Dino možná mohl být tím, kdo ho platil, ale teď věděl, že Tony byl na výplatní listině někoho jiného - Bena.

Tony bude dělat to, co chtěl Ben, ne to, co bylo nejlepší pro Dina.

Když si někdo nemohl dovolit proplatit šek, který by dostal poté, co bylo všechno uděláno a řečeno, bylo občas nutné provést tvrdá rozhodnutí. Tohle bude pro Dina jedním z těch případů. Pokud musel, zvládl by to, nicméně nejdřív musel udělat pár věcí.

„Dobře,“ řekl Tony, a když si v soukromé místnosti, kam byli nasměrováni, odtáhl židli, v hlase se mu ozývala monotónní znuděnost, „co s tím, Dino?“

Dino na právníka upřeně zíval. „Ty jsi tu profesionálem, takže mi to řekni ty.“

„Pár obvinění, nic vážného. Můžeš něco dostat.“

Z Dinova hrdla bublalo nahoru ušklíbnutí, nicméně nějak se mu ho podařilo zadržet.

„To je všechno?“ zeptal se Dino. „Můžu něco dostat. Dokonce se ani nechystáš navrhnout, že spolu s prokurátorem zapracujeme na nějakém druhu dohody, abychom to trochu usnadnili?“

„Ty nejsi typem člověka, který dělá dohody.“

To byla pravda.

Ale Tony byl tím typem právníka, který by to mohl držet při zemi.

Ve skutečnosti to už pro Dina při jiných menších obviněních a pro Bena i při větších obviněních dělal.

Tohle by nemělo nic obrovského, o co žádat.

„Nebo ti Ben řekl, aby ses neobtěžoval,“ řekl Dino.

Tony zvedl hlavu od stolu. „Hmm, cože?“

Přesně.

„Potřebuji si zavolat,“ řekl Dino a odmítal zopakovat to, o čem věděl, že Tony slyšel, když to řekl nahlas a jasně. „V cele mi nedali možnost. Vždycky plivali jednu výmluvu za druhou. Dej mi svůj telefon, abych mohl uskutečnit hovor.“

Tony položil svůj mobilní telefon na stůl, tou žádostí vypadal zdánlivě nijak nevzrušeně. Dino ho popadl, na dotykové obrazovce zadal důvěrně známá a pak, když telefon začal vyzvánět, přiložil si ho k uchu.

Existovalo množství lidí, kterým mohl zavolat.

Dokonce měl po ruce pár právníků, kteří by za něj možná byli schopni tahat za provázky.

Nic z toho by mu skutečně nepomohlo.

Dino už dospěl ke smutnému pochopení, kde se chystal strávit dalších pár chvil, jeho používání telefonu by bylo monitorováno, ne-li přímo omezeno. Tenhle druh hovoru a žádosti nemohl udělat z vězeňského telefonu.

Konečně, po pěti dlouhých vyzváněních to boss zvedl.

„Ciao,“ pozdravil Terrance Trentini vesele.

Dino potlačil hněv, který se mu vařil přímo v žaludku - žárlivé vlny, jak snadno ostatní znovu přehlíželi jeho situaci a čas. Neměl žádné pochyby o tom, že Terrance byl jen dalším z lidí, kteří předstírali, že nevěděli, co se právě teď s Dinem dělo.

„Bossi,“ odpověděl Dino s takovým respektem, jaký jen dokázal v ten okamžik prokázat. „Rád bych dal požadavek na to, aby můj bratr dostal svůj titul.“

Než Terrance odpověděl, uběhlo dobrých třicet vteřin.

„Dino.“

„Kdo jiný?“

Terrance zasmál, i když ten zvuk byl slabý a falešný. „Slyšel jsem, že ses dostal do nějakých problémů. Neměl bys mi volat.“

„Používám bezpečný telefon, bossi.“

„Aha.“

„Ten požadavek,“ vybídl ho Dino, „pro Thea. Chci, aby se to stalo.“

„Nejsem si jistý -“

„Potřebuji někoho, kdo bude příštích pár chvil dohlížet na můj gang a sračky. Nechci, aby na to byl někdo jmenován, a už vůbec ne někdo, koho si pro tu práci vysnil Ben. Můj bratr to může udělat – už to dělá. Říkal jsi, že když dám svolení, tak bys to udělal. Dávám své požehnání. Dej mu titul.“

„Tvůj strýc nevypadá, že by si myslel, že je na to Theo připravený.“

„Já ano,“ odpověděl Dino.

Tony celý hovor beze slova poslouchal, nicméně Dino z celého srdce věřil tomu, že jakmile právník s Dinem skončí, okamžitě bude strýcovi volat. To mu bylo ukradené. Tohle nebylo o Benovi. Tohle nebylo o Dinovi.

Tohle bylo pro Thea.

Byla by to pro Thea dobrá, solidní pozice, kterou by měl, zatímco by byl jeho bratr zamknutý za mřížemi, neschopný poskytnout mladšímu bratrovi vedení a hlas autority.

Dino měl své zvyky, které bez ohledu na to, jak moc se snažil, nemohl porušit.

Jedním z nich byla péče o jeho sourozence.

Dokonce i když oni sami nevěděli, že to dělal.

„Budu ti to dlužit,“ řekl Dino a nabídl svá slova tak lehce, i když to nebylo něco, co by jakémukoli muži v mafii dával. Nikdo nechtěl být někomu jinému něco dlužen. Zvlášť ne, mít dluh u bosse.

I když tohle dělal pro svého bratra. „Cokoli potřebuješ, bossi.“

Terrance si povzdechl. „Obvinění jsou tak vážná?“

„Některá nebyla zatím ještě oficiálně podána, zatímco další ano, ale ano.“

„Dobře.“

Dino si nemohl pomoci, ale i tak... „Nemáš aspoň ty nejmenší obavy, že z toho vyjdu stejným způsobem, jako to udělal můj otec – jako krysa?“

Terrance se znovu zasmál, hlasitě a silně. „Dino... to je ta jediná věc, co se týče tebe a bratra, se kterou jsem si nikdy nedělal ani sebemenší obavy. Ty nejsi tvým otcem – tvůj strýc se o tom ujistil.“

Dino si nebyl tak jistý.

A rozhodně by za to nepřipisoval body svému strýci.

Po rychlém rozloučení poslal Dino telefon po stole zpátky k právníkovi. Tony si dal přístroj do kapsy a vyčkávavě na Dina hleděl.

„Všechno?“ zeptal se právník.

Ještě ne.

„Máš padáka,“ řekl Dino.

Tonyho oči se rozšířily do velikosti talířů. „Prosím?“

Dino mával ke dveřím za sebou. „Vezmi mě zpátky tam, kde jsou ostatní a čekají na to, až se ukáží jejich veřejní obhájci. Využiji jejich příkladu a jednoho z nich, jmenovaného soudem si vezmu i sám pro sebe. Nepotřebuju kolem sebe dalšího zkurveného Benova podřízeného, než kolik jich už kolem mě má – včetně tebe, Tony. Vypadni. Máš padáka.“

„Veřejný obhájce?“ zeptal se právník, tvář mu rudla.

Dino se při pohledu na mužovu zlost zasmál.

Měl čas na to, aby pochopil, že to na něj bylo hozeno. Když zvážil velké riziko toho, že by mohl díky svým vazbám mimo zemi a důkazům obžaloby o tom, že měl bankovní účty v zahraničí v zemích, které neměly se Státy dohodu o vydávání, ze zkurvené země vypadnout, už věděl, že se nedostane ven na kauci.

Dino byl dobře v prdeli a nikoho ani nenapadlo, že když ho donutili se ohnout, tak by mohli nejdřív použít lubrikant.

Ale přijal to.

Co jiného mohl dělat? Udělal to, co musel udělat.

I když; Bože, ochraňuj jejich duše, až bude venku. Měl v plánu tím vším projít ven.

„Mluv vážně,“ vyprskl Tony ve svém rozhořčení.

„Kdokoli bude lepší než ty.“

Zkurveně to tak i myslel.