MTB - 7. kapitola

Překlad: Lusesita

Následujících několik měsíců jsem se sešel s Colem pouze jednou. Zašli jsme do kavárny v studentském centru a strávili jsme hodinu doháněním ztraceného času.

„Líbí se mi žít sám,“ ujišťuje mě, když se ho zeptám, jak se vede. „Nevyměnil bych to za nic na světě.“

Zjevně přehání, protože se mu oči zalijí slzami, ale předstírám, že mu věřím.

Po čase můj hněv k Bryanovi zmizel. Pořád je můj kamarád, i když si myslím, že udělal strašnou chybu. Josh chodí stále častěji a já musím připustit, že není špatný člověk. Je roztomilý. Charismatický a vyrovnaný způsobem, kterým Cole nikdy nemůže být. Vidím, proč ho má Bryan rád. Sám bych si s ním začal, kdyby byli věci jiné. Ale taky vím, že Bryan má stále v peněžence fotky z jejich společného kouzelného léta. Více než jednou jsem ho viděl, jak si je prohlíží s takovým smutkem v očích, až mě to bolelo.

Brzy skončí druhý ročník našeho studia a stejně tak naše nájemní smlouva. Bryan a Josh, kteří jsou teď oficiálně pár, se rozhodli přestěhovat k sobě, nabídli mi, abych bydlel s nimi, ale už mám dost poslouchání, jak ti dva mají sex přes papírové stěny bytu, takže jsem odmítl.

Problém je, že jsem se dostal do prekérní situace. Ve školních novinách je spousta inzerátů, kde studenti hledají spolubydlící, ale je to jako hra v kostky. Mohl bych žít sám, ale bylo by to příliš drahé. Pořád jsem nad tím uvažoval, když zavolal Cole.

„Hej cukříku, už jsme se dlouho neviděli. Nechceš být příští rok mým spolubydlícím?“

„Myslel jsem si, že jsi rád, že žiješ sám.“

„To jsem, ale už se nudím. Tak co říkáš? Mám možnost dostat dvouložnicový byt, ale musel bych jim dát vědět do zítřka.“

„Není nad čekání do poslední chvíle.“

„Zlato, tak jdeš do toho, nebo ne? Je to jednoduchá otázka.“

V opravně mi dávají jen minimální mzdu. Nerad připouštím, že jsem na mizině, ale nemá smysl lhát. „Nemyslím si, že si můžu dovolit platit polovinu nájmu ve tvém apartmánovém komplexu.“

„Dohodneme se – budeš platit tu samou částku, jako platíš teď a už nikdy nebudeme o penězích mluvit.“

Je ode mě sobecké, když vím, že nechám na něm, aby platil víc? Možná. A znovu, to on mi to nabídl, a žít s ním zní mnohem lépe, než hrát v kostky a vybírat si spolubydlící dle inzerátu v novinách.

„Jdu do toho.“

Technicky byl Cole můj spolubydlící od prvního června, ale Cole je Cole a odjel z města hned následující týden. Mám jeho hezký, čistý byt na celé léto pro sebe, zatímco on cestuje po Evropě. Jeho nepřítomnost se ukázala jako výhoda. Poznal jsem místního kluka, Grega, v klubu a strávil jsem s ním léto v posteli, dokud ho nový školní rok nepřiměl se vrátit na Státní Univerzitu v Oregonu.

Už jsme si napůl lezli na nervy, takže mi nebylo líto, když jsem ho viděl odcházet. Během našeho krátkého románku jsem přišel na jednu věc – jsem až žalostně nevzdělaný, co se týče análního sexu. Všechny mé předchozí krátkodobé známosti, byli šťastní za ústní a ruční práci. Greg mě poslední měsíc našeho společného času přesvědčoval, abych se před ním ohnul. Když jsem se ho zeptal, proč to musím být já, najednou sklapl a přestal argumentovat, ale otázky v mé hlavě byli stále naléhavější. Vím, proč chtěl být nahoře, protože jsem se cítil stejně. Samozřejmě by bylo dobré někoho ošukat, ale být na druhé straně?

Ne nedokážu si představit, že je to zábava. Trocha análních hrátek, které jsem vyzkoušel během masturbace, nezměnila můj názor. Nemůžete očekávat, že pro vás někdo roztáhne nohy, když nejste ochotný mu laskavost vrátit.

Samozřejmě jsem se navrátil k svobodnému životu a mentálně jsem tyto myšlenky odložil do složky 'řeka, kterou je potřeba překročit'.

Dva dny před začátkem školy se Cole vrátil a bohužel nebyl sám.

„Jarede, tohle je Tony. Potkali jsme se v Brightonu. Na chvíli tu s námi zůstane.“

Tony je stejně štíhlý jako Cole, ale je vyšší, má tmavé oči, díky kterým mám husí kůži. Nelíbí se mi od prvního dne, kdy jsem se s ním setkal, ale co můžu dělat? Činí Cola šťastným. Možná ne tak moc, jako byl s Bryanem, ale šťastným. Problém je, že Tony nic nedělá. Nestuduje, nepracuje, neodvádí ani svůj podíl na domácích pracích. Rád bych si stěžoval, ale neučiním tak. Koneckonců Cole platí dvě třetiny nájmu. Pokud chce Tonyho ve své blízkosti, usoudil jsem, že je to jeho právo.

Stejně se v hlavě zabývám jinými věcmi. Září znamená, že oslavím jedna a dvacáté narozeniny. Slíbil jsem bráchovi Brianovi, že se na víkend vrátím domů, abych si s ním mohl vypít mé první legální pivo. Technicky teď budu dospělý ve všech směrech.

Až na to, že všem doma stále lžu o své sexuální orientaci.

Potřebuju kápnout božskou. Konkrétně se musím přiznat. Když jsem poprvé odešel na vysokou, měl jsem za to, že možná nejsem na sto procent gay. Teď už nežiju v klamu. Nikdy jsem nesnil o líbání dívek a Bůh ví, že s muži jsem dělal mnohem víc, než jen líbání. Je čas vyjít s tím na světlo.

Ty tři týdny mezi začátkem školy a narozeninami jsem byl nervózní a podrážděný. Ve středu, předtím, než jsem se měl vrátit domů, poslal Cole Tonyho přes celé město pro jídlo. Mohl objednat donášku asi z tuctu míst v okolí, ale místo toho trval na místě, které udrží Tonyho z domu minimálně na třicet až čtyřicet minut.

A pak mě zahnal do úzkých.

„Řekni mi, co se děje.“

Sedím na podlaze mezi pohovkou a konferenčním stolkem a píšu domácí úkol do kurzu fyzikální termodynamiky. Ne, že bych se na něj dokázal soustředit. Jsem příliš zaneprázdněný vymýšlením různých scénářů, jak to řeknu rodině a skončím, tak, že mi sdělí, abych odešel a už se nevracel.

„Proč si myslíš, že se něco děje?“

Cole mi věnuje jeden ze svých dramatických povzdechnutí a padne na gauč vedle mě. Přejede mi rukou přes týl hlavy, jako bych byl pes, nad kterým se snaží vyhrát. „Zlato jsi náladový a bloumáš tu jako tělo bez duše už od začátku školního roku. Je to kvůli Tonymu?“

Skoro řeknu ano, nenávidím toho chlapa, ale rozhodl jsem se soustředit na skutečný problém.

Přesunu se na gauč a sednu si vedle něho. „Jak to vzali tví rodiče, když jsi jim řekl o své sexuální orientaci?“

Ztuhne, jako ostatně dost často, když se promluví o jeho rodině. „Nikdy jsem to doopravdy neudělal. Táta zemřel, když jsem k tomu sbíral odvahu a má matka…“ Pokrčí rameny. „Jsem si jistý, že o tom ví, ale nikdy jsem jí to neřekl. O čem tohle celé je? Přiznáš se své rodině?“

„O víkendu jedu domů kvůli narozeninám. A vím, že je čas. Už jsem je držel v nevědomosti dost dlouho, ale jsem k smrti vyděšený.“

„Vážně si myslíš, zareagují tak špatně?“

„Já nevím. Nejsou nábožensky založení nebo tak něco, v tom není problém. A to je asi právě ta děsivá část – nevědět. Co když budou vyšilovat? Co, když mi řeknou, že už víc nejsem jejich syn? Co když mi přestanou pomáhat s placením školného? Co když –“

„Zlato, přestaň.“ Cole mě popadne za ruku a drží ji mezi svými. „Co když slunce mezitím vybuchne? Bude všechno tohle utrpení vůbec k něčemu dobré?“

„Neexistuje žádný důkaz, že by mělo slunce vybuchnout. Ale to, že řeknu rodičům, že jsem gay? To se stane tento víkend, tak či tak.“ Stále mně drží za ruku jednou rukou, ale nakloní se ke mně blíž a  druhou mi položí na tvář.

„Poslouchej mě, Jarede.“

Je to poprvé za celou dobu, co ho slyším říct mé jméno. Jeho záliba v přezdívkách roste od nového roku, kdy jsme spolu seděli na verandě. Často přemýšlím, jestli to souvisí s jeho poznámkou o Odysseovi, ale symbolismus není mojí silnou stránkou. Většinou ale myslím, že to dělá, protože tím lidi štve a přináší mu potěšení, když se rozhodují, jak zareagovat. „Poslouchám.“ Řeknu.

„Jsi ten nejsladší a nejotevřenější člověk, kterého jsem kdy potkal. Jsi jeden z mála lidí na světě, co jsou dobří ze své podstaty.“ Nejsem si jistý, jestli je to pravda, ale nedá mi šanci reagovat. „Nikdy jsem nepotkal tvé rodiče a nevím, jak budou reagovat, ale vím, že kdokoliv tě vychoval, odvedl dobrou práci. A nemyslím si, že takoví lidé by odmítli syna kvůli takovému nesmyslu.“

Z jeho slov se mi téměř vyhrknou slzy, ale skloním hlavu a doufám, že tak před ním skryju svoji reakci.

„Chceš, abych tě o víkendu doprovodil? Udělám to, kdybys chtěl. Budu tě držet za ruku, doslova nebo obrazně. Budu vedle tebe stát, zatímco to budeš dělat.“ Zasměje se. „Jasně, že budu víc vyděšený, než oni, ale pokud existuje něco, co bych mohl udělat, abych ti to ulehčil, udělám to.“

Představím si reakci bratra na Cola, a téměř se nahlas rozesměju.  Ne. Mít ho tam by nepomohlo. Ale jeho ujištění pro mě znamená vše. Stále jsem vyděšený a v pokušení si představovat to nejhorší. Ale v jedné věci má pravdu – mí rodiče jsou dobří lidé a stejně tak můj bratr. Všechno bude v pořádku.