MTB - 11. kapitola

Překlad: Lusesita

Poslední dva měsíce školy jsou hektické. Pařit a popíjet budeme, jakmile nastane léto, do té doby se musíme učit. Zejména Cole ve svém posledním roce, píše tolik dlouhých esejí, že jsem rád, že nemám za obor literaturu a umění.

Dvakrát během těchto měsíců mě vzal za ruku a řekl, „pojď se mnou do postele.“ Nikdy jsem neinicioval sex, ale nikdy jsem ho neodmítl. Pokud to ze mě dělá špatného člověka…

No. V pekle budu mít dobrou společnost.

Potřetí, kdy mě vezme do své postele je poslední den před promocí, a strávíme několik hodin zbavováním se stresu po závěrečných testech.

„Pořád ještě nevíš, kde budeš příští rok bydlet?“ Zeptá se mě, zatímco ležíme v posteli.

„Ne.“ Naše smlouva vyprší na konci května a on bude pryč. Na léto se můžu vrátit do Cody. Můžu zůstat ve Fort Collins. Ať tak, či onak, není to naléhavé. Vždycky se můžu vrátit domů k rodičům, než v září začne škola.

„Jsi zítra připraven na promoci?“

„Jistě. Na co bych měl být připravený? Tu nejtěžší část už mám za sebou. Vystudoval jsem s průměrem tři celé nula.“ Pokrčí rameny. „Splnil jsem požadavky z poslední otcovi vůle. Teď jsem bohatší, než jsem kdy byl.“

„Tak potom jsou drinky na tebe.“ Popichuju ho. „Zítra to po ceremoniálu půjdeme oslavit, že?“

Na okamžik zaváhá. „Jistě, samozřejmě, zlato.“

V době, kdy ráno vytáhnu svůj línej zadek z postele, je už pryč, ale nejsem překvapený. Koneckonců, musel se dostat do kampusu a najít si své místo v řadě kvůli ceremoniálu. Jediné, co jsem musel udělat já, bylo ukázat se tam na poslední chvíli a najít si místo na sezení.

Ve chvíli, kdy dorazím, je celá tělocvična plná. Napůl jsem si přál, abych našel některé z kamarádů mezi diváky, ale nenašel. Sednu si na jedno osamocené místo a čekám na řadu směšných projevů.

A to až do chvíle, kdy zavolají jeho jméno a já si uvědomuji svoji chybu.

Okamžitě se zvednu a odcházím, i když vyruším všechny ve své řadě. Samozřejmě, že Cole nenastoupiů. Proč by to taky dělal? Nemá žádnou rodinu. Nikdo si neudělá jeho fotku v čepici a taláru. Nepovzbudí ho, když ho vyvolají, až na mě.

„Cole?“ Zavolám, jakmile vstoupím do našeho bytu. Většina nábytku tu zůstala, ale prostor je přesto cítit prázdnotou.

Je pryč, najdu jen vzkaz přilepený na dveřích mé ložnice.

Jarede –

Je zbabělé ti zanechat vzkaz místo toho, abych se rozloučil osobně, ale věděl jsem, že bych se rozbrečel. A doufám, že mi odpustíš, že jsem se takto vyplížil.

Nábytek nepotřebuju. Udělej si s ním, co chceš. Nějací chlapi přijedou třicátého prvního května ve čtyři hodiny pro to, co zbyde.

Během příštího roku se za tebou zastavím tolikrát, kolikrát jen budu moct. Troufám si říct, že ke konci ti už z mých návštěv bude špatně, ale budeš mi moc chybět na to, abych se držel dál.

Myslel jsem vážně, co jsem ti řekl v Matlazánu. Miluju tě celým svým srdcem. Některé věci se mají stát, Jarede a naše přátelství je jednou z nich.

Navždy tvůj 

Cole

P.S. Očekávám, že dodržíš svůj slib

Sednu si na pohovku se vzkazem v ruce a namlouvám si, že pálení očí způsobila alergie. Tohle je přesně on, vyplížit se a zanechat po sobě drahý dárek, těžko to můžu použít proti němu. Rozhlédnu se po nábytku. Je hezčí, než cokoliv, co jsem vlastnil. Jediné, co tady nechám pro stěhováky je odporné křeslo, co jsem používal od prvního ročníku.

Nesnáším, že budu muset absolvovat poslední rok bez něj, ale jsou tu ještě další tři měsíce a já se stále nerozhodl, co budu v létě dělat. Probírám se možnostmi, když někdo zaklepe na dveře.

Jedná se o váhavé zaklepání, jako by si osoba nebyla jistá, zda chce, aby ji někdo slyšel nebo ne. Když otevřu, zjistím, že za nimi stojí vystrašený Bryan.

„Ahoj.“ Řekne a vypadá, že mu došly slova.

„Ahoj.“

Nervózně se podívá za mě, snaží se zjistit, jestli je Cole pořád tady.

„Už odjel. Přišel jsi za ním?“

„Ne. Za tebou. Nevím, jestli jsem doufal, že tu bude, nebo že už bude pryč.“

Netuším, co odpovědět, tak neřeknu nic.

„Poslouchej, nemůžu to tu vystát. Připomíná mi to jeho.“ Otočí hlavu k parkovišti a za sluncem. „Co, kdybys šel ven.“

„Jasně.“

Sejdeme dolů po schodech a posadíme se na poslední schod a díváme se na proslulé Rocky Mountain. Tráva není posekaná, vytáhne trs trávy a začne ji trhat. „Co budeš v létě dělat?“

„Pojedu domů.“ Až do teď jsem si nebyl jistý, ale najednou nechci nic víc, než být v Codě, zašít se mezi horami. Chci strávit celé léto ježděním na kole a kempováním s bratrem, pomůžu rodičům v obchodě. Colorádo mám v srdci a vím, že ho nikdy neopustím. „A co ty?“

„Zajedu na pár dní do Texasu, ale většinu léta budu tady.“ Odkašle si.

„Vrátíš se příští rok, že jo?“

„Jasně, stále potřebuju dalších šestnáct kreditů.“

„Já taky. Chtěl bys…?“ Je pro něj těžké se vyjádřit, ale nechám ho, ať si poradí. „No. Vážně potřebuju spolubydlícího na další školní rok.“

„Žádný přítel, se kterým bys chtěl bydlet?“

Zavrtí hlavou a vytrhne další trs trávy. „Už to neudělám.“

Vtipné, že s Colem došli ke stejnému závěru, dokonce použili stejná slova. „Co přesně neuděláš?“ I když si myslím, že odpověď znám.

Trvá mu minutu, než odpoví, a když se tak stane, promluví rozpačitě a tiše. Na takový druh rozhovoru nejsme zvyklí. „Uvědomil jsem si, že jsem se ho snažil strašně moc nahradit. Myslím, že s tím teď potřebuju skončit, víš? Počkám, dokud nepocítím to samé jako s ním.“ Povzdechne si. „Pokud se tak někdy stane.“

Cole předpovídal, že mě bude Bryan potřebovat. Přiměl mě slíbit, že tu budu pro něj, pokud budu moct.

„Vím, že to je mezi námi divné, ale… co říkáš? Pořád jsme kamarádi, ne? Co kdybychom skončili stejně, jako jsme začali?“

Usměju se a zavrtím hlavou. Žasnu, jak má Cole vždycky pravdu. Pokud bych byl nucen si mezi nimi vybrat, vždycky bych si vybral Cola, ale Cole nechtěl, abych si vybíral. Nějakým zvláštním způsobem, já jsem jeho dárkem na rozloučenou pro Bryana.

Obrátím se k němu s úsměvem a najednou cítím, že jeho prosba je správná. Pro tuto chvíli dokonce velmi významná.

Některé věci se vážně mají stát.

„Jasně,“ řeknu. „Jdu do toho.“

Konec

Tak jsme na konci této krátké novelky. Tak co si myslíte o Colovi? Já si ho zamilovala a nemůžu se dočkat, až se dostaneme k jeho příběhu, ale na to si musíme ještě chvilku počkat. Tak zase u dalšího překladu, pac a pusu dámy. Lusesita