FKTQ - EPILOG

Překlad: Lucianna

Jane, usoudila, že tohle právě teď opravdu nepotřebuje.

Její krásný, královský domov, se proměnil v blázinec. Anatol přivedl celý kmen do Previe; celkem dvacet tři mužů ve věku od sedmnácti do sedmdesáti let, všichni se zářícíma očima a strkající své nosy do každé místnosti, kolem které prošli, protože co kdyby se v jedné z nich, skrývala jejich budoucí manželka, že?

K velkému překvapení, Jane, téměř čtyřicet žen, se ozvalo na inzerát, který dala do místních novin, a všechny vypadaly stejně nedočkavé, najít manžela. Jen doufala, že budou stejně nedočkavé po… setkání, které ona a Irina, plánovaly na dnes večer. Protože ačkoliv se ti kočovníci upravili překvapivě dobře – Jane, usoudila, že všichni ptáci, žijící v okruhu pěti mil kolem vesnice, mají hnízda vystlaná víc lidskými vlasy, než trávou – bylo zřejmé, že žádný z nich nečetl žádnou z knih o chování, které jim poslala. Pche, dokonce zahrnula tři ilustrované knihy, určené dětem, když se naučila z trénování svých štěňat, že dokonce i malé vítězství, je náznakem naděje.

Anatol, ten zamilovaný medvěd Grizzly, byl tak zaneprázdněný dvořením se Irině, že nekontroloval své muže. A Irina, ta zamilovaná nezbeda, byla zjevně příliš zaneprázdněná voděním ho v kruzích, aby si všimla toho chaosu. Jako když jeden z mužů, odvážně vešel do kuchyně a okamžitě se zakoukal do kuchařky, a nyní chodí s ovázanou rukou. Klepy říkají, že jí zkusil ukrást polibek, ale když jediné, co dostal jako odpověď, bylo vynadání, zjevně kuchařku zvedl a zkusil ji odnést pryč. Jane, hádala, že to byl velmi drsný muž – který byl buď velmi hloupý, nebo velmi zoufalý.

Petri byl zpátky v práci a chránil ji; což, vzhledem k tomu, že měla dva týdny do porodu, sestávalo ze střílení varovných pohledů na invazi armády nomádů, pro případ, že by jeden z nich mohl zkusit ji znovu ukrást.

Gunnar byl tady, jak slíbil, ale Katy MacBainová ne. Když musela zmeškat svatbu, slíbila Katy, že přijede kolem porodu, a ujistila, Jane, že bude mít svůj pas obnovený tou dobou, a bude pohodlně mezi pracemi.

Jenže místo toho, aby před týdnem přijela, volala Katy, aby jí řekla, že se omlouvá, že nesplní svůj slib, a pak rychle přešla do toho, co vypadalo spíš jako připravená řeč, než omluva. Řekla, že stejně jako Jane, byla dost chytrá na to, aby následovala své srdce do náruče Markova Lakelanda, ona jednoduše nemohla odejít od úžasné šance, která se objeví jednou za život. Ne, že by úplně vysvětlila, co za příležitost to je, jen že se to objevilo na kurzu pro záchranáře, do kterého se zapsala v Coloradu – a který měl končit týdny před porodem, Jane. A ne, řekla Katy, její zrušení slibu nezahrnuje muže, ale rozhodně to zahrnovalo její malou závislost a tlačení svých mentálních a fyzických limitů. A jako přidaný bonus, tohle konkrétní dobrodružství znamenalo, že stále bude bez mobilního telefonu a pryč od ochranitelského otce a bratrů, další dva týdny.

Jane, často přemýšlela, jak se z takových naprostých protikladů – sirotka, který toužil po rodině a dívky, s rodinou větší, než s jakou si uměla poradit – mohly stát tak blízké přítelkyně.

Poslední týden ovšem, přemýšlela jen o tom, jaké tajemství její kamarádka skrývá. Protože Katy MacBainová, kterou znala a milovala, nebyla nikdy vyhýbavá, ohledně ničeho. Pche, často byla upřímná, až příliš. Ale čím déle, Jane, poslouchala tu nepřesvědčivou omluvu a poloviční odpovědi, tím jistější si byla, že místo, aby spěchala přímo do příležitosti opakující-se-jednou-za-život, Katy před něčím utíkala.

Ta jednostranná konverzace, skončila skoro stejně náhle, jako začala, když Katy slíbila, že zavolá, jakmile se usadí ve své nové práci, sloužit dobrým lidem ve Spellbound Falls v Maine, jako záchranářka na plný úvazek, v nově sestaveném, záchranném týmu, kde by měla začít nejdříve v červnu.

Takže zatímco její kamarádka byla uprostřed nějakého druhu osobní krize, místo toho, aby byla s Katy, Jane, byla sotva schopná se kolébat okolo na svém mizerném kotníku, díky přílišnému množství nabraných těhotenských liber. Ne, že by byla schopná dělat víc, než se usmívat a přikyvovat tomu muži, chodícímu před ní, když byla uprostřed kontrakce.

No, nebo její dítě mělo opravdu velkou škytavku.

Ne, že by Gunnar věděl, že začala rodit. Vlastně nikdo to nevěděl, když ona zjistila, co se děje, před půl hodinou. Ale místo aby utíkala – ok, kolébala se – k Markovi, a panikařila, byla v knihovně, seděla u vyhaslého krbu, a vypořádávala se Gunnarem Wolfem – s E.

„Řekni mi, co přesně řekla,“ nařídil jí.

Jane, hádala, že vzbudila jeho zájem víc, než si uvědomovala, když zmínila nějaké její a Katy nejvíce zapamatovatelné dovádění v dětství, ve svých e-mailech, které Gunnarovi posílala během posledních čtyř měsíců. A zjevně se těšil na osobní setkání s její kamarádkou. Alespoň to bylo to, co jí zdvořile řekl, když před hodinou přijel.

Jane, ovšem neviděla v jeho očích nic podobného zdvořilosti, ale spíš očekávání a to, co okamžitě poznala jako… touhu.

V tuhle chvíli, ovšem, ty bezedné, modré oči, byly nečitelné.

„Řekla, že se omlouvá, ale že nemůže právě nyní přijet do Shelkovy.“

„Proč?“

„Byla dost vyhýbavá v tom, proč,“ zamumlala, Jane. „Něco jako, že jí do klína spadla příležitost, která se neodmítá.“

„To mi zní jako sobecká, přelétavá žena.“ Dal si ruce v bok a stál nad ní. „Nebo je to vyděšená myška? Věděla, že sem přijedu se s ní setkat?“

„Um… něco takového,“ vytáčela se, Jane. „Nezmínila jsem tě jménem; prostě jsem řekla, že Mark má přítele, o kterém si myslím, že by se s ním ráda setkala.“

Gunnar Wolfe, se ohnul v pase, aby byl tváří blíž k její. „Nebyla jsi upřímná ani s jedním z nás, co?“

Jane, vyděšeně zavrtěla hlavou, s nadějí, že zakryje další kontrakci – tahle byla stále krátká, ale rozhodně ostřejší, než ta poslední. „Všechno, co jsem ti řekla o Katy, je pravda, včetně skutečnosti, že by tu byla, kdyby mohla.“

„Tak proč tady potom není? Řekni mi,“ řekl tiše, narovnal se a šel k oknu, kde pak stál, díval se ven a tiše čekal.

Jane, využila příležitosti, že byl zády, aby si přejela rukou přes břicho a zhluboka se nadechla, a pak pomalu vydechla, s úmyslem uvolnit svaly. A pak si povzdechla, a usoudila, že nemůže tančit kolem pravdy a porodu dítěte zároveň – za předpokladu, že rodí, když termín měla za další dva týdny.

„Ok, podívej,“ řekla s dalším povzdechem. „Co vím, tak Katy nikdy neporušila svůj slib – ke mně, k někomu jinému, ani k sobě. Takže můj odhad je, že tu není, protože si myslím, že se něco stalo v Coloradu, co – och, zatraceně,“ zavrčela frustrací. „V lepším případě, se Katy zranila během horolezecké části záchranného kurzu, kterým procházela, a nechce poslouchat další přednášku svého otce a bratrů o jejím neustálém riskování.

„A v horším případě?“ zeptal se tiše a stále hleděl z okna.

„Obávám se, že něco ji možná… vyděsilo, co rozhodně nechce, aby její rodina věděla.“ Jane, pokrčila rameny, když se otočil tváří k ní. „A mám obavu, že to muselo být něco opravdu špatného, aby Katy nesplnila svůj slib ke mě.“

„Co tím myslíš, že ji něco vyděsilo? Jako co?“

„Já nevím, co. Nejspíš proto, že si nedovedu představit Katy, že by se něčeho bála. Pokud to nemá co do činění s… ach, s…“

„Mužem,“ dokončil Gunnar. „Myslíš si, že jí mohl nějaký muž zranit?“

Jane, sklopila pohled ke svému břichu a zavrtěla hlavou. „Neumím si představit ani to.“ Vzhlédla. „Poslala jsem ti kopii fotky, kterou mi Katy poslala; je vyšší a sportovnější, než většina mužů, a její otec a bratři, ji začali učit, jak se bránit, dřív, než začala chodit.“

„Možná to zranění nebylo fyzické,“ namítl Gunnar napjatě. „Možná se potkala v Coloradu s někým, kdo jí pak zlomil srdce.“

Jane, si nenuceně přejela přes břicho, aby uklidnila další mírnou kontrakci. „Zlomené srdce, by nemohlo Katy zastavit od toho, být u porodu dítěte své nejlepší kamarádky. Nestihla mojí svatbu, protože se všechno stalo moc rychle a zastupovala jinou záchranářku na mateřské dovolené, dokud jí nezačal záchranářský kurz.“ Jane, znovu zavrtěla hlavou, s posmutnělým úsměvem. „A byla v Coloradu jen měsíc, když volala, že nemůže přijet, a to není dost dlouhá doba na to, aby měla zlomené srdce.“

Zvedl obočí a lehký úsměv, zatahal za koutky jeho úst. „To říká žena, která se provdala za muže, kterého znala dohromady tři týdny.“ Stejně rychle zvážněl. „Co její rodina? Volala jsi jim, abys jim řekla, že si děláš o svou kamarádku starosti?“

Jane, si odfrkla. „Ne, pokud si chci Katy, udržet jako kamarádku. Nebo jsi nezaznamenal tu část o tom, že je ze staromódního, skotského klanu, v mých e-mailech? Té ženě je dvacet osm let, a její práce ve Spellbound Falls, bude poprvé, kdy její poštovní adresa nebude stejná, jako rodičů.“ Jane, mávla rukou. „Jediný důvod, proč šla Katy žít do Bangoru, zatímco studovala záchranářskou školu, bylo dostat se z dohledu její přehnaně ochranitelské rodiny, aby mohla randit s mužem déle než týden, než byl vyděšený. A pak, ta práce, do které nastupuje od začátku června, je ústupkem pro jejího otce, jelikož má několik bratranců, kteří žijí ve Spellbound Falls.“ Jane, se najednou usmála. „Jsou to MacKeageovi, ne MacBainovi, a Katy si je dost jistá, že jsou velmi zaneprázdnění vlastními milostnými životy, než aby se starali o její.“

Gunnar znovu zvedl obočí. „Neuvažovala jsi o tom, že tvoje kamarádka má možná špatný vkus na muže, když se nechají tak snadno vyděsit malým mužským pózováním?“

To jí rozesmálo. „Není nic malého, na žádném MacBainovi, nebo MacKeageovi. No, kromě maminky Katy, vedle které i já, vypadám jako Amazonka.“ Stejně tak náhle se zamračila. „Ale pokud mi Katy nezavolá druhého června, aby mi řekla, že je v bezpečí a usazená ve své nové práci ve Spellbound Falls, zavolám její rodině. No, její matce,“ dokončila šeptem a zavřela oči, když se jí břicho stáhlo pod rukama.

Ok, tohle rozhodně byla kontrakce. Otevřela oči se zalapáním po dechu, když ji Gunnar náhle zvednul. „Co to děláš? Dej mě dolů,“ řekla, když vyrazil ke dveřím. „Chceš, aby tě Petri zastřelil?“

„A ty chceš porodit své dítě v knihovně?“

„Ty víš, že rodím? A prostě jsi tam stál a ptal se na Katy?“

To ho donutilo se ušklíbnout. „Pro ženu je těžké zatajovat informace, když je jinak zaneprázdněná,“ řekl protáhle a kopnul do dveří knihovny.

Otevřely se s Petriho zlostnou tváří.

„Kde je Markov?“ zeptal se Gunnar.

Jane, zůstal v Gunnarově náruči tichá, když následoval Petriho palácem, k Markově kanceláři, a uvažovala, že je možná v pořádku, začít nyní panikařit. Čtyři muži, které Jane, poznala jako členy parlamentu, se okamžitě postavili, když Gunnar vkročil do Markovy kanceláře a k jeho stolu, a pak strčil, Jane, do jeho náruče, když také vystřelil na nohy.

„Vezmi svou ženu do nemocnice, Markove. Rodí tvé dítě,“ bylo všechno, co Gunnar řekl, než se naklonil a políbil jí na tvář, pak se narovnal a podíval se na Marka. „Užij si to, příteli,“ řekl s přikývnutím. „Uvidíme se za pár měsíců.“

„Odjíždíš?“ zeptal se Mark překvapeně a následoval ho ke dveřím, s Jane, stále ve své náruči. „Teď? Ale právě jsi přijel.“

„Objevila se naléhavá záležitost,“ řekl Gunnar, aniž by se ohlédnul.

„Práce?“ zeptal se Mark, stále ho následujíc, stále držíc, Jane.

Gunnar zastavil a otočil se zpátky. „Ne moje obvyklá práce,“ řekl suše. „Tohle je osobní záležitost.“ Přesunul svůj veselý, modrý pohled k Jane a usmál se. „Nevíš náhodou, jaké jsou v Maine požadavky na záchranářskou licenci? Nevadí,“ řekl, když zalapala po dechu a znovu Markovi přikývl, než opět zamířil ke dveřím. „Právě jsem si vzpomněl, že mám nějakou hasičskou akreditaci, která by mohla fungovat,“ pokračoval s nedbalým mávnutím přes rameno, když zmizel v chodbě.

Mark se podíval na Jane, naprosto zmatený – dokud si nesevřela břicho. „Ty budeš mít dítě. Teď.“ Vstoupil do chodby a vyděšeně se rozhlédl. „Petri, sežeň auto!“ zakřičel, i přes skutečnost, že Petri stál pět stop daleko. „A řekni někomu, že jsme odjeli.“

Jane, poplácala Marka na tváři, jeho panika najednou uklidnila tu její. „Kontrakce jsou slabé a stále dlouho od sebe.“

„Neměla jsi mít žádné, ještě dva týdny,“ odsekl. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. „Nemůžeš udělat nic jednoduše, že?“

„Co, a mít jen nudné příběhy, pro naše děti?“ zeptala se, objala ho pažemi kolem krku a políbila ho.

„Markove! Tohle jedno ještě není ani venku a ty už zkoušíš udělat další!“ křikl, Alexi, když vběhl do chodby a přistihl je při líbání, ale najednou prudce zabrzdil, když si, Jane, najednou sevřela břicho, se slabým zasténáním. Její švagr zbledl jako sníh a vystartoval chodbou. „Otče! Dmitri! Sergei! Irino! Bůh nám pomoz, andělé se množí!“

Dopis od jezera Watch

Drazí čtenáři,

Vy, kteří sledujete mé příběhy od začátku, doufám, že jste si užili malé překvapení, které jsem propašovala do této knihy. Ano, vím, že toto měla být čistá romance ze současnosti (bez ohledu na její vrcholný předpoklad), ale jednoduše jsem nemohla odolat, aby nejlepší kamarádka Jane Abbotové, nebyla dcera jednoho z mých horalů, cestujících časem.

Pro ty z vás, kteří s mým psaním začínají… no, nechte mě to vysvětlit. Lví podíl v mých knihách, má nádech magie (ok, možná víc, než nádech), a během naší společné cesty, jsem žádala své čtenáře, aby věřili, že magie je skutečná. Ano, je to pravda; ta magie, což znamená, že je jen jedna. A z toho, co jsem posbírala od svých éterických postav, je tím, co pohání svět.

Řekli mi, že magie je v první dechu, kterým se nadechneme, i v tom posledním, v paprscích slunce, které se dotýkají naší tváře a ve hvězdách, na které se s úžasem díváme každou noc. Nutí naše srdce bít, září z očí novorozence, a tlačí všechny ty jemné výhonky ze země. Pohání naše naděje, sny a touhy, a laskavě nás zvedá, oprašuje a postrkává, abychom pokračovali dál, když to chceme vzdát.

Někdy je magie tak jemná, že ji není možné slyšet, jako růst vlasů, úsměv od cizince, nebo inspirace úsvitu. Jindy k nám promlouvá přímo z křupnutí jablka, vtíravého volání blázna, nebo nežádoucího „miluji tě.“ A někdy, když jsme příliš zachyceni ve svých každodenních dramatech, abychom dávali pozor, vytrhne nás to ze sebe samých, silou náhlé a nečekané bouřky, valící se po jezeře. Ale nejlepší věc na magii je nejspíš to, že způsobuje malé i velké zázraky, bez ohledu na to, jestli v ní věříme, nebo ne. (V případě, že vás to zajímá, moji éteričtí kámoši mě ujišťují, že je vždy benevolentní, dokonce, nebo zvlášť, když nás život zavede na zcestí.)

Některé z mých postav, jsou mocní kouzelníci, kteří mohou manipulovat s časem a hmotou, aby mohli chránit lidstvo před slabšími bohy – a také velmi často před námi samotnými.

Ale dokonce i mocní čarodějové, hledají své šťastně-až-na-věky. Pamatujete, jak se říká, že čím větší jsou, tím tvrději dopadnou? No, vážení, moji magičtí muži padají tvrdě – obvykle pro praktickou ženu, která se jednoduše soustředí, na to, aby si uspořádala vlastní život. Jen nechci, abyste si mysleli, že magie je výlučně pro mé knihy s nesmrtelnými hrdiny, protože, věřte mi, bez pomoci jednoho nebo dvou zázraků, by ani moji smrtelní muži, svou dívku nezískali.

Což nás přivádí zpátky k tomu malému překvapení, které jsem vložila do této knihy…

Co kdybych vám řekla, že už roky hledám způsob, jak… spojit své současné romance s magickými příběhy, aby fungovaly společně, jako jedno tělo? Chci říct, vážně, Maine není zase tak velké; jak by moji hrdinové, nemohli narazit jeden na druhého? Moji horští těžaři, žijí všeobecně v blízkosti Pine Creek, Midnight Bay, je na východním pobřeží, ne moc daleko od Puffin Harbor a Keelstone Cove. Bangor, Portland a Ellsworth jsou často zmiňovány, spousta hrdinů nakupuje v L.L.Bean a turismus je národní průmysl.

Tak pojďme na to a berme From Kiss to Queen, za slavnostní knihu, ve které jsem oženila všechny své série spolu, jednoduchým faktem, že jsem, Jane Abbotovou a Katy MacBainovou, udělala nejlepšími kamarádkami. Protože tím, mohu nyní svobodě přivést Gunnara Wolfea, velmi současného hrdinu, do Spellbound Falls – kde, musím podotknout, je magie jen zřídka kdy jemná.

Do té doby, pokračujte ve čtení a víře.

A nebojte se, slibuji, že budu dál psát!

Janet

Ukázka z příští knihy – Call It Magic

Katy MacBainová, seděla na lavičce, před novou, nejmodernější, bezpečnostní budovou Spellbound Falls, usrkávala nejhorší šálek kávy, jaký se jí kdy dostal přes rty, a snažila se rozhodnout, jak se cítí ohledně tohoto náhlého zvratů událostí. Protože i přes požehnání rodičů, už si nebyla tak jistá, že přestěhování se do tohoto malého, magického města v divočině, bylo to nejlepší rozhodnutí, které kdy udělala, nebo se to právě stalo největší chybou jejího života. Oprávnění jít a získat pozici v tom, co bylo označováno za nejvyspělejší hasičský a záchranný tým ve státě, jí určitě pomohlo projít posledními třemi týdny, jen aby právě zjistila, že tým, na který byla tak hrdá, že bude jeho součástí, si procházel svou vlastní osobní krizí.

Co proboha donutilo toho bodrého, dědečkovského náčelníka, který ji před čtyřmi měsíci najal, najednou vstát a nechat něco, co měla být jeho práce snů? Rodinné důvody, řekl jí mladý stážista, kterého našela vzadu venku, mýt od bláta, impozatně velký, záchranářský vůz. Ti čtyři hasiči se sprchují, informoval ji, jelikož se vrátili špinavější, než aužo, potom co strávili většinu včerejší noci, snahou dostat se ke skupině turistů v divočině – z nichž jeden byl transportován do šedesát kilometrů vzdálené nemocnice, se zlomeným kotníkem.

Katy zamířila zpátky dovnitř, za mladíkova mumlání, jak asi bude vypadat jejich ambulance pro nepřístupná místa, až se vrátí, a strávila několik minut touláním se po stejně impozantně velké stanici, než našla kuchyň. Našla si hrnek, naplnila ho pochybným zbytkem z kávové konvice a šla ven, v naději, že jasné, červnové slunce, by mohlo pomoct vyhnat chlad z dnešních ranníc zpráv.

Zatraceně. Opravdu se jí náčelník Gilmore líbil. Jeho bystré, oříškové oči, byly plné hřejivého, trpělivého humoru, když Katy strávila celý svůj pohovor v potu nervosity, snažíc se ho přesvědčit, aby jí dal šanci, i přesto, že věděla, že je nejméně zkušeným uchazečem o poslední místo v týmu, který dával dohromady. Pche, všechny mezinárodní zpravodajské kanály, přinášely příběh o náčelníku Gilmorovi a jeho hledání nejstatečnějších a nejlepších hasičů a záchranářů, pro vytvoření inovativní a mnohostrannou skupinu ve Spellbound Falls, což následně přitáhlo uchazeče z celého světa.

Katy usoudila, že musela být dočasně šílená, že se vůbec přihlásila.

Nebo byl šílený náčelník Gilmore, že ji opravdu najal.

Nejvíc ji z toho trápilo, jak se bude nový šéf cítit, ohledně toho, že zdědí zdravotníka, s tříletými, převážně dobrovolnickými zkušenostmi. Bude propuštěna dřív, než uvidí svou první výplatní pásku, nebo dostane šanci…

„To musí být pěkné.“

Katy zamžourala do slunce, na staršího pána, který stál a chodníku před stanicí. „Promiňte?“

„Říkal jsem, jak pěkné to musí být,“ zopakoval a mávnul jejím směrem, „mít těžce-vydělané, dolary z daní, aby vám platili nejspíš dvakrát tolik, co si taky okolo kdo vydělá, jen abyste seděla na slunci a popíjela kafe, před směšně předraženou hasičskou stanicí.“

„Buďte vděčný, že je tady,“ zavrčel tiše hluboký, mužský hlas za ní, „místo aby byla venku, na nějaké silnici, a snažila se udržet vaši ženu, nebo vnučku, od vykrvácení, zatímco jsou vystříhávány z toho, co zbylo z jejich auta.“

Katy se otočila na lavičce, jen aby zírala na vysokého muže se širokou hrudí, který stál v otevřených dveřích, a jeho ledově modrý pohled, měl zamknutý na stěžovateli. I přesto, že neviděla odznak, okamžitě poznala, že je to spíš hasič, než záchranář; ačkoliv měl tmavě-modré tričko, stejné jako ona, jeho ladící staniční kalhoty, neměly kapsy, které by stály v cestě, při rychlém vklouznutí do výstroje.

„To bylo trochu agresivní,“ řekla Katy, ačkoliv bojovala s nutkáním vyskočit a prchnout s tím řádně vytrestaným pánem, který vyrazil po chodníku směrem k městu.

Hasič stočil své pichlavé oči k ní a pokrčil rameny. „Až lidé přestanou mít hloupé komentáře, přestanu je opravovat. A když mluvíme o tom, co není chytré, zbav se odznaku,“ dodal a kývl na ID kartu, kterou měla připnutou na své světlé bundě.

„Prosím?“

„Naše práce je i tak dost nebezpečná, i bez připnutého cíle na našich hrudích. Naštvaní lidé, kteří mají špatný den, často začnou střílet na kohokoliv, kdo vypadá jako muž zákona.“

Katy se otočila na lavičce zpátky, aby sledovala prchajícího reptala, zmizet do Bottomlesského Mercantile a Trading Post, a přála si, aby jí srdce přestalo tak uhánět. Do pekla, byli všichni hasiči v týmu tak imposantní, jako tenhle? Ačkoliv byla zvyklá být okolo velkých, atletických mužů – vzhledem k tomu, že v její rodině nebyl jediný muž pod šest stop a tři palce – Katy měla pocit, že ani pevná zeď, jejích přehnaně ochranitelských bratrů a bratranců, by tohohle chlapa nevynervovala. „Díky za radu,“ řekla tím, co doufala, že byl vyrovnaný hlas, „ale myslím, že počkám na nového šéfa, až mi řekne, abych se zbavila odznaku.“

„Právě to udělal.“

Katy vyskočila na nohy a otočila se tváří k němu ve chvíli, aby viděla, jak jeho oči krátce zazářily, když cestovaly po celé její výšce. „Ty jsi nový šéf?“

Postoupil dopředu a zvedl ruku. „Gunnar Wolfe – s E,“ řekl a použil svou druhou ruku, aby poklepal prsty na jméno Wolfe, natisknuté na jeho tričku. Spustil ruku, kterou mu nepotřásla, dolů, když se nehýbala a sáhl do kapsy. Vytáhl placaté, kožené pouzdro a studoval ho, a pak ho otočil k ní a přikývl. „Jo, odznak, který mi včera večer dali na schůzi města, rozhodně říká, že jsem nový náčelník Hasičů a Záchranářů ve Spellbound Falls – alespoň pro příští tři měsíce.“ Náhlý úsměv, pokrčil koutky těch šíleně modrých očí. „A i když mé odborné znalosti míří spíš k požáru a záchraně, myslím, že bys měla vědět, že hodlám být osobně na všech odděleních.“

Blbost, panovačný šéf. „Co myslíš tím, osobně?“

„Myslím tím, že místo abych trávil celou dobu papírováním a usmiřováním tří posádek nafoukaných hasičů a záchranářů, mám v úmyslu bojovat s ohněm a zachraňovat idioty z hor v lijáku, jak jsem se původně přihlásil.“

„Když jsi nechtěl být náčelníkem, proč jsi tedy neřekl ne?“

„Protože jsem se rozhodně nepřihlásil, abych přijímal rozkazy od dalšího chlapa v pořadí.“

Katy se zarazila od zeptání, kdo by to byl – částečně proto, že nechtěla být zatažena do kancelářské politiky hned první den v práci, ale hlavně proto, že dávala přednost tomu, udělat si sama svůj názor na spolupracovníky, kterým by měla věřit vlastním životem. „Znamená to, že máš v úmyslu jezdit na většinu výjezdů ambulance?“

Jeho úsměv se vrátil, při jejím zřejmém znepokojení. „Neboj se, MacBainová; Jsem si dost jistý, že tě Gilmore nenajal proto, aby zkrášlil stanici. Takže moje dohoda zní, že zůstaneš mimo hořící budovy a já zůstanu mimo tvůj autobus.“ Znovu zvedl ruku. „Vítej v týmu.“

Dvakrát do prdele. Nejen, že byl tenhle chlap asi tak otcovský, jako ona, vypadalo to, že je i vytrvalý. Katy chytla jeho, rozhodně velkou, mozolnatou ruku, pro rychlé potřesení, ale zjistila, že je uvězněná, když ji nepustil.

„Jsi jedna ze čtyř žen, Katy,“ řekl a jeho tón ladil s náhlou vážností, v jeho očích, „v exkluzivní jednotce, převážně tvořené arogantními, příliš sebevědomými muži, kteří nemají slovo „odprejskni“ ani ve svém profesním ani soukromém slovníku. „Pokud tě kdokoliv nějak zarmoutí, očekávám, že budu první a jedinou osobou, která o tom uslyší.“ Stejně náhle se usmál. „A tím kdokoliv, myslím i tvé ženské kolegyně. Ačkoliv,“ řekl protáhle a jeho pohled cestoval dolů po její výšce a pak zpátky k jejím očím – které byly jen pár centimetrů níže, než jeho – „hádám, že se dokážeš vypořádat s čímkoliv, co ti ženy mohou postavit do cesty.“

„Můžu se vypořádat i s muži,“ řekla a lehce zatahala za ruku.

Jeho stisk zůstal a jeho úsměv znovu zmizel. „Ale nenecháš to zajít do takového bodu, aby se musela vypořádávat s čímkoliv, jasné? První slovní narážka, že se chystají problémy a já chci, abys běžela za mnou, místo za těmi svými třemi bratranci, kteří se tak mile, představili minulý týden, všem hasičům.“

Och jo; neznala svou rodinu snad? „Dal jsi to stejné varování i ostatním třem ženám?“

Otočil se na patě, s burácivým smíchem, a Katy trvalo dvě plné vteřiny, než si uvědomila, že nedrží nic, než vzduch. „Běž si zabydlet svůj malý domov daleko od domova nějakými talismany pro štěstí, nebo inspirujícími plakáty, které sis přivezla, a pak se setkáme za půl hodiny, ve tvé ambulanci,“ řekl, když kráčel pryč. Zastavil se uvnitř otevřeného výklenku dveří, mávnul ke vzdálenému konci stanice a střelil po ní úsměvem. „Je to ta menší, černo-žlutá dodávka s ambulancí, napsanou pozpátku na kapotě.“

Přešlo několik další vteřin, než zjistila, že zírá na nic, a Katy uvolnila vzduch, který zadržovala. Ačkoliv Gunnar Wolfe – s E – mohl pravděpodobně dávat lekce v nafoukanosti, ostatním mužům, dočasně pod jeho velením, opravdu se nemohla urazit, při jeho snaze, předejít tomu, o čem věděla, že by se mohlo stát velkým problémem.

A jen tak, aniž by opravdu rozuměla proč, se Katy rozhodla, že všechno bude v pořádku. Také usoudila – znovu aniž by rozuměla proč – že může věřit náčelníku Wolfeovi. Alespoň profesionálně, jako když přijde na to, že on bude držet opačný konec provazu, na kterém by mohla viset z útesu, nebo na jeho úsudek, že je bezpečné vlézt do zničeného vozidla a dostat se k pacientovi.

Ale mimo práci, jako když přijde na to, jít do Bottom´s Up, se zbytkem posádky na pivo, po konkrétním špatném dni? Katy odepnula svou ID kartu s odfrknutím, nacpala ji do kapsy a zamířila dovnitř. Ne, pokud se někdy znovu ocitne v baru, neobjedná si ani vodu.

Ale pak se najednou usmála při zjištění, že to vypadá, že má pořád práci.

*****

Stojíc v soukromé koupelně, strčené za kanceláří náčelníka, přestal Gunnar otírat vodu, kterou si nacákal na tvář, a zamračil se na sebe do zrcadla. Jen vzácně, se dneska nechal zaskočit, a jen roky přežívání zuby nehty, ho zachránilo, aby nereagoval, když se Katy MacBainová postavila a otočila tváří k němu. Věděl, že je krásná; zatraceně, fotky, které našel na internetu, byly z velké části zodpovědné za to, že ho sem přitáhly. Ale žádný obrázek, nic co o ní četl, ani žádný z příběhů z dětství, které Jane Lakelandová neospravedlnitelně použila, aby zachytila jeho zájem, ho nemohlo připravit na ženu z masa a kostí. I když věděl, že Katy je vysoká šest stop a jeden palec, stále byl ohromený, že se skoro nemusel dívat dolů, aby viděl vibraci v jejích vyděšených, šedých očích.

Ne, šedivé ne; tyhle zatraceně sexy oči s dlouhými řasami, byly tmavě stříbrné, jako Islandská mlhovina, podsvícená sluncem. A když se k němu překvapeně otočila, švih toho jednoduchého, dlouhého copu mahagonových vlasů, silného jako jeho zápěstí, ho poslala ještě dál do jeho mládí, když sedával na útesu, shlížel na větrem bičovaný Atlantik a snil o útěku ze svého domovského ostrova, na starověké, Vikingské válečné lodi, s úmyslem dobýt svět.

Nechtěla mu potřást rukou, ačkoliv měl na svém kontu dost zářezů na to, aby věděl, že ženy neodpuzuje. A když se setkal se třemi jejími bratranci – najednou – zjistil, že slečna MacBainová, by měla být spokojená okolo velkých mužů. Sakra, její zvolená profese prakticky zaručovala, že bude obklopená hasiči, kteří jsou zakrslí jen díky svým egům.

Ne, spíš se přikláněl k tomu, že její neochota má co dělat s posledními třemi týdny jejího života, které nemohl vysvětlit. Podařilo se mu vypátrat záchranářskou školu, na které trénovala v Coloradu, jen aby zjistil, že nikdo o Katy od ukončení neslyšel. Ačkoliv všechny překvapila, řekl mu jeden ze stážistů, tím, že se úplně opila, když slavili poslední večer, ačkoliv ji během kurzu viděli si dát jen příležitostně sklenku vína. Hlavní instruktor, ji osobně pomohl do dodávky, která brala několik dalších studentů do motelu, blízko Denverského letiště a ujistil se, že mu několik žen slíbilo, že Katy dopraví bezpečně do postele. Ten mladík pokrčil rameny a řekl, že předpokládal, že odletěla další ráno domů, jak plánovala.

Jenže místo toho, aby použila zbytek zpáteční letenky, kterou koupila o pět týdnů dříve, slečna MacBainová, prostě zmizela.

Tehdy to, co začalo jako potenciálně smyslné rozptýlení, inspirované, Jane Lakelandovou – královnou zcela nové země u Beringova moře, naproti Aljašce, a Katy nejlepší kamarádkou od dětství – se změnilo na osobní misi, vystopovat tu zmizelou, sliby porušující ženu.

Jane přesto pojmenovala její a Markovův malý uzlík radosti, po své BFF (Best Friend Forever – neboli nejlepší kamarádka navždy, pozn.překl.) Gunnar se najednou usmál do zrcadla, uvědomujíc si, že Princezna Katherine Maine Lakelandová – první žena, narozená Lakelandskému muži, za dvanáct generací – už vládne paláci, není-li už také pevně zakořeněná v srdci i toho posledního Shelkovana. Sakra, když volal minulý týden, aby se ujistil, že Jane, plní slib, neříct Katy, že ten chlap, se kterým doufala, že ji seznámí, míří do Maine, setkat se s ní, Markov říkal, že jeho obyvatelé, stále slaví v ulicích.

Takže otázka nebyla, proč Katy porušila slib, být u porodu úplně prvního dítěte, své nejlepší kamarádky, ale proč se skrývala?

K tomuto závěru došel poté, co strávil tři dny v Coloradu – spolu s několika stovkami dolarů na úplatky – a nezjistil zhola nic. Což bylo stejně znepokojivé, jako otravné, když uvážil, že postavil své živobytí a nahánění lidí, kteří nechtěli být nalezeni.

Alespoň byl schopen opustit Denver, zcela si jistý, že Katy nebyla unesena, ani zavražděna, díky nyní poněkud bohatšímu úředníkovi z motelu, který si náhle vzpomněl, že viděl tu ženu na fotce, kterou mu Gunnar ukázal, nasednout do náklaďáku, který si přivezla tři dny potom, co se zapsala. Nebyl ve službě, tu noc kdy dorazila, ale zpráva ukazovala, že žádala, aby nebyla týden rušena – a malá poznámka vedle zmiňovala sanaci místnosti, protože nočnímu úředníkovi bylo řečeno, že má ošklivou chřipku.

Řečeno jednou z žen, které jí měly ohlídat, které věděly, že je jen opilá?

Nakonec rezignující na skutečnost, že místo aby odpovědi získával, vynořuje se víc otázek, skočil do svého tryskáče a pokračoval do Spellbound Falls v Maine, aby se usadil prostě jako jeden z dalších hasičů, celé dva týdny předtím, než Katy MacBainová, měla nastoupit svou novou práci jako záchranářka.

Přísahal, že to byly nejdelší dva týdny jeho života, čekat na ni až se ukáže, s tím, že se pořádně nenadechnul, dokud mu jeho počítačový hacker, kterého měl na sledování, nenapsal předminulou noc textovku s novinkou, že mobil Katy MacBainové pípá hlasitě a čistě v Boise, v Idaho. Což znamenalo, že místo toho, aby před dvěma týdny, zamířila s pronajatou dodávkou na východ, mířila ta žena od Maine. Další zprávy přišly během včerejška, které uváděly, že její signál se stále přerušuje, aby se zase objevil v dalším městě, a jeho technický guru také zjistil, že slečna MacBainová, cestuje do Maine nákupem letenek – konečně použila svou kreditní kartu – v náhradním režimu, takže výsledkem byla klikatá řada letů, směřujících na východ.

Gunnar znal i minutu, kdy Katy přistála v Bangoru, ale nedovolil si slavit, dokud se nenahlásila v kempu jižně od Spellbound Falls, včera večer, v půl desáté – což byl zhruba stejný čas, kdy se obloha otevřela a přišel alarm ze stanice, kvůli zraněnému turistovi, nějakých patnáct, téměř strmých mil odtud, na blízké hoře. Také to bylo pouhé tři hodiny potom, co vyšel ze zasedání města a nesl si odznak, který říkal, že je novým – dočasným – náčelníkem hasičů.

Najednou si uvědomil, že chlap v zrcadle zírá, Gunnar po něm střelil posměšným úšklebkem, neschopný vinit toho ubohého bastarda, že je ve špatné náladě. On nejen proběhl za poslední dva týdny uličkou emocí – od frustrace ke vzteku, pak k úlevě a pak zpátky ke vzteku – také málem padl na kolena, při pohledu na Katy MacBainovou, konečně stojící před ním, a vypadající tak krásně a vitálně, a zjevně plně zotavená z čehokoliv, co ji zatraceně poslalo na ten tří-týdenní výlet do Idaho.

Takže ok, tedy; hádal, že byl čas se odtud dostat a podívat se, jestli tahle ztřeštěná, malá fantazie, mu získá jeho vlastního anděla z divočiny Maine, nebo jestli stráví zbytek života hnitím v palácovém žaláři, za uškrcení šťouravé, dohazovací královny.

Poděkování

Tak jsme opět na konci a nyní je to s kouzelnými příběhy opravdu na nějakou dobu všechno. Doufám, že knížka, ze které je předchozí ukázka, opravdu vyjde a budu Vám ji moct opět přeložit. Sama jsem na ni zvědavá J

Jinak moc děkuji za všechny komentáře, poctivě je čtu a mám z nich radost!

Nyní se postupně pustím do zbývajících knížek od Janet, které nebyly přeložené do češtiny.

Jinak, pokud byste někdo narazil na knihy podobné těmto kouzelným příběhům, dejte vědět a ráda se na to podívám a případně přeložím. Osobně žádnou podobnou autorku neznám, takže si ráda dám poradit.

Budu se tedy těšit u nějakého dalšího překladu!

Lucianna