FKTQ - 22. kapitola

Překlad: Lucianna

Jane, náhle došlo, že nejen že byly nechány v místnosti plné nářadí, ale také byly mobilní. „No tak pojď. Pomoz mi nalézt zbraň,“ řekla Irině a zvedla se z postele. „Nůž, nebo něco takového.“

„Nemůžeš chtít použít nůž na toho… toho muže,“ řekla Irina, ačkoliv se zvedla z postele a začala kulhat po místnosti.

„Zranila ses?“ zeptala se, Jane, zapomněla na své hledání a šla ke své přítelkyni.

„Ne. Jen mám unavené nohy,“ přiznala žena a zasténala, když udělala další krok.

„Já také. A ano, pokud mě Conan zkusí znovu osahávat, budu zlá,“ zamumlala, Jane, a šla k pultu vedle rezavého, teplo vyzařujícího sporáku.

„Osahával tě?“

Jane, se otočila a viděla, že Irina už neměla tvář bledou, a spoutanýma rukama, si svírala špinavou bundu blíž ke krku. Jane, přikývla. „Sevřel mi břicho.“

„Och, ten muž, se kterým jsme jela, měl ruce stále nepříjemně nacpané blízko mých prsou.  Nebylo potřeba, aby držel paži tak vysoko. Tak jsem se naštvala, že jsem ho chtěla praštit!“

„Pak si najdi vlastní nůž. Pokud tě zkusí znovu ochmatávat, bodni ho s ním.“

„Och, Bože. To bych si nedovolila. Je moc děsivý.“

„No, tihle muži mě neděsí,“ lhala, Jane, bez ostychu a vrátila se ke hledání nože.

„Tohle místo je hrozné,“ rozhlédla se Irina a rozpačitě mávla na plechovky a potraviny na lince. „A cítíš to? Něco se spálilo.“

„To je ono!“

„Co!“ vykřikla Irina se zalapáním po dechu a prudce se otočila k ní.

„Ženy. Nejsou tu žádné ženy. To je to, co chybí.“

Irina si odfrkla a vrátila se k hledání. „To vysvětluje, proč se všichni ti muži odstrkovali navzájem z cesty, aby mi mohli pomoct z koně,“ zamumlala, ale najednou se usmála. „Tady jsou nějaké nože. Rychle, vezmi si tenhle a schovej ho.“

Jane, přikulhala, vděčná, že její ortéza držela líp, než všechno ostatní na ní, a vzala si nůž. Zvedla si nohavici a strčila malou zbraň do ortézy, pak rychle znovu uhladila látku. „Viděla jsem solární panely, na některých chatách, včetně téhle,“ řekla, Jane, a rozhlížela se po té neuklizené místnosti. „Doufám, že jsou na dobíjení mobilních telefonů.“

„Není možné, aby byly mobilní vysílače takhle daleko.“ Irina se narovnala od schování vlastního nože do své podkolenky, a také se rozhlédla. „Možná mají satelitní telefon, nebo amatérské rádio.“

„Poznala jsi jazyk, kterým…“ Jane, ztuhla, při zvuku hlasů z venku, které se blížily, a obě ženy pospíchaly na postel, kde si znovu sedly.

Rozlétly se dveře a muži se začali hrnout dovnitř. Nebo spíš, se snažili převálcovat jeden druhého, aby se dostali dovnitř. Během vteřiny, byla ta malá chata plná páchnoucích, vlasatých, zírajících mužů. Conan, s nástrojem podobným kleštím, si razil pomocí loktů cestu skrz muže, ukazující a hihňající se, jako děti, směrem k posteli. Jane a Irina, se pokusily couvnout dozadu, ale Conan chytil, Jane, za koleno, aby zastavil její útěk a pak vytáhl její ruce dopředu, a gesty naznačil, aby je držela nahoře.

Jane, se vzchopila a zvedla ruce, když modrooký obr opatrně přestřihnul pouta tím, co poznala jako štípačku šroubů, a osvobodil tak jedno zápěstí a pak druhé. Okamžitě si začala třít zhmožděná zápěstí, zatímco Irina zvedla své vlastní ruce a vysloužila si stejnou svobodu.

Obě ženy se usmály a děkovně přikývly.

Conan se zpátky neusmál.

Místo toho vzal, Jane, za bradu a zvedl jí tvář, aby odhalil modřinu na krku, kde ji ten pitbul, chytil před dvěma dny. Dokázala sebou necuknout, ale nezabránila úšklebku bolestí, když Conan přejel palcem přes modřinu a pak vzal její ruce a prohlédl jí zápěstí. A pak Irinina. A pak se otočil a řekl něco staršímu muži za sebou, který také kontroloval Irině zápěstí.

Jane, se rozhodla ho nazvat Grizzly Adams, kvůli všem těm kožešinám, které měl na sobě. Jeho, po kolena, vysoké boty, byly kožené a jeho kabát měl kožešinou lemovanou kapuci, ale muž měl plnovous prošedivělých vousů, kterým by zahanbil i Ripa Van Winklea (hrdina knihy Washingtona Irvinga – pozn.překl.). Byl starší, než Conan a ne tak velký a jeho oči byly tak tmavé, že vypadaly skoro černé.

Alespoň Irinin zachránce se usmál – na Irinu, každopádně. A něco řekl a poplácal ji po koleni. Irina na něj zlostně koukala a ucukla kolenem pryč.

Celá chata propukla v smích.

Conan a Grizzly se otočili a odešli pryč od žen, a Conan začal míchat nějakou nepříjemně páchnoucí směs, ve velkém litinovém hrnci. Grizzly došel k lince a vzal nějaký chléb, talíře a příbory a Jane s Irinou zadržely dech, a doufaly, že ty nože nebudou chybět.

Čtyři muži, včetně Conana a Grizzlyho Adamse, se posadili ke stejně špinavému stolu a začali jíst. Ostatní muži zůstali stát, namačkaní v chatě jako sardinky, a jednoduše pokračovali v zírání na atrakci na posteli. Jídlo sice páchlo zvláštně, ale pořád to bylo jídlo a ony umíraly hlady.

Bez ohledu na to, byly dále ignorovány.

Conan se najednou otočil na své stoličce a pokývnul na ně.

Jane, usoudila, že má víc rozumu, než hrdosti, bez ohledu na to, jak drsně se k nim jejich hostitelé chovali, takže se okamžitě zvedla a vydala se ke stolu. Ale udělala jen čtyři kroky, když se Conan postavil a mračil se, když se díval na její nohu. Jane, se zastavila.

Chytil ji za levé rameno, právě když udělala krok zpět, prsty sevřel kolem její, všechno snášející, ránu. Jane, vykřikla a odstrčila jeho ruku pryč. Muž ji zvednul do náruče a spustil ji zpátky na postel, ale tentokrát jemně.

Následovalo více smíchu.

Jane, zpanikařila, když ten obr sáhl po její pravé noze a přitáhl ji směrem k sobě, a druhou rukou šel po její tkaničce na botě. Chňapala po něm a celou dobu se snažila stáhnout nohu zpátky. „Nech mě být, ty přerostlý barbare,“ zasyčela a stáhla paži zpátky, aby ho praštila, když nepřestal, ale zarazila se v půlce pohybu, při jeho pichlavém, modrém, varovném pohledu. Rychle sundal, Jane, botu, i přes její úmysl se osvobodit, pak otáčel její nohu sem a tam, aby prozkoumal její ortézu, kterou měla na sobě. Vytáhl jí nohavici kalhot, aby viděl více z ortézy, a Jane, znovu zalapala po dechu a snažila se stáhnout nohavici zpátky dolů, se strachem, aby neobjevil její nůž.

Když všechno, co získala, byl další ledový pohled, zapřel obě nohy do jeho hrudi a strčila do něj vší silou, takže Conan klopýtl dozadu a přistál na podlahu tak tvrdě, že se otřásla chata. Aniž by ztrácela čas užíváním si svého vítězství, a ignorujíc hlasité řehtání a pískání, se Jane, vyškrábala na druhou stranu postele a vytáhla nůž z ortézy a pak ho výhrůžně zvedla.

Grizzly zastavil Irinu v její cestě k ní tím, že ji objal paží kolem pasu a zvedl ji z podlahy, pak ji nechal zapomenutou viset a sledoval tu show.

Stehna napnula jeho kožené kalhoty a svaly pod košilí se protáhly, když se Conan postavil a dal si ruce v bok. Jane, viděla, jak mu zacukal koutek úst – jen nevěděla, jestli ten muž zadržoval vrčení, nebo úsměv – když pomalu vytáhl svůj vlastní nůž z pouzdra na opasku. Ta věc vypadala jako mačeta, vedle jejího drobného, kuchyňského nože, a jestli měla v úmyslu plivnout, spolkla to. A tak, všechno co mohla dělat, bylo zírat na něj s uvědoměním, že je ve velmi velkém problému. Promluvil na ni svým hrdelním jazykem, pak na ni pokývnul, aby se vzdala svého nože. Jeho hlas se změnil v tak hluboký, jako byla jeho hruď široká, a jeho pohled zjemněl k téměř líné trpělivosti.

Jane, si dovolila vyděšený pohled na Irinu, a její přítelkyně poraženě zavřela oči a přikývla. Jane, se roztřeseně nadechla a zavřela své vlastní oči a hodila nůž na pokrývku. Neslyšela toho muže přijít, ale najednou byla znova zvednuta a vrácena zpátky na postel. Tentokrát neprotestovala, ale jednoduše znovu zavřela oči proti hrozícím slzám, když rozepnul její ortézu a stáhl ji dolů. Pak jí stáhnul ponožku.

Jane, nesnášela, že ten muž zírá na její deformovaný kotník a zůstala ticho. A ani sebou necukla, když najednou cítila, že jeho ruce opustily nohu a přesunuly se ke knoflíkům její blůzy. Rozepnul tři z nich a stáhl jí halenku na stranu, aby odhalil její levé rameno, pak se naklonil dopředu a zkoumal její záda. Jane, otevřela oči ve chvíli, kdy uviděla, jak vykulil oči, při pohledu na zkrabacenou jizvu, a zjevně věděl, že se dívá na střelnou ránu, soudě podle jeho nevěřícného pohledu. Tiše – a jemně – jí přitáhl halenku zpátky na místo, a Jane, držela svůj pohled na jeho překvapivě šikovných rukách, zatímco ji zpátky zapínal. A pak ho slyšela si povzdechnout, což bylo dost slyšitelné, v nyní tiché chatě. A pak promluvil.

Jane, vzhlédla, aby ho uviděla ukazovat na ni, zatímco něco říkal všem mužům a ukazoval na její rameno, pak na její nohu a nakonec směrem k jejímu břichu – zjevně poukazoval na všechny její nedostatky.

Cena, kterou zajali, zjevně nebyla zase takovou cenou.

„Myslíš si, že jsem samý nedostatek,“ zasyčela. „Ale měl bys vědět, že jsem královna Shelkovy,“ řekla, když získala zpátky trochu své odvahy. Byla by prokletá, kdyby nechala toho barbara, aby se na ní díval s lítostí. Zvedla levou ruku. „Jsem vdaná za Markova Lakelanda,“ řekla a strčila mu svůj snubní prsten do obličeje. „A on mě miluje, i přes mé nedostatky. A přijde si nás vyzvednout, a pak ty a tví další barbarští kámoši, budete ve velkém problému, že jste nás ukradli.“

Znovu mu zacukal koutek.

Jane, ho dloubla do hrudi.

Chytil ji za ruku, jeho tvář znovu ztvrdla a zvedl ji, aby si prohlédl její prsten, zatímco prstem přejížděl po smaragdových stromech.

Jane, ucukla a osvobodila si ruku. „Zkus ho ukrást a stáhnu tě zaživa z kůže, tvým vlastním nožem.“

Konečně se široce usmál, což bylo následováno hlasitým smíchem, když ji zvedl a došel ke stolu, kde ji obřadně posadil na stoličku.

Jane, královsky přikývla, spokojená sama se sebou, jak toho spratka usadila.

*****

Ani ona, ani Irina, nevěděly, co jedí k obědu, a ani jedna z nich, se neodvažovala hádat. Ale jakmile bylo po, Conan a Grizzly, vyhodili všechny muže z chaty a pak řekli, Jane a Irině, aby si odpočinuly, a použili ruce, aby to bylo přesvědčivé. Ženy to vděčně udělaly, ale až potom, co Grizzly vtáhl Irinu do své náruče a věnoval jí velké, medvědí objetí. Ta ubohá žena, byla chycena tak nepřipravená, že sotva zalapala po dechu, než bylo po všem. Irina vypadala pobouřeně a Grizzly vypadal… zamilovaně.

Nyní ležely na posteli, zahřáté a plné, a v pohodlí, poprvé za dva dny. Stále nevěděly, kde zatraceně jsou, nebo kdo ksakru je má, ale byly v bezpečí – alespoň pro tuto chvíli. „Poznala jsi ten jazyk?“ zeptala se, Jane, Iriny, když obě odpočívaly, ale nemohly spát.

„Ne. Ale i dnes a v této době, jsou stále kočové kmeny, které využívají severní oblasti Shelkovy. Cestují pravidelně z nejvýchodnějších oblastí Ruska, tudy, a dokonce až na vaši Aljašku.“

„Myslíš, že jsou ti muži z jednoho z těch kmenů?“

Irina pokrčila rameny do polštáře. „Je to pravděpodobné.“

„Jak se dostaneme domů? Mark nás nikdy nenajde.“

Irina se na ni podívala. „Když jsi řekla svému Conanovi,“ řekla a zahihňala se nad tím jménem, „že jsi vdaná za Markova Lakelanda, ten muž, který mě držel, najednou ztuhnul. Jsem si jistá, že poznal to jméno, dokonce i když nevěděl, co říkáš.“

„Myslíš? Conan ani nehnul brvou.“

„Pokud vědí, kdo jsme, budou nás muset vrátit. Mají volnost v pohybu přes hranice, díky jednoduché skutečnosti, že nikoho neobtěžují. Pokud by nás drželi a pak byli objeveni, mohlo by to pro ně být katastrofální. To musí vědět.“

„Doufám. Nemůžu spát. Vím, že bych měla být mrtvá únavou, ale nemůžu usnout.“

„Ani já ne.“ Irina zvedla hlavu a rozhlédla se po chatě. „Možná bychom mohli získat jejich přízeň, když tady trochu uklidíme. A udrží to naši mysl od obav.“

„To mi zní jako plán. Opravdovým úklidem tohohle místa, můžeme zakrýt skutečnost, že se probereme jejich věcmi, při hledání mobilu, nebo vysílačky. A možná můžeme uvařit večeři. Máš nějakou představu, co jsme to jedly?“

Irina se viditelně otřásla. „Nějaké dušené maso se zeleninou, ale nebudu spekulovat, jaké maso to bylo.“

„Nebylo to tak špatné,“ namítla, Jane, vstala z postele a zavrtěla hlavou. „Ti muži jsou hladoví po ženách,“ poznamenala nahlas.

„Nemám soucit pro chlípníky,“ řekla Irina a šla k lince. „Přísahám, že jestli mě ten chlap ještě jednou obejme, kopnu ho. A viděla jsi, jakým způsobem se na nás všichni ti muži dívali? Několik z nich, se dotklo mých vlasů a jeden si vážně přivoněl.“

„Jsou jen osamělí. Přemýšlím, co se stalo jejich ženám. Pokud jsou kmen, měli by mít ženy. A nejsou tu žádné děti.“

„Řekla bych, že se ty moudré ženy spakovaly a odešly, a vzaly sebou své děti.“

„Museli sledovat ten dům, kam nás přivedl seňor Guavas, a usoudili, že je to šance na to, získat nějaké ženy,“ dokončila, Jane, šeptem. „Um, myslíš, že mají v úmyslu... to…?“

Irina ztuhla a věnovala, Jane, starostlivý pohled. A pak znovu pokrčila rameny. Potom dokončily v tichosti úklid, dokud nebyly konečně tak unavené, že si lehly a usnuly.

*****

Ten večer, byla další šarvátka, a znovu, Jane a Irina, prohrály bitvu. Grizzly Adams násilně odnesl Irinu z chaty, jakmile dojedli jídlo, ze stále neidentifikovaného masa, které ženy uvařily. Irina v zoufalství vytáhla svůj vlastní nůž, ale byla rychle odzbrojena, svým smějícím se únoscem. Jane, křičela, škrábala a rvala se jako ďáblice, aby je nerozdělili, ale síla zvítězila.

A nyní byla sama s Conanem.

A byla tu jen jedna postel.

Sakra.

Ale ona měla vady. Conan ji přehlédl jako koně na aukci a shledal ji neuspokojivou, takže možná ji prostě jen měl dnes v noci hlídat, zatímco Grizzly zkoušel mít svou osamělou, hříšnou chvíli s Irinou.

Ubohá Irina. Její oči byly naplněné strachem, když se dívala na Jane, přes rameno svého osobního démona. Jane, bojovala se svým vlastním barbarem deset minut, ve snaze jít za ní, ale Conan ji jednoduše nechal se samotnou unavit. Nyní seděla u znovu-špinavého stolu a byla by prokletá, kdyby ho znovu uklidila.

Vyskočila, když se tiché nohy, najednou objevily před ní a ona vzhlédla a viděla Conana, jak jí podává hřeben. Jane, se dotkla svých vlasů, ale vnitřně sebou škubla, když cítila ten chaos. Jelikož hádala, že musí sama vypadat jako čarodějnice, sáhla po hřebenu.

Stáhl ho zpátky, čím ji donutil na něj vzhlédnout. „Lakeland,“ řekl a ukázal na ni. „Gunnar,“ řekl a ukázal na sebe.

Gunnar? Jméno toho chlapa je Gunnar? To znělo příliš civilizovaně, na obřího Neandrtálce. „Jane Lakeland,“ řekla a ukázala na sebe.

„Jane Lakeland,“ zopakoval. „Shelkova.“

„Ano.“

„Gunnar Wolf.“

No, co sedělo. Ten muž vypadal jako vlk, s tou dlouhou hřívou černých vlasů, arkticky pichlavýma očima a kožešinovou vestou. Musel vidět záblesk v jejích očích, když strčil hřeben do opasku, přešel k lince a vytáhl pero a kus papíru, přišel zpátky ke stolu a něco napsal, a pak jí podal papír.

Písmo bylo smělé a téměř precizní. Což ji překvapilo, když si nemyslela, že by tihle neotesaní muži, vůbec vlastnili pero a papír, natož aby věděli, jako ho použít. Gunnar Wolfe. Psáno s E.

„Gunnar Wolfe,“ zopakovala a mávla na něj papírem. „S E, nebo bez něj, stále jsi barbar,“ řekla s úsměvem, přesvědčená, že neví, jak ho nazývá.

„Jane Lakeland,“ zopakoval a usmál se také, a ukázal perem na ni.

Chtěl, aby napsala své jméno. Jane, to splnila a zvedla papír, aby to viděl, když dopsala. Ale ne, dokud nepřipsala slovo barbar, vedle jeho jména. Zamračil se na papír, pak zvedl obočí a podíval se na ni, a lehce zvedl koutek úst.

Jen na vteřinu, si dělala obavy, že věděl, co napsala, ale pak se uvolnila. Pokud nerozumí anglicky, zatraceně jistě neumí anglicky ani číst.

Vzal ji za levou ruku a prstem přejel po jejím snubním prstenu. „Markov Lakeland,“ řekl a podíval se z prstenu na ni. Jane, přikývla. Pak se naklonil dopředu a dotkl se jejího břicha. „Markov Lakeland?“ zopakoval, tentokrát jako otázku.

V rozpacích, Jane, přikývla a odstrčila jeho ruku pryč. „Ano. Dítě Markova Lakelanda. A on přijde vyzvednout mě a své dítě, a ty, Gunnare Wolfe, bys měl být připravený se plazit.“

Povzdechla si, když se jeho koutky úst znovu zvedly, a pak si vzala hřeben, který ji podával. Ten muž nevypadal ani trochu vystrašený hrozbou jejího manžela – nejspíš proto, že nerozuměl ani slovu z toho, co řekla. Zatímco bolestivě pracovala na rozčesání svých zacuchaných vlasů, zkoušela ignorovat fakt, že její hlídač, si začal svlékat oblečení, a pomalu odhalovat svou opravdovou velikost a sílu.

A jak z něj mizela jedna věc za druhou, jeho velikost to nezmenšilo ani o trochu.

Pohodlně, jako jeptiška v klášteře, se Gunnar Wolfe, svlékal, dokud mu nezůstaly jen kalhoty z jelení kůže, takže vystavil svůj pevný trup, a vlnící se svaly, které způsobily, že Jane, vyschlo v ústech.

Ten muž byl velký. Jeho sluncem opálená kůže, byla hladká a napnutá, hruď pokrytá hustými chloupky, které se zužovaly dolů k jeho… jeho… Zkusila polknout, ale měla jazyk přilepený na patře úst. Svatá prostoto. Jane, si uvědomila, že přestala s česáním, setřásla ze sebe omámení a zrudla s vědomím, že je vdaná žena a nemá co očumovat…

Vyděšeně se rozhlédla po chatě, v naději, že objeví další postel, která se vynořila, když se nedívala. Nic. Jen nějaké kožešiny, naházené v rohu.

No, nebesa, vyspí se na kožešinách. Přitáhne si je ke sporáku a vyspí se tam. Nebo možná venku. Jo, najednou jí bylo takové horko, že to venku, znělo teď lákavě.

„Jane Lakelandová,“ řekl ten barbar z postele a zakýval na ni rukou.

Postavila se a došla ke kožešinám. „Vyspím se na tomhle,“ řekla a přetáhla kožešiny ke kamnům. „Nech si postel. Stejně je tvoje. Já budu v pohodě na kožešinách.“

Aby dostál svému barbarskému jménu, ten muž jednoduše pokrčil rameny a zavřel oči. Jane, s povzdechem klesla na hrbolaté lůžko, které vytvořila, zavřela oči a konečně usnula, s motlitbou, aby jméno Lakeland, ochránilo tuto noc i Irinu.