CO - 21. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

S rodiči Mii se setkali v malé šarmantní restauraci v St. Augustinu, která se jmenovala The Present Moment Café. Před K-dnem to byla jedna z mála veganských restaurací v okrese a vynikala exotickými přísadami a nezvyklými syrovými pokrmy. Mezitím už byla taková místa běžnější – restaurace zaměřené na steaky a burgery teď byly spíš zvláštností –, ale tato si své prvenství mezi nejlepšími restauracemi s veganskými pokrmy udržela.

Korum opět trval na tom, že je všechny zve, a její rodiče jeho pozvání po krátkém ne příliš přesvědčivém váhání přijali. Během jídla je bavil historkami o své první návštěvě na Zemi před sedmi sty lety a o tom, jak jiná byla Evropa v té době. Mia viděla, jak jsou její rodiče fascinovaní – to byla také, přiznala sama sobě – a čas utíkal jako voda.

Když sledovala, jak bezstarostně se Korum chová k její rodině, obdivovala jeho neuvěřitelnou uvolněnost – nebo byl prostě dobrý herec. Smál se a vtipkoval s jejími rodiči, jakoby se nic nestalo, jakoby právě nezabil jiného Krinara holýma rukama. Snažila se na to nemyslet, prostě nechat události dnešního rána za sebou, ale proti obrazům, které se jí neustále vracely, nic nezmohla.

I když Mia věděla, že násilí tvořilo velkou část krinarských dějin a kultury, vypadalo to, že dnes už tomu tak není. Aspoň si Mia v Lenkardě během posledních dvou týdnů ničeho podobného nevšimla. Věděla, že Korumův oblíbený sport je nějaký druh bojového umění – a také věděla o bojích v aréně. Ale to bylo na hony vzdálené od toho, zabít někoho na pláži. Tížilo Koruma to, co musel udělat, nebo mu to bylo úplně jedno? Byl muž, kterého milovala – a který očividně miloval ji –, nemilosrdný vrah? A pokud ano, vadilo jí to?

Po pár hodinách se rozloučili a odjeli na aligátoří farmu, jednu z nejoblíbenějších atrakcí v St. Augustinu. Korum si zřejmě velmi přál tyto chladnokrevné dravce vidět, a vysvětlil jí, že se liší od všeho, co žilo na Krině.

Když se procházeli po stezkách a pozorovali různé druhy aligátorů a krokodýlů, rozhodla se Mia nakousnout téma, které ji zaměstnávalo už od rána.

„Už jsi někdy předtím někoho zabil?“, zeptala se a snažila se znít lhostejně.

Korum se zastavil a otočil se k ní. „Už jsem se ptal sám sebe, kdy o tom začneš,“ odpověděl tiše s nečitelným výrazem ve tváři. „Co bys teď ráda ode mě slyšela, drahoušku? Že jsem se ještě nikdy neocitl v situaci, kdy jsem musel bránit sebe a ostatní? Že se mi podařilo přežít dva tisíce let, aniž bych zničil život někoho jiného?“

Mia ztěžka polkla a vzhlédla k němu. „Chápu.“

„Opravdu?“ Lehce zkřivil rty. „Opravdu to chápeš? Vím, že jsi vyrůstala velmi chráněná, miláčku, a jsem za to rád. Pokud bych tě mohl toho, co jsi viděla dnes ráno, ušetřit, pak bych to udělal, to mi věř.“

„Kolik?“ Mia věděla, že by s tím měla přestat, ale prostě nemohla. „Kolik osob – Krinar a lidí – už jsi za svůj život zabil?“

Korum si povzdechl. „Ne tolik, kolik si teď myslíš. Když jsem byl mladý, tak jsem byl dost horkokrevný a zapletl jsem se do pár bitek kvůli věcem, které mi dnes přijdou směšné. Někteří z mých protivníků mě vyzvali k boji v aréně a já to přijal. Když jsme byli v aréně… No, možná to nechápeš, ale je pro nás velmi těžké přestat, když je prolita první krev. V zápalu boje jednáme velmi instinktivně – a nás instinkt nám říká, že musíme svého nepřítele zničit za každou cenu. To je také důvod, proč jsou boje v aréně tak nebezpečné a už k nim dochází zřídkakdy; většinou totiž končí smrtelně…“

„Tak proč je vaše vláda nezakázala?“, přerušila ho Mia, protože chtěla tuto specialitu jejich kultury pochopit. „Proč se nevzdáte takového barbarského zvyku? Vaše společnost je ve všech ostatních oblastech tak vysoce vyspělá…“

„Protože se tak násilí omezí – je kontrolovanější, abys to lépe pochopila,“ vysvětloval jí klidně a hleděl na ni těma svýma jantarově zbarvenýma očima. „Pokud má někdo se mnou problém, tak mě prostě může vyzvat k boji v aréně, místo aby zaútočil na mou rodinu. Ještě stále tu a tam dochází k vendetám, ale je mnohem vzácnější než v minulosti – a tím se stala naše společnost mnohem mírumilovnější. Teoreticky je to ilegální zabít někoho v aréně, ale pokud se nechá unést během férového boje, tak není nikdo potrestán.“

„To stalo i dnes? Prostě ses během boje nechal unést?“

Korum přikývl a jeho rty se sevřely v přísnou linii. „Ano… ale to, čeho lituji nejvíc, je to, že jsem neměl příležitost ho vyslechnout, zjistit, proč to udělal. Zranil tě – lehce tě mohl i zabít –, dostal přesně to, co si zasloužil.“

Mia odvrátila pohled, protože nevěděla, co by měla říct. Zabil, aby ji ochránil – a ona by pro něho udělala zřejmě to samé –, ale ještě stále ji děsilo, jakým způsobem bez jakékoliv lítosti zničil něčí život.

„A co lidé?“, chtěla vědět, zatímco pokračovali v chůzi a Mia si vzpomněla na všechny ty fámy o jejich brutalitě během Velké paniky. „Zabil jsi hodně lidí?“

Neodpověděl hned. „Proč to děláš, Mio?“, zeptal se klidně, když se zastavili před velkým aligátořím výběhem. „Proč mi kladeš otázky, jejichž odpovědi v podstatě ani vědět nechceš?“

„Já nevím,“ odpověděla mu Mia upřímně. „V některých věcech jsi pro mě ještě stále jedna velká neznámá. Miluji tě, ale přesto mám pocit, že tě skoro neznám…“

Pohlédl dolů a fascinovaně si prohlížel aligátory, jak ladně klouzají do vody. Turisti je obcházeli obrovským obloukem; jako většina lidí správně poznali, že nejnebezpečnějším dravcem je ten Krinar mezi nimi. Mia už si na to zvykla tak, že si toho skoro vůbec nevšímala. Pokaždé, když někam šli, tak vedla Korumova přítomnost k vystrašeným pohledům a šepotu za zády.

Po nějaké době se obrátil zpátky k ní a pohlédl na ni. „Ano, Mio,“ řekl zastřeným hlasem. „Zabil jsem i lidi. Některé v sebeobraně, jiné z jiných důvodů. Už mám s tvou rasou co do činění několik stovek let a ne všechna setkání byla přátelská. Je ještě něco, co bys chtěla vědět?“

Mia si navlhčila rty a dodala si odvahy: „Zabil bys Petra tenkrát v noci? V klubu? Kdybych ti v tom nezabránila?“

„Ty jsi tomu nezabránila, Mio,“ odpověděl jí Korum chladně. „Rozhodl jsem se, že ho nechám uniknout s pouhým varováním. Jeho urážka nebyla tak silná, aby ospravedlnila víc.“

Mia s úlevou vydechla vzduch, který zadržovala, aniž by si toho všimla. „Chápu.“

„Kdyby se tě dotkl víc – kdybys s tebou spal –, to by byla samozřejmě jiná,“ pronesl a v očích mu zajiskřilo.

Mie krátce vynechalo srdce. „Ty bys ho kvůli tomu zabil?“, zašeptala a po zádech jí přeběhl mráz.

Korum neodpověděl, jen na ni nehnutě zíral… a Mia věděla, že to, co z něho vždy cítila, byla realita. Byl nebezpečný – ne pro ni, ale pro všechny ostatní. Ač vypadal civilizovaně a Krinar měli pokročilou vědu a technologie, ve svém nitru byl dravec. Dravec s násilnou povahou a hluboko zakořeněnými teritoriálními instinkty.

Dravec, kterého milovala stejně, jako on ji.

***

Toho večera přišli opět na večeři Marisa s Connorem a Korum připravil menší verzi hostiny, kterou servíroval naposledy. Její sestra zářila. Pleť měla zdravou, růžovou barvu a v očích jí jiskřilo. Její apetit byl zpátky a konečně mohla jíst všechna svá oblíbená jídla. Ať už s ní Ellet udělala cokoliv, výsledky byly vidět.

Connor byl více než vděčný. „Konečně mám svou ženu zpátky,“ přiznal se jim, když si Marisa odskočila do koupelny. „Ty minulé týdny byly peklo – měl jsem takový strach, že bude muset strávit zbytek těhotenství v nemocnici. Ty hororové historky, které jsem o ženách v její situaci slyšel…“

Korum se na něj usmál. „Jsem rád, že všechno dobře dopadlo. Ellet je velmi dobrá…“

Mia ucítila žárlivé píchnutí, když ho slyšela, jak chválí ženu, která byla jeho milenkou, ale snažila se ten pocit ignorovat.

„…a byla moc ráda, že může pomoci.“

Po jídle se všichni čtyři rozhodli, že se půjdou podívat na film – nejnovější bondovku se zloduchem v podobě Krinar. Korum se báječně bavil, obzvlášť tou částí, kdy se lidskému agentovi podařilo zlého Krinara přelstít a využít jeho vlastní technologii, aby překazil jeho plány na zničení lidstva. Zloducha hrál lidský herec, což se mu díky počítačovým trikům docela povedlo. Mia ale považovala jeho imitaci Krinara za dost špatnou. Marisa s Connorem se také bavili a na cestě domů bombardovali Koruma hromadou otázek.

Když Mia sledovala, jak se spolu baví, bylo jí jasné, že její milenec její rodinu úplně okouzlil. Nikdy jeho děsivou stránku nespatřili a tak neměli důvod se ho bát – na rozdíl od Mii. Místo toho pro ně představoval fascinujícího mimozemšťana, který je uměl bavit úžasnými zajímavými historkami, velkorysého dobrodince, který jim věnoval dárek k nezaplacení – vylepšení zdravotního stavu, a roztomilý přítel, který se k Mie choval jako k princezně.

A Mia to milovala. Ani v těch nejdivočejších snech si nepředstavovala, že se její rodina s jejím mimozemským milencem vyrovná tak snadno. Předpokládala, že budou vystrašení a budou se o ni bát – a tak by to i dopadlo, kdyby se Korum tak nesnažil si je naklonit. To, víc než cokoliv jiného, jí ukázalo, jak moc pro něj znamená. Věděl, jak je pro ni rodina důležitá a ujistil se, aby s jejich vztahem souhlasili – aspoň co to šlo.

Její myšlenky se znovu zatoulaly do budoucnosti a opět pocítila v prsou píchnutí – byl to ten samý pocit, který se jí zmocnil vždy, když pomyslela na nevyhnutelný konec jejich vztahu. Miloval ji, ale v žádném případě to nemohlo vydržet navždy. Jak dlouho zůstane mladá a pěkná? Ještě deset let? Když bude mít štěstí, tak dvacet? Ano, dnes některé herečky vypadaly dobře i ve čtyřiceti a v padesáti. Možná se to Mie také podaří, obzvlášť pokud by se krinarské vynálezy rozšířily i na kosmetické procedury. Snažila se představit si Ellet, jak u ní provádí vypínání obličeje a při pomyšlení, že ji ta překrásná Krinarka uvidí starou a vrásčitou, jí přeběhl mráz po zádech.

Nakonec dorazili nazpět k pronajaté vile a Mia s Korum se s Marisou a Connorem rozloučili. Když odjížděli, Mia jim s úsměvem zamávala a vešla do domu, kde už Korum seděl na pohovce a prohlížel si něco v dlani.

Když uslyšel Miu, jak vchází, vzhlédl a usmál se na ni. „Byla jsi na cestě domů tak tichá,“ řekl a pohlédl na ni s otázkou v očích. „Nelíbil se ti ten film?“

Přišla blíž a posadila se vedle něj. „Byl docela zábavný,“ odpověděla mu a pokrčila rameny.

„Tak co se děje? Ještě stále jsi otřesená z toho, co se stalo dnes ráno?“ Předklonil se, chytil ji za ruku a začal jí masírovat dlaň takovým způsobem, že měla pocit, že taje.

„Ne.“ Mia sledovala jeho velkou ruku, která ji něžně laskala. Její prsty vypadaly v jeho sevření tak malé a křehké a bledá barva její kůže tvořila vůči jeho tmavější pokožce erotický kontrast.

„Možná. Nevím. Snažím se moc na to nemyslet. Ten film byl docela dobré rozptýlení…“

„Tak co je to pak?“ Očividně neměl v úmyslu to nechat být.

Mia zvedla hlavu a pohlédla mu do očí. „Prostě přemýšlím o budoucnosti, to je všechno. Já vím, že bych se měla soustředit na přítomnost a užívat si to, co právě mám, ale někdy se tomu prostě neubráním…“

Předklonil se k ní blíž a jemně ji políbil, takže jeho rty její další slova zadržely. „Promluvíme si o tom, až se vrátíme do Lenkardy,“ zašeptal, opřel se dozadu a hleděl na ni se zvláštním výrazem ve tváři. „Nedělej si s tím teď, prosím, starosti. Všechno vyřešíme, to ti slibuji.“

Mia na něj překvapením zamrkala a vzpomněla si, že něco podobného už jí řekl, když byli v New Yorku. Zvědavostí pootevřela ústa, aby Korumovi položila další otázku, ale znovu ji políbil a všechny rozumné myšlenky se jí vypařily z hlavy.

Zvedl ji do náruče a odnesl ji nahoru do postele. A ani po zbytek noci nedostala Mia příležitost o tom dál přemýšlet.