WOW - 22. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

„Zamávej detektivům,“ řekl Theo, když Dino vyšel z klubu.

Vzhledem k tomu, že bylo časně ráno, klub byl zavřený, ale to neznamenalo, že bylo zavřeno úplně. Mnoho Dinových ilegálních obchodů se odehrávalo v klubu po celý den, stejně tak jako výměny. Například dealeři přicházeli s penězi a odcházeli se zbožím.

„Cože?“

„Zamávej.“ Theo s přikývnutím zamával směrem, kterým kývl, jen ve stejném okamžiku, kdy zamával, zároveň vztyčil prostředníček.

„Vidíš, zamávej na ně. Támhle.“

Skutečně, jen přes parkoviště byli dva muži opření o neoznačený, tmavý sedan.

Dino si nebyl jistý, zda to bylo dáno jeho životním stylem nebo minulostí spojenou s policisty a agenty FBI, ale žádný mu nemohl ujít, a to i když se snažil. Možná to bylo tím, jak se všichni oblékali - kalhoty, košile a levné blejzry – či to snad bylo způsobem, kterým se nesli.

Nebo sakra, možná to byl smrad, který se od nich linul.

Smrad policajtů.

Bez ohledu na to, co bylo tím důvodem, že pro Dina byli policajti tak jasně rozeznatelní, skutečností také bylo, že vůbec nesnášel nutnost vypořádávat se s nimi. Doslova ho to poráželo, a to bez ohledu na to, jaký druh policajta to byl. Když byli mrtví, nebo když byl člověk pod zámkem, všichni smrděli stejně.

„Objevili se asi před deseti minutami,“ informoval ho Theo. „Jeden z kluků přišel, aby mi to dal vědět.“

Dino si upravil sako a přitom koutkem oka stále sledoval dvojici detektivů. „K nikomu se nepřiblížili?“

„Ještě ne.“ Theo pokrčil rameny, a když mluvil, cigareta mu ve rtech poskakovala. „Ale na druhou stranu se možná nemuseli k nikomu přiblížit, protože se osoba, kterou hledali, se zatím neobjevila.“

Dino chápal velice dobře, co tím Theo říkal.

Možná, že policajti čekali na něj.

Proč, to Dino nevěděl.

„Jsi čistý, že jo?“ zeptal se Theo, když Dino hned neodpověděl.

Dino se naježil. Měl pocit, jako by na něj Theo právě hodil zasrané obvinění, aniž by o něj měl jakýkoli zájem. Obvinění, které pálilo jako kyselina.

„Jestli se ptáš, zda jsem si nedávno nevysloužil stejné strasti jako náš táta a změnil se na informátora pro policii, tak ne.“

„To není -“

Dino od svého bratra odstoupil dál. Nechtěl slyšet, co mu měl Theo v plánu říct. „Později, člověče.“

Theo zaklel, ale místo toho, aby řekl něco dalšího, moudře se rozhodl zamířit zpátky do klubu. Samozřejmě, že však přitom hodil přes rameno dalším pohledem po mužích, kteří se stále nedbale opírali o auto.

Nyní naneštěstí tito muži stočili své pohledy na Dina.

Vydával maximální úsilí, aby se policii vyhýbal, nicméně být zapojený do chicagské mafie znamenalo, že vždycky měl někoho, kdo ho sledoval. Obvykle to byla FBI. Byl si téměř jistý, že měli zkurvenou nástěnku věnovanou jen jemu a všemu, co věděli o něm a jeho postavení v rámci mafie. Jakákoli mafián získával od oficiálních úřadů tento druh pozornosti, a to dokonce včetně těch, kteří ještě oficiálně mafiány nebyli, ale rádi dávali najevo zkurvenou přehlídku své náklonnosti vůči mafii. I ti měli v srdcích policajtů pravděpodobně své vlastní zvláštní místečko. Když už nic jiného, tak proto, že policajti měli ve zvyku jednou za čas vybudovat své případy a pak využít toho, co měli svým způsobem jako výhrůžku pro to, aby někoho zastrašovali vážným obviněním vězení nebo... ho změnili v krysu.

Dino vůči této taktice nebyl imunní už jen díky tomu, že měl titul capa.

Zvlášť s ohledem na jeho strýce, který byl underbossem operací a Dinova vlastního otce, který byl kdysi pro úřady krysou, to vše směřovalo kolem něho a zanechávalo na jeho zádech obrovský chutný terč. Nebyl si jistý, zda si mysleli, že v řetězu chicagské mafie byl tím slabým článkem, nebo pro to měli jiný důvod, ale v průběhu let oslovila policie Dina víckrát, než byl ochotný přiznat. Téměř pokaždé se k němu přiblížili pod záminkou toho, že si prostě chtěli jen promluvit.

Nic jiného.

Promluvit si.

Dino se s policajty mluvit nechystal, takže stejně tak jako vždy dřív, držel hlavu skloněnou a soustředil se na to, aby do prdele vypadl z jejich přítomnosti tak rychle, jak jen to šlo.

Očividně se s těmi muži pracovat nechystal, i když ne že by si myslel, že by mohl.

„DeLuco, na okamžik?“ vykřikl na něj menší z obou detektivů.

Dino přejel pohledem po zatažené obloze, ztěžka vydechl a tiše řekl tomu, o kom předpokládal, že se na něj ze shora díval, že by ty dva mohl zkurveně přehodit přes nejbližší vysokou zeď.

„Dnes ne,“ řekl Dino, aniž by komukoli z mužů věnoval sebemenší pozornost. „Rušný den. Zavolejte mému právníkovi a domluvte si schůzku s ním.“

Dino byl dokonce tak laskavý, že těm dvěma hlupákům nadiktoval číslo na svého právníka a modlil se při tom k Bohu, že by narážku mohli pochopit a rozběhnout se za ním.

Rozběhnout se co nejdále od něj.

„Není to ten typ hovoru, ke kterému potřebujete právníka, DeLuco,“ řekl druhý detektiv.

Oba detektivové přešli těch pár parkovacích míst, které dělilo jejich auto a místo, kde byl Dino, díky čemuž mezi nimi nezbyl větší prostor než jen pár stop.

Dino okamžitě pocítil nervozitu. Byl na hranici, která ho nutila pečlivě balancovat mezi tím, co bylo obecně přijatelné chování vůči policajtům, které by nemělo být příčinou toho, aby ho zatkli, a osobně přijatelným chováním v chicagské mafii, které by mu nemělo vysloužit zkurvené zabití.

Byl to přesně ten druh hranice, na kterou nechtěl být žádný mafián chicagské mafie postavený.

Bylo to přesně tím důvodem, proč se všichni vyhýbali policajtům tak jako moru.

Stačilo jediné zašeptání jednoho člověka druhému, že byl někdo jiný viděn při tom, jak mluvil s policajty, jako by byli přáteli a ten muž by byl – v prdeli.

Stejně tak dobře by si mohl podepsat svůj vlastní rozsudek smrti.

Dino tím člověkem být nechtěl.

Dino strčil ruce do kapes, mírně pohnul ramenem a odvrátil se od detektivů, aby jim dal vědět, že vůči možnosti hovoru s nimi nebyl otevřený. Řečí těla dával zároveň pro každého, kdo by mohl vidět, jasně najevo, že tato pozornost pro něj nebyla chtěná či vítaná. Tohle byla hra, kterou se naučil hrát hodně dobře, zejména poté, co viděl ostatní muže - muže jako byl jeho vlastní otec – za jejich omyly s policií zmasakrované.

„Jste hluší?“ zeptal se Dino, a když mluvil, pohledem přejížděl po parkovišti. „Nebo jste to nepochopili, když jsem vám řekl, že jsem měl rušný den?“

„Pochopili jsme.“

„Pak byste mohli pochopit náznaky a zmizet.“

„Jsme dobří. Agenti Stanley a Courtly z -“

„Kurva,“ procedil Dino, vytáhl své klíčky a stiskl tlačítko pro odemknutí zámku.

Jo, vykolejilo ho to.

Předpokládal, že ti dva byli jen obyčejně oblečenými detektivy, kteří přišli chrastit svými řetězy tak už mnohokrát dřív. Rozhodně si nemyslel, že ti dva byli z FBI jako ti zkurvení idioti, kteří ho jen zřídka kdy obtěžovali, pokud se nechystali jít po něčem velkém.

Dino právě popadl kliku u dvířek řidiče, nicméně agent promluvil a svými slovy ho zastavil: „Kolik firem v Chicagu vlastníte, DeLuco?“

Bože.

„Pár,“ odpověděl Dino.

„Pro obchody chicagské mafie využíváte všechny z nich nebo jen klub?“

Dino netušil, kam tím agenti mířili, ale vůbec se mu to nelíbilo. Ve snaze zůstat klidný zatínal zuby, ale i když věděl, že by neměl, přesto promluvil. „Co má  FBI co do činění s mými obchody? Chicagská policie začala být líná, a proto zavolala vám? Jsem si docela jistý, že moje obchody spadají pod úroveň vaší kanceláře.“

„Válka proti zločinu?“ zeptal se vyšší z těch dvou.

Dino se ušklíbl. „Správně - válka. Jako válka proti drogám, která ve skutečnosti jen vytvořila víc drog. Nebo válka proti zbraním, díky čemuž v Chicagu zůstalo nahromaděno mnohem víc těl. Jestli je to váš způsob řízení operací, tak v tom vaši lidi zkurveně selhávají. Bídně. Zkuste to znovu.“

Agent Stanley vykročil vpřed, ústa měl zkroucena v podivném úšklebku. „Rozhodně máte slušné pozorovací schopnosti, Dino. Vsadím se, že to z vás dělá dobrého capa, že?“

„Na to se dokonce ani nechystám reagovat.“

Muž pokrčil rameny. „To jsem si myslel.“

Agent Courtly se rozhlédl po parkovišti. „Na tenhle rok bylo věnováno na boj proti zločinu tři sta milionů dolarů, ale samozřejmě, že všichni víme, že to začíná doma, že? Kolik obchodů chicagské mafie je svázáno se zámořskými obchody a export? Kolik obchodů je svázáno s dovozem? Děláme jen svou práci, DeLuco.“

„A já už jsem s tímhle pro dnešek ztratil víc než dost času,“ odpověděl Dino a otevřel dvířka svého auta.

Právě vklouzl do auta, ale agent Stanley popadl za hranu dveří a tím zabránil Dinovi, aby je zcela zavřel. Agent Dino dokonce i odmítl tu milost, aby splnil jeho požadavek a nechal ho být, a to navzdory tomu, že nebyl zatčený a oni neměli žádný důvod pro to, aby ho obtěžovali.

„Myslel jsem, že bychom vám mohli dát echo,“ řekl agent tiše. „Možná vám dát šanci udělat se svým životem něco, co by za to stálo.“

„O čem to mluvíte?“ vyštěkl Dino.

Agent se díval Dinovi přímo do obličeje a usmál se. „Vypadá to, že je venku někdo, kdo na tebe hází bordel.“

Cože?

Vypadalo to, že tato otázka začínala být poslední dobou celým příběhem Dinova života.

Místo toho, aby požádal agenta, aby mu to vysvětlil znovu – věděl zatraceně moc dobře, že by stejně nedostal solidní odpověď – Dino silně zatáhl za dveře, čímž donutil muže, aby je pustil, protože jinak by mu při tom zabouchnutí zlámal všechny prsty. Ten blázen je naštěstí pustil, takže oba agenti zůstali stát venku před autem, zatímco Dino nastartoval, vycouval z parkovacího místa a se svištěním pneumatik odjel pryč.

Ale i když odjížděl, mysl měl jako přimrzlou na jednom a tom samém místě.

Stále ulpíval na celé té schůzce, na tom, jak vypadala podivně a náhodně. Byl jedním z lidí, kteří až příliš dobře věděli, že bez ohledu na to, jak podivné se něco zdálo, tak v jejich životě neexistovaly žádné náhody.

Dino stále ještě v zadní části mysli slyšel až příliš hlasitě slova agenta.

Venku je někdo, kdo na tebe hází bordel.

Co to znamenalo?

Co to kurva vůbec znamenalo?

Dino se rozhodl, že na to bude muset přijít později, protože pro tenhle okamžik měl na zvážení daleko důležitější věci. Jako třeba skutečnost, že agenti výslovně pomysleli na zmínění jeho klubu a obchodů, které uvnitř provozoval.

To bylo mnohem důležitější.

To bylo něco, co by mohl vyřešit okamžitě.

Dino stiskl tlačítko na volantu, čímž aktivoval Bluetooth v autě a zadal svému telefonu hlasový povel.

„Vytočit Thea,“ řekl Dino.

O pár vteřin později se začalo ozývat vyzvánění. Theo zvedl hovor na třetí zazvonění a za to byl Dino vděčný. Když měl jeho bratr občas svou náladu, Dinovy hovory nezvedal vůbec. A když dneska odjížděl z klubu, bratra rozhodně neopustil v nejlepší náladě.

„Co je?“ zeptal se Theo, když se hovor spojil.

„Máme - možná, nevím - problém.“

Theo drsně vydechl. Při tom zvuku v reproduktoru zapraskalo. „Mluv jazykem, kterému zbytek z nás rozumí, Dino. Dneska nemám čas na kecy.“

Dobře.

Když to tak Theo chtěl, Dino to mohl udělat.

„Vyčisti klub,“ požadoval. „Vše, co souvisí s gangem - knihách, drogy, cokoliv – všechno dostaň ven.“

Theo se zarazil. „Všechno? Bude trvat celé týdny seznámit celý gang v rychlosti s novými detaily a - „

„Udělej, co jsem řekl. Dostaň to ven do zítřejšího rána. Zatraceně dobře se ujisti, že nezůstane vůbec nic, a ať to přesuneš kamkoli, nesmí to být nic, co by mohlo být spojeno s jakýmkoli z mých obchodů.“

Dino nehodlal riskovat.

Nevěděl, co se přesně se dělo, nebo co by se mohlo stát.

Ale něco možná ano.

To bylo to jediné, na čem záleželo. Něco se možná dělo, někdo něco sledoval, a když by to šlo do háje, on nehodlal uvíznout v bordelu, který by po sobě zanechal.

„Detektivové?“ zeptal se Theo, který očividně opatrně volil svá slova.

„Ne detektivové - agenti.“

Theo drsně zaklel.

Dino jeho pocity chápal.

„Dobře, vyčistím to tu“ řekl Theo nakonec. „A co tvoje ostatní obchody - v těch knihách skrýváš peníze, Dino. To nejde tak snadno vyčistit, to víš?“

„S tím si nedělej starosti.“

Dino věděl, že klub by měl mít hotový.

Zbytek... zbytek bude muset počkat.

Nebo se s tím bude muset vypořádat.

„Co právě teď děláš?“ zeptal se Theo.

Dino zíral na cestu před sebou, a zatímco o trochu zrychlil a míjel další řadu pomalu se pohybujících vozidel, stěží u toho mrkl okem. Věděl naprosto přesně, kam mířil, protože to vypadalo jako jediné místo, kam kdy chtěl jít, když se děly neplánované sračky a on si potřeboval odpočinout.

Karen.

Samozřejmě, že tohle se Theovi říct nechystal.

„Obchody ve Wicker,“ rozhodl se Dino říct. „Ráno budu v klubu jako obvykle. Ujisti se, že do té doby bude všechno, o co jsem požádal, provedeno.“

To bylo to jediné, co Dino nabídl.

Karen byla chicagskou mafií stále nedotčená.

Měl v úmyslu, aby to tak zůstalo.