WOW - 21. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Dino se sekerou rozmáchl, těžký nástroj znovu prořízl vzduch a pak s lehkostí projel i blokem dřeva. Na sekání dřeva bylo cosi uklidňujícího.

Rozhodně ne, že by s Karen potřebovali dřevo proto, aby si v chatce zatopili. Počasí bylo dost teplé, takže by se obešli i bez použití ohniště v krbu, ale Karen měla večer ráda pohled na oheň a jeho vůni.

Dino zamířil ven do kůlny, aby přinesl plnou náruč dřevěných bloků – všechno, co budou potřebovat na svou poslední noc tady, všiml si, jak se hromádka připraveného dřeva začala trochu snižovat. Stále tam bylo ještě hodně dřeva, jen ne až nahoru a připraveno k použití v krbu.

Dino samozřejmě skutečně nemusel popadnout starou sekeru, která byla v rohu kůlny, a pustit se do štípání dřeva. Na tuhle práci a ještě mnohem víc, co se týkalo jeho chaty, platil muže, ale když tam byl, měl čas a to bylo to jeho místo, tak proč nepomoci, když to šlo? Navíc muž, který se o jeho místo staral, byl věkově už starší. Ten člověk si nikdy nestěžoval a vždycky se o majetek skvěle staral přesně tak, jak ho o to Dino požádal, včetně udržování tepla v zimě, což znamenalo, že pokud v chatě nikdo nebyl, musel do ní alespoň jednou denně zajet, jen proto, aby byl krb plný.

A navzdory tomu, že během své víkendové návštěvy v chatě krb ani dřevo skutečně nepotřebovali, Dino byl potěšený tím, že viděl, že tu bylo skutečně dost připraveného dřeva pro případ, že by ho potřebovali.

Což znamenalo, že jeho muž dělal svou práci.

I tak Dino neměl pro tuhle chvíli nic lepšího na práci, protože Karen se bavila sama, takže popadl sekeru a dal se do práce.

Práce mu nikdy nepřišla tak uklidňující.

Dřív, než si to Dino stihl uvědomit, už zpracoval čtvrt fůry dřeva. Při rozmachu mu překáželo tričko, takže teď spočívalo zapomenuté nahoře na hromadě dřeva. Po zádech mu stékaly kapky potu, což mu připomenulo, že i když to bylo tak uklidňující, tak se přeci jen jednalo o zatracené cvičení.

O dalších pět švihnutí později, si byl Dino jistý, že zaslechl zvuk dveří – zadního východu z chatky. Ze své pozice tam neviděl, aby si to mohl ověřit, takže pokračoval v práci. Popadl další velký blok dřeva, správně ho nastavil přímo před sebe, popadl sekeru levou ruku na kraji a pravou uprostřed a zabral. Blok se rozlomil na tři kusy.

Před uchopením dalšího bloku dřeva ho zastavilo tiché odkašlání. Dino použil svou dříve odhozenou košili, aby si otřel čelo a hruď. Pak ji znovu odhodil a otočil se tváří v tvář ke Karen.

Nedívala se přesně na něj - dobře, ne na jeho tvář.

Pohledem přejížděla po celé délce jeho těla, na okamžik přetrvala pohledem na jeho hrudi a pak sjela níž, na dlouhou chvíli se zastavila na tvrdém V u jeho rozkroku, kde měl kalhoty pověšené hodně nízko. Jazyk si navlhčila rty a pak jí stejně rychle zmizel zpátky v ústech.

Karenin pohled se konečně dostal zpátky k Dinově tváři, který v samolibé a tiché otázce zvedl obočí. Její tváře získaly ten nejsladší odstín růžové, který kdy ve svém životě viděl.

„Našla jsi něco, co se ti líbí?“ zeptal se.

Karen přenesla váhu z nohy na nohu a střelila pohledem zpátky přes rameno. „Přemýšlela jsem, co ti zabralo tolik času.“

„To není odpověď na mou otázku, srdíčko.“

„Ty už víš, že to mám ráda, Dino.“

„Tak to řekni.“

Karenin rozpačitý pohled se změnil v téměř hravý. „Nevěděla jsem, že bys dokázal sekat dřevo. Jsi svým způsobem typem hezkého chlapce z města, že?“

Dino se ušklíbl. „Hezkého chlapce z města?“

„Svým způsobem.“

„Umím taky opravit skoro cokoli pod kapotou auta. Je dobré mít určité dovednosti.“

Slabě řečeno...

Karen nepřítomně přikývla, i když to vypadalo, že když po něm znovu přejela pohledem nahoru a dolů, její pozornost se znovu vytratila. Dino předstíral, jako by si jejího toulavého pohledu nevšiml. Natáhl se po sekeře a dalším bloku dřeva.

„Měla bych-“

„Zůstaň  tu a dělej mi společnost,“ naléhal na ni Dino.

Karenin pohled se trhnutím vrátil zpátky k Dinově tváři, nicméně nevypadala, že byla dál v rozpacích. Tentokrát na něj přímo zírala. „Možná tě obtěžuji.“

Dino se zasmál. „Jak?“

Karen pokrčila rameny. „Dokážu si představit několik různých způsobů a žádný z nich se netýká toho, že by ti pomohl se štípáním dřeva.“

Dinovi rozhodně neunikl sugestivní podtón skrytý v jejích slovech.

„Zůstaň.“

Zůstala.

Dino dalších deset minut pokračoval ve štípání dříví. Karen se ani nesnažila zakrýt skutečnost, že na něj při tom zírala. Teprve, když Dino byl hotov se svým úkolem, hodil sekeru zpátky do kouta, Karen znovu promluvila.

Byla usazena na okraji starého piknikového stolku. Byla opřená dozadu, dlaněmi se opírala o stůl, aby měla odporu pro udržení se ve vzpřímené poloze. Nádherné nohy jí visely přes okraj stolku dolů, pohupovala jimi sem a tam.

„Měla jsem si s sebou na to přinést foťák.“

Dino zvedl obočí. „Proč?“

„Tvoje tělo - byly by to pěkné fotky.“

Dino přejel po svém těle pohledem dolů a přitom zaznamenal nejméně pět jizev, které byly na jeho trupu nejviditelnější - nedokonalosti, známky, které mu zůstaly kromě dalších věcí jako vzpomínky na celé roky, kdy byl zneužívaný.

„Tím si nejsem jistý,“ řekl nakonec.

Karen si odfrkla. „Jsi nádherný. Muži nikdy nemusí pracovat tak moc tvrdě - ženy pomyslí na to, že sní kousek dortu a hned při tom pomyšlení naberou dvě kila.“

„Celou věčnost cvičím,“ odpověděl Dino dřív, než stihl o odpovědi přemýšlet. „Pomáhá mi to s rozptýlením mysli a díky tomu jsem pak až příliš vyčerpaný, než abych mohl přemýšlet.“

„Aha?“

„Celou věčnost. Můj bratr je úplně stejný, ale nikdy by to nepřiznal. Nejsme zrovna… přátelé.“

Karen se svraštěným obočím odvrátila zrak. „Nikdy ses o bratrovi nezmínil.“

„Theo. Byl to ten muž, který v klubu tu noc, kdy ses ukázala, prověřoval tanečnice, které hledaly práci.“

Kareninýma očima problikl záblesk poznání znovu se začervenala. „Ach můj bože. Není divu, že jsi mě nepředstavil.“

Dino zavrtěl hlavou. Chtěl dostat její myšlenky co nejdále od místa, kde v současné době byly, ať to místo bylo jakkoli bláznivé. „Věř mi, že to není ten důvod.“

„Tak proč ne?“

„Nic, co by stálo za řeč,“ řekl Dino nevrle. „Můj bratr a já se tak jako tak nemáme rádi.“

Nebyla to naprostá lež.

„Taky mám sestru,“ dodal Dino. „Lily.“

„Hm.“

Karen pořád vypadala trochu sklíčeně. Dino jí to nemohl mít za zlé. Tohle pro ni mělo být dobrým víkend, a nechtěl, aby to nějaké nesmysly zničily. Dino přešel k místu, kde seděla na piknikový stůl, rukama zajel pod sukni Kareniných letních šatů a v dlaních pocítil hedvábnou hladkost jejích stehen.

„Úsměv,“ zamumlal a posouval se dopředu, až byly její rty od těch jeho vzdáleny jen závan dechu. „Dělá mi radost vidět tě usmívat se.“

Karen to udělala a pak se překlonila dopředu jen natolik, aby ho jemně políbila. Jemnost polibku netrvala dlouho. Nikdy to tak mezi nimi nebylo.

Byla pro něj jako droga.

Vždycky chtěl víc.

Zatímco Dino Karen políbil hlouběji, roztáhl její nohy o něco víc, přistoupil o kousek blíž a pevně se zaklínil mezi její stehna. Zaklonil její hlavu dozadu, svým jazykem zkoumal její ústa a bojoval s jejím vlastním. Miloval její chuť. Její měkkost a teplo, které nikdy nekončilo.

Ze zadní části Karenina krku vyšlo nízké, potěšené zamumlání. Ozvěnou putovalo přes Dinovo celé tělo, smáčelo jeho krevní oběh chtíčem a vystřelovalo přímo do jeho penisu. Pod tmavými sepranými džíny jeho délka tvrdla a narůstala, díky čemuž si byl bolestně vědom své teď již bolavé erekce.

Karen ho nohama objala kolem pasu, podpatky se zarývala do dolní části jeho zad a přitahovala si ho ke svému tělu ještě blíž. Bavlna mezi jejími stehny tlačila na jeho vztyčený penis. Díky jeho džínům nešlo o nic víc než jen další škádlení. Potřeboval toho z ní víc. Vždycky.

„Víš, nepřišla jsem sem ven šukat, Dino.“

Ve skutečnosti neposlouchal. Mnohem větší zájem měl o to, aby zatímco ji líbal a oždiboval cestičku na jejím vystaveném krku, povytáhl její šaty ještě výš.  Její chuť byl nebeská - návyková.

„Chceš, abych přestal?“ zeptal se hrubě.

Karen kolem něj znovu pevně stáhla nohy. „Sakra ne.“

Dost dobré.

„Sakra... tady, nech mě ...“

Dinův hlas se vytratil, přešel k tomu, aby spíš než ztrácel čas vysvětlováním, to Karen názorně ukázal. Jeho paže objaly její pas a přitáhly si ji do svého objetí a zároveň mimo starý piknikový stolek. Ozvalo se její překvapené zalapání po dechu a poté vzduch naplnil lehký smích. Nikdy se necítil spokojenější, než když slyšel ten zvuk, který z ní vycházel a kterého byl příčinou. Dino snadno, jako by nevážila vůbec nic, oba otočil tak, že teď on byl tím, kdo seděl na stole a ona byla v jeho klíně.

„To je lepší,“ řekl.

Karen se usmála. „Ty jsi byl tím, kdo tu venku odvedl všechnu práci.“

„Přesně tak.“

„Mám v úmyslu kus práce odvést, Dino.“

Dino nedostal možnost vyzvídat na Karen, co přesně tím měla na mysli, protože se odtlačila z jeho klína a nohy jí dopadly na zem. Když svými prsty dotekem lehkým jako dech přejela přes vybouleninu jeho erekce, pochopil naprosto přesně, co měla v úmyslu. Zapracovala na pásku a knoflíku jeho kalhot a pak i rozepnutí zipu.

„Nahoru,“ nařídila.

Dino poslechl, zvedl boky dost na to, aby mu mohla džíny stáhnout dolů. Hned poté stejnou cestu následovaly i jeho boxerky. Rukama vklouzla pod černou látku, kde její teplé dlaně našly jeho tvrdý penis. Když ho osvobozovala z té látky, pevně ho svírala.

„Uvolni se,“ uslyšel její šepot.

Dino byl rozptýlen pohledem na Kareniny prsty, které byly obalené kolem jeho penisu. Při tom pocitu, kdy svírala celou jeho délku, měl najednou prázdno v hlavě a byl téměř neschopný mluvit. Ani si neuvědomoval, že zadržoval dech.

„Užívám si show,“ řekl.

Karen se hříšně zazubila. „Je možné získat ještě lepší.“

O tom vůbec nepochyboval.

Karen sklonila hlavu níž. Dino rukou instinktivně sevřel prameny jejích vlasů do pěsti a pak už to jediné, co cítil, bylo saténově hladké teplo jejích úst na jeho penisu. Nasála ho do krku hlouběji a nedala mu ani možnost nadechnout se. Málem ho to donutilo chtít ji položit zatraceně na záda a jít přímo na věc.

Dino nakonec místo toho zůstal ve vzpřímené poloze a sledoval Karen pod sebou, jak ho sála. Rty měla nádherně pevně sevřeny kolem jeho kořene a na špičce cítil to nejlehčí škádlení zuby, které ho zkurveně rajcovalo a dělalo divokým. Záblesk slin, které smáčely jeho délku a to, jak její rty trochu zrůžověly, zatímco ho sála ještě víc. Byl na ní nádherný pohled.

Zatraceně jo.

Skutečně se mu ta show líbila.

„Saj penis, srdíčko.“

Karen z hrudi uniklo zamumlání, které schválilo jeho návrh, a celé rozvibrovalo základnu Dinova

 penisu. Chtěl ji nechat dělat svou věc - nechat ji zkurveně vysát ho do sucha a spolknout každou kapku, kterou z něj dostala. Donutil se povytáhnout svůj penis o trochu ven. Chtěl jí dát právě tolik, kolik dávala ona jemu.

„Užívala jsem si to,“ řekla s našpulenými rty.

Dino se chraplavě zasmál. „Jo, to i já. Problémem je, že až příliš moc. I ty potřebuješ trochu zábavy.“

Zvedl Karen vysoko, aby se postavila, tvrdě ji políbil a v ten samý okamžik sklouzl z piknikového stolku dolů. Otočil jimi a Karen ani nezaváhala a pod jeho naléháním se otočila a ohnula přes stůl tak, jak ji zatlačil rukou na spodní část zad. Vyhrnul jí sukni šatů nahoru nad zadek, její zadeček mu dokonale padl přímo do ruky.

Okamžik poté, co jeho dlaň dopadla na oblinu, kde se její zadeček stýkal s vrcholem jejích stehen, Karen se vtlačila do jeho ruky. Barva její kůže okamžitě přešla do nejsladšího odstínu růžové. Prsty přejel po linii jejích tang, jejich konečky zajel pod materiál, jen aby zjistil, že pod nimi už byla mokrá a tak zatraceně horká.

Když ji hladil prsty, Dino ztěžka polkl. „Tohle tě dělá mokrou, jo?“

Karen se se na něj podívala přes rameno. „Hmm?“

„Sání mě - to tě dělá mokrou.“

Když řekla: „Vypadá to, že ano,“ ani trochu se nestyděla

Kurva.

Dino už nebyl ochotný čekat dál na to, co chtěl. Tanga stáhl Karen dolů přes stehna a pružného materiálu klesl až k jejím kotníkům. Pak se pro něj trochu rozkročila. Svou rukou přejížděl po její páteři, a když se hlavičkou penisu dotkl jejího lesknoucího se pohlaví, celá kůže se jí chvěla.

Ten první tah bylo nebe.

Druhý byl pevnou blaženost.

Když Dino šukal, nešlo mu o jemnost a pomalost, protože obvykle to nebylo ničím víc než potřebou, kterou uspokojoval. S Karen to nebylo zcela to samé. Dokonce, i když jí šukal tvrději, stále cítil potřebu být jistým způsobem jemný.

Svými prsty tančil po její kůži.

Líbal ji na lopatky.

Do ucha jí šeptal slova.

Tyhle věci potřeboval stejně, ne-li víc, než jen prosté naplnění potřeby. Bylo to podivné a nádherné a děsivé. Všechno najednou.

„Ach, bože,“ zamumlala Karen.

Pevně se držela stolu, ve tváři měla vepsanou blaženost.

Tohle byl pravděpodobně ten nejlepší pohled ze všech.

Dino ve svém drsném, rychlém tempu nepolevil a to dokonce ani tehdy, když se udělala poprvé... nebo podruhé, když jeho prsty vklouzly mezi její stehna, aby našly její klitoris a zapracovaly i na něm.

Vyvrcholení oddaloval, až ho o něj žadonila; až do doby, než se znovu ohlédla přes rameno, aby ho o to požádala, aby to chtěla.

Pak se udělal.

A jen tehdy.