WOW - 17. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Dino zíral do stropu své ložnice a nechtěl se pohnout, neměl chuť čelit dalšímu dni. Dino nakonec navzdory tomu, jak jeho tělo protestovalo a jak na něj jeho mysl křičela, aby zůstal tam, kde byl, vstal a zamířil do koupelny.

Pod horkou vodou ze sprchy jen stěží něco cítil. Rychle se umyl, aby neztratil víc času, než už ztratil. Dokonce ani nebyl ve sprše dost dlouho na to, aby se zamžilo zrcadlo - jeho chyba – takže když ze sprchy vystoupil, upřeně zíral na svůj vlastní odraz.

Deprese, řekla Karen.

Muži v tomhle životě o jistých věcech nemluvili. A pokud náhodou ano, tak to téměř vždy byli o tom, že něčí manželka snědla až příliš mnoho prášků nebo toho při večeři vypila o trochu víc, aby mohla ignorovat to, co se dělo kolem ní.

Chápal, že deprese byla víc než jen to, že zůstane trčet v posteli nebo bude mít sebevražedné sklony. Mohla se zabalit i kolem dalších smyslů, případně mohla být dokonce cítit fyzicky. Deprese se nedala zaklapnout do láhve na předpis, kolem které byla uvázaná malá úhledná mašle, přestože si až příliš mnoho lidí myslelo, že by se přesně takhle mohli zbavit deprese.

Karen mu tím, že tohle téma vytáhla, nechtěla ublížit.

Dino to však bohužel nemohl dostat z hlavy.

To byl také důvod, proč se Dino bez ohledu na to, že věděl, že by měl ještě jeden či dva dny odpočívat, než se vrátí zpátky do práce a ukáže všem svou tvář. Proto se donutil vstát z Kareniny postele, zalézt do své vlastní, ale teď potřeboval zasraně vypadnout ze svého bytu. Nechtěl přiživovat ten šeptavý hlas ve svojí hlavě, který mu stále říkal: co když.

Co když byl v depresi?

Co by to znamenalo?

Dino nebyl ochotný to zjišťovat, i kdyby jen proto, že si nemyslel, že by na tom záleželo. Přiživování představy, že měl problém, by mu v životním stylu, kterým žil, nepřineslo nic dobrého. Nikdo by mu nenabídl pomocnou ruku, a pokud vůbec něco, tak něco takového by se stalo jen další slabostí, kvůli které by ho trápili. Velice viditelná, syrová rána, kterou by nedokázal uchránit před lidmi, jako byl jeho strýc.

Nezáleželo na tom, protože by v tom nebyl žádný rozdíl.

Pocit bezcennosti byla jedna věc. On však neviděl možnost, že by se všechno nějak zlepšilo, pokud řekne nahlas to, že existuje důvod, proč se tak cítí.

Nezlepšilo by to.

Dino se odmítl dneska ráno dál dívat na svůj odraz či řešit své myšlenky, takže zamířil z koupelny ven. Kolem pasu měl omotaný ručník, druhý menší měl v ruce. Menším ručníkem si projel přes vlasy, vešel do šatníku ve své ložnici a ze stojanu sundal jeden z trojdílných obleků, které tam visely.

Teprve poté, co byl plně oblečený a měl zavázané tkaničky černých bot patřících k obleku, měl Dino konečně pocit, že by mohl být schopný zvládnout projít peklem, který mu dnešek určitě přinese. I když modřiny z jeho tváře zmizely, pod pravým okem měl stále ještě trochu nažloutlý flek – a stále ještě tam cítil silný pozůstatek bolesti po tom, jak byl zbit.

To bylo přesně tak, jak Ben svou hru hrál.

Nikdo se nikdy nezeptal, proč Dino na víkend zmizel - jeho strýc měl vždy připravenou nějakou výmluvu. Dino byl, podle Benova přesvědčení, očekáván v návratu zpátky do života až v okamžiku, kdy byl připravený udělat to, vzít si z jeho lekce ponaučení a ústa držet pevně zavřená.

Nikdy to nebylo snadné.

Během let se to stávalo ještě těžší a těžší.

Ale když se Dino vydal ven z ložnice a zamířil do kuchyně, aby si dřív, než vyrazí pryč, dal kávu, připomněl si své důvody, proč byl uvízlý v tomhle příšerném zkurveném životě a situaci.

Jeden z těch důvodů náhodou seděl přímo u jeho kuchyňského stolu.

Theo pracoval na stole, na jeho dřevěné desce měl jednotlivé kousky rozebrané pistole. Kousek po kousku zvedal kovový materiál a brousil ho a leštil, každý kousek postupně čistil, až se všechno pod kuchyňským světlem přímo zářivě lesklo. Vypadal, že byl do své práce důkladně zabrán, protože když si Dino sám pro sebe připravil kávu, ani nezvedl hlavu, aby ho pozdravil.

Dino si myslel, že bylo podivné, že tam jeho bratr byl.

Theo k němu domů chodil jen zřídka. Měl na práci lepší věci. Nebo to tak alespoň vždycky říkal. A jejich vztahu rozhodně ani nepomáhalo to, že oba bratři nedokázali vystát přítomnost toho druhého příliš dlouho, aniž by na sebe kvůli té sebemenší zkurvené maličkosti nezačali štěkat.

Upřímně, cokoli, co by ostatní mohli svést na Bena.

„Dobré ráno,“ řekl Dino, když si sedl ke stolu proti Theovi.

Jeho bratr nezvedl ani hlavu a začal skládat pistoli zpátky dohromady. „Ránko.“

„Myslel jsem, že jsem ti řekl, že ten klíč, co máš, byl jen pro případ nouze.“

„Definuj: ,stav nouze´. Pravděpodobně ta slova chápu jinak.“

Dino odolal nutkání protočit oči. „Co se děje, Theo?“

Theo konečně zvedl hlavu, svým důvěrně známým hnědým pohledem rychle přejel po Dinově těle až nahoru k jeho tváři, a pak se zastavil na zažloutlé modřině pod okem. Stejně tak rychle Theo pohled sklopil dolů a vrátil se zpátky ke své zbrani, jako by se nic nestalo.

„Jsem v pořádku,“ řekl Dino, který, aniž by mu to muselo být řečeno, přesně věděl, na co jeho bratr myslel.

„Jistě. Teď.“

„Byl jsem v pohodě celý týden, Theo.“

Theo se zamračil, ale nepodíval se na něj. „Kdy?“

Dino si těžce povzdechl a svůj šálek odložil. Pak si rukou přejel přes obličej. „Nemusíme zacházet do detailů.“

„Proč?“

„Protože o tom nechci mluvit.“

„Ne, proč se to stalo?“ zeptal se Theo a jednu po druhé zasunul zpátky do pistole kulky. Ten cvakavý zvuk, jak kulky zapadaly na své místo, byl téměř uklidňující. Dino přemýšlel, zda to bylo tím důvodem, proč jeho bratr opakoval rituál čištění zbraň dvakrát, ne-li třikrát denně. „Protože jak přesně starý musíš být, než je to pro tebe dost, Dino?“

No, tuhle otázku nečekal.

Theo by mohl být odpovědí překvapený.

„Když se nasere na mě, pak tebe nechá na pokoji. Dobře?“

Theo zvedl hlavu a jeho pohled znovu přistál přímo na Dinovi. „Cože?“

Dina nijak nepřekvapilo, že ten koncept - či spíše jeho racionalizace – kterou nabídl, byl pro Thea cizí. Nebyli kamarádi a jeden druhého měl jen stěží rád. Roky manipulování a využívání k tomu, aby jeden druhému ublížili, si skutečně na blízkosti, kterou bratři možná sdíleli v době, kdy byli mladší, skutečně vybraly svou daň.

Nicméně pro Dina to znamenalo zkurveně málo.

Theo byl stále jeho bratr.

Měl na něj dávat pozor a to bez ohledu na to, co se dělo. Poté, co vyrostli, to bylo to nejlepší, co mohl udělat.

„Není to o tom, co jsem či nejsem ochoten vzít dřív, než řeknu, že už toho je dost,“ řekl Dino, který teď svou pozornost místo na bratra zaměřil na svůj šálek kávy.

Bylo to tak snazší - jednodušší mluvit, když by raději mlčel a nechal Thea, aby dospěl ke svým vlastním závěrům. Tohle bylo pravděpodobně důvodem velké části problémů, které byly mezi nimi. Dino nechal Thea, ať si myslí, co chce, a občas to znamenalo, že si jeho bratr myslel, že byl zkurveným čurákem, který na všechno tak jako tak sral.

„Nikdy to o tom nebylo,“ dodal Dino po pauze ticha.

„A jak tedy?“ zeptal se Theo.

„Většina lidí v chicagské mafii měla ten luxus, že dostali na výběr, aby byli tam, kde jsou. Chtěli být součástí téhle věci - mafie. My jsme možnost výběru nikdy nedostali. Ne ve skutečnosti.“

„Já si to vybral,“ řekl Theo tiše.

Dino se na svého bratra upřeně zadíval. „Skutečně tomu věříš?“

Theo neodpověděl.

Dino usoudil, že to jeho bratr skutečně nepovažoval za nutné.

„Tohle bylo naloženo na mě – i na tebe - a dokonce i na Lily, i když jsem jí dal možnost dostat se ven. Aspoň na krátkou chvíli,“ pokračoval Dino, když Theo stále mlčel. „A v chicagské mafii není jediná zkruvená duše, které by byť jen špetku záleželo na tom, co se děje uvnitř rodiny DeLuca. Ne do doby, dokud vyděláváme a platíme bossovi svůj podíl. To je to jediné, na čem kdy záleželo. Takže jo, Theo, jsem tady, protože já to můžu unést. Protože to snáším celé roky. Je pro mě snazší dostat přes hubu – jako ta jediná osoba v rodině DeLuca, která je v Benově linii, což je v pořádku. Potom nejde po tobě.“

Theo otevřel ústa, aby něco řekl, ale Dino ho předběhl.

„A také nepůjde po Lily,“ dokončil Dino tišeji. „Vůbec se ti to nemusí líbit. Do prdele, Theo, dokonce se to ani nemusí líbit mně, a klidně mě můžeš obviňovat, za cokoli chceš. Tak jako tak se s tím vypořádávám už celé roky. Není to nic nového. Ale nikdy si mysli, že jsem slabý, protože jsem  neodešel. Postav se do mých bot, udělej jiné rozhodnutí než to, které stále musím činit, a pak mi můžeš říct, co mám nebo co bych měl dělat. Chápeš?“

Theo se poté rozhodl moudře mlčet.

Dino tiše dopil svou kávu a přál si, aby pro něj kofein něco udělal.

Neudělal.

Stále byl zkurveně vyčerpaný.

Ne, že by na tom záleželo. Dino věděl, že se ještě dneska později musel setkat tváří v tvář se svým strýcem, protože byl čas vybírání poplatků. Žádný capo při tom nemohl chybět. Ne, pokud nechtěl, aby po něm šel boss.

Kdyby už teď nebyl naprosto bez energie, tak v době, kdy se bude muset k Benovi DeLuca chovat mile, určitě bude.

Dino se postavil a přešel ke dřezu, aby svůj šálek opláchnul. Právě, když ho položil do dřezu, uslyšel za sebou Theova slova.

Jeho bratr se od stolu stále ještě nepohnul.

„Napadlo tě někdy, že by tohle všechno mohla možná vyřešit kulka?“

Dino s odpovědí zaváhal, byť jen proto, že nebyl jist, zda Theo odpovědí nesbíral informace. „To není tak jednoduché, člověče.“

Theo si sám pro sebe cosi zamumlal. „Mohlo by být.“

„Ale není.“ Dino se otočil a viděl, jak ho jeho bratr sledoval. „Oba víme, že to, co celá chicagská mafie potřebuje, je důvod, proč se proti sobě obrátit – prostě jen jeden jediný důvod, proč si jít po krku. Pokud si bude jen jedna rodinná frakce myslet, že má byť tu sebemenší šanci vymazat jinou rodinnou frakci, aby se sama dostala blíže k vrcholu - blíže k místu bosse, tak té možnosti využije, a to bez ohledu na to, kdo bude v tom procesu zabit. Takže když se postarám o jeden problém, kolik dalších nám pak zůstane, Theo?“

„Nevíš, že tohle je to, co by se mohlo stát.“

Dino si byl jistý, že to bylo přesně to, co by se stalo.

Znal chicagskou mafii až příliš dobře.

Až příliš mnohokrát byl bodnut přímo do zad.

Muži, kteří obrátili svou tvář, když šel bratr po bratrovi, ale také když nařídili zabít mužovu manželku - nic se nestalo. Ti samí muži, kteří pak nasadili nové tváře a sevřeli do rukou děti, které v průběhu toho všeho zmatku zůstaly sirotky. A znovu, ti samí zkurvení muži předstírali, jako by nevěděli o bolesti, která se celé roky odehrávala za zavřenými dveřmi. Chicagská mafie nebyla o cti a rodině.

Byla o smrti, krvi a moci.

To byl to jediné, čím kdy byla.

To bylo to jediné, čeho chtěli muži v chicagské mafii dosáhnout.

„Dalo by se o tom přemýšlet,“ tlačil na něj jeho bratr. „Neměl bych ti to za zlé.“

Dino ani nemrkl. „Už jsem o tom přemýšlel. Často.“

Theo při tom vypadal překvapeně. „Tak proč jsi podle toho nejednal?“

„Ještě nejsme na správném místě,“ odpověděl Dino upřímně, „a stále máme způsoby, jak ještě jít a dostat se do postavení, ve kterém, jakmile to všechno začne, můžeme boj oplácet.“

Válka, měl na mysli.

Dino to Theovi nemusel hláskovat. Jeho bratr by na to dokázal přijít dost dobře sám. Kdyby byl ten nejvýše postavený muž v rodině a hlava frakce chicagské mafie odstraněna, pak byla válka tím jediným, co by se stalo. Tato rodina by pak mohla být viděna jako slabá, protože měla v chicagské mafii nedostatečné postavení či kontrolu, takže by pravděpodobně přišla jiná rodina, která by byla odhodlána sebrat zbývající kousky, nebo je jinak navěky zničit a vyhladit.

Tak to prostě chodilo.

Bylo to jen jako hra.

DeLucovi nebyli v dobré pozici, aby to mohli vzít do svých rukou – bylo by to, jako by plivli do obličeje sami sobě.

Bylo by jim to k ničemu.

„Nech obavy ohledně toho, co mám udělat na mně,“ řekl Dino bratrovi a podařilo se mu na něj usmát, i když si byl jistý, že úsměv musel Theovi připadat studený. „A dělej si  starosti s tím, co sakra děláš ty.“

„To, co očividně děláš ty, je nechat se naším strýcem v devětadvaceti letech pekelně zmlátit, protože s tím nechceš něco udělat.“

Pokud Theo chtěl, klidně si to mohl myslet.

S tím byl Dino v pohodě. Rozhodně nehodlal Theovi vysvětlovat, že v okamžiku, kdy by se Dino rozhodl Bena zabít, tak by byl na jeho život a dokonce i na ten Theův, vystavěn termín expirace. Ani jeden z bratrů zatím neměl tolik síly, aby z takovéto situaci vyšli naživu - to by se prostě nestalo.

Ne, nejdřív muselo na své místo zapadnout mnohem více dílků.

A pokud by z toho měl vyjít naživu jen jeden z nich, Dino chtěl, aby to byl Theo. A potřeboval se o tom i ujistit.

Dino prošel kolem svého bratra, a když ho míjel, násilně ho poplácal po rameni.

„Věř si, čemu chceš, Theo. Vždycky jsi to tak dělal, bratříčku.“

Dino na Theovu odpověď nečekal. S hlasitou ranou zabouchl dveře, čímž mu dal najevo, že mu bylo naprosto ukradené, zda ho bratr vůbec nějako odpovědí poctí.

Bylo to tak jednodušší.

To bylo to, co se chystal sám sobě dál říkat.