MTB - 3. kapitola

Překlad: Lusesita

Po celou dobu na prvním stupni základní školy učitelé říkali, „druhý stupeň bude mnohem těžší.“ Ale není to tak. A na druhém stupni vám říkají, „na střední bude mnohem víc práce. Neexistuje, že to později doženete. Už se nejedná o žádné hlídání dětí.“ Až na to, že je to taky lež. Je to pořád stejné, akorát je víc učení. Tak není divu, když vám řeknou učitelé na střední, „na vysoké budete muset pracovat mnohem usilovněji než teď,“ proč byste jim věřili?

Proplul jsem školou, většinou měl vyznamenání, aniž bych se snažil. Vysokou jsem začal se stejným přístupem, očekával jsem, že procházku růžovou zahradou. Ale mýlil jsem se, lidi.

Trvalo mi asi dva měsíce si uvědomit, že vysoká mě nakope do líného zadku, pokud se nedám dohromady. Rodiče mi z části platí studium a našel jsem si práci na částečný úvazek v prodejně autodílů, abych měl z čeho platit náklady spojené s bydlením. Zbytek je hrazený z půjčky, kterou bychom museli splatit i kdybych to nezvládl a vyhodili mě. Tvrdě mě zasáhlo, když jsem dostal poprvé z testu velké tučné F, tohle je skutečný život. Jedná se o moji budoucnost a nikdo mě nebude držet za ruku. Pokud se nechci vrátit domů s hlavou svěšenou, musím začít brát školu vážně. To znamená míň se flákat, míň chodit za školu, méně výletů do gay barů, kvůli náhodným známostem.

Bez ohledu, kolik mám učení, skoro každou neděli jezdím domů, abych s rodinou sledoval hru Broncos, ale kromě toho si dovoluji jen velmi málo volného času.

Vycházím dobře jak s Bryanem, tak Colem, kteří dělí svůj čas mezi náš kolejní pokoj a Colův pokoj, který jim nabízí soukromí, využívají ho většinou na víkendy, přes týden mají jako domovskou základnu náš pokoj.

Jednoho dne, týden před Díkuvzdáním vpadne Cole do našeho pokoje, hraje všemi odstíny červené, když se vrhne na bryanovu židli a podloží si hlavu rukou. „Oh Dobrotivý Bože, ten matematický mód bude moje smrt.“

Cole je pro mě pořád tak trochu záhadou. Chytrý, melodramatický a okouzlující, vždycky se mu podaří mě rozesmát, ale také má okolo sebe tajemno. Dávám si dohromady kousky informací, ale snažím se nebýt moc zvědavý. Je bohatý. Což je očividné. Jeho otec je mrtvý. Nikdy nemluví o matce. Mluví plynně francouzsky, jeho hlavní obor je literatura a kulturální studium (pozn. zkoumání vztahů současné kultury a společnosti) a jako vedlejší obor má dějiny umění. Na rozdíl ode mě a Bryana se neobtěžuje získat práci, ale bere školu mnohem vážněji než průměrný nováček. Studuje víc než já a Bryan dohromady, proto mě jeho přiznání ohledně matematiky překvapuje.

„Který matematický mód?“

„120. Už jsi ho bral?“

CUS nenabízí nižší úrovně matematické třídy. Alespoň ne v tradičním smyslu. Místo toho nabízí serie testů, které nazývají 'módy' z nichž je každý za jeden kredit. Studenti si je můžou navolit ve svém volném čase, pro ty, co jsou dobří v matematice, jimi rychle projdou, když nejste dobří, můžete si je rozložit do několika prvních let studia. Já už studoval matematiku na střední, takže jsem si mohl převést kredity na CSU, takže se módama teď nemusím vůbec zabývat. To neznamená, že jsem teď mimo. Mým hlavním oborem je fyzika, takže v budoucnu budu mít hodně pokročilé matematiky.

Ne, že by něco z toho potřeboval vědět.

„Můžu ti pomoct. Mám tak trochu talent na rovnice.“

„Potřebuju jen tři kredity z matematiky. Pokud mě přes ně dokážeš dostat, budu ti zavázaný do konce života.“

Zasměju se. „Jsem švorc až do výplatního dne, kup mi dalších pár večerů večeři a budeme srovnaní.“