MTB - 2. kapitola

Překlad: Lusesita

Ten večer mě vezmou do klubu, jak slíbili.

Je mi špatně od žaludku, když projíždíme městem. Jsem rozpolcený mezi vzrušením a naprostou panikou. Mám pocit, že to Cole ví, protože celou cestu žvaní a snaží se mě rozptýlit. Vypráví mi o létě, které strávili společně s Bryanem v Orange Country, kde měli nulový rodičovský dohled. Když ho poslouchám, připomíná mi to scénu 'Summer night' z Pomády. Zní to kouzelně – plavání v oceánu, večery pod hvězdami, každé ráno se vedle sebe probouzet v posteli. Vytáhne z peněženky pruh fotografií, abych se na ně podíval. Pořídili je v jedné z těch fotografických budek – na dvou se usmívají, na dalších smějí a na poslední se líbají. Nemůžou ze sebe spustit pohled a udržet od sebe ruce. Jsou tak zamilovaní, že prakticky září. Cítím, že oni už vše prozkoumali, a tady jsem já, panic v každém smyslu toho slova.

Bar není vůbec takový, jaký jsem očekával. Zvenku nic nekřičí 'gay'. Vypadá spíš jako honky-tonky z nějakého filmu ze sedmdesátých let, jen s lepší muzikou. Žena u dveří zkontroluje naše občanky, pak nám dá náramky s nápisem 'Nenalévat!'

Budova je dlouhá a nízká, prostor je rozdělen pultem pro DJe. Na bližší straně jsou čtyři kulečníkové stoly. Na vzdálené straně je prostor pro tanec. U zdi naproti dveřím se po celé délce rozprostírá bar.

„Tancuješ?“ Zeptá se mě Cole, křičí, abych ho přes hlasitou muziku slyšel.

„Nikdy.“

Cole a Bryan se oba rozesmějí. „Tak to si potom zahrajeme kulečník,“ řekne Bryan.

Vezme koule. Cole se vrátí od baru s kolama. „Ať budeš dělat cokoliv, nedívej se na koule,“ řekne mi, posadí se na židli a rozhlíží se po mužích okolo nás. „Řekni mi, kdyby se ti nějaký líbil. Čemu dáváš přednost? Koloušek? Medvěd?“

U baru sedí jeden. Vypadá, že mu je kolem dvaceti sedmi, má na sobě kovbojské boty, džíny a tričko, které zdůrazňuje jeho širokou hruď a objemné paže. Jsem tak nenápadný, jak jen dokážu, když ho ukazuju Colovi.

„On.“

„Ach, tak tedy kovboj, potlačující svoji přirozenost. No osobně to není můj typ, ale je to tvoje párty.“

Nemůžu z něj spustit pohled a po několika hrách kulečníku jsem si jistý, že si je vědomý mé pozornosti. Otočí se na stoličce a nezakrývá skutečnost, že mě taky sleduje.

Skvělé, dobrý začátek. Ale samozřejmě nemám tušení, co dál.

Cole se uchechtne a šťouchne do mě loktem. „Při tvé rychlosti ztratíš panictví kolem třicítky.“

„Nikdy předtím jsem to nedělal,“ zamumlám a nakloním se k němu blíž, aby mě slyšel.

„Co mám dělat? Jen jít k němu a požádat ho o polibek?“

„Proč ne?“

„To myslíš vážně?“

Cole mě chytne za ruku a táhne k baru. Můj kovboj nás po celou dobu sleduje a cuká mu koutek úst. Myslím, že umřu rozpaky. Ale je to lepší, než umřít jako panic, tak nechám Cola, aby mě vedl.

„Ahoj, jmenuju se Cole.“ Ten muž se na mě podívá a pak si potřese s Colem rukou. „Tohle je Jared.“

Takhle zblízka už není tak roztomilý. Od krku nahoru je v nejlepším případě průměrný, ale víc mě zajímá od krku dolů. Cole se přesune do prostoru vedle barové židle. „Jsi z Fort Collins?“

„Ne.“ Jeho hlas naznačuje, že pochází z jihu. „Řídím kamion a jen tudy projíždím.“

„Nezadaný?“

„Vždy.“

„Skvělé, podívej, vím, že mě bude Jared nenávidět, že jsem tak přímý, ale je to jeho první jízda tady, abych tak řekl, ale při jeho rychlosti by to zabralo celou noc. Teď nechceme nic vlezlého ani bláznivého. Ne jídlo o pěti chodech, jestli mi rozumíš. Ale malý předkrm by nebyl nevítaný.“

Kovboj se na mě zašklebí a pak na něj. „Jo?“ Postaví se a podívá se na Cola. „Drž mi místo.“

Vezme mě za ruku a vede po celé délce baru, pryč od kulečníkových stolů a mého zmateného spolubydlícího, kolem tanečního parketu až k otevřeným dveřím v rohu. Srdce mi buší, když vyjdeme ven na malou terasu, osvětlenou vánočními světélky, i když je září. Terasa je taky plná lidí, většina z nich jsou kuřáci.

„Tudy,“ řekne kovboj a vede mě od všech pryč. Dokonce i venku cítím ozvěnu hudby v hrudi.

Zahneme za roh, ze světla do hluboké tmy. Mineme jeden líbající se pár. Další muž je na kolenou a saje dalšího. Sténání druhého muže je pro mě dost, aby se mi taky postavil a tlačil se nepříjemně proti džínům.

„Tady,“ kovboj mě tvrdě přitlačí ke zdi. Je o několik centimetrů vyšší než já. Přejede mi klouby po spodní čelisti. „Neměj strach. Vezmeme to postupně. Ale neberu slova tvého kamaráda, jen abych pak zjistil, že si ze mě utahuje. Chci, abys mi sám řekl, co chceš.“

Ruce se mi nepřestávají třást, ale jsem si zatraceně jistý, že teď necouvnu. „Bože, ano.“

Pokud jsem měl nějaké pochyby o tom, že jsem gay, tak zmizely ve chvíli, kdy mě políbil.

Na střední jsem políbil pár dívek, ale nikdy jsem se necítil jinak, než rozpačitě a nepříjemně. Ale když jsem přitisknutý ke zdi, jeho drsné strniště mě škrábe na ústech, váha jeho těla proti mně – to je víc než zjevení. Zanaříkám, obejmu ho kolem krku a stáhnu dolů. Chutná po cigaretách a pivu, ale je mi to jedno. Jednou rukou sjíždí dolů po zádech a chytne mě za zadek, přitáhne si mě k sobě, aby se ke mně tiskl erekcí.

Chci se jí dotknout, chci se dotýkat celého jeho těla. Nechá mě mu vytáhnout košili a prozkoumávat záda, hruď a břicho. Bojuju s přezkou na pásku, dokud se nade mnou nesmiluje a nerozepne si jí sám. Rozepnu mu kalhoty a vklouznu rukou dovnitř. Ve chvíli kdy poprvé ovinu ruku kolem penisu, který není můj, mi skoro prasknou kalhoty. Jen pocit jeho silného těla, se mnou konečně dělá něco, o čem jsem snil již několik let, činí mě zoufalým. Vyloudím trapný, přiškrcený zvuk – něco mezi zaskuhráním a stenem -  prakticky se mi podlomí kolena a bojuju s vlastním zapínáním.

Uchechtne se proti mým rtům. „První jízda, jasně. Ten zvuk, co jsi udělal, si budu pamatovat do konce života.“

Rozepne mi džíny s mnohem větší trpělivostí, než jsem prokázal já. Zanaříkám ještě hlasitěji, když se dotkne mého ptáka. Jsem rád, že muzika hraje tak nahlas a že ty dvojice na obou stranách taky dělají hluk. Jsem rád, že tlumí mé výkřiky ústy.

„Ano,“ zasténá. „Přesně tak bejby, teď nepřestávej.“

Ne, že bych to měl v úmyslu. Zeď za mými zády vibruje basy z klubu a já se ztratím v jejich rytmu, honím mu ho, zatímco mě líbá, bojuju s vyvrcholením, když mi oplácí laskavost, dokud neprohraju bitvu v tom nejlepším smyslu slova. Vykřiknu a nezajímá mě, kdo mě slyšel. I on zasténá úlevou, jako by na mě čekal, přitiskne mě tvrději ke zdi a přiráží mi do ruky, když oba vyvrcholíme.

Po chvíli, když popadnu dech, se hlasitě zasměju. Po tolika letech, kdy jsem si nad tím lámal hlavu, to vím jistě.

Jsem nepochybně na sto procent gay.