MTB - 1. kapitola

Překlad: Lusesita

Přibližně patnáct let předtím, než se policista Matt poohlédnul po Jeepu…

Při zpětném pohledu, „myslím, že bych mohl být gay“ by pravděpodobně neměly být první slova, která mi vyjdou z úst při setkání s mým novým spolubydlícím. Nikdy nezapomenu na hrůzu vepsanou v jeho tváři, než se navrátí k nevzrušenému výrazu a zdvořilosti. Řekl mi, že si jde dolů udělat popcorn – a zeptal se mě, jestli také něco nechci – než zamířil přímo kanceláře vedoucí koleje a zažádal o přestěhování.

Možná jsem měl začít se svým jménem, nebo mu říct, že jsem z malého horského městečka Coda jen asi hodinu cesty od kampusu Colorádské Státní University. A pak zlehka přejít k diskuzi o sexualitě. Stravuje mě to už dobré čtyři roky a teď jsem nastoupil na vysokou, která je dost daleko od domova, takže ani slovo z mých aktivit zde se nedostane k matčiným uším, a chci si svoji orientaci už jednou pro vždy ujasnit. Po tom všem, jsou devadesátá léta. Dvacáté první století už je za rohem. V kampusu jsou nejméně dvě organizace pro homosexuální a lesbické studenty. A k čemu je vlastně vysoká, kromě pití alkoholu, kouření trávy a experimentování se sexem?

Och, vzdělávání? No jo. Beru, ale studium trvá minimálně čtyři roky. A já zamýšlím ztratit panictví mnohem rychleji.

Spolubydlící číslo jedna – nikdy jsem nezjistil jeho jméno – se vrátí zpět jen na tak dlouho, aby si vzal krabici, po mém neohrabaném přiznání. O dvě hodiny později vejde do pokoje nový kluk, vypadá, že strávil celé léto na pláži v Kalifornii, což se ukázalo jako dobrý odhad.

„Ahoj, jsem Bryan s 'y'.“ Odloží koš na prádlo plný oblečení a učebnic a natáhne ke mně ruku. „Bryan Nantel.“

No, alespoň si budu schopný zapamatovat jeho jméno. Jmenuje se stejně jako můj bratr, až na tu část s 'y'. „Jared Thomas.“ Potřesu mu rukou.

Myslím, že už jsem dostal lekci. Nechci znovu opakovat tu „myslím, že jsem gay“ věc, i když je to to jediné, o čem jsem poslední několik let přemýšlel. Ale jak dlouho bych měl čekat, než tu bombu vypustím? Kdy je vhodný čas říct svému spolubydlícímu, že číslem jedna v seznamu priorit pro první týden na vysoké je najít si kluka a políbit ho?

Nebo bych mu měl celý rok lhát, stejně jako jsem lhal svým rodičům, bratrovi a každému, koho znám?

Naštěstí vzal věci do svých rukou.

„Můj první spolubydlící jako by se 'znovu narodil' a prakticky dostal záchvat, když jsem mu řekl, že se můj přítel později zastaví. „Vedoucí koleje si myslí, že ty s tím budeš v pohodě?“

Úlevou se rozesměju. „Jo,“ ujistím ho. „Já s tím jsem úplně v pohodě.“

Bryan musel jít ještě několikrát, než si přinesl všechny věci. Pak mi o sobě řekne další informace, zatímco vybalujeme.

Je z Houstonu. On a jeho přítel z Kalifornie se poprvé potkali na Vánoce na sjezdovkách ve Vail a zjistili, že to tak mělo být. Použil přesně tato slova 'mělo to tak být'. Při jeho prohlášení protočím oči, ale taky musím připustit, že tak trochu žárlím.

Poté, co spolu strávili Vánoce, si byli svým vztahem tak jisti, že jeho přítel okamžitě stáhnul přihlášku z nějaké školy, o které jsem v životě neslyšel a místo toho poslal přihlášku na CSU (pozn. Colorádská Státní Univerzita). Strávili poslední půlrok svých maturitních ročníků posíláním dopisů a telefonováním dlouho do noci. Bryanovi se podařilo přesvědčit rodiče, aby ho nechali strávit celé léto v Orange Country, i když jim až do půlky svého pobytu nesdělil, že ta dívka, za kterou tam šel, vůbec dívka nebyla.

„Tak proč není tvým spolubydlícím?“ Zeptám se ho.

„Je bohatý. Zaplatil si za soukromý pokoj na druhé straně kampusu. Navíc, rodiče nevzali moc dobře, že mají syna gaye, tak jim dávám čas to zpracovat.“ Pokrčí rameny. „Příští rok určitě dostaneme společný pokoj.“

Náš pokoj má na jedné straně patrovou postel – Bryan mě nechal si vybrat – vybral jsem si tu spodní, a přesunul oba stoly k protější stěně. Posadí se na postel.

„Takže, ty si myslíš, že jsi gay?“

Zůstanu k němu otočený zády, aby neviděl, že jsem v rozpacích. Soustředím se na přerovnávání učebnic na stole, který by měl být můj. „Hádám, že jsem si zcela jistý. Jen jsem neměl, však víš, kdy si to ověřit na sto procent.“

Někdo zaklepe na naše dveře a vřítí se k nám jako vichřice v lidské podobě. Hubený, opálený, roztomilý. A očividně gay, to může být jedině Bryanův přítel.

„Tady jsi, netušil jsem, kam jsi zmizel. Musel jsem vypátrat vedoucí koleje, abych zjistil, kam tě přestěhovali. A samozřejmě se rozčílila, protože se je zahlcená. Každý na patře chce buď nový pokoj nebo nového spolubydlícího, nebo obojí. Nevím, jak to může vydržet. Díky bohu už nemáš za spolubydlícího toho puritána. Byl hrozný. Och, ahoj ty tam. Kdo je to?“

„To je Jared,“ řekne Bryan.

„A je…“

„S největší pravděpodobností gay. Pořád panic. Zoufale si potřebuje potvrdit to první zmíněné a změnit to druhé.“

Jeho přítel se na mě usměje. „Oh zlato, to vůbec není problém. Na východní straně města je klub. Už jsem ho byl zkouknout. Pouští tam nad osmnáct, takže nepotřebuješ ani falešnou občanku. Je plný sexuálně frustrovaných studentů vysoké a kovbojů potlačujících svoji přirozenost. Na konci večera, bude u tebe stát fronta mužů, co tě rádi zbaví panictví.

„Uh –“ to je to jediné, co se mi podaří říct. Nejsem tak úplně připravený na 'zbavení panictví', jak řekl, ale nevím, jak jim to říct. A ani mi nedá šanci promluvit.

„Skvělé, všechno se nám to hezky rýsuje, že? Zítra v tento čas bude tvé panictví zastaralou zprávou. Dobrý bože, kde jsou moje způsoby? Bryan nás ještě náležitě nepředstavil, že? Rád tě poznávám.“ Natáhne ke mně štíhlou, drobnou ruku. „Jmenuju se Cole.“