HGTH - 18. kapitola

Překlad: Lucianna

Bylo to zatraceně mnohem silnější, než smršť, o které si Jessie vždycky myslela, že je to děsivá a matoucí bouře, jako tornádo, nebo tak něco. Ale nebyla tady ani jedna zatracená matoucí věc, v tom, co právě prožila, protože všechno, až do posledního detailu, bylo děsivě jasné a živé. Sakra, mohla stále cítit krev, což byl pravděpodobně důvod, proč jí to stálo každou unci síly, aby znovu nezvracela.

Klesla na kolena ve chvíli, kdy ta hrůza skončila, a světlo zmizelo, a zvracela, dokud si nemyslela, že se uvnitř obrátí naruby. Ian držel její třesoucí se ramena, zatímco se zbavovala hrůzy, ačkoliv stále nemohla uvěřit tomu, co zjistila.

„Aspoň víme, že Brad není úplný ďábel,“ zašeptala Ianovi, když seděla, zírajíc ven předním sklem, z rolby běžící na volnoběh, s topením puštěným na plné obrátky. „On… zkusil zastavit útok, když zjistil, že jsem neodjela na tu pracovní cestu a Tracy nebyla s Ericem, jak si myslel. On… zachránil mi život.“

Ian, se na ni nevěřícně podíval. „Ten bastard najal muže, aby zabil jeho ženu a bratra, Jessie, protože měli aféru a Eric málem vysál jejich podnikání. A pak dokončil práci tím, že najal někoho, aby zabil Tracy v Nassau, o dva měsíce později a zařídil to, aby to vypadalo jako lodní neštěstí.“ Natáhl se a zakryl její třesoucí se ruce. „A teď musí zabít i tebe, protože ví, že si začínáš vzpomínat.“

„Kdyby zabíjení bylo pro něj tak snadné, proč mě pak nezabil proště už dávno?“

„Ze stejného důvodu, jako proč tak spěchal, aby zastavil útok, ten večer.“ Ia si odfrknul. „V jeho choré, a komplikované mysli, Brad Dixon, tě vždycky viděl jako naivní, nevinnou Jessie Pringleovou. Slyšela jsi ho sama, právě teď; myslel si, že zabitím Ericka, zachraňuje tebe, zatímco se zároveň zbavil nevěrné manželky a problémového bratra.“ Sevřel jí ruce. „Aspoň teď víš, že jsi nikoho nezabila. Brad vzal tu zbraň z nočního stolku a přerušil toho muže, kterého najal, a který tě napadl v koupelně. Ten chlap vešel do ložnice a Brad ho zastřelil, pak tě Brad, donesl do ložnice, dal ti zbraň do rukou a přidal tři další kulky do jeho hlavy, aby našli stopy střelného prachu i a tobě. A řekl policii, že si myslí, že chybí nějaké umění, takže je doutil si myslet, že šlo o loupežné přepadení.

„Je mi to líto, Jess,“ řekl, když se roztřeseně nadechla. „Nejen to, čím jsi prošla před čtyřmi lety, ale taky to, že jsem tě donutil tím projít znovu, dneska večer. Ale potřeboval jsem vědět, jestli je mé podezřeí správné, abych mohl připravit past a Dixona.“ Zvedl si její ruce ke svým ústům. „A myslím, že i pro tebe bylo důležité, znát pravdu. Myslela sis, že ve svých flashbacích bojuješ s útočníkem, ale celou dobu, jsi bojovala s Bradem.“

„Můžeme… můžeme jít teď domů?“

„Omlouvám se, ale ne. Ne, dokud je Dixon v dohledu.“ Naposledy ji políbil na ruce, pak jí je jemně položil do klína a poplácal Tobyho hlavu, ležící na jejím rameni, pak se dotkl plynového pedálu, ale nesešlápl ho. „Dával bych přednost tomu, vzít tě do Gu Brath, kde bych věděl, že jsi v bezpečí, ale vzhledem k probíhající oslavě, jsem se rozhodl, že ti bude líp v tom velkém, pohodlném křesle, u mě.“

Jessie ho podezřívavě sledovala. „Budeš tam se mnou?“

Konečně stlačil plyn a vyrazil dolů z hory. „Ne, dokud bude Dixon v dohledu,“ zopakoval.

Vzala ho za paži. „Očekáváš, že budu sedět v křesle, jako malá, hodá lass, zatímco budeš chystat past na Brada?“

Ian se na ni nevesele usmál. „Ne, pokud nečekám, že zamrzne peklo.“

„Sakra dobře,“ zavrčela. „Tak pojeďme k Jackovi, říct mu, co víme a nechat jeho, aby čekal v mém domě, až se Brad ukáže.“

Ian se na ni zamračil. „Co přesně mu hodláš říct? Že má zatknout Dixona, protože jsi měla vidění?“

„Já tam před čtyřmi lety byla. Jsem očitý svědek, který si prostě najednou na všechno vzpomněl. To je vše. Počkej… Jack je rodina. Ví o magii?“

„Stone? Sakra, ten chlap je šaman. Ačkoliv to stále odmítá přiznat,“ zamumlal Ian. Světlo z palubní desky umožnilo, Jessie vidět, jak zavrtěl hlavou. „Je lepší chytit Dixona, jak se vloupá do domu, s úmyslem tě zavraždit.“ Odfrknul si. „Chci říct nás. Neboj se, Jess,“ řekl a poplácal jí nohu, jak vedl překvapivě svižný stroj po cestě, kterou nejspíš viděl jen on. „Nebudu sám. Dneska odpoledne, jsem tiše řekl Jackovi, Duncanovi, Alecovi a Robbiemu, jaké mám podezření, a ti čtyři obklíčili tvůj dům ještě předtím, než jsme dnes večer odjeli. Vysadím tě u mě a pak ji půjdu říct, co jsme zjistili a nás pět pak počká, až se Dixon ukáže.“

„Co když dneska v noci nepřijde?“

„Pak tam budeme tak dlouho, dokud to neudělá.“ Jeho ruka položená na její noze, ji sevřela. „Ale bude to tuhle noc. Měl dost času, zajistit si alibi někde jinde, a taky kvůli jedu, který by měl působit na Tobyho.“

„Opravdu si myslíš, že Brad zkusil otrávit Tobyho?“ zeptala se Jessie, natáhla se a podrbala Tobyho pod bradou, kterou měl stále opřenou o její rameno, jak ten pes byl opřený o opěradlo jejího sedadla, aby byl zapřený.

„Dixon ví, že by se nedostal ani na pozemek, aniž by to Toby věděl,“ řekl Ian, také se natáhl a s úsměvem pohladil Tobymu hlavu. „A jsem si jistý, že tenhle velký chlap by strašně rád zatnul zuby do Dixona. Je tu velká šance, že Toby cítil tvůj podvědomý strach z Brada a proto ho nikdy neměl rád.“ Pohlédl na ni. „To je taky zřejmě důvod, proč jsi neměla ráda nošení.“ Usmál se. „Kromě ode mě.“

Jessie najednou zalapala po dechu. „Och, moje hůl! Zapomněla jsem ji na vrcholu.“

„Obávám se, že nemůžu vyléčit, co ji trápí, Jess,“ řekl Ian smutně. Znovu jí poplácal po noze. „Možná už ji nebudeš potřebovat, ale kdyby ano, uříznu ti novou hůl.“

„Ale já chci tuhle, protože… dělá věci.“

„Zdřímla sis dneska?“ zeptal se, když najednou zívla, zjevně nechtěl diskutovat o tom, jak dostane novou kouzelnou hůlku.

„Zkoušela jsem spát,“ řekla, unaveně si povzdechla a nemyslela si, že to má co do činění s tím, že jsou skoro dvě hodiny ráno. Na mou duši, ta smršť byla vyčerpávající. „Ale byla jsem příliš zaneprázdněná plánováním hezké, zářijové svatby.“

Och Bože, neřekla to právě teď, že ne?

Ale musela, protože Ian málem najel rolbou do stromu.

„Jo, no, myslím, že si zdřímnu teď,“ zamumlala a obalila si MacKeageův šátek kolem tváří, pro případ, že by světla z palubní desky byly natolik zářivé, že by mohl vidět její zčervenání. „Probuď mě, až budeme u tebe.“ Otevřela jedno oko a podívala se na něj. „Jak to, že nejsi k smrti unavený? Byl jsi v té bouři taky.“

Usmál se na ni. „Sorry; jen mě to posílilo.“

„Skvělé,“ zamumlala a znovu zavřela oči. Najednou je prudce otevřela a napřímila se. „Počkej minutu. Pokud je Roger nějaký drsný… co, čaroděj? Pokud je nějaký mocý čaroděj,“ pokračovala, když Ian jednoduše pokrčil rameny, „proč potom prostě nevezme svou luxusní berlu a neroztrhá Brada na cimprcampr, nebo tak něco? Proč nás nechal projít celou tou hloupou bouří?“ řekla a mávla do nikam. „Chci říct, vážně, pořád vyndával tu hloupou brožuru TarStone z odpadků, pokaždé když jsem ji vyhodila, vypadá, že ví, co děláme a říkáme, i když není poblíž, a používá mobil, který nemá zaplacenou službu. Proč nemůže prostě proměnit Brada na slimáka, švába, nebo… nebo…“

„Ropuchu?“ nabídl Ian s úsměvem. „Protože nemůže ve skutečnosti udělat nic, nikomu, Jess. Roger může jen navrhovat, a dávat lidem postrčení správným směrem. Teď spi. Probudím tě, až přijde čas.“

Jessie se opřela s povzdechem o Ianovo rameno, a cítila se víc vyčerpaná a unavená, jako by si vzala dvě pilulky na bolest najednou, nebo jí klesla hladina adrenalinu, nebo tak něco. Když konečně otevřela znovu oči, zjistila, že je spolknutá Ianovým velkým, koženým křeslem v jeho chatě, úplně sama, až na Tobyho, který ležel vedle ní v křesle a zněl, jako když spí.

Jessie se vyděsila, když zjistila, že je jasné světlo, které září skrz okna, a soudě podle jeho síly, si uvědomila, že je pozdní ráno. Probudila Tobyho a strčila do něj, aby slezl, pak zavřela podnožku a pospíchala ke dveřím, s Tobym, ospale se ploužícím za ní. Ale když je otevřela, setkali se, se stěnou sněhu. Natáhla se a dotkla se ho, jen aby zjistila, že to byl pevný, bílý led, silný tak, že skrz něj neviděla, ale očividně propouštěl sluneční světlo. Přeběhla k oknům a našla to samé, pak pomalu couvala doprostřed chaty, nejistá, jestli je na Iana naštvaná, že ji tu uvěznil jako neposlušné dítě, nebo vyvedená z rovnováhy, že mohl.

Šla a začala se prohrabovat jeho hromadou sportovního vybavení, ve snaze najít něco, s čím by ten led mohla odsekat, a našla něco, co vypadalo jako opravdová sekera na led, jakou používají horolezci. „Ok, Toby,“ řekla a udělala pár zkušebních máchnutí. „Budu nás mít odtud za chvíli.“ Přešla a postavila se do otevřených dveří a hledala nějakou prasklinu, nebo slabé místo v ledu. „A máš mé povolení, zvednout nohu u Ianova sněžného skútru, kdykoliv budeš cítit potřebu,“ řekla, natáhla paži dozadu a máchla do místa nad hlavou, a dala do toho všechnu svou sílu.

Jenže právě když se ostří mělo zatnout, stěna ledu zmizela a Jessie zasekla sekeru do piknikového koše, který Ian držel, jak klopýtla dopředu.

„Ježíši Kriste!“ vykřikl, a pustil košík, aby ji chytil, když padala na kolena. „Co to sakra děláš?“ zavrčel a postavil ji zpátky na nohy.

Jessie si projela třesoucími se prsty vlasy. „Snažila jsem se odlomit si kus ledu, abych si ho dala do sklenice vody,“ zavrčela zpátky na něj, otočila se na patě a šla zpátky do chaty.

Zvedl ten, na sekeru napíchnutý košík a šel za ní, právě když Toby vyběhl ven a zvedl nohu u rolby, zaparkované na příjezdové cestě. „Spala jsi dobře?“ zeptal se Ian a položil košík a linku.

„Skvěle. Prostě báječně. Jsem tak odpočinutá, že se cítím na výstup na horu.“

Slyšela, jak si povzdechl nad kamny, před kterými stála. „Jessie, nemohl jsem si dělat o tebe starosti, zatímco jsme se vypořádávali s Dixonem.“

Otočila se k němu. „A?“ zašeptala.

„Byl transportován do okresního vězení, kde zůstane, dokud nebude obviněn ze žhářství a pokusu o vraždu a pak vydán do Georgie.“ Střelil po ní barbarským úsměvem. „Hned, jak mu v nemocnici dají sádru na zlomenou ruku a zašíjí pár… ran.“

Jessie se objala. „Brad byl… On nás chtěl opravdu zabít?“

Ian k ní přišel, vtáhl ji do náruče a začal jí přejíždět rukou po zádech. „Och, ano, šel po nás obou. Zatímco jsme byli v horách, Jack, Alec, Robbie a Duncan hlídali po celé délce cesty. Spatřili Dixona okolo čtvrté ráno, a všichni jsme čekali, dokud opravdu nezaložil malý požář na verandě, když zkratoval světla na stromku – potom tedy, co zapřel zadní posuvné dveře, aby nešly otevřít a polil všechny stěny tvého domu benzínem.“

Jessie zavřela oči, proti Ianově košili. „On… musel zkusit otrávit Tobyho a myslel si, že bude na veterině.“ Zaklonila se, aby na něj viděla. „Je po všem?“

„Pro teď. Budeš muset svědčit u jeho soudu; aspoň u toho, co bude mít v Atlantě.“ Přestal jí hladit záda a jemně jí stiskl. „Ale budu přímo vedle tebe, celou dobu. A stejně tak Toby.“ Usmál se na ni. „Máš hlad? Můžeme sníst tu svačinu, co jsi nám zabalila do hor.“ Pustil ji a šel k lince. „Za předpokladu, že to není rozsekané na padrť.“

Jessie spěchala za ním a stoupla si, aby zablokovala košík. „Um… opravdu nemám právě teď hlad. Pojďme domů a udělám nám něco k jídlu později.“

Zvedl obočí, když se natáhl kolem ní a sebral košík z linky, zvedl ho nad její hlavu, když po něm chňapla. „Opravdu musíš něco dělat s tím malým zvednutím koutku úst, Jessie, protože teď jsem zvědavý, co jsi zabalila.“

Postavil košík na linku, odstrčil ji z cesty, když vytáhl sekeru, sáhl dovnitř a vytáhl ven silnou roli nadýchaných ručníků, které omotala páskou. Dal pryč stuhu a pak ručníky, aby odhalil pár luxusních křišťálových skleniček na šampaňské, zíral na ně v tichu tak silném, že by Jessie přísahala, že slyšela otáčet se jeho závity v mozku. Konečně položil poháry na ručníky, pak sáhl do košíku znovu a vytáhl lahev šampaňského.

No, sakra, říkala si, že by stačila lahev vína, ale potřebujete šampaňské, na oslavu žádosti o ruku.

Postavil lahev a linku, sáhl dovnitř a vytáhl pytlík surových kůží, jeho pohled přejel od nich k ní, když povytáhl obočí. S pocitem, jak se každá žilka v jejím obličeji zahřívá červení, sledovala Jessie, jak položil kůže na linku a sáhl znovu do košíku, tentokrát se jeho ruka objevila s krabičkou kondomů.

Položil je s povzdechm na linku, pak se podíval do košíku a vzdychl si znovu, když viděl to, co věděla, že je půl tuctu čajových svíček v křišťálových držácích, pečlivě uložené na dně. Zavřel oči a nepohnul ani svalem.

„Myslela sis, že tě beru do hor, požádat o ruku,“ řekl tiše, stále se nehýbal a stále neotevřel oči. „Potom co se známe jen tři týdny.“

„T-ty jsi řekl, že mě miluješ,“ zašeptala, „a zmínil jsi něco o tom, že budeme svázáni do konce života, až sejdeme zpátky dolů. Z ženské perspektivy, to obvykle znamená… zní to jako…“ Jessie se roztřeseně nadechla a šla ke stále otevřeným dveřím.

Ian ji dohnal, právě když šla kolem rolby, zastavil ji a otočil tváří k sobě. „Ve tvém životě se toho stalo právě příliš mnoho a příliš rychle, Jessie. Nehnal bych tě do manželství, než vůbec dokážeš popadnout dech.“

„Rozumím,“ řekla a zkusila se odtáhnout.

Jeho sevření a ramenou zesílilo. „Ne, nerozumíš. Byla jsi tady jen přes tři týdny a už ses seznámila s něčím, na co by většina lidí potřebovala celý život, aby to strávila. Jsi ohromená magií, právě teď, a hledáš něco pevného, čeho se chytit, a myslíš si, že jsem to já.“

„Já nejsem už naivní čtyřiadvacítka, Iane. Být skoro zabitá, přijít o dítě a muset se znovu učit chodit, je zatraceně větší smršť, než tvoje fantaskní, světelná exhibice tam v horách. Trvalo mi čtyři roky, poznat kdo jsem, a pár postrčení od neodbytného, starého kozla, abych si uvědomila, co chci od života.“ Vyškubla se mu a vyrazila znovu z příjezdové cesty. „A v tuhle chvíli, na mě ten život čeká půl míle po cestě,“ řekla tiše, aniž by se otočila.

Ne, že by viděla dopředu, když tak silně plakala.