HFTH - EPILOG

Překlad: Lucianna

MacKeageovi, MacBainovi a Gregorovi, zjevně nevidí nic divného na tom, být najednou požádání, aby sbalili svou vánoční večeři a přinesli ji na vrchol hory TarStone, oslavit svatbu jednoho z mužů klanu. Skutečný obřad byl umístěný na terase před chatou, ve světle zapadajícího slunce, vzduch byl na pětadvacátý prosinec na vrcholu hory, překvapivě mírný a Jessie usoudila, že by nemohla mít větší svatbu, i kdyby strávila dalších devětadvacet let jejím plánováním se svou matkou – kterou měla jako hlavní družičku.

Toby nesl prsteny, ačkoliv jeho pozornost byla rozpolcená mezi jeho úlohou pomoct Jessie se vdát, a obavami o kotě, které spalo, schované v Ianově plédu. Ten zamilovaný pes odmítl odejít z domu, pokud by kotě nešlo s nimi.

Kromě toho, že Ian měl na sobě starodávný pléd, místo kiltu, měl také skutečný meč, pověšený na zádech, který mu tam dal jeho otec, jak Jessie viděla. Vypadalo to velmi starodávně a rozhodně mnohem víc účelné, než slavnostní. Jessie si myslela, že Duncan, Alec, nebo dokonce Morgan, budou stát vedle Iana, ale zjevně Greylen byl také známý jako Laird MacKeage, a to on tam stál, jako svědek.

Zbytky výzdoby z narozeninové oslavy, byly přivezeny z Gu Brath na vrchol hory do chaty a Jessie vůbec nevadilo, že několik, mírně vyfouknutých balónků, říkalo Happy Birthday; konec konců, dnešek byl pro ni také znovunarozením, ne?

Jessie seděla na lavičce na terase, pod měsícem a hvězdami, vzduch byl lechce ostrý, a ona nabírala dech z těch oslav uvnitř – jelikož Ian měl pravdu, když ji varoval, že ve srovnání s tím, pak tábor Přijď-takový-jaký-jsi, bude vypadat jako setkání v kostele – a přejížděla prstem po teplém kameném prstenu na svém prsteníčku. Byl vyrobený ze stejného černého kamene, který probíhá trhlinami celého TarStone, jak jí Ian řekl, když ji vtáhnul do šatny po obřadu a líbal ji do bezvědomí, s očima tmavě zelenýma, jako zimní jehličí. Ten samý kámen, řekl, který mu koluje v žilách, jako krev.

Její manžel nikomu zjevně neřekl, o jeho nově objevné schopnosti manipulovat s magií, ale Jessie nachytala spoustu mužů jeho klanu, jak podezřívavě sledují tu vysokou, perfektně hladkou, zdánlivě neškodnou, vycházkovou hůl, kterou Ian držel mezi nimi a požádal Jessie, aby jí také uchopila, když říkali své sliby – které byly celé v gaelštině, k velké radosti její mámy a táty.

Všichni také, až na její rodiče, sledovali podezřívavě i Rogera – ačkoliv také s úctou. A Roger… no, ten se během několika vteřin po požehnání jejich manželství, vrátil do svého módu starého, bláznivého poustevníka. Jessie si nebyla jistá, ale měla za to, že vyměnil s lidmi svého klanu další věci, s úmyslem vyměnit je s dalším, nic netušícím cílem, o kterém si bude myslet, že potřebuje pošťouchnutí, nebo dvě.

A když mluvíme o ďáblovi, Rogerův chraplavý smích, ho předběhl ve dveřích, když vyšel na terasu s Ianem – který zjevně hledal svou ztracenou nevěstu, a jeho zamračení se změnilo v úlevný úsměv, když ji spatřil.

„Víš,“ řekla Jessie, postavila se a vešla do jeho náruče, „doufám, že tyhle pozdní noci na vrcholu tvé hory, se nestanou zvykem.“ Opřela se o něj se zívnutím. „Viděl někdo z vás Tobyho?“ Pohlédla zlostně na Rogera. „Doufám, že víte, že jste naprosto zničil velmi drahého, vysoce trénovaného, asistenčního psa. On se má starat o mě, ne o nějaké hloupé, malé kotě.“

Ian jí sevřel. „Já jsem teď tvůj velmi drahý, vysoce trénovaný ochránce, graineag,“ řekl s úsměvem.

„Toby tu pro tebe bude, když ho budeš potřebovat,“ ujistil ji Roger. „Jen je v tuhle chvíli ohromen svým novým mazlíčkem.“ Najednou si zamnul ruce a pak jednu natáhl k Ianovi. „No, myslím, že už teď musím jít, tak si vezmu to, cos mi přinesl výměnou za to, že jsem tě řádně oddal, MacKeage.“

„A to by mělo být?“ zeptal se Ian s povytaženým obočím.

Roger zahýbal prsty na své natažené ruce. „Myslím, že by to mohly být klíče k té pěkné, nové rolbě, ve které jsi přijel sem nahoru, před pěti dny.“

Ian si odfrknul. „Ani náhodou, starouši,“ řekl, ačkoliv sáhl do váčku, který mu visel u opasku, který držel jeho pléd. Plácnul svazkem klíčů do jeho ruky, s povzdechem. „Ale můžeš dostat můj pickup, který by ti měl usnadnit odvoz všech tvých nových věcí, domů.“

Roger zíral na svou ruku a tvářil se, jako by právě dostal klíče od márnice, a přimhouřil oči, když je zvedl k Ianovi. „Možná bys chtěl popřemýšlet o tom, jestli nechceš zůstat na mé dobré straně, chlapče,“ řekl tiše, sevřel klíče v pěsti, aby mohl ukázat prstem na Jessie, „pokud nechceš, abych jí dal jinou, trochu mocnější, vycházkovou hůl.“

Jessie vykulila oči, když Ian sáhl do váčku znovu a vytáhl něco ven, a vyměnil to za klíče, na Rogerově, znovu otevřené dlani. „Zničil jsi naprosto skvělou rolbu za dva roky; nenechám tě mít další, zvlášť v plné sezóně. Vezmi si můj sněžný skútr, nebo odejdi pryč.“

Jessie se zamračila. Ian se vzdal svého sněžného skútru, jen aby nedostala mocnější berlu? „Hej, počkat,“ řekla a sebrala ten vtipný klíč z Rogerovy ruky, než kolem něj mohl sevřít prsty. Hodila klíč na Iana. „Já chci novou vycházkovou hůl.“

„Říkal jsem ti, že ti ji uříznu.“

„Ne, já chci takovou, která dělá věci. Mocnou berlu.“ Usmála se na Rogera. „Dám vám klíče od svého Volva, pokud mi dáte takovou sukovitou hůl, jako je Ianova.“

Starý poustevník opravdu udělal krok zpět a zavrtěl hlavou. „Říkal jsem ti, že takový druh síly v rukou ženy je… je…“ Střelil po Ianovi výhrůžným pohledem, otočil se a rázoval do chaty, mumlajíc si něco o ženách dneska, co chtějí nosit kalhoty, jako by byly muži.

Ian otočil Jessie ve své náruči s úsměvem. „No, ženo, myslím, že to mu nahnalo Boží strach.“ Políbil jí na rty – které byly našpulené, protože stále neměla hůl. „Doufejme, že ho neuvidíme další rok, nebo dva.“ Usmál se. „Jsi připravená jít domů?“

Zvedla obočí. „Očekáváš, že strávím svou svatební noc se svými rodiči, kteří budou spát nahoře?“

Zavrtěl hlavou a světlo tisíce sluncí, rozzářilo jeho oči. „Táta jim dal jednu z resortových chat, na zbytek jejich návštěvy.“

Jessino srdce poskočilo. „Pak hádám, že jsem připravená jít domů,“ řekla a natáhla se, aby se setkala s jeho přibližujícími se rty, ale najednou ucítila, jak ztuhnul, právě když uslyšel vzdálený rachot rolby, probuzené k životu. „Vypadá to, že stále nedostanete svou starou rolbu zpátky,“ řekla se s míchem.

„Houby starou,“ zavrčel Ian, odtrhnul se a běžel k zábradlí. „To je naše nejnovější rolba!“

Jessie přiběhla k zábradlí a objala ho kolem pasu, pak se o něj opřela, když ji objal paží, s resigovaým povzdechem. „Můžeme mu zítra napsat, a říct mu, že si zapomněl svůj iPad v domě, a když si ho přijede vyzvednout, zaměstnám ho na chvíli, abys mohl proklouznout a odstavit rolbu.“

Ian se na ni podíval dolů. „Nevím, proč si Roger myslí, že jsi nebezpečná, jen když máš hůl,“ zamumlal a sevřel ji, „protože já si náhodou myslím, že jsi dost děsivá i sama o sobě.“

Jessie si stoupla před něj, natáhla se a zapletla si prsty do jeho volných vlasů, aby si přitáhla jeho ústa ke svým. „Sakra správně. Tak pojďme domů, manželi, protože mám ještě aspoň tři malé zázraky, které chci začít tvořit, ale jsem si jistá, že budu potřebovat tvou pomoc.“

KONEC…

Tak tohle byl opravdu poslední příběh z těchto tří, kouzelných sérií. Doufám, že se Vám opět líbil a byl to příjemný návrat do Pine Creek. Teď budu pokračovat překladem ještě jedné fantasy knížky od Janet – From Kiss To Queen. Netuším ještě, jestli je nějak spojená s těmito sériemi, uvidíme. Každopádně potom bych přeložila zbytek Sinclair Brothers, pokud máte zájem. V češtině vyšel jen první díl.

Takže zatím se loučím a děkuji za všechny komentáře, co tu jsou, moc ráda si je čtu a dělají mi radost.

Lucianna