FKTQ - 8. kapitola

Překlad: Lucianna

„Málem umřela, tati,“ zašeptal Mark muži, který seděl, opřený o pelest masivní, zdobené postele. „Ta žena zachránila můj život a málem byla za své úsilí zabitá.“

Reynard Lakeland pokrčil rameny, stejně širokými, jako byly synovy, teď jen lehce pokleslými věkem. „Udělal jsi dobře, že jsi ji vzal sem, jelikož nepochybuji, že naši nepřátelé, by po ní šli, i kdyby jen z důvodu, aby dokázali, že jsou schopní do téhle války za naše sesazení, zatáhnout i nevinné. A co Jane Abbotová, předpokládala, že se stane, když zvedne pušku na prince, před celou lodí jeho vojáků?“

Když došel k oknu, otočil se Mark a zamračil se. „Jane, o mně nepřemýšlela jako o princi. Pro ni jsem byl jen obyčejný muž, jehož život zachránila a kdo jí od té doby přinesl jen problémy. A nemohla si uvědomit, co dělá. Byla prostě… naštvaná.“

„Co za ženu, vytáhne pušku na nějakého muže?“

„Anděl pomsty.“ Mark zavrtěl hlavou, vzpomínajíc. „Přál bych ti ji vidět. Ona věděla, že puška není nabitá. Byla prostě naštvaná, že nemá kontrolu nad svým osudem.“

Reynard zvedl své královské obočí. „Záchvat vzteku, myslíš.“

Mark pokrčil rameny. „Měla na to právo. Jednoduše jsem jí unesl potom, co jsem ji málem zabil zápalem plic, pak ji skoro zabil znovu, když jsem ji donutil vlézt do ponorky. A pak jsem jí vzal nevinnost,“ pokračoval, sledujíc, jak obě Reynardova obočí, vylétla až k vlasům. „A pak ji postřelili a málem ji dodělal dnešní let sem. Vypila tři litry Pepsi a snědla tunu M&M´s, cestou domů. Většinu, jak si myslím, aby udržela mysl od bolesti.“ Najednou se usmál. „Užila si katapultování z Katriny, i když jí muselo bolet rameno.“ Ale pak posmutněl. „Podívala se na mě užaslýma očima a řekla, že všechno je odpuštěno, za tuhle jedinou zkušenost.“

„A kdy se setkám s tímto andělem?“

„Spí. Je vyčerpaná a v bolestech, a řekla mi, abych ji nebudil aspoň týden.“

„Předpokládám, že tam, odešla moje soukromá sestra?“ zeptal se Reynard pobaveně.

„Jsem si jistý, že přežiješ, i v tak oslabeném stavu,“ odpověděl Mark suše, a sledoval, jak záblesk v otcově pohledu, zesílil.

„Mohu umřít,“ zašeptal Reynard, když si uhladil pokrývky. „Každou minutu, mohu klepat na nebeskou bránu. Dovoluješ si zlehčovat moji nemoc?“

„Nebeskou, otče? A ano, dovolil jsem se zeptat tvého doktora.“

„Nech toho ubohého muže mimo.“

„Proč jsi mě prostě nepožádal, abych přijel domů?“

Znovu zvedl obočí. „Bez americké nevěsty, o které jsi přesvědčený, že potřebujeme, abychom prosadili Shelkovu, jako hráče ve světové ekonomice?“

Mark si zkřížil paže na hrudi a zapřel nohy, věnujíc otci líný úsměv. „Nepřišel jsem domů s americkou ženou?“

Reynardův záblesk byl zpět, s vlastním úsměvem muže, který věděl, že syn se stal kořistí Lakelandské legendy. Reynardova žena, Katrina, ho zajala na jejich úplně prvním setkání, které proběhlo během zuřivé bouře, která ji doslova hodila do jeho náruče. Mark znal ten příběh. A i když miloval svou matku celým svým srdcem, neměl rád, že jeho otec očekával, že on udrží tuhle legendu.

Což udělal, očividně. Král by měl být ženatý, připomínal mu stále jeho otec. A měl by mít děti – což se mohlo velmi dobře stát dřív, než by se starému muži mohlo líbit.

Reynard měl otevřený vztah se všemi svými syny, ale Mark byl jeho prvorozený a následník. Ačkoliv se Shelkova pomalu vynořovala, jako samostatná země, Lakelandovi zde byli po staletí, jako královská rodina, kromě několika posledních generací, v nichž jejich panování existovalo jen v srdcích lidí.

Když dostal korunu – a moc, která s ní přichází – ani ne týden po vyhlášení samostatnosti Shelkovy, začal Reynard trvat před čtyřmi měsíci na tom, aby to Mark převzal. Nechtěl být králem, nebo carem, jak ho lidé rádi laskavě nazývali; chtěl radit, ale ne vést. Jeho lidé potřebovali muže s inteligencí, charismatem a energií mládí, aby je dotáhl – kopající a křičící, pokud to bude potřeba – do jednadvacátého století.

Mark byl na návštěvě svého otce od té doby, co přijel domů, před třemi hodinami. Vyhnal všechny z místnosti, pak jednoduše stál a zíral, dokud se Reynardův nevinný pohled, nezměnil na nespokojený. A pak se objali, dlouze, tiše a silně.

Pak začal Mark mluvit.

Ne o těch dvou měsících, co byl pryč, ale o posledních šesti dnech. O dotyku andělských rtů, které ho zachránily od chladného, vodního hrobu. O muži, jménem Silas, a o dodávce, pojmenované Manly. O ženě, která kulhala, kýchala a měla záchvaty vzteku, a o jejím úžasném batohu, který pak přinesl a vysypal na postel.

Jeho otec byl velmi zaujatý. „Vezmi mě k ní,“ řekl Reynard najednou, odtáhl přikrývky a postavil se.

„Cože?“

„Vezmi mě, abych se setkal se svou budoucí dcerou,“ zopakoval Reynard a zamnul si ruce. „Zní to, jako že bude skvělou královnou.“

Mark si odfrknul. „Královna, která si myslí, že není nikdo. Mimoto, já neřekl nic o tom, že si ji vezmu,“ řekl jen, aby ho namíchnul. „Je tady kvůli své ochraně.“

Reynard zvedl obočí. „Zjevně jsi nebyl schopný ochránit ani nevinnost té ženy – což je důvod, proč se ujistím, aby se to nestalo znovu, dokud nebude po svatbě.“

„Způsobí ti opravdovou mrtvici, starouši, ani ne za týden.“

Když si oblékl župan, rozhlédl se Reynard po papučích, a pak vyrazil ke dveřím bez nich. „Zvládl jsem velmi dobře tvou matku; myslím, že dokážu zvládnout pouhého anděla.“

„Tati, je po půlnoci a ten anděl spí, omámený až po víčka očí,“ připomněl mu Mark, ačkoliv ho následoval z místnosti, s hlasitým, zřetelným povzdechem.

„Chci jen nakouknout.“

A tak nakukovali, když stáli u její postele, usmívající se jako hlupáci. Mark vytáhl, Jane, deku až k bradě a Reynard jí upravil polštář, a využil té příležitosti, aby jí z tváře odhrnul, divoce se kroutící vlasy. Ta žena zamumlala něco nesrozumitelného a ohnala se do vzduchu, až oba odskočili.

Mark se usmál. „Myslím, že v Maine, mají spoustu komárů. Každé vyrušení způsobí, že se instinktivně ožene,“ zašeptal.

„Je krásná,“ řekl Reynard tiše, a zněl potěšeně.

„Tak jí to říkej. Často. Ona to očividně neví, a odmítá mi věřit, když jí to řeknu já.“

„To určitě budu,“ řekl Reynard napjatě. Vzal Marka za paži a táhl ho do chodby. „No, co s ní budeme teď dělat?“ zeptal se, když potichu zavřel dveře.

„Necháme ji uzdravit se. Naučíme ji milovat naši zem tak moc, aby neodešla. Dáme jí… důležitost.“

„Ale žádné děti,“ nařídil Reynard. „Tvůj prvorozený, bude načasovaný.“

„Jane, doufá, že už těhotná je.“

„No, Markove, ty raději doufej, aby nebyla. Tvoji lidé nejspíš přijmou, že si nebereš pannu, ale pochybuji, že jsou tak moderně smýšlející na to, aby tvoje nevěsta byla těhotná, až bude říkat své sliby.“ Reynard zamířil chodbou rozhodným krokem. „Teď běž do postele. Vypadáš příšerně.“

*****

Jane, musela strávit celých pět dní, zalezlá v obrovské ložnici s přilehlou koupelnou, větší než její poslední manažerská chata, zásobovaná jídlem a pitím zdravotní sestrou a různým… personálem, aby si konečně dokázala přiznat, že se skrývá. Pche, zjistila to před třemi dny. Mark nejspíš musel také, ačkoliv byl dost chytrý, než aby přišel a přímo jí to řekl. Ostrá, bodavá bolest v jejím rameni, přešla do trvalé, nevýrazné bolesti, a její nachlazení bylo naprosto pryč, ale Jane, stále říkala každému v doslechu, že je stále příliš slabá, aby zkusila vyjít z místnosti, čímž mučila sama sebe a nejspíš neoklamala ani živou duši.

Mark ji navštěvoval aspoň dvakrát denně, ale nikdy nezůstal dlouho; předpokládala, že to bylo proto, že měl spoustu… princovských věcí na práci.

Chyběl jí. A to se jí nelíbilo, protože opravdu ho nechtěla mít ráda.

Ještě nemohla vědět, jestli je těhotná, ale to ji nezastavilo od doufání. A když neměla nic, co jiného dělat, těch posledních pět nudných dní, než si představovat sama sebe, jak drží své vlastní dítě, rozhodla se, Jane, že pokud už není těhotná, najde lékaře, který by jí mohl najít nějaké spermie, jakmile se dostane domů. Och jo, nyní chtěla dítě víc, než cokoliv jiného; dítě, které by mohla milovat a rozmazlovat, a které by nikdy, nikdy neopustila, jako nechtěné odpadky.

Teprve když Jane, začala chodit do školky, zjistila, že většina dětí žije se svými rodiči, a zeptala se sester u Svatého Xaviera, jak to, že ona žije s nimi a ne se svou mámou a tátou. Očividně připravené na tuto otázku – Jane, byla jednou ze šesti dívek v sirotčinci, v tu dobu – jí sestra Roberta vysvětila, že sociální pracovnice si myslela, že její táta musel zemřít a její matka nebyla schopná vychovávat nemluvně sama, ale milovala své dítě tolik, že jí předala do jejich péče. Ale když žila s myšlenkou, že je těhotná, nyní už skoro týden, Jane věděla, že jediný způsob, jak by se někdy vzdala svého dítěte, by bylo, pokud by ho někdo vytrhnul z jejích chladných, mrtvých rukou.

Ačkoliv vyhrkla svou naději na Marka, to ráno na letadlové lodi, nebyla tak naivní, aby si myslela, že opravdu otěhotní po prvním sexu – bez ohledu na varování sestry Roberty. A přestože její kamarádka Katy přísahala, že několik jejích sestřenic od MacKeageů, otěhotněly tehdy, když se poprvé milovaly se svými budoucími manželi, Jane, si byla dost jistá, že nejlíp bude, když vsadí na umělé oplodnění. Ale aby se tohle stalo, musela se dostat odtud; nejdřív z téhle místnosti, než se dočista zblázní, a pak ze Shelkovy. Což možná bude jednodušší říct, než udělat, když její šeková knížka a kreditní karty, vybouchly s autem, a měla jen sedmdesát pět dolarů ve svém batohu – kdekoliv sakra byl.

Byla tady v Shelkově vůbec americká ambasáda?

No, hádala, že jedinou cestou bylo, zeptat se, což znamenalo, že bude muset zkusit hlavní proud Markova domu. Bude se muset také setkat s jeho otcem, ale vyhýbala se téhle povinnosti, stejně tak. Jedna věc byla, setkat s otcem jen Marka, ale jiná věc byla, setkat se, se skutečným, žijícím králem. A tak říkala Markovi každý den, když se zeptal, že ještě není ve formě, setkat se s kýmkoliv.

Ok tedy; dveře byly přímo tady. A věděla, že nejsou zamknuté, protože to zkusila, když poprvé vylezla z postele, před čtyřmi dny. Trochu slídila okolo a našla svou ortézu a nějaké oblečení v šatníku. Oblečení bylo elegantní a sedělo jí, ale byla rozpačitá z toho, že by ho měla nosit. Nikdy se nedotkla hedvábí, co si pamatovala, když byla spíš na flís a flanel.

Takže celá oblečená ve vypůjčených šatech, vlasy učesané, ale nezapletené, a se závěsem, který jí dal doktor Daveed, aby mohla šetřit svou levou paži (tu, kterou potřebovala na všechno), všechno, co musela udělat, bylo vyjít z toho vězení, které si sama zařídila. Jane, ale místo toho přešla k malému stolku mezi dvěma vysokými okny, vytáhla židli a posadila se, pak zírala na zdobený telefon, přesně jako už pětkrát denně, poslední čtyři dny. Věděla, že funguje, protože se donutila zvednout sluchátko před třemi dny a slyšela oznamovací tón. Pche, opravdu vytočila Katyino číslo, včera, ale rychle zavěsila, když uslyšela vyzvánění a zjistila, že volání prošlo.

Neměla žádnou představu, co pak říct, a neměla ji stále ani teď.

Ahoj, Katy, to jsem já, tvoje opravu pitomá kamarádka, která je opravdu-ve-velkém-problému. Cože? Ne, jsem si jistá, že tentokrát se mnou budeš souhlasit. Víš, vylovila jsem takového opravdu krásného muže z rybníku, když jeho letadlo havarovalo a pak mu zkusila pomoct, dostat se domů k jeho otci. Jenže jsem byla unesena, dotáhnuta na rybářskou loď, pak do ponorky, pak na letadlovou loď – ze které jsem byla katapultována – a pak jsem letěla přes Severní Pól do naprosto nové země, na druhé straně světa, která se jmenuje Shelkova. Och, a ten domov, kam se ten chlap snažil dostat, je PALÁC, a jeho nemocný otec, je KRÁL.

Jane, si uvědomovala, že by tuhle poslední část křičela, přes Katyin smích.

Počkej, bude to ještě lepší. Zmínila jsem se, že jsem se milovala se svým únoscem, který je náhodou PRINC, když jsme byli na té letadlové lodi? Jo, to by mohlo její přítelkyni uklidnit. Po čemž, pokračovala by rychle do náhlého ticha, jsem byla střelena do ramene, protože jsem na něj mířila puškou, před celou lodí námořníků, kteří přísahali, že ho budou chránit.

Jane, zvedla sluchátko, vytočila Katyino číslo mobilu a poslouchala sérii cvakání a pípání, a pak se zhluboka nadechla a držela se, aby nezavěsila, když uslyšela vyzvánění.

„Haló?“ řekla Katy váhavě, po třetím zazvonění, když zjevně nepoznala číslo.

„To jsem já, Jane.“

Ticho. Pak zaječení. „Jane! Ó můj Bože, jsi naživu! Kde zatraceně jsi?“

Sakra, bylo skvělé, slyšet známý hlas. „Jsem v Shelkově.“

„Shel-co? Je to blízko Stoningtonu? Protože doufám, že víš, že šílím, jak se snažím tě sehnat, od té doby, co volal Silas a řekl mi, že nějaký cizinec přivezl jeho dodávku před pár dny, potom co ji půjčil tobě. Myslela jsem, že začal znova pít, když říkal, že ses ukázala z ničeho nic s nějakým cizím chlapem, kterému jsi pomáhala se dostat na Jelení Ostrov.“

„Shelkova je země naproti Aljašce přes Beringovo moře.“

Znovu ticho a pak šepot, „Prosím, řekni mi, že nejsi opilá ty.“

„Promiň,“ řekla, Jane, s povzdechem. „Pamatuješ si ten článek v PineLake Weekly Gazette, minulý měsíc, o princi, který v Americe hledá nevěstu? No, ten cizinec, o kterém Silas říkal, že jsem s ním byla, byl princ Markov Lakeland z Shelkovy… Haló? Katy, jsi stále tam?“ zeptala se, Jane, v obavě, že byly přerušeny, když neslyšela ani dýchání.

„Teda, Bůh mi pomoz,“ řekla Katy tiše, „jestli mi říkáš, že jsi utekla s nějakým chlapem, který tvrdí, že je princ z nějaké pitomé země, která ještě není ani na mapě, přísahám, že chytnu příští letadlo a…“

„Ne! Není to…“

„A,“ křikla Katy, aby ji umlčela, „dokopu tvůj hloupý zadek celou cestu zpátky domů. Myslela jsem si, že jsi mrtvá! Lovec našel spálené zbytky tvého auta v lese, a Silas říkal, že naposledy, co tě viděl, bylo, když jsi odjížděla pryč s nějakým chlapem do Stoningtonu, před jedenácti zatracenými dny! Volala jsem lesní správu, šerifa a státní policii. Sakra, donutila jsem i Robbieho a Jacka, aby tě hledali.“

Katy požádala svého bratra, aby ji hledal? Jane, věděla, že Robbie byl v armádě, ve speciální jednotce, nebo tak něco, a ona se ho vždycky trochu bála a velmi obdivovala, toho tichého obra. A Jack Stone, policejní šéf v Pine Creek, a nějak příbuzný s Katy, byl legendární díky svému hledání lidí, ať už se ztratili v lesích, nebo se skrývali v nějakém městě po světě.

„Omlouvám se, že jsem tě vyděsila,“ přerušila ji, Jane, když Katy zastavila svou malou tirádu, aby se zhluboka nadechla. „Nenašel někdo náhodou hydroplán, ležet vzhůru nohama v jezírku, dvě nebo tři míle východně od místa, kde bylo nalezeno moje auto?“

„Letadlo? Ne, neslyšela jsem, že by někdo našel letadlo. Tak co se vůbec stalo s tvým autem?“

„Ti muži v druhém letadle, kteří sestřelili hydroplán, ho nechali vybouchnout.“

„Huh? Zatraceně, ty jsi opilá. Prostě mi řekni, kde jsi, a já tě vyzvednu.“

„Jsem na druhé straně světa,“ odsekla, Jane. Nadechla se pro uklidnění. „Pokud budeš laskavě poslouchat, bez přerušování, všechno ti vysvětlím. A pak mi můžeš pomoct vymyslet, jak se dostanu domů.“

„Och, pomůžu ti, samozřejmě,“ řekla Katy, zavrčení v jejím hlase, donutil, Jane, se usmát. „I kdyby to znamenalo, že budu muset kopat tvůj hloupý zadek přes celý kontinent a zatracený oceán. Myslela jsem si, že jsi mrtvá.“

„Omlouvám se,“ zopakovala, Jane, a její úsměv zmizel, když ta poslední část, vyšla jako zmučený šepot. „Měla jsem ti zavolat před pěti dny.“

„Před jedenácti dny,“ řekla Katy, s nepovedenou snahou, udržet vrčení na uzdě.

„Já… nebyla jsem úplně v pozici, abych ti volala.“ Jane, se znovu zhluboka nadechla, pak začala svůj příběh tím, jak si hleděla svého posledního lovu, před stěhováním – ze kterého byla Katy smutná, ale resignovaná – a pokračovala až k tomu jak zvedla telefon, dnes odpoledne. Nic nevynechala; ani tu část, jak se probudila v lese a zjistila, že má Markovu ruku na ňadru, nebo to, že s ním měla sex a hloupě doufá, že je těhotná, nebo své hloupé míření zbraní na něj, na lodi, plné námořníků.

Pche, dokonce přiznala, že ztratila nervy, když zjistila, že Mark je princ a opravdu klela a praštila ubohého, nevinného námořníka, do břicha.

Katy ji ani jednou, během dlouhého příběhu, nepřerušila, ačkoliv, Jane, když se slyšela, jak vypravuje jeden skandální detail za druhým, zjistila, že zní, jako opilá. Nakonec skončila vysvětlením, že je dost uzdravená, aby mohla jet domů, jen si není jistá, jak vstoupit do země, bez pasu. „A nerada bych způsobila mezinárodní incident tím, že bych nakráčela na americkou ambasádu – za předpokladu, že tu nějakou mají – s tvrzením, že mě Mark unesl.“

„Pak hádám, že to znamená, že budeš muset zůstat tam, kde jsi,“ řekla Katy, bez jakéhokoliv náznaku vrčení, ve svém hlase.

Jane, zůstala na okamžik ticho. „Zaznamenala jsi tu část o mém únosu? A o tom že jsem byla táhnutá z lodi na loď, proti mé vůli? A že jsem byla postřelená?“

„Myslím, že se obě shodneme na tom, že to postřelení, byla tvoje chyba,“ řekla Katy suše. „A co se týká tvého únosu, opravdu bys očekávala, že by ten chlap nechal ženu, která mu právě zachránila život, na pospas svým útočníkům?“

„Ty jsi na jeho straně?“

„Promiň, setkaly jsme se? Jsem Katherine MacBainová, ale můžeš mi říkat Katy. Och, a co všichni ti tyčící se muži, neustále se objevující okolo mě? Jsou to mí přehnaně ochranitelští bratři a bratranci, kteří se vždycky chovají jako pitomci, pro mé vlastní dobro.“ Skrz linku přišlo velmi nedámské odfrknutí. „Brody je doma na dovolené, a nedělám si srandu – minulý týden, si mě hodil přes rameno, přímo uprostřed Peteova Bar and Grilu, když zaslechl, jak se mě jeden idiot zeptal, jestli se s ním nechci projet při měsíčku a dívat se na losy.“ A pak povzdech. „Tvůj princ možná dohnal tu věc, dělám to pro tvoje dobro, trochu do extrému, ale… omlouvám se, ale jsem šťastná, že ano. Protože Silas mi taky řekl,“ dodala rychle, když ji Jane, chtěla přerušit, „že den potom, co jste odjeli, se tam ukázali tři chlapi a hledali vysokého muže, který mluví s ruským přízvukem, a který možná cestuje s místní ženou. Si říkal, že měli taky silný přízvuk, jen jiný, a že to byli tvrdě-vypadající bastardi, kterým nevěřil o nic víc, než umí plivat. Tak jim řekl, že muž a žena, prošli den předtím a stopli si nějaký náklaďák do Mila.“

„To myslíš vážně?“ zašeptala, Jane.

„Pokud to byli ti muži z letadla, kteří sestřelili Marka a vyhodili do vzduchu tvoje auto,“ pokračovala Katy tiše, „opravdu jsi byla v nebezpečí. A pokud by tě nedonutil jít s ním, mohla jsi být… Možná bychom neměly tenhle…“ Přes linku se ozval roztřesený povzdech. „Zatraceně, Jane, je tady velká šance, že bych možná už nikdy neviděla tvoji krásnou tvář.“

Svatá prostoto, Mark nepřeháněl. „I kdyby, nemůžu prostě zůstat tady.“

„Určitě můžeš. Zachránila jsi tomu muži život, tak nech jeho, zachránit ten tvůj.“

„Ale co když jsem těhotná?“

„Další důvod zůstat, kde jsi – aspoň dokud se Lakelandovi nevypořádají se svými nepřáteli. Proč ohrožovat tvé dítě, když jsi právě teď, nejspíš na nejbezpečnějším místě na planetě? A z toho, cos mi řekla, to zní, jako by tvůj princ měl na triku hromadu provinění, tak proč nevyužít jeho pohostinnosti?“

„Možná proto, že sem nepatřím? Cítím se, jako bych přistála na jiné planetě. Oblečení v mé skříni, je vyrobeno z hedvábí. Moje jídlo je podáváno na luxusním porcelánu a mám soukromou zdravotní sestru a tři služebné. A všichni námořníci, se mi pořád klaněli.“

Přes linku se ozvalo silné zavrčení. „Patříš kamkoliv, kde jsi. Je mi jedno, jestli jsi ve sportovní chatě, ve městě, nebo v zatraceném paláci – patříš tam. A jestli se vrátíš domů,“ pokračovala Katy, znovu vrčícím hlasem, „osobně dokopu tvůj zadek zpátky do Shelkovy.“

„Potřebovala bys větší boty,“ odsekla, Jane, neschopná uvěřit, že její kamarádka se přidala na Markovu stranu.

Všechno, co dostala, bylo další odfrknutí. „Jsem si dost jistá, že jsme se shodly asi tak ve třetí třídě, když jsme se rozhodly, že Jason Biggs by měl přestat říkat Cindy Paceové, čtyřoké strašidlo, že bojuješ asi tak, jako kleješ.“

„Stále mám jizvu tam, kde mě kousnul,“ štěkla, Jane, zpátky. „A zapomněla jsi, že jsem mu rozbila nos?“

„Ten strom, do kterého narazil, mu rozbil nos, když viděl sestru Robertu, mířit k nám, v té své uniformě.“

„Musela jsem odříkat dvě novény,“ připomněla jí, Jane. „Jednu za praní a jednu za to, že jsem řekla, že to byl můj nápad, zbít Jasona, cestou ze školy. To je osmnáct dní mého života, které nikdy nedostanu zpátky, a jako poděkování za to, že jsem na tebe nežalovala, mi řekneš, že mám zůstat, kde jsem?“

„Och, ne, tohle ne. Nevytahuj na mě znovu tu provinilou kartu. Souhlasily jsme, že limit je jednou za pět let, a tohle je už podruhé za šest měsíců.“

„Osmnáct dní,“ řekla, Jane, tiše, a bojovala s tím, aby se jí úsměv nedostal do hlasu. Och, jo; už nedělají kamarádky, jako je Katy MacBainová. „Na kolenou. Ve tmavé, zatuchlé, kapli.“

„Pak jsme si kvit, protože já právě strávila jedenáct dní tím, že jsem si myslela, že jsi mrtvá.“

Možná nemohla přemoct Katy fyzicky, ale Jane, vyhrála víc jejich bitev, než prohrála. „Během nejteplejšího jara za celé roky. Propásla jsem městské, Velikonoční hledání vajec.“

Znovu ticho, a pak něco, co znělo jako povzdech kapitulace. „Víš co; dej mi svoje číslo a nech mě promluvit s Robbiem a Jackem o tom, co máš dělat.“

„Děkuji,“ zašeptala, Jane, s vlastním, úlevným povzdechem.

„Ale musíš pochopit,“ dodala Katy rychle, „že pokud se rozhodnou, že Mark Lakeland je jeden z těch dobrých chlapů, je tu velká šance, že ti taky řeknou, abys zůstala. Zvlášť, pokud se ukáže, že jsi těhotná. Protože,“ pospíchala přes Janino zalapání po dechu, „muži neradi strkají nos do cizích mužských záležitostí, pokud nemají podezření na násilí.“

„Nemůžeš jim říct, že můžu být těhotná! Budou vědět, že jsem měla sex. S naprostým cizincem, navíc. Nikdy se nebudu moct znovu ukázat v Pine Creek.“

„Nebudu jim to muset říkat,“ řekla Katy s úšklebkem. „Budou předpokládat, že pokud by Mark neměl… och, řekněme zájem, o tebe, pak by tě prostě vysadil na nejbližší policejní stanici, poděkoval ti za záchranu života a zmizel na svou veselou cestu.“

„Svázaná a s roubíkem,“ trvala na svém, Jane. „Táhnutá dolů do ponorky. Postřelená.“

„Znásilnil tě?“

„Ne!“

„Takže tvé ubohé, potlačované hormony konečně vybouchly a ty jsi znásilnila jeho?“

„Ne! Bylo to… Nikdo z nás… Prostě se to stalo!“

„Pak ti gratuluji, slečno Abbotová,“ řekla Katy protáhle. „Můžeš se konečně oficiálně, nazývat ženou. Och a vítej v jednadvacátém století.“

„Takže půjdeš místo mě do kostela a zapálíš za mě svíčku, abys mi zkrátila pobyt v očistci za to, že jsem měla sex s mužem, který není můj manžel?“

„Sakra ne. Půjdu ti koupit balík kondomů. No tak, Jane,“ řekla Katy, a ztišila hlas do smyslného šepotu, „teď, když víš, o co jsi přicházela, nejsi nedočkavá, udělat to znovu?“

Jane, si pohrávala se šňůrou od telefonu. „Ani ne.“

Ticho, a pak, „Poprvé je to vždycky trapné. Slibuji, že příště to bude lepší.“

„Pochybuji, že to bylo Markovo poprvé. A soudě podle jeho reakce, nebude žádné příště – aspoň ne s ním. Chodí mě navštěvovat každý den a… a ani mě nezkusil znovu políbit. Prostě sedí na židli vedle mé postele a vypráví mi příběhy o tom, jak jeho otec potkal jeho matku – ta zemřela před pěti lety – a jak jeho dědeček potkal jeho babičku, a jak další Lakelandovi muži, potkali své ženy. A pak se ptá na moji rodinu.“

„A co jsi mu řekla?“ zeptala se Katy tiše.

„To, co říkám všem; že jsem vyrostla ve velkém, starém domě, kde táhlo, s hromadou sester.“

„Víš, že tě tyhle vytáčky jednoho dne dostihnout, že ano?“

„Ale ne dneska. A rozhodně ne s Markem. Potřebuji se odtud dostat, Katy. Hned. Já se předtím nesnižovala; opravdu sem nepatřím. A pokud odejdu, dokud si Mark o mně stále myslí, že jsem anděl, který mu zachránil život, stále pro něj budu někdo speciální. A pro jeho otce a bratry. Pche, pravděpodobně dokonce i pro lidi Shelkovy.“

„Čas tu skutečnost nezmění, Jane. Opravdu si myslíš, že by se ten chlap staral, jestli to byl anděl, nebo sirotek, kdo ho vytáhl z letadla?“

„Jsem si určitě jistá, že by se staral o to, mít dítě se ženou, která nemá co být matkou příštího krále, nebo královny.“

„Další skutečnost, která se nezmění,“ zavrčela Katy, s očividnou frustrací. „Ne, pokud už jsi těhotná.“ A pak si znova povzdechla. „Tohle nevyhraješ, Jane. Protože ačkoliv mě to bude bolet, budu na stejné straně, jako Robbie a Jack, pokud budou mít pocit, že bude lepší, když zůstaneš, kde jsi. Dej mi své číslo a já ti zavolám, až si s nimi promluvím.“

„Nevím číslo,“ odsekla, Jane. „Prostě jsem zvedla telefon ve svém pokoji a vytočila číslo. Budu ti muset zavolat já.“

„Ok. Ale dej mi pár dní. A zatímco budou moji chlapi, prověřovat tvého chlapa,“ dodala zářivě, „uvidím, jestli ti můžu okamžitě dodat nějaké kondomy. Mohla bych je poslat, Jane Abbotové, v péči Paláce v Shelkově, nemyslíš?“

„Myslím, že jsi šílená,“ zašeptala, Jane, bojujíc s úsměvem. Ježíši, kdyby zavolala ve chvíli, kdy spatřila telefon, mohla si ušetřit pět dní přemýšlení, jak říct své nejlepší přítelkyni, v jak velkém – a nejspíš, těhotném – problému, je.

Och jo; nikdo nemohl horu přeměnit v krtinu tak, jako Slečna Stříbrná Podšívka MacBainová.

„A zatímco na ně budeš čekat,“ pokračovala tvrdošíjně Katy, „dostaň svůj krásný, andělský zadek z pokoje a prozkoumej palác – zvlášť to, kde spí pohádkový princ. A proklouzni do jeho postele, přesně jako on do tvé. Ale ne, dokud nedorazí kondomy.“

„Och, prozkoumám palác, určitě, a najdu kapli,“ protáhla, Jane, a nechala uniknout smích. „A pak tam zapálím svíčku, pro zkrácení tvého očistce. Víš, že navádět někoho k hříchu, je hřích, že jo?“

„Budeme si dělat společnost,“ řekla Katy s úšklebkem, ale pak ztichla. „Buď svým chytrým, odvážným já, Jane,“ řekla, najednou vážně. „Udrž svou povahu pod kontrolou a nemiř na nikoho zbraní. A prosím, kvůli mně, můžeš aspoň zkusit, si užívat?“

„Já… zkusím to.“

„Miluju tě. A jsem moc šťastná, že jsi naživu.“

„Jo, já taky. Kromě toho, že já, tě miluju víc,“ dodala, Jane, nahlas, slyšela kamarádčino odfrknutí a pak jemně položila sluchátko do ozdobné vidlice.

Jane, pak přešla k oknu a stála, zírajíc ven na oceán, když se snažila rozhodnout, jak se cítí ohledně Katyina sdělení, že tři muži se ukázali v kempu Dvacet Mil, den po jejich odjezdu. Ok tedy; vypadalo to, že Mark jí opravdu zachránil život.

Ale proč se s ní miloval? Není to tak, jako že by byla nějaká úchvatná kráska, která mění muže v toužící idioty, jen prostým úsměvem. No, určitě ne střízlivé muže. Opravdu; ani nevlastnila rtěnku. A oblékala se jako chlap. Mohla je taky porazit ve střelbě i rybaření. Neuměla tancovat, ale mohla sjet s plně naloženou kanoí peřeje kategorie IV, aniž by rozbila vejce. Nikdy nejedla v restauraci, která by měla prostřeno víc jak jednu sadu příborů, ale mohla usmažit pořádný talíř pstruhů, přímo nad ohněm. A pokud věděla, parfém z rybích vnitřností, není zrovna vzrušující vůní, o nic víc, než vlhká vlna.

Jane, si opřela čelo o okno. Ježíši, musela vypadat jako něco, co si domů přitáhla kočka, tu noc, kdy se s ní Mark miloval, vzhledem k tomu, že jí nos tekl jako řeka, a bylo jí tak horko od horečky, že se neobtěžovala spát ve své košili, a byla si jistá, že žabí skřehotání, muselo znít víc sexy.

Tak proč by princ, hledající americkou nevěstu, lezl do postele s vesnickou nickou? Protože vážně; dokonce i sirotci toho ví víc, než aby věřily rodinným legendám.