Drago - 9. kapitola

Překlad: Clarissa
Kor.: Jitka

JAKÝ OTEC, TAKOVÁ DCERA

To, jak k ní kráčel pomalu, by ji mělo děsit, ale nestalo se tak. Znala horší muže, než byl on, takže už neexistovalo moc věcí, které by jí mohl udělat, nebo co by se jí už nestalo … tedy kromě toho, že byla nyní přinucena vzít si někoho, koho nechtěla. Nicméně, všimla si, že ta zeď, kterou si postavil, se pomalu začínala bortit. Ať už udělala cokoliv, fungovalo to. Jenom to musela vydržet ještě trochu déle.

Když zamířil do kuchyně, nemohla si pomoct a vděčně vydechla. Uvědomila si, že není tak silná, jak si myslela.

„Dala by sis něco k pití?“ zeptal se jí, když si do lednice šel pro něco, co vypadalo jako další proteinový drink.

„Stačí mi voda.“

Vyndal skleničku ze skříňky a naplnil ji vodou ze zásobníku lednice, pak ji položil před ni na kuchyňský pult.

Katarina zamířila k němu, aby opatrně zvedla sklenici s vodou, a když se voda dotkla jejích rtů, odsunula celou věc do pozadí, protože pocítila náhlou žízeň. Sakra, jsem nervózní?  

„Nechtěla bys něco tvrdšího?“ zeptal se jí, když ucítil její nervozitu.

„Je mi osmnáct, pamatuješ?“

Zvedl její prázdnou sklenici z pultu a zamumlal si pod vousy, „Kurva, to mi ani nepřipomínej.“

Nakrčila obočí, když v jeho hlase zaslechla něco jako znechucení. Nemyslela si, že by mu vadil jejich věkový rozdíl, protože ona byla ta mladší. Věkový rozdíl nebylo to, co vadilo Kat. Musela rychle dospět, a i když jejímu fyzickému tělu mohlo být osmnáct, její duše a mysl byla mnohem starší. Příliš stará. Ale nevěděla, o kolik byl starší než ona. Předpokládala, že mu bylo kolem třicítky, ale možná byl starší, než vypadal. Olízla si rty, byla zvědavá. „Kolik ti je?“

„Dvacet devět.“ Znovu naplnil sklenici a postavil ji před ni. Zdálo se, že byl také zvědavý. „Vadí ti to?“

„Nevadí,“ zvedla Kat obočí. „A pokud by vadilo, změnilo by to něco?“  

Podíval se na ni tím dračím pohledem a odpověděl upřímně, bez výčitek, „Ne.“

„Myslela jsem si to,“ zašeptala a ucítila náznak porážky, která by mohla přijít.

Tentokrát to byl on, kdo vypil na ex svůj nápoj.

Pokud by uhnula pohledem, nevšimla by si toho, ale mohla by přísahat, že na vteřinu mu jí bylo líto. Nicméně to trvalo jen vteřinu, než to zmizelo. „Tohle je tvůj byt? Kde budeme žít po tom, co …“ Její hlas se vytratil. Ještě nebyla schopna ta slova vyslovit.

„Ano.“ Znovu odpověděl bezohledně. „Většina tohoto patra je využívána jako byty pro vojáky Carusů.“

Znovu se rozhlédla po pokoji a něčeho si všimla. „Máš televizi?“

„Netrávím tady moc času na to, abych ji potřeboval.“

„Aha.“ Znovu si připomínala, že většinu času pracoval. Přemýšlela, jestli byla i jeho postel takhle využívána, když zůstával především v rodinném domě Carusů. „Dohlížíš hlavně na Lea, Mariu a Chloe?“

„Pokud nejsem s nimi, jsem se šéfem.“

„Líbí se mi, jsou opravdu milí.“ Usmála se, myslela to vážně. Nechovali se k ní, jako se většina lidí chovala k Lucianům, což byl zázrak … Znovu si nervózně olízla rty. „Vědí … kdo jsem?“  

„Pokud by to nevěděli, myslíš si, že by se k tobě chovali nějak jinak?“ odpověděl jí otázkou.

„Ne,“ vyšlo jí z úst. Věděla, že zřejmě věděli přesně, kdo je; jen ji prostě nesoudili podle jejího příjmení. Jako to dělá on. Přilepila oči na pult, protože pro následující část se na něj nebyla schopna podívat. „Myslela jsem si, že ji vystraším.“  

„Nebyl jsem si jistý, jestli se nevyděsíš ty jako první,“ přiznal, věděl přesně, o kom mluvila. Než se odmlčel, jeho tón se změnil. „Ale někoho Chloe připomínáš.“

„Koho?“ Zvedla k němu znovu svůj zrak.

Pozorně ji sledoval, chtěl vidět její reakci, když to jméno opustilo jeho rty. „Sala.“

Snažila se držet pohromadě, proto znovu musela vrátit zrak na ten pult. Byl to bratr, kterého nikdy neměla možnost potkat, viděla ho jen na fotkách. Lucifer ho společně s jeho matkou nechal na ulici, a bylo to krátce po její smrti, když se ho Dante, šéf rodiny Caruso, ujal a přijal za vlastního. Sal byl bratr, se kterým se nikdy neměla možnost setkat, ale v srdci věděla, že mu byla nejvíc podobná. Jejich cesty by byly hodně podobné, pokud by nebylo jedné osoby na této zemi.

Udělal krok blíž k ní. Jeho výška se tyčila nad její. Nechystal se opustit téma Sal, které se zdálo být citlivým tématem, ale bylo jasné, že chtěl vědět jednu věc. „Jak jsi věděla, že Chloe nemá ráda, když se jí dotýkají?“

Katarininy černé zorničky se znovu zvedly k jeho. „Jak to myslíš?“

Prakticky mohla vidět mráz, který mu přejel po zádech, ačkoliv ona si nebyla jistá, jestli to byla ta slova nebo zlověstný zvuk jejího hlasu co to způsobil.

„Ale … tebe se můžou dotknout.“ Uvedl jasný rozdíl mezi ní a Chloe. Ona neodrazila dotek a byla schopna přijmout Leovu ruku. To byly věci, které ta zjizvená dívka mohla dělat jen s Luccou.

„Protože jsem se s tím musela naučit žít.“ Jen lehce si to přikrášlila, protože celou pravdu dokázala říct jen ve své hlavě. S ním.  

Jeho výraz poznamenal zmatek, když zavrtěl hlavou. „Ale jsi jeho dcera.“

Kat si odkašlala, protože věděla, že jediní, kdo to můžou kdy pochopit, byli ti, kteří žili pod jednou střechou s Luciferem. Změnila svůj tón na lehčí, musela se přimět k tomu, aby jí uvěřil, že Chloeiny jizvy byly hlubší než ty její. „Jo, máš pravdu.“

Jeho výraz nejdřív nepovolil, stále ji zkoumal svým pohledem. Vypadalo to, jako by se jí chtěl ptát dál, ale místo toho se v něm něco změnilo. Odstoupil a zamířil ven ze dveří kuchyně. „Potřebuju si skočit na záchod. Hned jsem zpátky.“

Ohromena, jak rychle odešel, nebyla si jistá, jak si vedla a jestli Angelův plán fungoval. Když se hned nevrátil, přešla k tomu obrovskému oknu. Dívala se dolů na město, nikdy dřív nic takového neviděla. Nikdy ani nesnila o tom, že by takové místo v Kansas City existovalo. Opravdu jí to ukazovalo, jak rozdílně Carusovi a Lucianovi žili. Bylo to, jako by  byli ze dvou odlišných světů.

„Je nějaký důvod, proč jsi nedokončil svůj byt?“ zeptala se ho, když znovu vstoupil do místnosti.

„Co tím myslíš?“

Otočila se a podívala se na něj. „Tvoje kuchyň vypadá hotová, ale ten zbytek ne.“

„Kuchyň je dokončená, protože to bylo ve smlouvě s dodavatelem, aby byla dokončená.“ Zdálo se, že v průběhu těch několika minut, co nebyl v místnosti, se v něm něco náhle změnilo. Nyní byl nějak temnější. „A o ten zbytek jsem se nestaral, protože jak jsem řekl, netrávím tu dost času na to, abych se s tím sral.“

„Promiň, nechtěla jsem …“

Mumlal si pod vousy, když zamířil znovu k lednici. „Budeš jenom další dítě, které budu mít zkurveně na starosti.“

Řekl právě - „Cos to řekl?“  

Drago se zastavil a podíval se na ni se smrtícím pohledem. „Slyšelas mě.“

Ustoupila od okna směrem k němu. „Pokud ses bál, že se budeš starat o další dítě, tak proč sis mě vybral?“  

Tentokrát to byl on, kdo udělal krok k ní. Zlověstným tónem, který měl v hlase, zřetelně vyslovoval nelítostně každé slovo. „Ty. Víš. Proč.“

Katarina ucítila v sobě posun. Zůstaň v klidu, pamatuj, co řekl Angel. Celou dobu věděla, proč si ji vybral; teď se to jen potvrdilo. Zhluboka se nadechla, začala kráčet pryč a doufala, že by mohla zůstat v klidu, ale do její hlavy se vkradl jiný hlas …  

Udělej mu peklo.

Přes rty jí přeběhl úsměv, než popadla dřevěnou pálku, která byla opřená o jeho postel.

„Co to …“

Sevřela rukojeť pálky. Kůže kolem jejích černě nalakovaných nehtů zbělela, než třískla pálkou o skleněný stolek.

„TY SES KURVA ZBLÁZNILA?“ vybouchnul Drago a díval se na roztříštěné sklo, které se třpytilo po celém pokoji.

Když zamířila k němu s leskem v jejích černých očích, uhnul z cesty těsně před tím, než švihla pálkou a vyčistila jeden z jeho kuchyňských pultů. Mezi tím, než se přesunul na druhou stranu pokoje, přispěchal dovnitř Lucca následovaný Mariou a Leem.

„Co se tady kurva děje?“ zeptal se Lucca, než vykulil oči, když uviděl Kat s pálkou v ruce.

„Whoa! Super.“ Zdálo se, že Leo byl touto její stránkou ohromen.

Maria jen zírala.

„Věděl jsem, že bude zasraně šílená. Jaký otec, taková dcera!“ Drago zasyčel hlasitě přes ten kravál, aby ho ona mohla slyšet.

„V tom případě …,“ zakřičela Kat, než znovu namířila pálku a švihla s ní tak tvrdě, jak dokázala do hrnců a pánví, které visely nad jeho kuchyňským ostrůvkem, až se většina pánví rozlétla a přistála na podlaze.

„Já tu malou mrchu zab …“

Lucca ho popadl za ramena a držel ho na místě.

Hodila si pálku na rameno a přešla přímo před toho velkého bastarda.

„Skončilas?“ zeptal se Drago a začal být naštvaný.

„Jop.“ Sklonila pálku dolů a odhodila ji přes rameno, když kráčela pryč. „Dej mi vědět, jestli mě budeš chtít znovu hlídat, blbečku.“

Všichni za ní několikrát mrkli, když se rozhlíželi po té zkáze, kterou vytvořila během pár minut.

Nicméně, Maria se otočila na Draga. „Já si ji vezmu, když ty nechceš.“