Drago - 5. kapitola

Překlad: Clarissa
Kor.: Jitka

MILOVAT LUCIANY

„Bude chtít jít na rande s Katarinou nebo s některou jinou, než si vybere?“ Vyhrkl Dominic.

„Už se rozhodl,“ řekl Vinny.

Katarina tam stála zcela šokovaná a zírala nepřítomně před sebe na místo, kde ten muž, jemuž by brzy měla říkat manžel, stál. Podíval se na ni jen na zlomek vteřiny, než kývl hlavou a poté zmizel z místnosti. A přesně takhle se měl její celý zasraný život změnit.

„Proč ten spěch? Není to tak, že by se museli vzít hned teď.“

„Ne, ale očekáváme svatbu do konce měsíce.“

KONEC MĚSÍCE??

„A do prdele.“ Dominic sledoval, jak Vinny a Lucca kráčeli ke dveřím. Zkusil to ještě jednou. „Lucco, prosím.“ Popadl ho za ruku a zastavil underbosse rodiny Caruso, i když moc dobře věděl, že by ho to mohlo stát život. Podíval se mu do očí a prosil, „Jen tě žádám o to, aby ti dva strávili společně jeden den. To je všechno.“

Lucca chvíli mlčel, jako kdyby uvažoval o několika různých způsobech, jak ho zabít, než konečně s lehkým zataháním na rtech odpověděl. „Jeden den, Dominicu. Nic víc.“

„Děkuju ti.“ Vydechl úlevou, když ho pustil. „Děkuju ti.“

Carusové odcházeli s několika posledními slovy od Vinnyho. „Budeme v kontaktu.“

Zvuk zabouchnutí dveří ji mohl probudit z jejího šokovaného stavu, ale nestalo se tak. Místo toho nepřestávala zírat přímo před sebe a znovu dokola si přehrávala obrázek jeho, jak si ji vybral.

„Vybral si Kat, že jo?“ zeptal se Cassius slavnostně.

Matthias ho konečně pustil a kývnutím hlavy to potvrdil.

„Vypadněte!“ Dominic zařval na ženy, které stály v místnosti, než všechny rychle vyběhly ze dveří.

Nejmladší bratr slíbil, „Takhle jim to nedovolíme udělat.“

„Nedovolíme.“ Dominic přešel ke Katarině a umístil jí ruce na ramena. „Ty nejsi …“ Zíral do jejích černých zorniček. … „je mi kurva jedno, co budeš dělat ten den, který strávíš s ním, ale budeš tou největší zasranou osinou v prdeli, se kterou se kdy musel vypořádat. Donuť ho, aby se na tebe nechtěl dívat ani o zasranou chvíli déle, chovej se tak, aby byl pobyt v tvé blízkosti nesnesitelný. Buď ta zkurveně největší mrcha, kterou jsi kdy byla a donuť ho, aby kurevsky litoval toho, že si tě vybral, Kat.“

Její další dva bratři si přišli stoupnout vedle nich a kývali souhlasně hlavami.

„Vy to nechápete,“ zašeptala, když se její oči zaleskly. Neviděli to, nemohli to vidět. „Nenávidí mě od té vteřiny, kdy mě uviděl, protože on přesně ví, kdo jsem. Neexistuje nic, co bych mohla udělat, aby mě nenáviděl ještě víc, než mě už nenávidí. A nic nezmění jeho názor, aby si mě vzal, protože … tohle je jeho pomsta.“

Bylo těžké vyslovit ta poslední slova, ale všichni věděli, kdo Drago byl. Byl to muž, kterého jejich otec málem zabil. Od Dragova selhání a Chloeina zajetí poté, co Lucca zabil jejího otce, přešli Lucianovi pod nové řízení jejího staršího bratra, Dominica. Její sňatek s Carusem navždy potvrdí loajalitu Lucianů. A nejen to, sňatkem bude rozbitá samotná rodina, kterou Drago nenávidí celou svou bytostí.

Viděla ten pohled v jeho očích předtím, když se na ni podívali, byl plný čisté nenávisti. Nikdy to nepálilo nebo nebolelo méně, než stokrát předtím. Bylo to něco, čemu mohl rozumět jenom jeden z bratrů a tenhle bratr tady nebyl.

Sundal své ruce z jejích ramen, narovnal se a upoutal pozornost nejen její, ale i svých bratrů tónem hlasu tak divokým, že byl srovnatelný jen s tónem božím. „Katarino, ty jsi Lucianová, a Lucianové se nikdy neotočí, aby zemřeli. My kurevsky bojujeme jako samotné peklo.“

***

Když se podívala z okna, uviděla, jak velký černý Cadillac Escalade zaparkoval.

„Je čas,“ řekl jí Matthias se smutkem v hlase.

Zhluboka se nadechla a zamířila ke dveřím.

„Kat...“

Otočila se a podívala se na jednoho z dvojčat, který zůstal v domě Lucianů.

„Pokud ho uvidíš, řekni mu, že jsem na něj nezapomněl, a že tady,“ - ukázal na starou, popraskanou podlahu pod jeho nohama, - „je jeho domov.“

Kývla hlavou, viděla, jak moc ho to vzalo, být takovým způsobem oddělen od jeho druhé půlky, když byl Angel odvezen. Matthias a Angel byli od začátku nerozdělitelní, dvě dokonalá identická dvojčata, která si dokonce i svá těla zdobila stejně. Tetované obrázky na jejich tělech od hlavy až k patě byly stejně identické jako oni. Jediným rozdílem byly strany, které si nechali tetovat, čímž se stali dokonalým zrcadlovým obrazem toho druhého. Nicméně to byl zevnějšek, ale to, jací byli uvnitř, nemohlo být víc rozdílnější než slunce a měsíc.

Když vyšla ze dveří, Dominic čekal na druhé straně a sledoval muže, který vystoupil z tmavého Escalade a otevřel pro ni zadní dveře, aby si nastoupila. Udělala krok kupředu, protože nechtěla ten den více protahovat, ale její bratr, nový boss rodiny Lucianů, ji nechtěl nechat jít bez poslední prosby.

„Udělej mu ze života peklo.“

Bylo jí ho líto i Matthiase a Cassiuse. Dělali si falešnou naději. Naději, že Dragovi v ten den, kdy bude muset projít uličkou, zničí jeho život.

Když nastoupila do auta, tak si ho nejdříve kvůli té tmě uvnitř nevšimla. Ale než se zavřely dveře a obklopila je temnota, uviděla ho, jak sedí na druhé straně.

„Angele!“ Napůl vyskočila ze svého sedadla, aby objala bratra-dvojče, kterého neviděla snad celou věčnost. „Musíš zajít opravdu rychle dovnitř. Matthias bude rád …“

Angel tam seděl a kroutil hlavou, zatímco další Caruso nastoupil zpět do auta.

„Ale ...“ Když řidič nastartoval auto a začal odjíždět z parkoviště, zmatení rychle opadlo a její srdce zasáhla bolest. Předpokládala, že to neměl od Carusů dovolené, ale to nebylo to, co ji bolelo. Bylo to zklamání, které scházelo na jeho obličeji, že nemohl jít dovnitř a vidět svou rodinu. Děsivé na tom bylo to, že Angel mohl vidět, že to ona také věděla.

To udělalo jízdu autem slavnostně tichou, zvláště v přítomnosti Carusů v autě, a dokud nedojeli k tomu nejkrásnějšímu domu, který kdy viděla, ticho nezmizelo.

„Potřebuju chvíli o samotě se svou sestrou.“

Překvapená, když muži vystoupili z auta a zavřeli za sebou dveře, se podívala na svého bratra.

„Jak se cítíš?“ zeptal se jí s hluboko skrývanou obavou v jeho hlase.

Ani si nevšimla, že zadržovala svůj dech, dokud zaparkovali. Konečně mohla vydechnout. „Jako kdybych měla zvracet.“

„Budeš v pohodě.“ Vzal ji za její třesoucí se ruku a pevně ji stiskl.

„Jo, jestli budu zvracet, budu mířit na něj. Mimochodem, to mi řekl Dom, abych udělala. Chce, abych byla jako osina v jeho zadku.“

„Kat, potřebuju, abys mě poslouchala.“

Najednou se sevření na její ruce utáhlo.

„Tohle ho neodradí od toho, aby si tě vybral. Jenom to potvrdí jeho rozhodnutí.“

Sklonila hlavu. „Já vím.“ Věděla, že Angel byl jediný, kdo rozuměl tomu, když se na vás někdo podíval s čistou nenávistí, a že když vás ten člověk uvidí nejen smutné, ale i vzteklé, tak že dostane přesně to, co chtěl.

Stiskl její ruku ještě trochu víc, obava v jeho hlase se nyní změnila do hlubokého smutku, „Musíš ho přimět, aby se do tebe zamiloval, Katarino.“

„C-Cože?“ Pohlédla na svého bratra a všimla si smutku nejen v jeho hlase ale i v jeho obličeji.

„Jediným způsobem, kterým ho odradíš, aby si tě nevybral, je vystrašit ho, aby si myslel, že by mohl milovat Lucianovou.“ Angelův hlas klesl až téměř do šepotu. „Věř mi, já bych to měl vědět.“

Zaslechla nějaké drby o tom, že se Angel sblížil s holkou od Carusů, ale nemohla tomu uvěřit, dokud to neviděla na vlastní oči a nyní … to uviděla. Ten rozdíl v něm, kterého si všimla skoro okamžitě, ho měnil. Zatímco Matthias se bez svého dvojčete hroutil, Angelovi se dařilo.

Carusové si ho začali přizpůsobovat. Doslova. Od obleku ušitého na míru, který obepínal jeho tělo, stejně tak se Carusové pevně semkli kolem něho. Přemýšlela, jestli ho tady skutečně drželi proti jeho vůli. Utekl bys vůbec?  

Vyprostila svou ruku z jeho, položila ji na dveře, aby je otevřela, ale v poslední chvíli se zarazila. „Víš, že bez tebe umírá …“ Tiché auto se stalo ještě tišším, i když ho vyplnil její hlas, pokračovala. „Matthias není jako zbytek z nás, víš? My jsme obludy. A na rozdíl od tebe, on je ten anděl.“ Rozrazila dveře dokořán a musela bojovat se slzami, které se jí draly do očí. „Ďábel jenom zlomil jeho posraný křídla.“