Drago - 23. kapitola

Překlad: Clarissa
Kor.: Jitka

NENÁVIDÍM TĚ ZA TO

Drago zaklepal jen jednou, než vstoupil do Luccovy kanceláře, protože doufal, že je uvnitř. Čekal, že tam s ním bude šéf nebo poradce, ale nečekal, že tam bude Maria.

„Co ty tady děláš?“ zeptal se.

Ona jen pozvedla obočí. „Todd byl přece můj osobní bodyguard, nebo jsi na to snad zapomněl?“

Neměl náladu na její fóry, soustředil se jen na to, kvůli čemu sem přišel a posadil se před svého underbosse. „Ostrostřelec se snažil zabít Katarinu.“

Lucca, který podivně potahoval z cigarety a byl myšlenkami ve svém vlastním světě, najednou vyštěkl. „Cos to říkal?“

„Snažil se zabít Katarinu.“ Tentokrát ta slova zazněla drsněji. „Jen o kousek minul její srdce.“

Odtáhl cigaretu od svých úst a nakrčil obočí. „Ostrostřelec nikdy nemine.“

Drago si sundal sako a odhalil zranění po kulce. „Technicky neminul.“

Lucca se opřel ve své židli a několik okamžiků jen zíral na tu krev, která zašpinila rukáv košile. „Nestřílel na hlavu,“ konstatoval, zdánlivě už věděl, že to vrah neudělal.

„Ne, na její srdce.“

„To sedí,“ zamumlala Maria.

Podíval se na ni a domníval se, že dívky musely být na správné cestě. „Kat použila slova ´romantická pomsta´“.

„Zdá se mi, že si Ostrostřelec libuje v teatrálnosti.“ Nedokázala si pomoct a znovu to okomentovala, „Nejen že zabil jednoho z Carusů, ale snažil se dostat i jednu z Lucianů … přesně jako posledně. Když zabil jednoho z nás, šel i po Lucianech, akorát že minule byl úspěšný.“

Místnost ztichla, zatímco se Lucca zhluboka nadechl. Zdálo se, že ho něco napadlo. „Vyrovnává skóre.“

Každý instinkt v Dragově těle byl v nejvyšší pohotovosti a varoval ho před nebezpečím, které mělo nastat. „Jenže tentokrát to není vyrovnaný.“

Underboss kývnul hlavou. „Budeme muset dávat na Katarinu velký pozor a varovat Angela, aby byl opatrný. Promluvím s Dominicem, aby věděl, že jeden z jeho mužů je další na řadě, ale jsem si jistý, že už to zjistil.“

Jejich hlavy se otočily, když se dveře kanceláře otevřely a dovnitř vešel znepokojený Sal. „Myslím, že můžeme mít problém.“

V místnosti nastalo podivné ticho. Zdálo se, že kouř z Luccovy cigarety pohybující se prostorem vydával ten nejhlasitější zvuk.

„Nemám žádné záběry, jak Ostrostřelec vešel nebo odešel z hotelu.“

„Jak je tohle možný?“ zeptal se Drago.

Sal byl muž, který věděl všechno. Byl to velký Salvatore, proboha. Nicméně dneska to nevěděl, a vy jste mohli na jeho tváři vidět frustrovaný výraz. „To ještě nevím.“

„Kurva, přeci se tady nezjevil jen tak, jako duch.“

Lucca byl hluboce zamyšlený, ale zdálo se, že ho z toho Dragova slova dostala. „Prostě hledej dál.“

Sal kývl hlavou, ale z místnosti neodešel. Bylo to, jako by nad ním visel temný stín a jeho hlas zvážněl. „Nemám z toho dobrej pocit, Lucco. A mám takový divný pocit, že on je …“  

Byl to přízrak, který dokončil tu větu. „Jeden z nás.“

Věděl, co to znamenalo. Věděl to každý v místnosti. Každého z nich napadlo, že Ostrostřelec nemusel být přeci z Lucianů, ale mohl být Caruso. Což byl ten nejhorší výsledek ze všech, protože nejen že by museli odstranit bratra, ale znamenalo by to, že nikdo z nich, nebo jejich milovaných nebyl v bezpečí. Ještě včera by to pro Draga nebyl takový problém, ale teď, když byl ženatý, se z toho stával během okamžiku kurvsky velký problém. Během svého života chránil hodně lidí, ale ten ochranitelský pud, který začínal cítit, byl nějak odlišný. Tak odlišný, že ho děsil a nechápal, proč to tak cítil jen pár hodin potom, co si vzal tu malou čarodějku.

Postavil se. Tyčil se nad nimi. „Katarina bude muset být prioritou.“

„Jak jsem řekl, budeme na ni dávat větší pozor,“ souhlasil jeho underboss. „Ale potřebuju tvou pomoc při hledání Ostrostřelce.“

„Počítej se mnou, a až ho najdu, provrtám mu zasranou kulkou jeho srdce.“ Upřeně zíral na Luccu a až doteď nechtěl nikdy svému underbossovi zakroutit krkem. „Víš, že tě za tohle nenávidím, že jo?“

Maria lehce naklonila hlavu.

Přiblížil cigaretu k ústům, hluboce potáhl a podíval se na svého muže stejně upřeně. „Za co myslíš?“

„Žes mě vybral, abych si ji vzal.“

Lucca se také postavil, jeho chladné oči se dívaly do jeho žhnoucích. „Já ti ji ukázal. Nevybral jsem ti ji, Drago. To ty.“

A tak to udělal.

Kráčel ke dveřím, otočil se, než z nich vyšel, protože chtěl vědět poslední věc. „Ale věděl jsi, že bych jí nedokázal odolat, že jo?“

Ten zkroucený úsměv, kterého si nikdy nevšiml, se objevil na Luccovo rtech.

„To jsem věděl.“

Ten sráč.

***

Prohlížela si své nenalakované nehty, jestli na nich nejsou nějaké nedokonalosti a promluvila, když v místnosti zůstali pouze oni. „Chvíli jsem si myslela, že tě zabije, bratře. Měl bys být opatrný, nebo by tě ty malé hry, co hraješ, mohly zabít.“

„Tak to se pleteš.“ Otevíral svůj Zippo zapalovač pořád dokola. „Já nehraju hry.“

Podívala se na Lucca. „Tak co tedy přesně děláš?“

„Vytvářím naši budoucnost, až bude tohle město moje.“

Maria vstala, zvedla se z koženého gauče, který měl v kanceláři, aby se posadila na židli před jeho stolem. „Nic není vytesáno do kamene, takže z čeho tak jistě usuzuješ, že ten trůn dostaneš ty?“

„Existují jen dva lidi dostatečně chytří na to, aby mi ho vzali,“ začal a otáčel zapalovač v prstech. „Dominic je první, a pokud nebude opatrný, budu se o něj muset postarat.“

Zkřížila nohy, při tom přiznání se posadila zpříma, než si odkašlala. „A ten druhý?“

Přestal pohybovat tím kovem ve své dlani a uklidnil se. „Sedí přímo přede mnou.“

Viděla, jak se jeho pohled boří do jejího a usmála se na něj. „Máš štěstí, že by tvoji muži nerespektovali rozkazy od ženy, natož aby kvůli ní skončili v pekle jako kvůli tobě.“

„A seš si jistá, že v případě Todda … to tak nebylo?“ zeptal se jí chladně.

Její úsměv pomalu zmizel. Usoudila, že mohl zjistit, že ji Todd odvezl, aby koupili Katarině svatební šaty, ale přemýšlela, jestli věděl, že nejdříve jeli k Lucianům domů. „Dobře, že vím, že zabít někoho kulkou pro tebe není žádná zábava, nebo bych si mohla myslet, že ty jsi byl Ostrostřelec.“

„Todd byl mrtvej muž.“ Přízrak potvrdil, že by ho mohl zabít kvůli jeho neopatrnosti. „Ale potřebuju Katarinu živou. Slouží mi k určitému záměru.“

Úsměv, který zmizel z Mariiných rtů, se vrátil zpátky. „Víš, že jsem přemýšlela nad tím, co bychom měli udělat s Amem … a možná mám nápad.“