Drago - 17. kapitola

Překlad: Clarissa
Kor.: Jitka

DOHODNUTÝ SŇATEK 21. STOLETÍ

Při katolickém obřadu neexistoval žádný slavnostní polibek, díkybohu, jinak by to byl jeden z nejtrapnějších prvních polibků. Za to byla z celého tohoto dne nejvíce vděčná.  

Recepce se konala v tanečním sále casina, a jenom ti nejodvážnější z Lucianů přišli, aby se nechali omezovat Carůsovými na jejich vlastní půdě.

Mohli byste říct, že všichni v místnosti byli napjatí, když seděli na svých místech u stolů a jedli chody z připraveného svatebního menu. Někteří z Lucianů dokonce odmítli jíst z obavy, že by byli otrávení.

Když se rozhlížela po tom obrovském tane

ním sále, musela Marii připsat body, protože věděla, že tohle všechno udělala ona. Všechno kolem svatby bylo dechberoucí. Celá místnost byla vyzdobená v černo-bílé kombinaci a jediným barevným akcentem v místnosti byly rudé růže.

„Je čas na první tanec,“ řekla jim Maria, když k nim přišla poté, co všichni dojedli dezert.

Kat rychle mrkla na Draga, který se tím také nezdál být nadšen.

„To je v pořádku. Já nechci …“

„Rád bych na taneční parket pozval naši nevěstu a ženicha na jejich první společný tanec,“ promluvil hlavní zpěvák svatební kapely do mikrofonu.

Nejdříve místnost ztichla, ale když Dante, boss Carusů začal tleskat, přidali se i všichni ostatní.

Drago odsunul židli, postavil se a vybídl ji, aby mu podala ruku.

Přijala ji a nechala ho, aby ji dovedl na otevřený taneční parket, a kapela začala hrát, zatímco zpěvák otevřel ústa, aby zazpíval píseň What Would It Take.  

Když se jeho ruka natáhla za ni, aby ji sevřel v pase a začali se ti dva pohybovat do hudby, ona byla rychle šokována, protože měl tělo jako fotbalista. „Ty umíš tancovat?“

„Ano, umím tancovat pomalu, abych ti nepošlapal špičky.“

Kat se na něj usmála ve chvíli, kdy se zpívalo 'love me'. Když to zaslechla, rychle uhnula pohledem a přísahala, že Mariu za ten výběr písničky zabije.

Zatímco tancovali, její pohled projížděl davem a hledal jednu konkrétní osobu.

„Neviděl jsem ho,“ zašeptal jí Drago.

„Jak víš, koho hledám?“

„Hledáš Sala, že?“ Nevyslovil to jako otázku, ale jako jasné prohlášení.

„Jak jsi ...“

„Máš ten stejný výraz ve  tváři, jaký jsi měla, když jsem se tě na něj ptal.“

„Aha.“ Uvolnila tvář a přestala prohledávat dav. Myslela si, že by se s ním konečně mohla setkat, když to byl její svatební den, ale nevypadalo to, že se tak stane.

S koncem písničky a s nikým dalším na tanečním parketu odcházeli, když se objevil Angel.

„Můžu ti ji ukrást?“ zeptal se Angel, zatímco se díval na Draga.

„Jistě.“ Okamžitě odešel. Ani nečekal, až oni odejdou první, zdálo se, že byl rozrušen někým jiným.

Vypadá to, že ta líbánková fáze, kdy byl na mě milý, je u konce. Což pro ni bylo v pohodě. Na milého Draga nebyla připravená, ani nevěděla, jak se v jeho přítomnosti chovat.  

„Chci, aby ses s někým seznámila.“ Angel ji vzal ke stolu plnému lidí v jejím věku. Nebyla tady ani vteřinu, když na ni prakticky skočila bruneta a objala ji.

Její bratr se usmál. „A tohle je Adalyn.“

Ta dívka ji sevřela pevněji. „Tak ráda tě konečně poznávám, Kat.“

Smála se a omotala kolem ní své ruce, protože věděla, že tohle musela být ta Carusová, se kterou byl její bratr. „Taky tě moc ráda poznávám.“

„Musíš se seznámit s mými kamarádkami,“ řekla a konečně ji pustila. „Tohle je moje nejlepší kámoška, Lake.“

O mnoho vyšší bruneta se na ni usmála. „Ahoj.“

„Ahoj.“

Poté Adalyn ukázala na jahodovou blondýnu vedle Lake. „A tohle je Elle.“

Roztomilá Elle se na ni také usmála. „Ahoj, Chloe mi o tobě hodně vyprávěla.“

„Ty znáš Chloe?“ zeptala se Kat a posadila se na prázdné místo, aby si ulevila od váhy jejích šatů.

Adalyn se také posadila, zatímco Angel odešel, aby si popovídal s bratry.

„Jo, je to moje nejlepší kamarádka,“ řekla jí ta jahodová blondýna.

Rozhlédla se kolem, viděla Luccu, ale ji ne, načež si uvědomila, že ji neviděla celý večer. „Kde je?“

Elle se kousla do rtu a snažila se vymyslet, co říct. „Nevyšlo jí to.“

„To je v pohodě,“ usmála se Kat ujišťujíc ji, že to nebyl žádný problém.

Když se odšoupla židle, posadila se na ni Maria, než do sebe obrátila svou sklenku šampaňského. Zdálo se, že byla vynervovaná.

„Něco se stalo?“ Kat byla ta, která se zeptala, zatímco ostatní na ni jen zíraly, jak obrací do sebe obsah skleničky.

Maria odložila sklenku a vteřinu počkala, než odpověděla, „Jo, nikdo netancuje.“

„Jakmile se alkohol dostane do těl Lucianů, tak budou,“ odhalila sarkastickým tónem, který vlastně vůbec sarkastický nebyl. Rodina Lucianů byla drsná a věděla, jak pořádně pařit.

Zvedla obočí. „Budou?“

„Nalejvá se něco jiného kromě vína a šampaňského?“ Kat si všimla pouze těchto skleniček.

„Jasně, je plně otevřený bar.“

„Tak tomu dej třicet minut,“ řekla jí s jistotou.

Všechny dívky se tomu zasmály.

Zahlédla vysokého, nádherného blonďáka, před kterým Drago zabouchl dveře. Vypadal, že by sem mohl přijít ještě s dalším klukem. „Kdo je ten roztomilej blonďák? Ten nám přivezl pizzu.“ Naklonila se, aby se zeptala Marii.

To, co uslyšela jen chvilku před tím, nebyl smích; nyní to byl výbuch smíchu.

„To je můj přítel, Vincent,“ řekla jí nakonec Lake, když se přestala smát.

„A můj bratr,“ uculila se Adalyn.

Ajejej. „Promiň, nevěděla js …“  

„To je v pohodě,“ zastavila ji Lake, očividně jí to nevadilo. „Dostal by z toho záchvat smíchu, kdyby to věděl.“

Nicméně Maria se smát ještě nepřestala. Prakticky měla slzy v očích.

Nechápala, co na tom bylo tak vtipného.

„Co je tady tak vtipnýho?“ zeptal se Vincent, když k nim konečně přišel.

Ne, prosím! Prosím, neříkej nic.

Princezna si setřela slzy a odhrnula si vlasy přes rameno. „Ale nic.“

Lake se usmívala a hrála si kvůli ní na hloupou. „Tohle je můj přítel, Vincent.“

„Ahoj, já myslím, že už jsme se setkali.“ Ten vysoký, nádherný blonďák zablýskal svými dokonalými zuby, zatímco k ní natáhl ruku.

„A-ano,“ byla lapena jeho miminkovsky modrýma očima. Tak hezcí kluci v jejím světě neexistovali. Aby nevypadala ještě víc jako idiot, snažila se získat nad sebou kontrolu. „Ahoj, já jsem Kat.“

„Rád tě poznávám bez dveří před mým obličejem,“ mrkl na ni a šel si stoupnout ke své přítelkyni.

„A tohle je můj přítel, Nero,“ promluvila Elle a upoutala její pozornost na kluka, který přišel s Vincentem.

Podívala se na něj. Měl tmavé vlasy a smaragdově zelené oči. Byl také nádherný, ale pro ni bylo až příliš jasné, že to byl další Luccův bratr. Podobal se mu v mnoha věcech, nevypadal tak strašidelně, ale předpokládala, že byl pořád mladý. „Ahoj.“

Nero ji pozdravil lehkým kývnutím hlavy, když si stoupl k Elle.

Jo, rozhodně je to Luccův bratr.

Se změnou písničky se zdálo, že tu bylo několik odvážných, opilých duší, které šly na taneční parket.

„Ooo, pojďme tancovat.“ Vysoká Lake se postavila a popadla Ellinu a Adalyninu ruku. Cestou popadla Adalyn Katinu ruku. „Pojď tancovat s námi.“

Měla strach říct té dívce ne, otočila se na Mariu pro pomoc.

„Budu tam za chvilku,“ nesnažila se vstávat, místo toho se rozhlížela po místnosti a někoho určitého hledala.

„Hele, a co my?“ zaječel zklamaný Vincent, když jeho a Nera nechaly za sebou.

Byla vtažena na taneční parket dívkami, které poznala jen před pár minutami, a díky kterým se cítila být v jejich skupině vítaná, když začaly tancovat. Nejdřív se jí moc nechtělo, ale pomalu se uvolnila a tancovala do rytmu hudby, bylo to mnohem snazší, když se na taneční parket přidávalo víc a víc lidí poté, co je sledovali, jak se baví. Kluci se dokonce připojili ke svým přítelkyním, ale Angelovi trvalo déle, aby se připojil k té své po několika žhavých pohledech od Adalyn.

Vzduch v místnosti se neustále měnil z té napjaté situace na zcela bezstarostnou party. Kdo by si pomyslel, že svatba a spousta chlastu by dokázaly, aby tyto dvě rodiny mohly společně  být v jedné místnosti alespoň na jeden večer?

Kat si nebyla jistá, jak dlouho tancovali, ale když začala hrát pomalá písnička a skupinky se rozdělily do dvojic, byla pod těmi těžkými šaty zpocená. Kat si chtěla dát pauzu, když k ní přišel ten nejkrásnější Caruso.

„Chtěla bys tancovat?“ zeptal se jí Leo s úsměvem.

Nemohla si pomoct, usmála se na něj a přijala ruku, kterou jí nabízel. „Moc ráda.“

***

„Vypadá to, že ti můj syn vzal manželku.“ Dante se posadil s jeho sklenkou whiskey a kývl směrem, kde dívka od Lucianů tancovala s Leem.

Po jejich prvním tanci trávil Drago večer přímo vedle svého šéfa, protože se mu nelíbil vzduch v místnosti. Jeho instinkt chránit svého šéfa byl prostě příliš silný, protože v této místnosti a za této situace byl snadným terčem. Carusovi spoléhali na strach, aby udrželi Luciany pod kontrolou. Nicméně, čím déle seděl a chránil svého šéfa, tím více sledoval jenom ji. Svou ženu. Bylo to, jako by začal být Katarinou fascinován, čím déle sledoval, jak se směje a tancuje.

Myslel si, že touha po odplatě byla uspokojena. Začínalo to chutnat sladce, když se s ní Dominic setkal, než prošel uličkou, ale rychle to hořklo každým pohledem, kterým se na ni podíval. Netrávila celou recepci se svou rodinou, ale s Carusovými. Ta malá čarodějka byla víc a víc sympatičtější. Od té doby, co ji Leo poznal, trávil Drago dny tím, že ho poslouchal, jak o ní mluvil, až do svatby. A teď s ním tancovala a dělala ho šťastným. „Vidím to.“

Dante zvedl svou sklenici. „Nemohl bych si vybrat lépe,“ řekl mu, než vypil svou skleničku.

Kurva, dokonce i jeho šéf je šťastný, čehož bylo někdy těžké dosáhnout.

Ale proč nebyl šťastný on? Poté, co dostal svou odplatu …

Jeho šéf viděl, jak ji nepřestával sledovat. „Proč s ní nejdeš tancovat?“

Odlepil od ní svůj pohled, aby konečně prohledal místnost a viděl jen šťastné a opilé tváře. „Nenechám vás tady bez dozoru.“

„Já nejsem bez dozoru. Mám Todda a kolem sebe dost svých mužů.“

Todd a ostatní Carusovi muži stojící kolem šéfa, aby ho chránili, nebyli Drago.

„Jdi si s ní zatancovat,“ tentokrát mu to Dante nařídil. „Udělá to mně a rodině radost.“

Jeho pohled znovu zkontroloval místnost, ale neviděl žádné hrozby. Takže kývl hlavou a řekl si, že si půjde zatancovat se svou ženou ne, protože to chtěl, ale protože hodlal splnit nařízení.

Muži. Jak dokážou být hloupí.

***

„Můžu ti ji ukrást?“

Slyšela tato slova podruhé, ale tentokrát nepocházela od jejího bratra, nýbrž od někoho, koho nečekala.

„Myslím, že jo.“ Leo mu ji neochotně předal, aby si s ní zatancoval.   

„Mám pocit, že chtěl dotancovat písničku,“ zasmála se Kat, když sledovala, jak smutný Leo odcházel pryč.

Drago ji sevřel v pase, než se ten kluk mohl vrátit a odvést ji pryč. „Smůla. On s tebou ženatý není.“

Rozhodla se, že to bude hrát s ním, usmála se a zvedla obočí. „Nežárlíš, že ne?“

„Mohl bych, kdyby byl starší.“

Na okamžik ztuhla. Když ho zaslechla říkat tohle, neznělo to jako ta malá hra, při které předstírali, že byli manžel a manželka. Tohle znělo téměř reálně. A proč je znovu tak milý? Co je sakra dneska ve vzduchu? Všichni v celé téhle zatracené místnosti se chovali příliš mile; nedávalo to smysl. „Proč jsou všichni tak šťastní?“ Než jí Drago odpověděl, ani si neuvědomila, že tu otázku vyslovila.

„Protože je to start nového světa, Katarino.“

Tentokrát, když se rozhlédla kolem, všimla si, jak to opravdu bylo … začátek míru. Carusovi to opravdu předpověděli; smíchání jejich krve mohlo zastavit tu možnost války navěky. Angel a Adalyn, ona a Drago, a rodiny vzájemně bezpečně komunikující – to vše otevíralo více vztahových možností až k bodu, kdy se rodiny nebudou bát kontaktu s ostatními kvůli strachu, že by mohli být zraněni v přestřelce. To bylo geniální.

Kat se kousla do rtu. „No, myslím, že to není tak zlý … vzít si tě.“

„Jo.“ Jeho ohnivý pohled zíral na ret, který si právě kousala. „Taky si myslím.“

„Pusu!“ zařval někdo tak hlasitě, že jste to mohli slyšet i přes hudbu.

Po tom požadavku klesl její pohled na jeho rty.

„Pusu, pusu, pusu, pusu, pusu, pusu!“ Více a více lidí začalo skandovat a tleskat, až v místnosti skandovali a sledovali je úplně všichni, zatímco seděli na okraji svých židlí a čekali na jejich první polibek.

Kat nevěděla, jestli to bylo tím kouzlem ve vzduchu, nebo to bylo vzrušením z nového světa, ale když Drago prstem zvedl její bradu, rozevřela rty a zavřela oči. Ty rty, které zajaly její, byly majetnické, vůbec ne svatební. Mělo by ji to děsit, ale nebyl čas, protože se brzy chystal nastoupit skutečný strach.

PRÁSK.

Po první ráně nastalo v místnosti klidné ticho.

Až když místnost zaplnil pronikavý křik, uvědomili si lidé, že to, čeho se obávali, bylo skutečné. Druhý výstřel, který měl brzy následovat, se to chystal potvrdit.

Každý v místnosti buď křičel, nebo utíkal, aby se schoval. Střelba proměnila něco, co ještě před chvílí bylo příjemným večerem na oslavu dohodnutého sňatku 21. století … v čisté peklo.

PRÁSK.