CO - 17. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Marisa s Connorem přišli jako první, jejich Toyota z roku 2012 vjela na příjezdovou cestu pět minut před šestou. Korum právě prostíral stůl, a proto šla ven Mia, aby hosty přivítala.

„Och, proboha, Mio! Tak ráda tě vidím, sestřičko! Vypadáš fantasticky! Čím tě krmí?“, vypadlo z Marisy hned, jakmile vystoupila z auta. „A ten dům! Musí být miliardář!“

Mia se smíchem sestru objala, a když ucítila, jak je nezvykle křehká, polekala se. „Mariso! Taky tě ráda vidím! A tebe také, Connore!“

Její švagr se sklonil, aby ji mohl obejmout. „Má nejmilejší švagrová. Jak se máš?“

„Mám se skvěle! Pojďte dovnitř! Korum právě dokončuje přípravy večeře – která bude určitě vynikající.“

„S masem?“, zeptal se Connor s nadějí v očích, když následovali Miu do domu. Jako bývalý quarterback univerzity měl Marisin manžel ještě stále problém vyrovnat se se změnou stravování po K-dni.

„Ne, je mi líto, jedí výhradně rostlinnou stravu. Ale mají opravdu chutné věci.“

„Ještě stále nemůžu uvěřit tomu, že jsou upíři vegetariáni...“, zabručel Connor a Mia se musela smát.

„Nejsou opravdoví upíři – to už mají dávno za sebou“, vysvětlila Mia. „A některé z rostlin, které se pěstují na Krině, jsou velmi chutné a bohaté na kalorie. Myslím, že kdybychom je tu měli, tak bychom také maso nejedli.“

„Ty jsi ochutnala rostliny z Kriny?“ Marisa zněla závistivě. Její sestra byla normálně velmi odvážný jedlík, a spolu s Miou často chodily do neobvyklých restaurací, kdykoliv Marisa zavítala do New Yorku.

„Ano“, potvrdila Mia a zašklebila se. „A jsou opravdu dobré. Ale ty jsou jen v Lenkardě. Dnešní noc bude místní kuchyň.“

„No, já jen doufám, že budu moct něco sníst. Celou cestu sem mi bylo špatně“, poznamenala Marisa. Vypadala bledě a nemocně. „Museli jsme dokonce zastavit. Divím se, že jsme dorazili před rodiči...“

„Ach, právě jsem ti to chtěla říct“, vyhrkla Mia a než vstoupila do domu, zarazila se. „Mluvila jsem s Korumem a jeden z jejich lékařů se na tebe podívá, aby zjistil, co máš za problém.“

„Krinarský lékař?“ Connor vypadal překvapeně.

„No, vlastně je to spíš lékař lidí – Krinarka, jejíž specializací je lidská biologie. Korum říkal, že je opravdu dobrá.“

„Wow, Mio, ani nevím, co bych na to měla říct...“ Marisa měla najednou oči plné slz.

„Ach, ale prosím tě, nedělej si s tím starosti! To nic není...“

„Hormony“, vysvětlil jí Connor a přitáhl si svou ženu k sobě blíž, aby ji mohl obejmout.

„Ach, chápu.“ Mia nechala sestru na pokoji, aby se trochu uklidnila. Poté se na oba usmála a zeptala se: „Připraveni na seznámení?“

Korum musel právě skončit, protože vstoupil do obývacího pokoje ve stejnou dobu jako oni. Jako vždy vypadal úchvatně, s tou svou zlatavou pokožkou, která tvořila kontrast k jednoduché bílé košili, kterou měl na sobě. I když většinu odpoledne strávili v posteli, nemohla Mia zabránit tomu, aby ji ten pohled nevzrušil.

Když uviděl její sestru, zářivě se na ni usmál a šel jí naproti. „Ty musíš být Marisa“, pronesl potěšeně. „Rozhodně vidím mezi vámi podobnost...“

Marisa nezvykle stydlivě přikývla a začervenala se. „Ehm, ahoj...“ Vypadalo to, že je neschopná k tomu ještě něco dodat.

Mia si vzpomněla na své první setkání s Korumem a věděla přesně, jak se Marisa cítí. Očividně ani manželství a těhotenství není schopno ochránit ženu před magnetickou přitažlivostí jejího milence.

Korum se obrátil na Connora a řekl: „A ty musíš být Marisin manžel, že ano? Connor?“

Její švagr zdvořile natáhl ruku. „Ano, těší mě, že tě poznávám. Korum, správně?“ Vypadal, že je uchvácen o trochu méně než jeho žena.

Miin milenec mu krátce potřásl rukou. „Přesně tak. Potěšení je na mé straně. Mohu vám nabídnout něco k pití, zatímco budeme čekat na Miiny rodiče?“

„Pivo by nebylo špatné“, řekl Connor bez zaváhání. Na Miu udělalo dojem, jak to všechno zvládal. Vypadal, že není vůbec ohromený.

Korum se usmál a zmizel v kuchyni. V tom okamžiku se sestry na sebe podívaly. „Wow“, zformovaly Marisiny rty. „Prostě jen wow.“

Mia se ušklíbla. Vždy na svou oblíbenou starší sestru, která dokázala dosáhnout všeho, čeho se jí zachtělo – ať už to byly známky nebo pohlední chlapci, tak trochu žárlila. A teď záviděla ona jí?

Korum se vrátil a nesl tác s pivem, sklenicí šampaňského a pohárem mléčně zbarvené tekutiny. Mii podal šampaňské, Connorovi pivo a pohár Marise. „To je něco, co ti uklidní žaludek“, pronesl přívětivě. „Aspoň pro zbytek večera.“

Vděčně si pohár vzala a kompletně ho vyprázdnila, aniž by se zajímala o možnou nebezpečnost tekutiny. Očividně vedla zkušenost jejich otce k tomu, že krinarským lékům slepě důvěřovala. „Děkuji“, řekla a poté vyvalila oči. „Wow, už je mi mnohem lépe...“

V tom okamžiku se ozval zvonek. Miiy rodiče dorazily.

Poté, co se všichni pozdravili, tak je Mia s Korumem zavedli do jídelny, kde Korum přichystal jídlo. Spíš to byla hostina. Mia se cítila trochu špatně, protože mu s tím vůbec nepomohla, ale její milenec ji, když mu nabídla pomoc, vyhnal z kuchyně s vysvětlením, že by mu jen překážela v cestě. Mia se vůbec neurazila a posadila se na lehátko u bazénu, aby si zaskypovala s Adamem a prodebatovala s ním novinky z laboratoře.

Mezitím Korum připravil opulentní hostinu, která se skládala z pěti různých salátů, kreací ze zeleniny, připomínající sushi, různými pokrmy z těstovin s úžasně vonícími omáčkami a čerstvým ovocem jako dezert. V nádobě na led stála láhev pravého šampaňského a uprostřed stolu se nacházela obrovská, překrásná kytice. Korum překonal sám sebe a Mie se sevřelo srdce, když si uvědomila, že se opravdu snaží na její rodinu zapůsobit.

A to mu rozhodně dařilo.

Miina matka se Koruma vyptávala na recepty všech pokrmů, které jedli, a dokonce i její otec vypadal, že má mnohem lepší náladu od té doby, co ho přestala bolet hlava. Atmosféra u stolu byla překvapivě uvolněná.

Její rodina se Koruma vyptávala na život na Krině a její milenec jim vyprávěl veselé historky o svých rodičích a vylomeniny, které se Saretem prováděli, když byly děti. Zatímco ho sledovala, tak si Mia uvědomila, že udržuje rozhovor na tématech, které by její rodinu uvolnily..., a které ho v jejích očích víc polidští. A i když Mia věděla, že je to celé naplánované dopředu, nemohla se ubránit tomu, aby si nepředstavila Koruma jako malého chlapce, jak si hraje v krinarském lese a zlobí se svými přáteli.

Večeře trvala do deseti hodin. Nakonec všichni sytí a spokojení vyrazili domů. Na cestě ven Miina matka políbila Koruma na tvář a její otec mu potřásl rukou.

Marisa zrudla a trochu se zakoktala, když děkovala Korumovi za lék proti nevolnosti, zatímco její manžel se na něj upřímně zašklebil a řekl mu, že by klidně přišel na večeři každý den, jak to bylo výborné.

Jakmile její rodina odjela, objala Mia Koruma kolem pasu a pevně ho stiskla. Zatímco ho takto svírala, vzhlédla nahoru a uviděla, jak na ni hledí s něžným výrazem ve tváři. „Děkuji“, řekla mu upřímně. „To pro mě opravdu hodně znamenalo.“

Korum ji něžně pohladil po tváři. „Udělal bych všechno, abys byla šťastná, miláčku“, pronesl jemně. „To přece víš, že ano?“

Mia přikývla a zabořila mu obličej do hrudi, protože měla pocit, jakoby všechny ty emoce, které ji zaplavily, nemohla zvládnout. Milovala ho tak, až to bolelo. A v tu chvíli si byla skoro jistá, že ji také miluje.

---

Další ráno se Mia probudila, protože uslyšela krinarštinu. Jemný, ženský hlas, který jí byl podivným způsobem povědomý, se mísil s Korumovým hlubším hlasem. Lékařka, došlo Mii. Musela přiletět, aby se podívala na Marisu.

Mia vstala, rychle provedla ranní hygienu a pohlédla na hodiny. Její sestra tu bude určitě za pár minut.

Když vešla do obývacího pokoje, uviděla tam Mia sedět překrásnou Krinarku, jak s Korumem probírá místní pláže. Připomínala brazilskou supermodelku, s tou svou vysokou, štíhlou postavou, tmavě hnědými vlasy se zlatými pramínky a jiskřivýma hnědýma očima. A Mie znovu prolétla hlavou vzpomínka, kterou se jí nepodařilo zachytit.

Došla až k nim a Krinarka se zvedla a podala Mii ruku. „Ahoj“, pronesla příjemným hlasem. „Já jsem Ellet.“

Mia si s ní krátce potřásla rukou a ten lidský pozdrav ji překvapil. Kromě Korumovy sestřenice Leety Mia ještě s moc krinarkami nemluvila. Ostatní čtyři asistenti v Saretově laboratoři byli muži a Mia se kromě nich s nikým dalším neseznámila.

„Děkuji, že jsi přijela“, řekla Mia. „Ani ti nemohu říct, jak si tvé pomoci v této věci vážím.“

„Potěšení je na mé straně“, odpověděla Ellet se zářivým úsměvem, kterým si Miu okamžitě získala. „To je poprvé, co jsem navštívila Floridu a už teď ji miluji. Velmi se podobá Costa Rice, ale je mnohem pokročilejší a plný lidí!“

Mia zvedla udiveně obočí. Pokročilejší a plné lidí byly pro většinu Krinar spíš odstrašující aspekty, ale Ellet jí právě řekla úplný opak.

„Ellet lidi miluje“, vysvětlil jí Korum suše. „Jste její specializací. Vlastně ani nevím, proč vůbec zůstává v Lenkardě – New York by byl pro ni mnohem vhodnější místo.“

„Tam je na můj vkus příliš velká zima a moc špíny“, pronesla Ellet s úsměvem. „Ale Florida vypadá velmi nadějně...“

„Opravdu?“, zeptala se Mia a zírala na ni. „Ty by ses sem přestěhovala? A co bys tu dělala? Otevřela si ordinaci?“

Ellet se zasmála. „To bych ráda, ale pravděpodobně bych k tomu nedostala povolení. To odporuje Nařízení.“

„Nařízení?“

„Nařízení o nevměšování – jedna z podmínek, za kterých Nejstarší souhlasili s tím, že můžeme žít na Zemi“, vysvětlila jí Ellet a vrhla na Koruma krátký a nečitelný pohled.

„Chápu“, pronesla Mia, i když to ve skutečnosti nebyla pravda. Věděla, že Krinar si své technologie a své znalosti nechávali pro sebe, ale předpokládala, že důvodem bylo, že nechtěli ovlivnit svůj velký experiment. Netušila, že existuje nějaké závazné Nařízení.“

Ale než mohla položit další otázky, ozval se ode dveří zvonek. Přijela Marisa.

Mia šla otevřít.

Její sestra měla už zase mrtvolně bledou barvu, a její tmavé vlasy nezdravý odstín pleti ještě podtrhoval. Lék, který jí Korum včera dal, už očividně nefungoval.

„Ellet už je tady“, sdělila jí Mia. „Je velmi milá – bude se ti líbit.“

Marisa přikývla a vypadala trochu zeleně. „Mio“, zašeptala, „co když zjistí, že je s dítětem něco v nepořádku? Něco, co naši lékaři nebyli schopni zjistit? Co, když to bude něco špatného – něco opravdu zlého?“

„Co? Ale hloupost! Jsem si jistá, že je s tebou všechno v pořádku. Pravděpodobně se jedná o nějakou zvláštní hormonální nerovnováhu...Nemůžeš panikařit ještě předtím, než se na tebe doktorka mohla podívat! No tak pojď...“ Mia ji objala a cítila, jak se sestřino vychrtlé tělo roztřáslo.

Právě v té chvíli se na chodbě objevil Korum s Ellet, protože svými ostrými krinarskými smysly určitě část rozhovoru zaslechli.

„Ty musíš být Marisa“, pozdravila ji Ellet mile, postavila se vedle Marisy a hleděla na ni zvědavýma očima.

Marisa Miu pustila a vypadala, že ji setkání s tak nádhernou bytostí dočista přemohlo.

Krinarka se zářivě usmála. „Já jsem Ellet“, pronesla přátelsky, „a jsem specialistka na lidskou biologii. Prosím, nedělej si starosti, není potřeba. Pojď, půjdeme do obývacího pokoje a já se podívám, jestli je někde nějaký problém. A dokonce, i kdyby tomu tak bylo, jsem si jistá, že ho dokážeme odstranit. Lidské tělo pro nás není žádným tajemstvím.“

Marisa přikývla, trochu klidnější, a poté se všichni odebrali do obývacího pokoje.

„Mohla by ses chvíli nehýbat?“, požádala ji Ellet a vzala do ruky malý přístroj, který stál na stolku vedle pohovky. Namířila ho na Miinu sestru a poté s ním pomalu přejížděla od její hlavy až k prstům na nohou, přitom věnovala zvláštní pozornost oblasti břicha.

Poté přístroj odložila a zeptala se: „Řekl ti tvůj lékař, že trpíš nedostatkem Hyperemesis?“

Marisa zamrkala. „Eh, něco podobného zmiňoval, ale myslela jsem si, že je to jen jiný název pro silnou nevolnost a časté zvracení...“

„To také je. Je to něco, co se objeví v případě, když má žena příliš vysokou hladinu HCG. Nebezpečným by se to mohlo stát tehdy, pokud bys byla silně dehydrovaná a myslím, že lidští lékaři neví, jak to léčit. V extrémním případě pacientku prostě připojí na umělou výživu a přikážou klid na lůžku. Měla bych to být schopná bez problémů odstranit a zbytek tvého těhotenství už proběhne bez potíží.“

Marisa na ni vrhla nevěřící pohled. „Opravdu? Ty dokážeš, aby to zmizelo?“

„Dokážu tvou hladinu hormonů normalizovat. Jelikož jsi teprve v prvním trimestru, může být, že budeš i přesto trpět lehkou nevolností, ale i na to ti můžu něco dát. Budeš moct nadále normálně fungovat a znovu budeš moct jíst – a přibrat na váze tak, jak bys měla.“

„A děťátko? Je s děťátkem všechno v pořádku?“, zeptala se Marisa se strachem v hlase.

Ellet se zasmála. „Ano. Bude to nádherná holčička.“

„Och, holčička!“ Marise okamžitě vyhrkly slzy. Co si Mia pamatovala, tak Marisa mluvila o tom, že by chtěla holčičku a teď to vypadalo, že se jí její sen splní. Mia se na ni usmála a stiskla jí ruku.

„Oukej, připravená? Na další krok budeme potřebovat trochu soukromí“, vysvětlila Ellet.

„Můžete použít jednu z horních volných ložnic“, navrhl Korum. „My počkáme tady dole.“

Marisa vypadala trochu nervózně. „Co budeš dělat?“, zeptala se Ellet. „Bude to operace?“

„Nebudu tě rozřezávat nebo něco podobného“, uklidňovala ji Krinarka. „Mám malý přístroj, který do tebe zavedu. Léčba bude trvat asi pět minut a poté budeš moct jít domů.“

„No tak, jděte na to“, povzbuzovala Marisu Mia. „Nic se nemůže stát...“

Marisa s Ellet vyrazily nahoru a Mia se posadila vedle Koruma. „Ještě jednou ti děkuji, že jsi Ellet zavolal“, řekla mu. „Je skvělá.“

„Ano, je jednou z nejmilejších bytostí, co znám“, přiznal Korum. „Je ještě docela mladá, jen asi čtyři sta let, ale všechno, co dělá, tak dělá s vášní a ve svém oboru už toho hodně dosáhla.“ Zněl obdivně.

A Miu najednou napadla nepříjemná myšlenka. „Měli jste někdy...?“ Ellet byla jednou z nejkrásnějších žen, které kdy Mia viděla, dokonce i na lenkardské poměry.

Korum pokrčil rameny. „To nebylo nic vážného – krátká aféra před pár lety. Nic, s čím by sis měla dělat starosti.“

Mia polkla a v břiše ji pálil pocit žárlivosti. „Byli jste milenci?“ Když si ty dva představila v posteli, jak ty plné rty líbaly Korumovo tělo a jak se její štíhlé ruce dotýkaly jeho intimních míst, udělalo se jí nevolno.

„Jen chvíli. Sex, drahoušku – sex je pro nás prostě zábavnou a uvolňující činností. Pokud k němu nedochází ve vážném vztahu, tak ho nepovažujeme za důležitý.“

Mia na něj zírala a snažila se tuto informaci rychle zpracovat a vyhnat ty ošklivé, pornografické obrazy z hlavy. „A co určuje, jestli jste ve vážném vztahu nebo ne?“

„Jestli k té druhé osobě něco cítíme a jak je to silné.“

„A ty jsi k Ellet nic necítil?“

Korum zavrtěl hlavou. „Ne, v některých věcech jsme si příliš podobní. Rychle jsme zjistili, že tam kromě počáteční přitažlivost víc nebylo – a i ta se během pár týdnů rozplynula.“

„Ale ona je neuvěřitelně krásná...Jak by tě už nemohla přitahovat? A ty ji?“, zeptala se Mia tiše a cítila se úplně rozhozená. Co by mohl Korum od normálního člověka, který jeho dřívějším aférkám nesahal ani po paty, chtít? Pokud jeho vztah k Ellet skončil tak rychle, jak by mohla Mia upoutat jeho pozornost na delší dobu? Teď byli spolu něco přes šest týdnů. Bude ho už příští měsíc nudit?

Korum s k ní natáhl a pohladil ji po tváři. „Mio“, řekl jemně, „čeho se bojíš? Už jsem za svůj život poznal tisíce překrásných žen, ale nikdy jsem žádnou z nich nechtěl tak, jako tebe...“

Mia k němu zvedla oči a trochu se uvolnila.

„A fyzicky mě přitahuješ mnohem víc, než tenkrát ona“, pokračoval a oči mu začaly zlátnout. „Jak o tom vůbec můžeš pochybovat? Nestačí ti, že bych tě nejraději přivázal k posteli? Kdybys mě přitahovala ještě víc, tak bych zůstával v tvém sladkém, malém těle celé dny i noci...a kde bychom pak byli?“

Mia prudce zrudla a cítila, jak její tělo na ta slova zareagovala. A současně pochopila, že se její sestra mohla s Ellet kdykoliv vrátit. „Korume, prosím“, zašeptala, „co, když nás uslyší?“

Šibalsky se na ni ušklíbl. „Pak se dozví něco opravdu šokujícího – a to, že praktikujeme sex...“

Jako na povel Mia uslyšela na schodišti kroky a Marisa vstoupila do obývacího pokoje následovaná Ellet.

Mia se okamžitě od Koruma odtáhla, vyskočila a rozběhla se ke své sestře. „Mariso! Jak to dopadlo?“

Marisa zavrtěla hlavou a vypadala, jakoby se nacházela v lehkém šoku. „Když se mě Ellet dotkla, tak  jsem skoro vůbec nic necítila, ale už teď se cítím mnohem lépe...“

„Za pár hodin se budeš cítit ještě líp. To nanoroboti normalizují produkci tvých hormonů úplně“, pronesla Ellet a vypadala velmi spokojeně. „A pokud bys i tak trpěla nějakou nevolností, tak si prostě vezmi ten prášek, co jsem ti dala a po zbytek těhotenství se budeš cítit dobře. A jak jsem si říkala, byla bych více než šťastná, kdybych mohla přijít, až se bude blížit termín porodu...“

Marisa popotáhla a opět se jí oči zalily slzami. Objala Ellet, kterou tu očividně velmi překvapilo. „Děkuji ti, Ellet, moc ti děkuji! Přála bych si, aby mohl každý vědět, jak milá vaše rasa může být...“

Ellet jí objetí trochu nešikovně opětovala. „Děkuji ti, Mariso, ale mysli na to, co jsem ti říkala. Nikomu o tom nesmíš říct – nebo budu mít opravdu vážné potíže. My nesmíme u lidí takovým způsobem zasahovat...“

„Proč vlastně ne?“, zeptala se Mia. „Co je na tom špatného, pomoct jedné těhotné ženě?“

Korum se postavil vedle ní, objal ji kolem ramen a přitiskl ji k sobě. „To ti vysvětlím později, drahoušku“, řekl a v hlase mu zaznělo varování. „Proč nestrávíš trochu času s Marisou? Musím s Ellet probrat pár věcí z Lenkardy.“

Chtěl, aby ho nechala se svou ex? Vlezlý pocit žárlivost, o kterém si myslela, že už ho překonala, se opět vrátil. Přesto křečovitě přikývla a zeptala se: „Mariso, neměla bys chuť na procházku po pláži?“

Její sestra se usmála. „No jasně. To zní skvěle“, řekla a Mia věděla, že její sestře napětí v jejím hlase neušlo.

Korum se sklonil, políbil ji na čelo a propustil ji z objetí. „No tak se dobře bavte“, řekl. „Tvůj koktejl k snídani je v kuchyni na stole. Udělal jsem jeden i pro Marisu. Jestli budete chtít, tak si je můžete vzít s sebou.“

Mia mu poděkovala a poté, co si v kuchyni vyzvedly své koktejly, opustily dům.