CO - 13. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Během následujících deseti dnů si Mia vypracovala rutinu. Její dny byly skoro stoprocentně vyplněné její praxí v Saretově laboratoři, a večery a – celkem často i noci, Korumem.

Praxe v laboratoři se ukázala jako náročná a vyčerpávající práce, ale Mia se během pár dnů naučila víc, než za celé tři roky na univerzitě. Saret nestrpěl žádné výmluvy kvůli její nevědomosti, nebo skutečnosti, že byla jako člověk u některých úkolů pomalejší než ostatní asistenti. Hned první den byla přidělena k ruce Adamovi jako jeho partner a společně dostali tři projekty, ze kterých nejzajímavější byl ten, kdy měli zjistit, jak by se dal vylepšit systém přenosu vědění pro krinarské děti. Mia se naučila, že Krinar vzdělávají své děti pomocí přenosu – v podstatě nahráli potřebné informace přímo do jejich dospívajících mozků a vyhnuli se tak učení nazpaměť základních věcí jako čtení, psaní, matematika a historie.

Poté, co jí poskytl super rychlou vstupní přednášku o vysoce vyvinuté technologii, která se v laboratoři používala, pověřil Saret Adama, aby Mii vysvětlil studie, které zatím provedli a ukázal jí potřebné poznámky a materiály. Když Mia opustila první den laboratoř, byla úplně vyčerpaná. Korum byl na Sareta naštvaný, ale její nový šéf se překvapivě ukázal jako velmi neústupný. Buď bude Mia pracovat stejně tak tvrdě jako ostatní praktikanti – nebo pro ni neměl ve své laboratoři místo.

Po jedné větší hádce obou Krinarů, která zahrnovala přímé výhrůžky ze strany Koruma, Saret váhavě přivolil, aby byla Mia každý den nejpozději v sedm hodin doma – ale pouze tehdy, pokud se v laboratoři nebudou provádět kritické simulace. V takové dny bude muset Mia v laboratoři zůstat až do půlnoci, stejně jako ostatní pracovníci. Mia protestovala, že jí nevadí pracovat déle, že miluje učit se nové věci, a že zůstane vzhůru tak dlouho, jak bude potřeba, ale Korum ji odmítal poslouchat.

„Jsi člověk a jsi můj charl. Nedopustím, aby ses tak vyčerpávala“, utnul její námitky a stanovil tak přesná pravidla pro její denní režim.

Ve snaze udržet si přehled nad informacemi, které se na ni každý den valily, si uložila na tablet, který dostala od Koruma, obrovské množství záznamů souvisejících s její prací. Jak se ukázalo, tak byl tablet vodotěsný a tak si mohla Mia prohlížet videa i během sprchování. Když se to dozvěděl Korum, tak nebyl moc nadšený a mumlal něco o tom, že je svou praxí ještě posedlejší než učením na univerzitě, ale nic dalšího ji nezakazoval. Dokonce jí ve své kanceláři vytvořil komfortní pracovní místo, kde se mohla učit, zatímco pracoval na svých výtvorech.

Adam, kterého požádala, aby jí tykal, se ukázal jako nepostradatelný partner a Mia si rychle uvědomila, že jí Saret udělal obrovskou laskavost, když je dal dohromady. Mladý Krinar, kterému, jak se dozvěděla, bylo teprve dvacet osm let – měl bystrou mysl a neměl problém pracovat s člověkem. Jako teenager se pustil do obchodu s akciemi, čímž získal majetek a vytvořil pro své lidské rodiče svěřenecký fond, aby jim zajistil bezstarostný život. Byl vlastníkem několika patentů na mikročipy, o které projevili zájem i Intel a Apple a Adam doufal, že za pár let by mohl absolvovat praxi v Korumově podniku. K jejímu překvapení se kromě toho dozvěděla o jeho lidské přítelkyni (odmítal ji nazývat charlem). Když se Mia snažila dozvědět se o jeho očividně fascinujícím příběhu víc, odmítl jí poskytnout další informace. Jen Mii slíbil, že jednoho dne se s jeho přítelkyní seznámí a s tím se musela spokojit.

Během prvních dnů byla Mia tak ohromená, že jí bylo do pláče, jak ji mozek z toho množství informací, které každý den musel přijmout, bolel. Aby jí pomohl, navrhl Adam, že by si do svého mozku mohla nahrát část těch nejdůležitějších informací podobně, jako to dělali u krinarských dětí. Ze začátku o tom nechtěla Mia ani slyšet, ale poté, co se tak natrápila se základními postupy používání kompletního vybavení laboratoře, i když neochotně, souhlasila. Saret byl nadšený, že získal živý výzkumný objekt, i když nebyla ani dítě ani Krinar a požádal Koruma o svolení na Mie nový proces nahrávání vědomostí vyzkoušet. Poté, co Adama a Sareta provrtal otázkami ohledně bezpečnosti a možných vedlejších účinků, Miin cheren souhlasil a řekl jí, že opravdu doufá, že jí to při jejích počátečních potížích pomůže. Výsledkem tohoto rozhodnutí bylo, že Mia většinu víkendu strávila v nahrávací komoře a její mozek nasával všechny informace, o kterých si Saret myslel, že by je jako jeho asistentka měla vědět.

Když Mia komoru v neděli večer opustila, cítila se trochu omámená a bylo jí trochu špatně, ale věděla toho o neurobiologii tolik, že by si mohla v tomto oboru udělat klidně doktorát. Teoreticky by mohla provést dokonce i operaci mozku, obzvlášť u Krinara – i když si nemyslela, že by se jí praktické aspekty tohoto úkonu zamlouvaly. Současně mohla – aspoň teoreticky – bez problémů používat všechny přístroje v Saretově laboratoři a nyní se se vší tou krinarskou technologií kolem sebe cítila mnohem lépe.

Poté se Mii otevřel úplně nový svět a její druhý týden v Saretově laboratoři byl o mnoho méně stresující než ten první. Místo toho, aby se celu dobu cítila jako neohrabaný idiot, nyní opravdu chápala, jak má splnit všechny jednoduché – a mnoho pokročilejších úkolů, které Saret po svých asistentech požadoval. Ostatní tři praktikanti – kteří si zpočátku dělali z její přítomnosti v laboratoři legraci – s ní začali jednat jako s rovnoprávným členem týmu a dělili se s ní o své přístroje a vybavení. Ještě stále byli vůči ní uzavření, jakoby si spoluprací s člověkem nebyli jistí, ale Mia nedopustila, aby ji to brzdilo. O to místo se zajímalo mnoho krinarských uchazečů, a ona tu byla jen díky Korumovi. Bylo pochopitelné, že si ostatní praktikanti mysleli, že si tu šanci doopravdy nezasloužila. Mia byla rozhodnutá dokázat jim opak.

Teď se díky nahraných solidním základům učila mnohem rychleji a byla dokonce schopná předložit Adamovi několik návrhů na potencionální vylepšení celého nahrávacího procesu. Samozřejmě, že o nich už také uvažoval, ale i tak Saretovi poreferoval o Miině pokroku. Její šéf poté podotkl, že má očividně pro tento obor přirozené nadání – pochvalná slova, která by z úst Krinara nikdy nečekala.

Jelikož svou práci v laboratoři milovala nade vše, zajímalo ji, proč předešlý asistent odešel.

„Nejsem si jistý“, odpověděl Adam. „Saur byl prostě jednoho dne pryč. Řekl Saretovi, že podává výpověď a další den nepřišel. On byl vždycky tak trochu zvláštní – takový podivín – nikdo z nás ho pořádně neznal. Byl velmi nadaný. Nejvíce se věnoval manipulaci s myslí, to je nejkomplexnější část toho, co tu děláme. Od té doby, co opustil laboratoř, tak ho nikdo neviděl. Asi už ani není v Lenkardě.“

Co se týkalo domácí fronty, tak se její vztah ke Korumovi výrazně změnil. Po jejím prvním, spíš nedobrovolném přiznání nyní cítila, že už před ním nemusí nic skrývat a ta slova jí plynula z úst mnohem snadněji. Korum si očividně tuto novou situaci užíval a často ji prosil, aby mu řekla, jak moc ho miluje. Kromě toho měl v očích permanentně takový teplý žár, když se na ni díval. Někdy si myslela, že ji také miluje, nebo aspoň trošku, ale neptala se ho, protože nechtěla zničit křehké příměří, které mezi nimi panovalo. Místo toho se poprvé ve svém životě rozhodla, že si bude užívat každý okamžik, a že se nebude rýpat v minulosti nebo si dělat starosti s budoucností.

Korumovy dny byly naplněny soudním přelíčením a s tím spojenými politickými aspekty, o kterých jí večer často vyprávěl. Rada nařídila vyšetřování údajného výmazu paměti Keithů a různí experti z oblasti psychologie – mezi nimi i Saret – museli potvrdit platnost výsledků. Vypadalo to, že ten výmaz paměti byl reálný a vynesení konečného rozsudku bylo odročeno, dokud Rada nezjistí, co přesně se stalo a kdo je za ty nevysvětlitelné události zodpovědný. Korum se ještě stále domníval, že je za to zodpovědný Loris, ale neměl dostatek důkazů, aby se proti zbytku Rady prosadil.

Korum jí každý večer něco uvařil a neustále jí dával ochutnávat nové a exotické pokrmy z Kriny. Po jídle si buďto udělali procházku na pláž nebo pracovali bok po boku v jeho kanceláři. Pokaždé, když Mia přemýšlela o svém životě v Lenkardě, byla ohromená, jak moc se lišil od jejích prvotních představ, jak byl neuvěřitelně fantastický. Vůbec si nepřipadala jako Korumův domácí mazlíček a nemohla se dočkat každého dne a všeho, co se ve své nové práci dozvídala. Večer si užívala společnost svého milence a v noci vášnivý sex.

V posteli byl Korum nenasytný a Mia si uvědomila, jak moc se v New Yorku držel zpátky. Jeho hlad po ní zřejmě neznal hranic a často se jí zmocňoval několikrát po sobě, takže byla na konci úplně zničená a prakticky mu usnula v náruči. Její tělo si překvapivě na jeho sexuální potřeby zvyklo a Mia už si nemusela s bolavostí nebo nataženými svaly následující ráno dělat starosti. Dokonce i tehdy, kdy pil její krev, se zotavovala s nezvyklou lehkostí.

Kromě toho ji během sexu začal přenášet do virtuálních realit. Teď měli několikrát do týdne sex na různých veřejných a soukromých místech, počínaje jevištěm na koncertě Beyoncé a konče vrcholem Mount Everestu (kde bylo na Miin vkus moc zima). Po té první zkušenosti ve virtuálním klubu překračoval její hranice jen velmi pozvolna, i když neměla pochybnosti, že toho s ní měl v plánu ještě hodně.

Některé dny obdivovala svou vlastní energii, která vypadala, že je nevyčerpatelná. I když se unavila mnohem rychleji než její krinarští kolegové, dokázala pracovat deset nebo i víc hodin denně a poté trávit ještě pár hodin s Korumem, kdy část z nich se odehrávala v posteli – nebo prostě tam, kde se právě nacházeli, když na něj přišla nálada. Měla by být unavená a sotva lézt, ale místo toho se cítila úžasně. Připisovala to na vrub costarickému vzduchu a neutuchajícímu nadšení z její nové práce.

Po týdnu zavolala Jessie, aby jí řekla, jak je šťastná.

„Opravdu, Mio? Jsi tam šťastná?“, ptala se Jessie nevěřícně. „Po tom všem, co ti udělal?“

„Teď je všechno jinak“, vysvětlila Mia své spolubydlící. „Nebylo fér, že jsem z něj měla zpočátku takový strach. Myslím, že ke mně opravdu něco cítí…“

„Krev sající mimozemšťan, který tě v podstatě unesl? Trpíš nějakým zvláštním druhem stockholmského syndromu?“

Mia se zasmála. „Hej, to já jsem tady studentka psychologie. A ne, to si nemyslím…“ Nezacházela o svém vztahu ke Korumovi do detailů – ještě stále ho vnímala jako něco křehkého a drahocenného – místo toho vyprávěla Jessie o své praxi a popisovala jí všechny ty super nové věci, které se právě učila.

„Och, můj Bože, Mio, z tebe bude expert na Krinary, až se vrátíš“, vyhrkla Jessie závistivě. „A oukej, vidím, že tě netýrá…“

„Ne, naopak“, odpověděla Mia upřímně. „Dokonce si myslím, že jsem tu šťastnější, než jsem kdy v životě byla.“

„Ale vrátíš se do New Yorku, nebo ne?“, zeptala se Jessie s obavou v hlase. „Nerozhodneš se tam zůstat, že ne?“

„Ne, samozřejmě, že ne“, ujistila ji Mia. „Musím dokončit univerzitu a tak…“ I když jí myšlenka na to, že se vrátí do New Yorku, už dávno nepřipadala tak lákavá, jako před pár dny.

Několikrát zavolala i rodičům, aby jim řekla, že je všechno v pořádku, a že v pátek přijede domů – skoro o dva týdny později, než bylo původně plánováno. Korum tuto dovolenou domluvil se Saretem a vysvětlil mu, že Mia musí vidět svou rodinu. Její šéf nebyl vůbec potěšen, že Mia bude skoro celý týden chybět, ale akceptoval to. Mia také slíbila, že zůstane ve spojení s Adamem, aby si udržela přehled o vývoji jejich projektů.

„Kdy přiletíš?“, zeptala se její matka radostně. „Musíme to vědět, abychom tě mohli vyzvednout.“

Mia sebou cukla a byla ráda, že ji mamka nemůže vidět. Neměla ponětí, jak bude na Floridu cestovat a celý týden byla tak zaneprázdněná prací, že se Koruma zapomněla na podrobnosti jejich cesty zeptat.

„Jsem jako náhradník na let zítra brzy ráno“, lhala Mia a vnitřně se otřásla kvůli další lži, kterou musela říct svým rodičům.

„Ale je možné, že poletím až odpoledne, takže ti to opravdu nemohu říct. Nedělejte si starosti – profesor mi pronajal auto, takže mě nebudete muset vyzvedávat.“

„Oukej, drahoušku“, řekla její matka a zněla překvapeně. „Jestli si jsi jistá… Ale nám to opravdu nevadí. Poletíš do Orlanda nebo do Jacksonville?“

„Orlando“, odpověděla jí Mia. To znělo věrohodněji.

***

Ve čtvrtek večer, v noci před jejím odletem na Floridu, bylo ještě v plánu jít na oslavu. Korumova sestřenice Leeta měla sedm a čtyřicetileté výročí se svým životním partnerem – což bylo v krinarské společnosti důležitým životním mezníkem. V přepočtu na zemský čas to bylo spíš padesát let, protože Krina se otáčela kolem svého slunce o trochu pomaleji než Země.

Byl to Miina první veřejná událost v Lenkardě.

„My nemáme sňatky jako vy“, vysvětloval jí Korum a přihlížel, jak si obléká překrásné šaty, které pro ni vytvořil.

„Ale když chce pár vstoupit ve vážný svazek, tak pronesou slib, který se zdokumentuje nahrávkou. Ale to je věc jen mezi nimi dvěma. Není žádná oslava nebo tak něco a jejich svazek není před uplynutím těchto sedm a čtyřiceti let uznán jako stálý…“

„Proč sedm a čtyřicet?“, zeptala se Mia zvědavě a vklouzla do lesklých sandálků, které se skvěle hodily k třpytivé látce jejích šatů. Šaty byly obtažené a zdůrazňovaly každou křivku jejího těla. Kromě toho byly díky velmi hlubokému výstřihu na zádech neuvěřitelně sexy. Kolem krku měla Korumův náhrdelník a na vlasech stříbrný šperk připomínající síť, která přidržovala její vlasy nahoře. Vypadala tak dobře, jak nejlíp mohla a byla ráda, že si Leeta udělala čas a poslala jí jasné pokyny, co si má vzít na sebe. Korum na tom trval, aby měli jistotu, že se bude Mia na své první party v Lenkardě cítit pohodlně.

„Je to počet let, který představuje něco významného. Je to docela velké primární číslo a mnoho historicky významných události se stalo v letopočtu končící na sedm a čtyřicet. Kromě toho se to považuje za dostatečně dlouhou dobu, aby pár zjistil, jestli je jejich vztah vážný nebo ne. Před oslavou sedmačtyřicítky je jednoduché vztah ukončit; ale událost, které se dnes zúčastníme, spojení stvrdí napořád. Poté by pár, jejichž vztah by ztroskotal, ztratil ve společnosti úctu. Pokud by partner toho druhého podvedl nebo udělal něco jiného, co by vedlo ke konci vztahu, tak by jeho vážnost utrpěla samozřejmě víc než toho nevinného.“

„Takže rozvody u Krinarů skoro nejsou?“

Korum přikývl a ladně se zvedl z postele, na které právě seděl. Na sobě měl úzké, bílé kalhoty, které byly zastrčené ve vysokých botách a bílou košili bez rukávů, která byla z pevného, strukturovaného materiálu. Očividně se jednalo o tradiční krinarské oblečení pro tuto příležitost a vypadal v něm prostě nádherně.

„Ano, rozchody – nebo zrušení spojení – jsou vzácné. Ale dlouhodobé vztahy také. Mnoho Krinarů nenalezne žádnou osobu, se kterou by chtěli být stovky nebo tisíce let a ostatní se nevážou z dalších důvodů. Jak vidíš, tak je pro nás oslava sedm a čtyřicátého výročí důležitá událost a zúčastní se ho mnoho lidí. Nesmíme přijít pozdě.“

„Samozřejmě, že ne“, řekla Mia a následovala ho ke dveřím ložnice.

Opustili dům jako vždy a nastoupili do gondoly, kterou měl Korum připravenou k odletu. K oslavě mělo dojít zde v Lenkardě, ale příliš daleko od jejich domu, než aby mohli jít pěšky. Za poslední dva týdny se Mia naučila, že se Krinar pohybují pouze dvěma způsoby – pěšky nebo v těchto malých létajících objektech. Neexistovala tu žádná auta nebo jiné transportní prostředky, které by se pohybovaly po zemi.

Mia se posadila na inteligentní sedátko a užívala si pohodlí cesty. I když už bylo skoro deset hodin večer a měla za sebou dlouhý den v laborce, strašně se na oslavu těšila. Nohou poklepávala o podlahu a sledovala, jak se loď zvedá a okamžitě rychle vystřeluje směrem k centru sídliště.

O minutu později přistáli před budovou, kterou Mia ještě nikdy neviděla. Místo toho, aby stála na zemi, tak se vznášela pár metrů nad korunami stromů. Jednu z jejích stěn spojoval se zemí dlouhý můstek.

„To je hala na oslavy“, vysvětlil jí Korum, když vystoupili z létajícího objektu a vydali se po cestě k působivé stavbě. Celá budova vypadala, že je asi dvacet poschodí vysoká a měla rozměry celého bloku domů. Mia se divila, že si jí nevšimla už před tím na virtuální mapě Lenkardy.

„Stojí tu ta budova pořád?“, zeptala se, zatímco kolem nich přistávaly další a další lodě, ze kterých vystupovaly stovky Krinarů.

„Ne“, odvětil Korum a vedl ji, aniž by si všímal zírajících pohledů jejich směrem, k budově. „Byla vytvořena speciálně pro tuto příležitost a poté bude opět rozložena. Na Krině jsou mnohem větší haly, které tam stojí napořád, ale zde na Zemi je nás tak málo, že se nevyplatí nechávat tu stát tak obrovskou budovu. Oslava sedm a čtyřicátého výročí je jedna z mála událostí, při které se shromáždí celé obyvatelstvo na Zemi. Kromě nich se toho zúčastní virtuálně i obyvatelé Kriny.“

Kompletní krinarské obyvatelstvo na Zemi? Všech padesát tisíc? Mia zřejmě důležitost celé událostí podcenila. Když vstoupili do budovy, nervózně se držela Korumovy paže.

Hluk, který tam panoval, byl ohlušující. Vypadalo to, že se tam už shromáždily tisíce a Mia nemohla odtrhnout zrak od těch dech beroucích bytostí kolem ní. Ženy měly na sobě lesklé, světlé šaty, které se podobaly těm, co měla na sobě Mia, zatímco šaty mužů bylo stejné jako Korumovy. Ale čeho si Mia všimla, bylo, že dokonce i nejmenší ze všech krinarských žen byla nejméně o deset centimetrů vyšší než ona, takže si přála, aby měla na sobě vysoké podpatky. Budova sama o sobě byla překrásně vyzdobená květinami a lesklými prvky. Stěny nebyly průhledné, jak bylo obvyklé u krinarských budov, ale místo toho to vypadalo, jakoby všechno reflektovaly, takže díky tomu hala působila, že je ještě větší.

Stejně jako v jídelní hale na ně všichni Krinar zírali. Mia přemýšlela, jestli to bylo tím, že ještě tolik lidí neviděli – což bylo nepravděpodobné, když zvážila, že žili na Zemi – nebo protože byli překvapení vidět Koruma s charlem. Rozhodla se pro tu druhou možnost. Pravděpodobně to byl pro ně šok vidět člena Rady v doprovodu lidské dívky.

Když si klestili cestu skrz dav, Korum jí majetnicky položil ruku na záda a přitáhl si ji blíž k sobě. Mia se během posledních dvou týdnů naučila, že pro Krinary to představuje obrovskou urážku, když se muž dotkne ženy jiného, ať už jeho partnerky nebo charla. To byl zvláštní pozůstatek jejich teritoriálních kořenů. Krinar byli velmi otevření, co se týkalo sexu, a krinarské ženy měly v jejich společnosti stejná práva a svobodu jako muži. Ale jakmile byli v oficiálním svazku, tak nebylo mužům dovoleno bez explicitního souhlasu cherena nebo partnera se ženy dotýkat. V některých případech by mohlo porušení tohoto pravidla vést dokonce i k boji v aréně.

Korum byl v tomto bodě obzvlášť citlivý. Když ji druhý den v laborce vyzvedával, málem vyletěl z kůže, když uviděl, jak se Adam přes ni naklání, aby jí pomohl s obsluhou jednoho testovacího přístroje. Na Miu udělala dojem Adamova uvolněnost, protože místo aby ho zastrašil Korumův vztek, tak mu klidně vysvětlil, že Mie pouze pomáhal při práci, aniž by na ni sáhl. Naštěstí neudělal Korum nic, než že na něj zuřivě hleděl – Mia by nenáviděla, kdyby došlo k tělesnému střetu. Přesto byl Adam po této konfrontaci mnohem opatrnější, co se jí týkalo a vždycky udržoval nejméně půlmetrový odstup. Nechtěl, aby po něm šel žárlivý cheren, jak jí se smíchem vysvětloval.

A i teď ji držel Korum blízko u sebe, když procházeli středem obrovské haly – jen aby se náhodou nedotkla nějakého jiného muže, pomyslela si Mie otráveně.

Když došli k centru sálu, všimla si Mia vznášející se platformy, na které stál pár Krinarů. Poznala tmavě rudé vlasy Korumovy sestřenice, o jejíž oslavu se jednalo. Ta barva byla pro Krinar tak nezvyklá, že by Miu zajímalo, jestli byly pravé nebo obarvené. Leetin partner vypadal stejně úchvatně jako ona – vysoký, svalnatý a s typicky černými vlasy. Oba byli oblečeni do nezvyklých, bledě mátově zelených šatů a stáli úplně bez pohybu naproti sobě.

Kolem platformy byly seřazeny stovky vznášejících se sedadel a Korum je vedl přímo k první řadě. Jako příbuzný a člen Rady zřejmě dostal nejlepší místa.

Mia se rozhlédla a uviděla o pár řad za nimi známou tvář. Zvedla ruku, mávla na Delii a usmála se, když Arusův charl její pozdrav opětoval. Korum, zvědavý, komu Mia věnuje takovou pozornost, se také otočil, a když uviděl Aruse, chladně mu pokynul. Druhý člen Rady mu na pozdrav odpověděl stejným způsobem. Očividně se politické napětí mezi nimi od jejich posledního setkání, nezmenšilo.

„A co se stane teď?“, zeptala se Mia a sledovala, jak do budovy proudí stále více Krinarů. Nebyla si jistá, jestli už jich bylo padesát tisíc, ale rozhodně to vypadalo na vysoký počet.

„Za pár minut se spojí, a poté se bude celou noc oslavovat a tančit“, řekl Korum a v očích se mu objevil šelmovský úsměv.

To normálně znamenalo, že měl něco za lubem. „Co tím myslíš, spojí se?“, zeptala se Mia opatrně. Její myšlenky začaly klouzat podivným směrem.

Rty se mu zformovaly do líného úsměvu a na levé tváři se mu objevil jeho ďolíček. „Přesně to, co si myslíš, drahoušku. Budou se milovat před očima všech a tak se spojí dle tradic našich předků.“

„Budou mít sex před všemi těmi lidmi?“

Musela být úplně rudá, protože Korum vybuchl smíchy. „Ano, miláčku. Ale nedělej si starosti, ten oděv, co mají na sobě, je navržený speciálně pro tuto příležitost tak, aby jim poskytl potřebné soukromí. Tvá cudnost nebude zraněna.“

„O mou cudnost tu nejde“, zasyčela Mia a věděla, že zřejmě všichni Krinar okolo, jejich rozhovor vyslechli. Stejně jako legendární upíři měli Krinar mnohem lepší smysly, než lidé. Měli lepší sluch, lépe viděli a také měli velmi citlivý čich – všechny praktické atributy lovce.

„Ne?“, dobíral si ji a zvedl ruku, aby ji pohladil po tváři. „Ty jsi na veřejné orgie zvyklá?“

Mia jeho ruku odsunula a byla rozhodnutá věnovat svou pozornost páru na pódiu. Někdy si ji Korum dobíral, miloval si s ní hrát a vyprávěl jí všelijaké necudné věci, jen kvůli tomu, aby zčervenala. Mia nebyla prudérní, ale proti přirozené reakci své kůže nemohla nic dělat – a on se tím úžasně bavil.

V té chvíli se v hale setmělo a hluk davu okamžitě utichl. Objevilo se jemné světlo, které osvětlovalo výhradně platformu. Bylo to něco jako pódium, jak si Mia všimla a při pomyšlení, co bude následovat, se jí udělalo horko. Považovala krinarskou společnost za dost rozporuplnou; zatímco se jejich věda a technologie vyvíjela dopředu neskutečnou rychlostí, současně udržovali pár tradic a zvyků – jako například boje v aréně a teď tento rituál spojení –, které byly skoro barbarské.

Sálem se ozvala zvláštní hudba, která se nepodobala ničemu, co kdy Mia slyšela. Melodie byla zvučná a působivá, rytmus byl pravidelný i nepravidelný, což způsobilo, že se Mia na svém sedadle zavrtěla. Nebyla to taneční hudba, ale měla v sobě něco nepopsatelně smyslného. Pár tónů a měla pocit, jako by ji laskaly na kůži. Neměla ponětí, na jaké nástroje se hrálo, ale musela uznat, že celkový dojem byl překrásný. Korum už jí párkrát nějakou krinarskou hudbu přehrál, ale přišla jí dost neobvyklá – ale byla úplně jiná, než tady ta melodie.

„To je tradiční píseň spojení“, zašeptal jí Korum do ucha. „Je to jedna z našich nejstarších melodií – je více než miliardu let stará.“

„Je neuvěřitelná“, zašeptala Mia v odpověď a cítila, jak se jí staví chloupky na krku, když se tempo začalo zvyšovat.

Pár – který dosud stál na pódiu zcela bez pohnutí – přistoupil k sobě. Leeta a její partner pozvedli ruce, přiložili k sobě zrcadlově dlaně a oděv, který měli na sobě, vypadal, jakoby se začal roztahovat, až se z něj stal něco jako stan. Teď byly vidět už jen jejich hlavy a výraz na jejich tvářích byl klidný, jakoby nedělali něco tak intimního před padesáti tisíci diváky.

Když hudba pokračovala, začal Leetin partner hovořit a jeho hlas se ozýval celým sálem: „Posledních sedm a čtyřicet let jsi byla mou průvodkyní, mou láskou, mým životem. Bez tebe nemá má budoucnost žádný smysl. Jsi vzduch, který dýchám, voda, kterou piji, jídlo, kterým se živím. Jsi mou součástí a vždy budeš mou součástí.“

Zmlkl a Mia zamrkala, aby vyhnala náhlou vlhkost z očí. I když byla jeho slova jednoduchá, mluvila za vše. Mia nemohla jinak, než Leetě závidět, že očividně našla někoho, kdo ji miloval nade vše.

Leeta promluvila jako další. „Jsi můj partner, má láska, můj život.“, pronesla slavnostně. „Bez tebe nemá má budoucnost žádný smysl. Jsi vzduch, který dýchám, voda, kterou piji, jídlo, kterým se živím. Jsi mou součástí a vždy budeš mou součástí. Strávím s tebou dalších sedm a čtyřicet let, které budou následovat po dalších sedm a čtyřiceti letech, až na věčnost.“

Zmlkla a poté promluvili společně. „Jsme spojeni“, řekli a jejich hlas rezonoval sálem.

Hudba na moment ztichla a poté se znovu rozezněla, ale tentokrát byla hlubší a ještě smyslnější. Mia ke svému překvapení cítila, jak je vzrušená, puls se jí zrychluje a v podbřišku se jí při těch nezvyklých, ale melodických tónech stahují vnitřní svaly. Nikdy by si nedokázala představit, že by ji mohla hudba takto ovlivnit.

A očividně nebyla jediná. Atmosféra v publiku se začala měnit a Mia ucítila ve vzduchu napětí. Na stehno se jí položila teplá, mužská ruka a lehce ji začala hladit. Mia otočila hlavu a uviděla, že na ni Korum hledí důvěrně známým zlatavým pohledem. Korumovy rty vytvořily slova: „A teď začne ta zábavná část“, a Mia opět ve tváři zrudla.

Nenápadně se rozhlédla a uviděla, že ostatní diváci zírají na pódium se zasněnými výrazy ve tváři.

Mezitím se pár na platformě přiblížil až úplně k sobě. I když Mia nemohla jejich těla vidět, věděla, že teď už se dotýkají. Leetiny oči byly zavřené a měla zrůžovělé tváře. Její partner ztěžka dýchal. Nelíbali se, a ani neměli viditelný tělesný kontakt, ale i tak Mii bušilo srdce, protože věděla, co dělali. Scéna odehrávající se na jevišti, byla tak neuvěřitelně erotická a tato erotika byla zesílena tím, že většinu ponechávala na fantazii diváků.

Mia fascinovaně sledovala pár, neschopná od nich odtrhnout zrak.

***

O pár řad dál pozoroval KRINAR, jak Korumův charl sleduje rituál spojení.

Její malý obličej lehce zčervenal a ústa měla malinko pootevřená. Mohl vidět, jak se jí každým nádechem zvedá hruď a jeho prsty jí chtěly strhnout šaty a odhalit tak jeho pohledu ta perfektně kulatá ňadra s růžovoučkými špičkami.

Za poslední dva týdny se jeho touha změnila v skoro nesnesitelnou posedlost. Kdyby se to celé snažil logicky zanalyzovat, pak by věděl, že to mělo hodně společného s tím, že patřila jeho nepříteli. Nenáviděl Koruma už velmi dlouho a pomyšlení na to, že by mu vzal něco, co miloval, bylo nanejvýš lákavé.

A tohle šlo hlouběji. Všiml si, že na ni neustále myslí, že si představuje, jak se jí dotýká, ochutnává ji… miluje se s ní tak, jak ji viděl na pláži s Korumem. Doteď se mu nepodařilo, shlédnout nahrávku do konce. Vždycky ho přemohla slepá zuřivost a hořká žárlivost, když sledoval svého úhlavního nepřítele, jak si užívá to, co chtěl sám pro sebe.

Byla neuvěřitelně nebezpečná, ta posedlost, kterou cítil. Začínal mít problémy se sebekontrolou, ale on si nemohl dovolit prozradit své opravdové pocity. Záleželo na tom příliš mnoho, než aby všechno riskoval pro jednu lidskou dívku, a bylo jedno, jak moc po jejím jemném, drobném těle toužil.