WOW - 7. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Karen měla pravdu -  naprostou.

Jakmile ho Dino dostal, jeden polibek nebyl dost. Jeden polibek se změnil na dva a pak na tři. Dřív, než si uvědomil, co se stalo, ji vytáhl z barové stoličky a usadil ji do svého klína, kdy si mohl dopít své pivo, zatímco ji svou rukou pod sukní jejích šatů pevně svíral za vnitřní stranu stehna.

Pomyslel si, že by se možná měli vydat k ní domů.

Jeho byt byl až příliš daleko.

Ale hotel by na noc fungoval taky v pohodě.

Sakra.

Nedostali se ani z parkoviště.

Dino s uchechtnutím dopadl na zadní sedadla svého auta, zatímco Karen mu už obkročmo lezla do klína. Se zavřenými dveřmi, tmavě tónovanými skly a autem zaparkovaným v rohu parkoviště, kde bylo díky tomu skryté ve stínech, nedokázal najít jediný důvod, proč ne.

To pro něj bylo v pohodě.

Zadní sedadla nebyla příliš velká, takže ani neměl příliš prostoru pro pohyb. Díky tomu, když se natáhl po Karen, bylo pár jeho prvních pohybů váhavých a ztuhlých.

Nebo to možná bylo díky tomu, že od doby, kdy byl v takovéto situaci, uplynula už nějaká doba.

Kdyby Dino chtěl, měl k sexu spoustu možností. Pokud přišla příležitost, kdy cítil, že to potřeboval, jednal podle toho a bylo to. Málokdy se vůbec obtěžoval s tím, aby se na jména oněch žen zeptal. Šel do toho vždy s nulovým očekáváním, a stejně tak i jeho partnerka na danou noc.

Karen nebyla stejná.

Vůbec ne.

Také neměla jeho váhavost.

„Dino,“ řekla Karen a pohnula se na jeho klíně takovým způsobem, že ho to skoro přimělo zasténat. „Právě teď o tomhle příliš nepřemýšlej.“

„To můžu.“

Byl si jistý, že mohl.

Mezi jejími horkými a štíhlými stehny cítil měkkou bavlnu. Vnímal, jak se dotýká tvrdé délky jeho erekce. Její ruce našly jeho tvář a přiměla ho, aby se na ni podíval. Viděl ji zamženě - nádherné hnědé oči a růžové rty. A pak už během okamžiku byly její rty na jeho, pohybovaly se a tály, pootevřely se jen tolik, aby umožnily jeho jazyku vklouznout dovnitř a najít tu chuť a horko, o kterém přemýšlel už dřív.

Bylo to tak dobré, jak čekal, ne-li ještě lepší.

Karen stehna se kolem Dinovo pasu ještě víc sevřela. Svými nehty přejela přes strniště na jeho bradě a zaklonila přitom hlavu, díky čemuž mu poskytla přístup k jemnému místu na svém krku. Po jeho lehkém kousnutí, zůstala jen slastná bolest, a následoval ten nejšťastnější tichý povzdech, kterým se jí ulevilo.

To malé množství úzkosti, které cítil, se rozplynulo.

Kontrola, které se držel, byla pryč.

Někde hluboko v jeho krvi se objevila touha cítit něco jiného než černou nicotu. Každým úderem srdce ta touha bušila ještě silněji. Bylo pro něj tak neobvyklé dostat se do tohoto bodu, kdy přistihl sám sebe uprostřed této akce - popadnout její šaty do pěsti a trhnutím jí je zvednout, aby získal víc kůže a víc toho, co mohl cítit a chutnat.

Ale s Karen to chtěl. Chtěl vidět její kůži a zjistit, zda by její křivky padly přesně do jeho rukou, ach bože, možná by z ní mohl získat i další z těch vábivých vzdechů.

Netrvalo dlouho a Karen byla přesně v tom stavu, v jakém ji Dino chtěl – nahá, v jeho klíně, a naprosto volná pro jeho průzkum. Každým dotekem svého palce po její úžasné kůži si vysloužil ty nejsladší zvuky. Rukama vyjel výš, k jejímu hrdlu. Svými prsty obkroužil její krk, čímž ji přiměl syčivě se nadechnout. Oči se jí se zachvěním zavřely.

Stále to však bylo místo mezi jejími stehny, kde chtěl být nejvíce. Jednu ruku držel na jejím hrdle, cítil, jak se mu prsty zamotaly do pramenů jejích vlasů. Druhou rukou sklouzl níž. Když se jeho ruka konečně dostala až k jejímu pohlaví, celým Kareniným tělem, od hlavy až po nohy, projelo zachvění. Konečky prstů se setkaly s její horkou vlhkostí, jemnost jejího pohlaví útočila na jeho ruku, aby chtěla najít více.

Zjistil, že nebyla plachá.

Ne, když do ní zajel dvěma prsty, a ona mu v tom nijak nebránila tím, že by se natáhla dolů, aby jeho zápěstí zastavila a zadržela ho tak. Ani na okamžik se nebránila.

Vůbec mu to nevadilo.

Palcem přejel po uzlíčku jejího klitorisu. Pohledem zajel nahoru a přistihl Karen u toho, jak ho s pootevřenými rty a jasně zářícím očekáváním sledovala.

Byl by ochotný vsadit se, že když vyvrcholí, je nádherná.

V tomto okamžiku to bylo to jediné, co chtěl skutečně vidět.

„Do toho - dovol mi, abych to měl,“ řekl Dino, kterého samotného překvapilo, jak byla jeho slova chraplavá.

Jeho požadavek byl přerušovaný dalším pohybem jeho prstů. Přitom palcem kroužil po jejím pulzujícím klitorisu. Pod jeho dotekem se třásla, boky přirážela vůči jeho ruce a rty měla nasáté mezi zuby. Stěny jejího pohlaví svíraly jeho prsty ještě pevněji.

Dino si rychle uvědomil, že tohle se pro něj stane návykovým pohledem – mít ji takhle otevřenou, pozorovat ji, jak je do toho všeho tak pohroužena.

Nebyl připravený uvažovat o tom na dlouho, ale líbilo se mu to.

„Sakra,“ vydechla Karen.

Její měkký výkřik následovalo další kolo chvění, které se plazilo po celém jejím těle, zatímco se její kočička tvrdě stahovala kolem jeho prstů. Když se udělala, jeho jméno vycházející z jejích úst bylo hlasité a znělo vášnivě. Dino měl pravdu. Když se udělala, byla nádherná.

Zrudlá, ztracená a volná.

Jen velice málo věcí se s tím dalo srovnat, pomyslel si.

Teprve poté, co se uklidnila, vytáhl z jejího těla prsty a začal šátrat po balíčku kondomu, o kterém věděl, že by měl být v přihrádce palubní desky jeho auta. Když se naklonil mezi sedadla, rychle našel kondom a pak si ji znovu usadil na sebe, Kareniny prsty přejely po jeho krku.

Poté už neztrácel žádný čas, líbal ji tvrdě a hluboce, zatímco její prsty pracovaly na knoflících jeho košile, aby ji otevřely, a aby se jeho kalhoty dostala dolů natolik, aby se jimi protlačil jeho penis. Karen odtáhla ruku jen na tak dlouho, než z jeho sevření popadla kondom, otevřela fólii balíčku a pak nasadila latex  na celou jeho délku. Pak už byla její ústa zpátky na něm.

Měkkost a teplo jejích úst nádherně doplňovala saténové teplo její kočičky, když se o něj znovu otřela. Dino už neztrácel čas škádlením, od toho okamžiku, kdy se udělala pod jeho rukou, bylo jeho jediným zájmem se dostat rychle do ní.

Dino Karen pevně popadl kolem pasu, zvedl ji jen natolik, aby ji dostal do pozice, ve které ji potřeboval a pak ji jediným tahem stáhl dolů. Ten pohyb byl tvrdý -  rychlý - ale nevypadalo, že by jí to vadilo. Zatímco do jejího svírajícího se pohlaví vklouzl, hlava jí spadla dozadu a  přes ramena se jí rozlily vlny jejích karamelově zbarvených vlasů.

„Bože, jo,“ zamumlala Karen.

Dino v ocenění její reakce dokázal jen zasténat.

Byla mu pohodlně všude kolem - kluzká a svírala ho na všech správných místech. Když se nad ním zvedla a znovu na něj celá klesla, srdce mu bušilo jako o závod, plíce ho při každém dalším výdechu bolely.

Byl víc než ochotný dovolit jí řídit tempo, i kdyby jen proto, že nedokázal myslet na nic jiného, než vůni sexu v autě a krásné stvoření, které pracovalo nad ním.

„Tam, bože, jo... přesně tam,“ řekla Karen a mezi zuby si zachytila svůj spodní ret.

Když stisk svých zubů uvolnila, Dino to zarudlé, nateklé místečko políbil. „Zatraceně nádherná.“

Nebyl velkým mluvkou, aby s tím začal právě teď, a při sexu byl ochotný mluvit ještě méně. Ale nemohl si pomoct, a musel jí říct, jak vypadala.

To, že chtěl její zvuky.

To, že byla cítit tak zatraceně skvěle.

Stačilo jen pár trhavých tahů a Karen vyvrcholila. Okamžik poté ji následoval i Dino. Zatímco se vyprázdnil do latexu, vzrušení se mu rozběhlo z koulí přímo do páteře.

Dřív, než byl hotov, chtěl jí ještě víc.

*******

„Dvě kávy,“ pronesl Dino svou objednávku.

Dino tiskl ruku k jejímu kříži a Karen dodala. „Do mé prosím dva cukry a smetanu.“

„Pro mě naopak černou.“

Barista se s přikývnutím otočil, aby objednávku připravil.

„Jo, a dva třešňové croissanty,“ dodala Karen.

„Snažíš se, abych získal cukrovku,“ zamumlal Dino.

Karen se široce usmála. „Nepředstírej, že nemáš chuť na sladké, Dino. Vzpomínám si na koblihy a koláče, které sis s mou kávou nosil, díky.“

Dostala ho.

„A dva croissanty,“ řekl Dino baristovi.

Dohadovat se s  Karen nemělo smysl.

Kromě toho byl zastraceně hladový. Strávil noc – šťastný - s Karen po svém boku.

Jezdili po Chicagu, mluvili, protože mu to tak připadalo v pořádku a líbilo se mu poslouchat, jak mluvila, ale také proto, že nebyl zcela připraven ukončit jejich společný čas.

Teprve, když konečně začalo vycházet slunce, si uvědomil, že bylo ráno.

Bylo to šílené.

Dokonalé, ale šílené.

„Děkuji,“ řekla Karen, čímž vytrhla Dina z jeho myšlenek.

Jejich objednávka byla připravena a čekala na ně na pultě.

Jak snadné pro něj bylo v přítomnosti Karen ztratit pojem o čase.

I kdyby jen na pár minut.

„Včera v noci jsem to neřekl, ale děkuji,“ řekl Dino najednou, když si vzal do rukou kávy a otočil se zády k pultu. „Vážím si toho.“

Karen se na něj se zamrkáním podívala a usmála se tím nejpodivnějším způsobem. Pokrčila rameny ukrytými pod jeho sakem, nevzala si s sebou kabát, a on nechtěl dopustit, že by jí byla zima. Skoro se zdálo, jako by ji jeho sako celou spolklo, a teprve tehdy si uvědomil, jak malá vedle něj vypadala.

Líbilo se mu to až moc. Svým způsobem s ním byla v naprostém bezpečí. Když byla přitulena k jeho boku tak, jak právě byla, rozhodně vypadala šťastně.

„Ty mi děkuješ,“ odpověděla Karen, když vklouzla do boxu vedle něj. „Za co, že jsem tě ošukala na zadním sedadle auta?“

Smích, který se vydral z jeho hrudi, mu přišel téměř cizí. Tak silně se už hodně dlouho nesmál, přišlo mu to dobré, ale i podivné. Ve skutečnosti se vlastně tak moc smál nedávno - minulou noc s Karen. To bylo jen díky ní, že se tak cítil... jinak; že mu přišlo v pořádku smát se. Karen mu podala croissanty, které držela, a její úsměv se ještě zvětšil. „Když se směješ, Dino, jsi velice pohledný.“

No, tohle neočekával.

„Nedělám to často,“ připustil.

„Měl bys to dělat častěji.“

U ní vůbec pochyboval, že by mu v tom dala příliš na výběr.

Překvapivě mu to nevadilo.

Zatímco Karen popíjela svou kávu, přesunula se k jeho boku blíž a dovolila, aby ji objal rukou kolem pasu. Bylo těžké ignorovat, jak jeho smích přitáhl pozornost několika lidí v malém obchodě s kávou, ale díky její blízkosti to pro něj bylo snazší.

Mohl se soustředit na ni, ne na ně.

Celý Dinův život byl pokusem držet se mimo výsluní pozornosti.

„Ne za minulou noc,“ řekl Dino s tichým zasmáním.

„Ale rozhodně budeme pracovat na jejím zopakování.“ Karen na něj mrkla a rty se jí kolem kraje šálku kávy zkroutily do smyslného úsměvu. „Správně?“

Jak by na to mohl říct ne?

„Zatraceně jo.“

Karen do něj šťouchla paží. „Do toho - poděkoval jsi mi.“

„Ano.“ Dino si odkašlal a poprvé od okamžiku, kdy se upravili a ze zadních sedadel jeho auta vlezli zpátky na přední, se cítil trapně. „Za mámin hrob. Řekla jsi, že ses tam vrátila, a já ti za to děkuji.“

Sklopila oči, její úsměv povadl. „Vetřela jsem se ti do tvého prostoru. Cítila jsem se špatně, že ses nechtěl vrátit.“

„To byl ten problém,“ zamumlal Dino.

„Cože?“

„Ten problém - já se chtěl vrátit. Doufal jsem, že bys tam mohla být.“

Karen svraštila obočí. „Ale neudělal jsi to.“

„Ne,“ zopakoval.

Karen na něj netlačila, aby zjistila proč.

Dino za to byl vděčný.

Nebyl si zcela jistý, jestli by v případě, že by se zeptala, by jí to dokázal pořádně vysvětlit, či zda by to ona vůbec dokázala pochopit.

To mu znovu připomnělo, že jeho život byl naprostý zmatek.

Dino neměl ani ponětí, co vůbec udělá s tím, že tam s Karen byl.

Kromě toho, že se mu to líbilo.

Takže zatraceně dobře věděl, že to v dohledné době neskončí.