WOW - 12. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Domovem bosse chicagské mafie - Terrance Trentini - byla rozlehlá usedlost se dvěma křídly, vybudovaná na pozemku, který byl dokonale udržován a neustále sledován. Ať už tam byl Dino na své první či padesáté návštěvě, když tam jen tak stál na příjezdové cestě, stále se tam cítil jako brouk pod mikroskopem.

Vypadalo to, že usedlost byla zevnitř i z venku rozsvícena jiskřícími světly, která měla pomoci k oslavě události.

Něčí narozeniny, jak Dino věděl.

Pravděpodobně jedné z Terranceho vnuček.

Když mu Ben zavolal a předal pozvání, které se však mnohem spíše podobalo příkazu, nevěnoval té příležitosti příliš mnoho pozornosti. Přivezl s sebou obecné blahopřání k narozeninám, do kterého zastrčil peníze a dole načmáral svůj podpis. To by mělo stačit.

Vnitřek usedlosti byl vyzdobený v zlatých, černých a růžových barvách, což utvrdilo Dinovo přesvědčení, že oslava měla něco společného s jednou z dívek Trentini. Choval se naprosto vhodně, což znamenalo během toho, jak mířil ke stolu, aby přidal svůj dárek obrovské hromadě dalších dárků, pozdravit kohokoli viděl.

Tohle místo bylo plné lidí z chicagské mafie.

Bylo také tím posledním místem, na kterém Dino chtěl být.

Dino si našel tichý kout daleko od většiny hostů, kteří si povídali, a snažil se držet těm lidem z cesty. Díky drinku v ruce to bylo snazší, takže když ho míjela servírka s tácem sklenic plných whisky, Dino si jednu z nich popadl a jediným douškem vypil víc než polovinu jejího obsahu.

To, jak mu alkohol hořel v hrdle, byl nebeský pocit.

Pozoroval hosty, jak se navzájem mísili, a přál si, aby byl daleko na druhé straně města v tichém bytě s hnědookou dívkou, které se nějak podařilo, aby se s ní cítil daleko víc ve své vlastní kůži, než se kdy podařilo těmto lidem.

Když Dino vyrůstal, bylo mu řečeno, že jeho rodinou je chicagská mafie, a že by s ní tak měl zacházet a stejně tak ji i chránit. Tenhle sentiment nikdy nechápal.

Jak by mohl, když to vypadalo, že to jediné, co kdy mafie pro Dina udělala - nebo ve skutečnosti dokonce i pro jeho sourozence – bylo to, že jim ublížila?

Zavraždila jeho rodiče...

Nechala je jako sirotky...

Předstírala, že nevěděla, s jakými monstry byly ponecháni...

Bezcitní, kdyby věděli...

Byl to zvláštní způsob pomyšlení – pečovat o tyto lidi, jako by byli jeho rodinou.

„Jsi tady strašně tichý,“ řekl Ben, když se opřel o zeď, čímž napodobil Dinův postoj. „Jen stěží jsem si tě všiml.“

Dino věděl, že se jeho strýc blížil. I kdyby jen díky tomu, že bylo prakticky nemožné nevidět Bena DeLucu v davu, ale on toho muže ignoroval a doufal, že on by ho mohl přehlédnout.

Očividně doufal v příliš mnoho.

„Dávám si něco k pití,“ řekl Dino a zvedl sklenici, aby ukázal pár doušků whisky, které mu ve sklenici zbývaly.

„Je škoda, že tu tvoje sestra chybí,“ přemítal Ben.

Dino odolal nutkání protočit oči. Místo toho se napil, aby v krku znovu ucítil to pálení, které ho umlčí.

„Lily by si to tu užívala,“ pokračoval Ben.

Dino při těch slovech nedokázal zůstat zticha. „Lily by něco takového nenáviděla.“

Ben zvedl obočí. „Být oslavována, ten pocit, že se s ní zachází jako s princeznou?“

„Být ve středu pozornosti.“

Z Benových úst unikl suchý smích.

„Dobře, předpokládám, že by se naučila mít to ráda.“

Dino odvrátil svou tvář, aby skryl zamračení, protože věděl, že to nebyla pravda, nicméně nebyl ochotný dál se s Benem hádat. Bez ohledu na to, co řekl, Ben uvízl v tom, čemu věřil, bylo by zbytečné snažit se to jakkoli změnit.

„Když už mluvíme o Lily,“ pokračoval Ben, očividně nevzrušený nedostatkem Dinovy pozornosti vůči konverzaci, „mluvil jsi s ní?“

„Krátce,“ řekl Dino.

To byla lež.

Za posledních pár měsíců se Lilyiny hovory v podstatě vytratily. I přísun pohlednic, které dřív poslala pokaždé, když přijela na nové místo, se rovněž zminimalizoval z původních tří měsíčně do jedné po pár měsících, pokud měl Dino štěstí. Co se jeho týče, o svou sestru obavy neměl, ale na jisté úrovni mu to vadilo.

Lily odešla z Chicaga proto, že se chtěla dostat pryč. Chtěla odejít od chicagské mafie a lidí, kteří za ní stáli, a nechtěla tu zůstat trčet a žít svůj život ve prospěch rodiny. Toužila žít svůj život podle svojí vlastní volby.

Co se týče chicagské mafie, dlouho vůči ní držela zášť kvůli tomu, že jí vzala mámu a tátu, dokonce i ty ideály, které v sobě jako dítě měla.

Dino chápal, že to pro jeho sestru muselo být bolestivé.

Usoudil - i když mu to Lily sama neřekla - tak poté, co konečně získala jistou svobodu, té zášti, kterou v sobě tak dlouho držela, konečně dovolila narůst. Dokázal si představit, že pro ni bylo snazší ty lidi nenávidět, pokud jí nehleděli přímo do tváře.

Lily by to sama sobě nikdy nepřiznala, ale Dino si byl až příliš dobře vědom toho, co dělala.

Utíkala.

Utíkala před svou minulostí a chicagskou mafií.

Udržovala sama sebe šťastnou tím, že zůstávala pryč.

Nutila sama sebe do trvalé přítomnosti tak, aby se nikdy musela vypořádat s minulostí.

Usoudil, že to nebylo na škodu, že ji za to nemohl vinit.

Lily se nemusela do Chicaga vracet, alespoň ne z Dinova pohledu, a tak ji nechal běžet.

Pro teď.

„A?“ naléhal Ben, čímž Dina donutil vrátit se zpátky do přítomnosti a ke konverzaci, která tu probíhala.

„A co, Bene?“

„Kde byla, když jsi s ní mluvil naposledy?“

Dino zalhal, protože si nemohl vzpomenout. „V malém městečku v Itálii. Než zase pokračovala dál, bydlela tam v rodinném domě.“

„Zábavné.“

Po Dinově páteři přejel pramínek neklidu. „Co?“

„Před pár dny s Lily mluvila Carmela - volala domů, protože se snažila zjistit číslo na Thea,“ uvedl Ben poněkud nepřítomně.

Dino věděl, že Benovo bagatelizující chování byla lež.

„Mohla zavolat mně,“ odpověděl Dino.

To bylo to nejlepší, co dokázal v tuto chvíli vymyslet.

Ben nevypadal, že by na tom záleželo. „V tu dobu byla v Německu.“

Do prdele.

„Řekl jsem: ,v poslední době´.“

„Jak dlouho uplynulo od poslední doby, Dino?“ zeptal se Ben a aniž by dal Dinovi šanci zareagovat, pokračoval dál. „Očividně dost dlouho, že sis ani nevšiml, že tvá sestra změnila zemi. Když na to přišlo, už toho mám docela dost – toho jejího svobodného cestování bez gardedámy. Přiveď ji domů.“

„Bene -“

Jeho strýc se odlepil od stěny a věnoval Dinovi přes rameno chladný pohled, kterým dal najevo, že mezi nimi už nebyl žádný prostor k diskusi. „Přivedeš ji domů, jinak ji donutím vrátit se zpět.“

Ta hrozba zůstala mezi oběma muži těžce viset.

Dino sevřel svou sklenici tak pevně, až se bál, že ji může dlaní rozdrtit.

I tak zůstal stát na svém místě. „Zatím ji domů nepřivedu.“

Ben přimhouřil oči. „Zopakuj to znovu, Dino.“

„Nepotřebuje být tady. Je v pohodě tam, kde je. Nepřivedu ji domů.“

„Jsi si jistý, že tohle je ta cesta, po které se mnou chceš jít?“

Ani v nejmenším.

Dino si byl více než jistý, že tohle pro něj neskončí dobře.

Kdykoli v minulosti odmítl Benovo přání, skoro vždy to pro Dina skončilo poměrně násilně. Zlomenými kostmi. Potlučeným, zkrvaveným tělem. Jeho myslí v troskách, stejně tak jako duševním zdravím.

Byl důvod, proč se Dino vypínal od okolního světa a byl tak často oslabený nočními můrami, které žily v jeho hlavě.

Ben stál za každým tím důvodem.

Strýcovým způsobem, jak zajistit, aby se Dino z první lekce poučil, bylo to, že pokud by příště neuposlechl a neudělal přesně to, co Ben chtěl, tak jeho další lekcí bylo tu poslušnost do Dina vmlátit. Doslova a do písmene.

Dinovi na tom dokonce ani nezáleželo.

Ne teď.

Pokud by výsledek zůstal stejný, byl víc než ochotný přijmout Benovo ponaučení. Lily zůstane tam, kde byla, protože Dino jí to umožní, ať se to Benovi líbí nebo ne. Jeho sestra se nestane potravou pro Benovy hrátky. Vždycky byla volná a v bezpečí před zneužíváním ze strany jejich strýce a tety – a tak dlouho, co do toho bude moci Dino mluvit, volná a v bezpečí zůstane.

Tohle bylo jeho rozhodnutí.

„Dovol, abych ti něco řekl,“ řekl Ben, když se otočil k Dinovi, takže měl přítomný dav lidí za zády.

Dino se odlepil od zdi a zastavil se jen půl stopy od těla svého strýce.

Navzdory svému věku, byl Ben stále ještě díky své výšce a postavě poněkud zastrašujícím mužem. Stačilo, aby se na někoho podíval jeho tmavýma očima a aniž by musel promluvit byť jen jediné slovo, rychle dotyčného přiměl sklapnout. Skoro jako by ten muž dokázal slíbit násilí pouhým pohledem, a Dino věděl, že to, co slíbil, vždycky udělal.

I tak mu to bylo jedno.

V případě, že šlo o toto téma.

Nepohnul se ani o píď.

„Ne, dovol, abych ti něco řekl já,“ odpověděl Dino, aniž by byť jen na okamžik odvrátil zrak od svého strýce. „Co se týče Lily, vím pár věcí. Věcí, kterých si ty nejsi vědom. Jako třeba to, že nebude snadné najít ji, protože nikdy v žádném městě nezůstává příliš dlouho. Nebo to, že ta jediná doba, kdy ji můžeš dostat je, když se zaregistruje její cestovní pas v době, kdy přijede do nové země, protože účty, které jsem jí poskytl, mají sakra málo co do činění s účty, ke kterým máš přístup ty. Což znamená, že se jen málokdy stane, že účty použije, protože má mnohem raději hotovost, a oba víme, jak zasraně těžké je vysledovat hotovost, Bene.“

Benův pohled přímo hořel, ale Dino neustoupil.

Nemohl.

„Nechal jsem ji jít, protože to chtěla, protože si zasloužila užít si svůj čas,“ řekl Dino pevně. Nedovolil, aby se v tónu jeho hlasu objevil byť jen náznak nervozity. Kdyby se to stalo, Ben by to byl schopný objevit a použít to, aby Dinovi nějakým způsobem ublížil. Udělal to už dřív, mnohokrát. Jen velice zřídkakdy to skončilo ve prospěch Dina, ale musel se o to alespoň pokusit. Kvůli Lily. „A až dostatečně užije čas pro sebe, nebo až budu připravený zavolat ji zpátky, pak to prostě udělám. Ale ani o jedinou zkurvenou vteřinu dřív, Bene.“

„To mi zní jako výzva,“ zamumlal Ben.

Dino svíral čelist tak silně, až ho bolela. „Ohledně toho neustoupím.“

„Vypadá to, že v poslední době toho máš spoustu, ohledně čeho neustoupíš, Dino.“

S odpovědí se neobtěžoval.

Nevypadalo, že by na tom Benovi extra záleželo.

„Bez ohledu na to,“ řekl Ben s jednou rukou vysoko zvednutou, jako by celý hovor odmávl. „Připadá mi zajímavé, že jsi zapomněl, co si vysloužíš, když mi odporuješ, Dino. Stále se mi z tebe ještě nepodařilo dostat ten tvůj tvrdohlavý rys?“

Dinovo hrdlo se při té zesílené skryté hrozbě sevřelo. „Vytlučeš ji ze mě.“

Ben se usmál. „Říkej tomu, jak chceš, Dino.“

„Říkám tomu tak, čím to je.“

„Budiž. Skutečností je, že ses to pořád ještě nenaučil.“

Dino se protlačil kolem Bena. Když se pohyboval davem lidí, ta hrozba mu stále visela nad hlavou. V zádech stále ještě cítil Benova slova, která ho kousala a snažila se z něj urvat svůj kus.

Slova nebyla ničím.

Slova neznamenala nic.

Kromě případů, kdy je vyslovil Ben.

Dino vzhledem k množství jizev, které ukrýval pod svým oblečením a bolesti v kostech, které v deštivých dnech cítil, si byl až příliš dobře vědom toho, jak silná dokázala Benova slova být.

Dino ignoroval tváře a ruce, které se ho snažily zapojit do konverzací. Šel dál do přední části usedlosti, kde si z šatny vyzvedl své sako a z kapsy vytáhl klíčky od auta. Právě, když vyšel ze dveří, jeho rameno narazilo do pevného těla.

Dino byl až příliš daleko uvízlý ve své vlastní hlavě, takže se o nic nestaral.

Potřeboval se dostat ven.

Potřeboval se připravit na peklo, které se mu chystalo zkřížit cestu.

Bylo to nevyhnutelné ...

Vždycky přišlo.

„Do prdele, Dino,“ zabručel Theo. „Dívej se, kam jdeš.“

Teprve rozhořčený hlas jeho bratra zastavil Dina na cestě k autu, aby odtamtud zasraně vypadl. Ben by nikdy neudělal něco takového tak veřejným způsobem, který by k němu mohl přitáhnout pozornost. Ne, počkal by, až padne noc, kdy byl Dino sám, a teprve pak by udeřil.

Nebo by poslal někoho, kdo by tu špinavou práci odvedl za něj.

Přesto, když přišlo na Thea, musel zastavit.

Stejně tak, jako Dino chránil svou sestru, chránil i svého bratra.

Tak jako tak se snažil. Tak moc, jak jen mohl. Theo často nevěděl, že to je to, co Dino dělal, ale i to bylo v pořádku.

Dino se otočil tváří tvář ke svému bratrovi a hlídal si svůj výraz tváře. Nechtěl, aby si Theo všiml, že něco bylo špatně, nebo že se něco stalo. Ze svých věcí s Benem chtěl Thea udržet v co největší míře stranou.

Bůh věděl, že i Theo dostal své sračky.

Tím peklem si prošel i on.

„Jestli se Ben zeptá na Lily, nevíš ani jedinou zasranou věc,“ řekl Dino.

Theo svraštil čelo. Dveře usedlosti nechal zavřené, aby jejich hovor nikdo uvnitř neslyšel. „O Lily nic nevím. Nemluvil jsem s ní – sakra, možná celé  měsíce?“

„Chystá se ti zavolat. Nezvedej to. Nezískej informace, které Ben může využít. Když nic nevíš, nemůžeš mu nic říct.“

„Proč -“

„Udělej, co jsem ti řekl.“

Theovy rysy ztvrdly, během mrknutí oka se vrátila jeho rozmrzelost. „Tak jako tak mi nezavolá. Nevím nic, co bych mu mohl říct. Co máš kurva za problém?“

„Celou tuhle zkurvenou rodinu.“

„Cože?“

Dino se nemohl obtěžovat vysvětlit to.

Jeho celý zasraný život byl tím problémem.

Theo by to měl pochopit, ale on nebyl jako Dino. Nikdy nebyl jako jeho bratr.

Dino se o všechny staral, dával na své sourozence pozor a to i v případech, kdy to bylo na úkor jeho vlastního já. Ani jednou neočekával, že by oni dávali pozor na něj.

To byla jeho práce.

„Prostě... udělej to, co jsem ti řekl,“ zopakoval Dino znovu svému bratrovi. „A příští týden se drž s hlavou nízko. Mohl bys využít pauzu, že? Dal jsem toho na tebe hodně. Dej si pauzu.“

To by mohlo udržet Thea mimo nebezpečí.

Jistě.

Za sebou zaslechl Theovo souhlasné potvrzení, ale to už odcházel.