OTB - 5. kapitola

Překlad: Lusesita

Annabella

Něco se změnilo. Většina z hněvu, co jsem viděla pokaždé, když jsem se mu podívala do očí, zmizela. Jeho poloviční úsměv zvýraznil jizvy na tváři. Nachytal mě, jak se na ně dívám a odvrátil se ode mě, abych viděla, jen tu hezkou polovinu tváře.

„Prosím, to nedělej,“ tiše poprosím.

Otočí se, aby na mě viděl. „Dělat co?“

„Neodvracej se ode mě, abych neviděla tvé jizvy.“

Mlčí, jako by uvažoval o mých slovech. Natáhnu ruku a pomalu ho pohladím po tváři. Zavře oči a nakloní hlavu k mému dotyku s bolestným výrazem ve tváři. Nakloním se k němu a letmo ho políbím na tu nejhorší jizvu, cítím, jak se napne a pevně sevře oční víčka. Přeju si, abych mu mohla vrátit sebevědomí. „Nevadí mi, Griffine, a pokud jiným ano, tak je to jejich problém, ne tvůj.“

 Odtáhnu se, abych se mu mohla podívat do očí a ukázat mu tak, že svá slova myslím vážně. Otevře oči a obdaří mě dokonce ještě širším úsměvem, po kterém mi srdce prudce buší a přemýšlím, jaké by to pro něj bylo, kdyby mě políbil. Navzdory tomu, že jsme spolu včera večer a dnes ráno sdíleli tak intimní a fyzický okamžik, ještě mě nepolíbil. Včera večer ve chvíli, než do mě vstoupil, jsem myslela, že se tak stane. Chci ochutnat sama sebe z jeho rtů. Teplo mi stoupá po tvářích a zadívám se mu na rty.

„Můžu tě políbit?“ Vychrlím ze sebe bez dechu. Navzdory mému předchozímu odvážnému chování se pořád cítím nesmělá, když se ho ptám na takovou otázku. Polibek je mnohem intimnější a sblížil by nás mnohem víc. Vidím šok vepsaný v jeho tváři. Nechci v tuto chvíli nic víc, než ho políbit. Prostě je na něm něco zvláštního, co mě k němu přitahuje. Možná jsem dosud kolem sebe neměla moc mužů, ale cítím mezi námi spojení a jiskření. Přemýšlím, jestli je na tom stejně. Hodně lidí se zamilovalo na první pohled. Tak proč bychom nemohli i my?

„Annabello, já –“ Bojím se, že mě odmítne, proto se na něj vrhnu a přitisknu k němu ústa. Měkce zavrčí, přitáhne si mě na klín a převezme kontrolu nad polibkem. Vnikne mi jazykem hluboko do úst, pohlcuje mě, naše zuby se střetnou, dominuje mi. Přitisknu se k jeho teplému, vypracovanému tělu. Zpomalí polibek, jakmile si uvědomí, že se neodtáhnu a něžně prozkoumává má ústa. Nevím, co se mi líbí víc, jestli jeho drsný, dominující polibek, nebo ten něžný a majetnický. Odtáhnu se a políbím ho na začátek jizvy v koutku úst, poté pokračuju a kladu mu polibky po celé její délce až k uchu.

„Myslím si, že jsi krásný Griffine. Schováváš se za hněv a držíš si tak lidi od těla. Prosím, pusť mě dovnitř. Můžeme na tom zapracovat. Mohli bychom být šťastní, pokud to dovolíš.“

Jakmile ta slova opustí moje ústa, Griffin mě zvedne a odnáší z altánu. Polekám se, že mě pustí, okamžitě kolem něj pevně obalím ruce i nohy. Asi teď připomínám opici. Tlumeně se zasměje a skloní hlavu a políbí mě. Ztrácím se v jeho chuti, uvědomím si, že mě pokládá na trávník, usadí se mi mezi nohama, zatímco jeho rty jsou pevně semknuty s mými. Odtáhnu se, abych popadla dech, a on se na mě dívá.

„Zůstaň, Bello, prosím.“ Řekne chraplavě, hlasem plným emocí. „Už nechci být naštvaný. Chci se zahojit a posunout dál. Zůstaneš tady a budeš mě učit? Prosím, nevracej se do agentury. Napravím to. Omlouvám se za to, jak jsem se choval. Zasloužíš si víc. Zasloužíš si všechno. Prosím, nech mě ti dát všechno.“

Svými slovy si ukradl kousek srdce. Oba se musíme uzdravit. Sice každý z jiného důvodu, ale můžeme to udělat společně. Jako odpověď nakloním hlavu a znovu mu nabídnu ústa. Se zasténáním Griffin skloní hlavu a přijme můj polibek. Poprvé od chvíle, kdy jsem přijela do Creston Falls zmizí veškeré mé obavy.

„Anděli,“ vydechne Griffin a okusuje mi lalůček.

Na tváři mě škrábe jeho strniště.

„Mmm, Griffine, prosím,“ zasténám, chci, aby mě ještě políbil, kdekoliv, všude. Potřebuji jeho dotek. Nadzvednu boky a snažím se dosáhnout tření. Vklouzne rukou mezi nás, pohladí mě po stehnu, než zamíří pod šaty a dotkne se mě.

„Koukám, že jsi ráno lhala ohledně těch kalhotek. Nepopichuj mě, Krásko nebo ti příště naplácám na ten tvůj hříšnej zadeček.“ Pokračuje v hlazení mé kundičky přes kalhotky a já začnu zvedat boky proti jeho prstům.

„Jsi bolavá, Anděli?“ Štípne mě do klitorisu, odstrčí mi kalhotky na stranu a vsune do mě prst. „Už ti nikdy nechci znovu ublížit.“

Jsem citlivá, ale je úžasné mít ho znovu v sobě. Vyklenu se k jeho doteku a cítím, jak vlhnu, když mi palcem promne klitoris. „Víc,“ vydechnu a on přidá další prst.

„Bože, jsi tak zasraně mokrá. Sotva jsem se tě dotknul. Je to kvůli mně?“

Pronikne do mě prsty tvrději a začne rychleji třít klitoris.

„Líbí se ti, co dělám, Anděli? Chceš víc? Chceš, abych do tebe zasunul svého velkého, tvrdého ptáka a dal nám to, co oba chceme? Seru na prsty, Bello. Ukaž mi, jak moc chceš, abych ošukal tvoji krásnou, malou kundičku. Ukaž mi, jak moc chceš, abych do tebe zajel svým velkým, tlustým pérem.“ Zavrčí a přejede mi zuby po krku. Nemyslím si, že požaduje odpověď, i tak bych mu ji nebyla schopna dát, i kdybych se snažila.

Jeho slova mě zabíjí. Kdo by tušil, že dokážou tak nažhavit. „Co mi to děláš? Ach Bože. Já… já jen… prosím, Griffine. Prosím…“ Druhou rukou trhne za vršek mých šatů a osvobodí mi prsa. Pod jeho hladovým pohledem mi okamžitě ztuhnou bradavky. Skloní hlavu, olízne mi levou bradavku a posévá ji polibky, než ji vsaje do úst. Každé zatahání, kousnutí a olíznutí směřuje rovnou ke klitorisu a pomalu se ve mně buduje orgasmus. Vím, že tentokrát předčí ten včerejší a strčí ho do kapsy.

„Ještě ne, Anděli. Tentokrát chci, aby ses mi udělala na ptákovi. Chci cítit, jak tvá kundička ze mě vyždímá semeno.“ Zahřmí a odtáhne ruku.

Pospěš si Griffine, prosím. Potřebuju tě.“ Zdá se, že má slova ho přimějí k pohybu. Odtáhne se, rozepne pásek a vytáhne ptáka. „Och Bože.“ Teď, když se naše těla nedotýkají, prohnu se k němu, nemůžu si pomoci, potřebuju znovu na sobě cítit jeho váhu. Potřebuju něco, co by zmírnilo pulzování mezi nohama. Jsem tak blízko.

Griffin rychle a trhaně dýchá. Chytne si ptáka a drsně zapumpuje nahoru a dolu, sklouzne palcem přes hlavičku a rozmaže si po ní preejakulát, když mě hladově sleduje, jak před ním ležím.

„Anděli, vím, že neužíváš antikoncepci. Po včerejší noci bys mohla být těhotná, nebo ne. Mám kondom, jestli ho chceš tentokrát použít.“

„Proč bys ho potřeboval?“ Uvažuju, proč by ho potřeboval. Už brzo budeme manželé. Nepotřebujeme kondomy. Včera večer žádný nepoužil, tak proč by se s ním obtěžoval teď.

Griffin se na mě dlouze, téměř bolestivě dívá. „Nechci tě nutit, Anděli. Je to na tobě, jestli ho chceš použít nebo ne.“

„Budu tvojí ženou, nebo ne?“ Natáhnu se po jeho erekci, ale ucukne.

Na chvíli mě pozoruje a snaží se mě přečíst. „Říkáš mi, že jsi v pohodě s tím, že nepoužijeme ochranu? Budeš riskovat, že otěhotníš? Protože jsem kurva miloval, když jsem v tobě včera byl bez kondomu.“ Vytáhne mi šaty výš a pohladí po břiše.

„Chci všechno Griffine. Chci se zamilovat a mít tvoje děti.“

„Chci být v tobě bez kondomu, naplnit tě semenem a udělat ti dítě, protože ano, budeš mojí ženou.“

Jeho slova vyšlou vlny potěšení po celém mém těle a naplní mě pocitem tepla a míru. Cítím, jak mi pronikají do srdce. Už nejsem sama. Teď mám rodinu.

Griffin se skloní, strhne mi kalhotky a hodí je za sebe. Plazí se nahoru, vezme mě do náručí a skloní ústa k mým. Zaboří mi ruku do vlasů a drsně mě políbí, ovládá mě. Mé zoufalství se stupňuje. Bojuju proti jeho zkoumajícímu jazyku a ústům, což způsobí, že oba zasténáme. Přeruší polibek a vklouzne mi rukou mezi nohy. Griffin vezme do ruky penis, několikrát jím poklepe po klitorisu, než se přesune k mému vchodu, škádlí mě a přivádí tak ještě blíže k vyvrcholení. Kundička se mi leskne potřebou, zvednu boky ve snaze ho dostat hluboko do sebe.

Griffinův obličej je napjatý od sebeovládání, jak bojuje o kontrolu nad touhou. Vidím v jeho očích, jak se mi snaží neublížit, jako to udělal včera večer.

„Vezmi si mě,“ povzbuzuju ho. „Jsem tvoje.“

Na zlomek vteřiny zaváhá. Penisem párkrát vjede mezi moje pysky, aby se navlhčil, než se vrátí k vstupu a pomalu se do mě zatlačí. Vím, že se pořád drží zpátky. Chci ho celého hluboko ve mně. Abychom byli spojeni a vyplnil každou mou část. Odhodlaně uzamknu nohy okolo jeho pasu, zvednu boky, aby se dostal ještě hlouběji. Chci se ho dotýkat po celém těle, ale pořád má na sobě tričko. S frustrovaným zakňouráním se mu snažím roztrhnout oblečení. Griffin chytí obě moje zápěstí a přišpendlí mi je za hlavou a začne tvrdě a rychle přirážet. Předtím, než můžu začít protestovat, že se ho nemůžu dotýkat, přitiskne ústa k mým v tom nejněžnějším a nejláskyplnějším polibku, který jsem zažila. Jemně klouže jazykem v mých ústech, jako by mě uctíval.

Pustí mi zápěstí, přenese váhu na jednu ruku a druhou vklouzne mezi moje nohy, hladí klitoris a pokračuje v hlubokých a tvrdých výpadech.

„Bože, Bello, jsi tak těsná. Tak zatraceně perfektní. Jako bys byla stvořena jen pro mě.“ Zavrčí a zrychlí výpady.

„Ano, pro tebe. Byla jsem stvořena jen pro tebe.“ Přiznání lehce vyklouzne z mých úst. Je to pravda. Ztratí veškerou kontrolu a plnou silou do mě buší.

„Řekni to znovu, Anděli. Řekni, že jsi moje. Že každá tvoje část patří mně. Že chceš, abych vyvrcholil hluboko v tobě a vyplnil každičký centimetr tvé těsné kundičky semenem.“

„Ano, Griffine. Prosím, jsem celá tvoje.“

'Zvíře' je teď pod kontrolou a skutečnost, že jsem to byla já, kdo ho přiměl ztratit kontrolu, způsobí, že mě smete orgasmus jako rozjetý vlak. Sevřu ho v náručí, zakousnu se mu do ramene a ztlumím tak výkřik rozkoše.

„Kurva!“ Zařve, cítím, jak se jeho penis lehce zvětší, zapulzuje, když vystříkne a naplní mě svojí úlevou. „Bože, když se uděláš, jsi neuvěřitelně těsná.“

Povolí mu ruce a spadne na lokty, aby mě nerozdrtil a pomalu, líně mě políbí.

„Budeš moje žena.“ Prohlásí jasně.

Usměju se a přikývnu.

Ještě jednou si nárokuje má ústa, vytáhne se ze mě a já při tom pohybu zasténám, už teď se moje kundička svírá při té ztrátě. Klekne si a zastrčí napůl ztvrdlého ptáka zpátky do kalhot. „Teď jsem tě měl a už tě chci znovu. Nemyslím si, že se tě a tvého těla někdy nabažím.“

Stydím se, když se na mě dívá, jsem prakticky nahá, snažím se sevřít nohy, což je nemožné, když mi stále klečí mezi nohama. Griffin mě chytne za stehna a znovu je úplně rozevře a nenasytně mi zírá na právě ošukanou kundičku.

„Už se přede mnou nikdy nezakrývej,“ přikáže a prstem mi přejede přes záhyby, pak ho zvedne a já vidím, jak se třpytí směsí našeho uvolnění.

„Mohl bych tvoji kundičku sledovat celý den, Bello. Přesně tak by měla vypadat manželčina kočička. Čerstvě ošukaná a mělo by z ní vytékat manželovo semeno.“ Předkloní se a přiblíží se prstem k mým ústům. Vím, co chce, vsaju jeho prst do úst, svůdně kolem něj kroužím jazykem a užívám si chuti našeho společného uvolnění. Zlehka do něj kousnu, když ho vytahuje.

„Anděli, začínám si myslet, že podvádíš.“

Miluju, když mi tak říká. „Proč mi říkáš Anděli?“

„Protože jsi tak zasraně dokonalá a není možnost, že bys jím nebyla.“

O chvíli později uslyším z druhé strany keřů někoho přicházet.

„Šéfe, máte důležitý –“ Loganův hlas pronikne do bubliny dokonalého štěstí. Rychle se posadím a snažím se zakrýt. Griffin si závratnou rychlostí stoupne a přitáhne si k sobě Logana za košili, až mají nosy u sebe. Otočím se k nim zády a zvednu si šaty, abych si zakryla prsa. Naštěstí to vypadá, že vše ostatní je a svém místě.

Uslyším Griffina zavrčet na Logana a otočím se k nim. „Máš štěstí, že ti neutrhnu zkurvenou palici. Bylo by pro tebe lepší, kdybys jí neviděl nahou!“

Logan zvedne ruce ve vzdávajícím se gestu. „Šéfe, přísahám, že jsem nic neviděl.“

„Jestli tě ještě někdy chytnu, že na ní zíráš, tak odtud vypadneš. Rozuměl jsi mi? Ona. Je. Moje. Chápeš to?“

Griffinova reakce je trochu za čárou, ale nemůžu si pomoct, miluju, jak je vůči mně majetnický. Poprvé ve svém životě se cítím zcela v bezpečí. Vzpomínám na dnešní ráno a přikrčím se při pomyšlení, že jsem možná kvůli té snídani vyprovokovala tyhle závody, kdo dočůrá dál. Spěchám k nim a chytnu Griffina za paži, snažím se ho uklidnit.

„Zlato, prosím, byla to jen náhoda. Blbli jsme tu za bílého dne; mohl sem přijít kdokoliv a vidět nás. Nebo si tady normálně užíváš s jinými ženami?“ Našpulím pusu a skloním pohled k zemi, snažím se, aby obrátil svoji pozornost ke mně.

„Samozřejmě, že ne, Anděli.“ Pustí Logana a oběma rukama vezme moji tvář a něžně ji pozvedne, abych se na něj podívala. „Jen s tebou.“

Stoupnu si na špičky a rychle ho políbím. Zdá se, že Griffin nemá v úmyslu náš polibek prohloubit. Logan si odkašle a Griffin znovu zavrčí. Ježíši, myslím, že si Logan přeje umřít. Obrátím pozornost k němu a vidím mu ve tváři zmatení. Hádám, že se takhle Griffin obvykle nechová. Díky tomu se usměju.

„Co je tak důležitého, že tady pořád stojíš, Logane?“ Zeptá se Griffin.

„Omlouvám se, pane, ale máte důležitý hovor, co nemůže počkat.“

„Dobře, vezmu si ho v kanceláři. Doprovodím Bellu zpět do domu, tak jim řekni, ať počkají, nebo že jim zavolám nazpět.“

„Jasně, šéfe,“ souhlasí Logan a běží zpátky k domu.

Griffin se ke mně otočí a podívá se na zem, sehne se, aby vzal mé kalhotky, a dá si je do kapsy. Poté, co jsou bezpečně uklizeny, mě chytne za ruku a táhne zpět k domu. „Nechci, aby ses sem sama znovu vracela, Bello. Mohlo by se ti něco stát.“

„Nebuď hloupý. Byla jsem tu v pohodě. Co by se mi mohlo stát?“ Odpovím a snažím se uvolnit ruku z jeho sevření. Raději bych tady ležela na sluníčku, když bude pracovat. Když jsem ještě žila v Mexiku, nedostala jsem se moc ven. Rodiče mě vždy drželi schovanou.

„Bello, prosím, nebudu schopný udělat žádnou práci, když budu vědět, že jsi venku a potuluješ se všude sama.“ Zastaví se a otočí se ke mně s přísným pohledem.

„Vím, že toho o sobě navzájem ještě moc nevíme, Griffine, ale nedrž mě vevnitř jako v kleci. Byla jsem strašně dlouho zavřená a tady nechci žít stejně. Už nikdy víc.“ Po mých slovech na něm vidím, že se s nimi s obtížemi vyrovnává. Nevím, čeho se tak bojí. Jsme uprostřed ničeho. Netuším, jak by se mi tady venku mohlo něco stát.

„Omlouvám se, Bello, nevím co to se mnou je. Kvůli tobě cítím něco, co jsem ještě necítil a pomyšlení, že bys mi proklouzla, je jednoduše děsivé. Vím, že je to něco, o čem si ještě musíme promluvit, ale prosím, vrať se se mnou pro teď do domu. Vyřeším to a pak tě vezmu kamkoliv budeš chtít. Slibuju. Prosím.“

Zranitelný výraz v jeho tváři mě obměkčí. „Dobře zlato, pokud to pro tebe tolik znamená. Dnes si prohlédnu dům a seznámím se lépe s kuchyní. Miluju vaření a myslím, že nám dneska ukuchtím něco k večeři.“

Vidím, jak napětí opouští jeho tělo a ve tváři se mu mihne úleva, než mě znovu začne táhnout k domu. Možná, že tu nejsem jediná osamělá osoba.