OTB - 4. kapitola

Překlad: Lusesita

Griffin

Sleduji Anabellu, jak opouští pokoj, a nepohnu se, abych ji zastavil. Zastrčím si ptáka do kalhot. Nemám ponětí, odkud se vzal tak silný výstřik, ale všechno mě to zmátlo ještě víc. Ženy, které jsem si najímal od agentury, vždy spěchaly, aby se odtud dostaly co nejdřív hned poté, co jsem je ošukal. Zaplatil jsem si jejich služby na dvacet čtyři hodin, ale nikdy mi nevadilo, když odešli hned poté. Annabella jako jediná, která zůstala přes noc.

Je jediná žena, které jsem dovolil přespat v mém domě a navíc v mé posteli. Nemůžu si pomoct a zavzpomínám na včerejší večer.

Sjedu dolů po dveřích od koupelny a dávám ji chvíli, aby se mohla v klidu vybrečet. Každý vzlyk, jež vychází z jejích úst mě zraňuje a pomalu rozpouští led okolo mého zkamenělého srdce. Přemýšlím, jak ztráta panenství se zvířetem musí být traumatizující. Poté, co se její vzlyky utiší, dojdu pro klíče, které mám v nočním stolku a odemknu dveře. A tady je, leží na rohožce v koupelně svinutá do klubíčka, tiché dýchání jí nadzvedává vlasy, usnula. Opatrně ji vklouznu rukou za záda a druhou pod nohy, přitáhnu si ji k hrudi, líbí se mi, jak se cítím, když ji mám v náručí. Něžně ji zvednu a přenesu do postele.

Položím ji na hedvábná prostěradla a pohledem zachytím zaschlé skvrny od krve na stehnech. Trhnu sebou, s panikou, která mnou projede, si strhnu kalhoty, pohlédnu dolů na svůj penis a i tam uvidím krev.

„Kurva,“ namáhavě dýchám.

Nepoužili jsme kondom. Nebojím se pohlavně přenosných chorob, protože agentura si zakládá na tom, aby byli jejich zaměstnanci i klienti pravidelně testováni. Jsem si jistý, že taky byla na nějaké vstupní kontrole, to je další z pravidel agentury. Takže se nemám čeho bát. Jen nemůžu uvěřit, že jsem si ho zapomněl nasadit. Nikdy jsem nezapomněl. Nikdy.

Dosud jsem ještě nebyl se žádnou ženou bez kondomu. Ústa se mi formují do prohnaného úšklebku, když si uvědomím, že jsem si ji vzal drsně a naplnil jí semenem. Těší mě to víc, než by mělo.

Přetáhnu přes ni deku a zastrkám ji podél jejího těla. Vjedu si rukou do vlasů. Přejedu jí přes krk, až k ramenu, kde sebou trhnu bolestí. Jdu do koupelny a podívám se do zrcadla. Pokousala mě na nezjizvené straně těla. Cítím se divně být označený na straně, kterou považuji za dokonalou. Na některých místech prokousla kůži, a ty jsou teď zarudlé a je na nich trocha krve. Mohl bych mít jizvu, ale líbí se mi pomyšlení, že teď od ní budu mít trvalou značku na kůži. Vždy, když jí uvidím, připomene mi to chvíli, kdy jsem do ní vstoupil.

Dokonalost.

Vrátím se zpět do ložnice, stoupnu si nad ní a sleduju ji, jak spí. Noční lampička tlumeně ozařuje její tělo, vypadá jako anděl. Je tak křehká, krásná a celá moje.

Probírám své možnosti, snažím sám sebe přesvědčit, že se potřebuji ujistit, že se nevzbudí sama se strachem v neznámém prostředí. Lehnu si vedle ní, tak, abych se jí nedotknul, ale zároveň byl dost blízko, abych se mohl nadechnout její uklidňující vůně. Pohled na ni mě uklidňuje. Nikdy nespustím zrak z její dokonalosti, snažím se každý okamžik zapamatovat, abych na ni nikdy nezapomněl.

Když první paprsek ranního slunce na nás dopadne skrz okno, nechám ji samotnou v posteli.

Vysprchuju se v jednom z hostinských pokojů a obléknu se. Nevím co po včerejší noci říct nebo udělat. Je na mě naštvaná a díky tomu se cítím zranitelně. Nenávidím ji i přes to, že mě tak přitahuje.

Pořád nechápu, proč mi agentura poslala zatracenou pannu. Vím, co jsem za zvíře, a mám podezření, že ji sem poslali, aby mě mučili. Ale proč by mi dávali něco tak nevinného jako… ji? Znamená to, že jí chtěli potrestat? Možná je součástí nějakého jejich vtipu. Nebo je v celé věci stejnou obětí, jako já. Včera v noci vypadala tak upřímně. Jsem zvyklý chovat se jako zvíře a je pro mě těžké se někomu nebo něčemu otevřít. V hrudi ucítím ostrou bolest, když si vzpomenu, jak jsem s ní zacházel od chvíle, kdy přijela. Potřebuju to napravit.

Stojím v kuchyni, kde mě opustila a jsem úplně bezradný, jak zvládnout nastalou situaci. Netuším, kde by v mém panství mohla být, ale jsem si jistý, že jeden z mých zaměstnanců ji mohl nasměrovat.

Vytáhnu telefon a zavolám Loganovi.

„Ano šéfe?“

„Pokud tě požádá, abys jí odvezl, než uplyne dvacet čtyři hodin, řekni jí ne,“ zavrčím do telefonu.

„Jasně, šéfe.“

„A drž se od ní do prdele dál.“

Zavěsím dřív, než stihne odpovědět a vydám se do kanceláře. Musím se spojit s agenturou a dát jím vědět, že si chci prodloužit čas s Bellou. A taky potřebuju vědět, co to kurva hrají za hru, proč poslali ji ke mně a jak to vyřešit s Bellou po včerejší noci.

Posadím se za stůl a zavolám ředitelce agentury na její soukromý telefon. Jsem klient, který jim platí dost peněz, i když jsem se na pár měsíců odmlčel.

„Zdravím pane Stone. Jak vám dnes můžu pomoci?“

„Přestaň s těma sračkama, Sheilo. Proč mi nevysvětlíš, z jakého zkurveného důvodu jsi mi včera večer poslala zatracenou pannu?“

Sheila Black je jedna z těch neoblomných mrch a vím, že zrovna neoceňuje můj tón, ale i tak ho přejde, protože na konec peníze mluví hlasitěji než její postoj.

„Odpusťte mi, pane Stone. Nevím, co vám Candy řekla, nebo co za fantazie s vámi sehrála, ale ujišťuji vás, že jsme poslali vyškoleného profesionála, jako vždy podle vašich požadavků.“

„Candy? Ta blondýna? Ne, mýlíš se Shailo. Včera večer jste mi poslali brunetku jménem Annabella, nebo tak to mi alespoň řekla.“

Slyším, jak se probírá papíry a rychle ťuká do klávesnice, než linka ztichne.

„Do prdele Shailo, slyšíš mě? Nebudu to opakovat. Volám, abych zjistil, proč jste to udělali a také, abych prodloužil lhůtu pronajmutí Belly. Chci víc času – “

„Pane Stone,“ skočí mi do řeči, „stala se obrovská chyba. Potřebuju víc času na prozkoumání, jak se to mohlo stát, ale vy pane, jste včera neměl být příjemcem Annabelly. Jiný klient už za ni zaplatil, jako za svoji nevěstu. Měla zůstat nedotčená až do svatební noci.“

„Cože?“ Zařvu. Pevně sevřu telefon v ruce a cítím, jak materiál pod tlakem zaprotestuje.

Vře ve mě zuřivost ze skutečnosti, že ji přislíbili jinému registrovanému klientovi. Možná jsem poškozený a dokonce i shrbený, ale ona je moje.

„Je mi to líto, pane Stone. Neměla jsem ponětí. Žádal jste jako obvykle Candy. Muselo se to nějak pomíchat. Včera večer podala hlášení, ale nezmínila se, že by byla poslána k novému klientovi.“

Zůstanu zticha, nevím, co mám říct. Stále pevně svírám telefon, netuším, jak celou situaci zpracovat.

„Můžu vás ujistit, že se nám to ještě nikdy nestalo, pane Stone a už se to nikdy znovu nestane. Vyplatíme vám plnou náhradu za vzniklé nepříjemnosti. Okamžitě pošlu řidiče, aby vyzvedl Annabellu. Hluboce se omlouvám za celý zmatek a plně chápu, pokud si budete přát už nadále nevyužívat naše služby.“

Její slova mě vytrhnou z němoty. Projede mnou panika při pomyšlení, že by mi někdo Bellu vzal. I když jsem několik hodin byl vůči ní podezíravý, nechci, aby ode mě odešla. Mentálně se proplesknu, abych se dal dohromady a mluvil tak normálně, jak jen toho jsem schopen.

„Neunáhluj se, Shailo.“ Vše na co dokážu myslet je, že byla Annabella určená pro někoho jiného. Vím, že nakonec odejde, ale chci s ní strávit víc času. Toužím po ní.

Promluvím chladným, neformálním hlasem, abych nevzbudil žádné podezření. „No, když už ta dívka není panna a přišla o to, díky čemu měla být prodána, tak jsem ochoten zaplatit za další noc s ní. Po tom všem už je tady a není potřeba posílat někoho nového.“

Po mém prohlášení jsem skoro přesvědčil i sám sebe.

„To nebude nutné, pane Stone. Její kupující ji chce okamžitě, bez ohledu na -“

„A co takhle čtyřnásobek vaší normální sazby na dvacet čtyři hodin?“ Přeruším jí. „Jsem si jistý, že toho máte dnes dost, vysvětlení vašemu dalšímu klientovi, že jeho panenská nevěsta už není tak… čistá.“

Je mi fyzicky špatně při pomyšlení, že se jiný muž dotkne mého anděla. Nedovolím to. Nevím, jak se všechno mohlo tak rychle změnit, ale pomyšlení, že je tohle můj poslední čas s Bellou, zasáhne mé ledové srdce.

Probudila něco hluboko uvnitř mě, o čem jsem si myslel, že už je dávno pryč. Slyším v jejím hlase zaváhání. „To by bylo proti naší politice, pane Stone a vysoce nevhodné. Mohlo by to poškodit naši pověst, kdyby se to dostalo ven.“

Slyšel jsem ji zřetelně a jasně.

„Přesně, Sheilo. Tohle je něco, co potřebujeme udržet jen mezi námi dvěma. Můžu vám okamžitě poslat peníze a vy jen pozdržíte papírování o dalších dvacet čtyři hodin. Můžeme to nazvat bonusem. Je to odměna za vaši diskrétnost za všechny ty roky.“ Následuje dlouhá pauza a já vím, že jsem ji dostal. Někdy musíš vyhodit víc peněz, aby se problém vyřešil.

„Dobrá tedy, pane Stone. Pošlu pro Slečnu Annabellu řidiče zítra večer. Děkuji za pochopení.“

Použití oslovení 'Slečna Annabella' způsobí, že rychle pozměním svůj požadavek.

„Sheilo, zatímco budu dávat dohromady finanční prostředky, ocenil bych, kdybyste mi poslala Annabellinu složku. Rád bych znal její schopnosti, zatímco bude v mém domě a nebyl jsem plně informován o její minulosti, než jsem ji umožnil vstup do mého domu.“

Řeknu s náznakem výhružky a vím, že Sheila je chytrá žena. Neodmítne mi poslat informace, o které žádám, protože jsem to já, kdo drží všechny karty v ruce. Mohl bych zničit její firmu jen díky pár telefonátům na ta správná místa.

„Samozřejmě, pane Stone, okamžitě vám je pošlu emailem.“

Usměju se. „Tak příště.“

Zavěsím a dokončím převod peněz. Jsem ochotný se vsadit, že by mi Sheila prodala vlastní babičku, za odměnu, kterou dostane. Otevřu si mail a slyším ohlášení nové zprávy. Sheilina zpráva obsahuje pouze složku s podpisem pod ním.

Otevřu složku a čekám, až se načte. Při pomyšlení, že Annabella bude nevěstou jiného muže, se mi dělá zle. Možná mi její složka dá odpověď na to, proč se v první řadě sama prodává.

Její složka obsahuje základní informace s pár detaily. Tohle je něco, o co si klienti můžou u agentury zažádat. Vypadá to, že Bellina složka je o něco delší, než na jaké jsem zvyklý. Zajímalo by mě, jestli je to proto, že chce být nevěsta. Ženy, za které platím, uvádí pouze základní informace. Výška, váha, barva vlasů, sexuální dovednosti a nic víc.

Bellina složka začíná její fotkou. Přejíždím prstem po obrazovce a snažím se dotknout její krásy. Celým jménem je Annabella Marie Blanco. Má jen dvacet let. Věděl jsem, že je mladá, ale já jsem skoro o čtrnáct let starší. Hádám, že po nějaké době už na věkovém rozdílu nebude tolik záležet. Přeruším své uvažování. V mysli se mi objeví představa o budoucnosti s ní. Netuším, odkud se tyto pocity pocházejí. Zavrtím hlavou, a začnu číst dál.

Výška sto padesát devět, hmotnost šedesát tři kilo, napůl hispánka a napůl Američanka, žádná rodina, v sexuální historii je tučnými velkými písmeny napsáno 'PANNA'. Prohnaně se ušklíbnu, už ne, pomyslím si.

Uvedla, že o agentuře se dozvěděla od ošetřovatelky zesnulého otce. Je zde také dokument o současném občanství; hádám, že to dokazuje, že si nebere někoho jen kvůli získání občanství. Procházím další stránky a najdu IQ test. Bože, jak jsou tihle lidi důkladní? Zdá se, že má Kráska má i mozek. Na konci složky jsou uvedeny fyzické a krevní testy, které prohlašují, že je zdravá. Ale kvůli informaci vespod pozvednu obočí.

Antikoncepce: ŽÁDNÁ

Možná včera večer otěhotněla. Pocítím teplo v hrudi a najednou mám ohromující nutkání jí najít. Při pomyšlení, že by mohla nosit mé dítě, začnu tvrdnout. To je šílené. Představím si obrázek toho, že je ke mně uvázána díky našemu dítěti a začnu se dmout pýchou. Musím jí najít a vynahradit včerejší noc. Taky jí potřebuju vysvětlit, že nejsem její budoucí manžel a taky že ji nenechám odejít. Musím ji přesvědčit, aby neodcházela a vybrala si mě.

***

O hodinu později najdu Anabellu venku v altánku. Je to daleko od panství a cítím náznak mrzutosti, z toho, že je tu sama a nechráněná. Musí v mém výrazu zahlédnout moji náladu, protože protočí oči, než se otočí zpět k vodě. Nejsem zvyklý na lidi, co ignorují můj hněv, nebo tvrdý pohled. Chová se, jako by nebyli víc, než jen otravná moucha, která na ni nemá žádný vliv. Přivádí mě to k šílenství, ale zároveň ji chci ještě víc. Tady stojí žena, která je schopná mě změnit v poddajné kotě. Kurva, vždyť je to jen pár hodin a já jsem ochoten udělat cokoliv, o co mě požádá… cokoliv kromě toho, že ji nechám jít za jiným mužem.

Altán je postaven ve velkém rybníku, je široký asi osm metrů a vede k němu malý, elegantní, dřevěný most. Okolo okrajů jsou rozesety lavičky a v noci interiér ozařují jemná světélka. Zamířím přes most a stoupnu si do vchodu altánku a mlčky žádám o povolení připojit se k ní.

Dívám se, jak sedí na jedné z dlouhých laviček, kolena má přitáhnutá k hrudníku a sleduje plavající kachny. Sluneční paprsky ozařují její vlasy a já nenacházím slov k popisu toho, jak nádherná v tuto chvíli je. Třu si hrudník a snažím se uklidnit uhánějící srdce.

„Kdo je Claire?“ Zeptá se uštěpačně, ale stále se na mě nedívá. Přemýšlím, jestli jsem v tom neslyšel i trochu žárlivosti.

„Můžu se k tobě připojit?“

Podívá se na mě a přikývne. Přistoupím k ní a posadím se jí k nohám. Natáhnu se k ní a něžně ji hladím po lýtku. Nemůžu se jí přestat dotýkat. Před ní uvidím malou pamětní desku s nápisem, kterou jsem četl už tisíckrát.

Mé vzácné manželce Claire

V noci, Lásko, spoutám naše srdce k sobě a ve spánku společně přemůžou temnotu.

S veškerou láskou, navždy Griffin

Annabella přejíždí prstem přes plaketu a čeká, až ji odpovím. Nikdo, až na můj personál se nikdy nedostal tak daleko od domu až k altánu, takže jsem nikdy nikomu nemusel vysvětlovat svoji minulost.

„Claire byla má matka a můj otec se jmenoval stejně jako já Griffin. Altán nechal postavit pro ni. Tohle bylo její nejoblíbenější místo.“

Annabella mi pohlédne do očí. V těch jejích vidím úlevu a další otázky. Uleví se mi, že tam zahlédnu i zaváhání a možná i žárlivost.

„Co se jim stalo?“

„Moji rodiče se zabili při automobilové nehodě před mnoha lety. Není to něco, o čem bych mluvil rád.“

Zhluboka se nadechnu a podívám se na lýtko, které stále hladím. Sáhne dolů a proplete si se mnou prsty.

„To je v pořádku, nemusíš mi to říkat. Moji rodiče jsou taky mrtví.“

Svěřuje se mi a já se rozhodnu pokračovat.

„Byl jsem s nimi v autě. Proto o tom nerad mluvím. Uvězněný na zadní sedačce, kvůli tomu jsem zjizvený. Byl jsem schopný se dostat ven, ale nedokázal jsem je zachránit.“

Vzhlédnu a v jejích očích zahlédnu slzy. To, že se tak moc stará o úplného cizince mě zahřeje u srdce.

„Omlouvám se, jak jsem se k tobě choval a jak se mezi námi vše odehrálo.“

Mlčky mi hladí palcem ruku.

„Chci, abys věděla, že jsem požádal o tvoji složku. Chtěl jsem se o tobě dozvědět víc a pochopit, proč chceš být tady.“

Ztuhne, ale na mé přiznání nic neřekne.

„Chci, abys mi věřila. Chci ti ukázat, že jsem muž, který je tě hodný. Strávíš se mnou den? Necháš mě ti dnes ukázat pozemky? A dovolíš mi být v tvé společnosti?“

Skoro se zadusím, když se tato slova snažím dostat ze sebe. Sedím tu, napjatý a čekám, až mě odmítne. Musím si připomenout, že si stále myslí, že jsem její budoucí manžel. Mám silnou potřebu si jí udržet. Potěšit ji a vlastnit. Toto dilema mě tíží a nejsem si jistý, jak ho vyřešit. Pro Bellu jsem teď jejím životem. Nechci ji lhát, ale možná, kdyby mi propadla stejně jako teď já jí, možná by mě nemusela chtít opustit.

„To by se mi vážně líbilo, Griffine.“ Usměje se na mě tím nejkrásnějším úsměvem, jaký jsem kdy viděl. Tady v našem dokonalém světě, se sluncem, které ozařuje její dokonalou tvář, můžu předstírat, že je ve skutečnosti moje. V tuto chvíli cítím, jak se naše srdce spojují.