OTB - 3. kapitola

Překlad: Lusesita

Annabella

Jakékoliv potěšení z předchozího orgasmu bylo pryč v momentě, kdy pan Stone vnikl do mého těla celou délkou a vyplnil mě až po okraj. Neschopný se kontrolovat, naklonila jsem se k němu a zakousla se mu do ramene, když jsem bolestí křičela jeho jméno.

„Kurva.“ Zavrčí. „Dlužím ti jeden.“

Skousla jsem ho ještě víc, nevím, co tím myslí, a přinutila jsem ho zamručet hlasitěji. Mohla jsem ochutnat náznak krve na jazyku a cítila jsem, jak mi tečou slzy. Ztuhne proti mně, zahýbe boky a dvakrát do mě zajede, než se udělá. Uvolním stisk na jeho rameni a spadnu hlavou zpět na postel, snažím se vyrovnat se skutečností, že se všechno stalo tak rychle. Griffinovo tělo je uvolněné a tlačí mě do postele. Těžko se mi dýchá a snažím se zpod něj dostat. Je napjatý.

„Ty už se snažíš ode mě dostat pryč?“

Cítím, jak ve mně znovu tvrdne, a celým tělem se mi šíří strach. Pulzující bolest mezi nohama se zmenšila, ale nemyslím si, že jsem připravená na další kolo.

„Prosím, pane Stone.“

„Kurevská panna. Poslali mi zatracenou andělskou pannu!“ Zakleje a vyklouzne ze mě s poloviční erekcí, což způsobuje, že se moje stěny stáhnou nad ztrátou velkého a teplého penisu. Potřebuju prostor. Položím mu ruce na hrudník a zatlačím, jak nejvíc dokážu, nachytám ho nepřipraveného, skoro spadne z postele. Tak mezi nás dostanu nějaký prostor, lezu na druhou stranu a použiju postel jako bariéru mezi námi.

„Seru na Vás pane Stone, dobře jste věděl, že jsem panna, dokonce jste si za to připlatil. Jak se opovažujete se mnou takhle zacházet?“

„Jako jak? Jako s obyčejnou děvkou? Není to to, co jsi? Nepředstírej, že tak dokonalá žena jako ty by byla s mužem, jako já z vlastní vůle, aniž by za to dostala zaplaceno.“ Drtí ta slova mezi zuby.

Udělám krok dopředu a sunu se po straně postele, napodobuju Griffinovy pohyby a kladu větší prostor mezi sebe a jeho hněv. Jeho sperma mi pomalu stéká po stehnech. Takhle opravdu vidí zásilkovou nevěstu? Je to jen děvka, se kterou si užije? A ke všemu to vypadá, že ho můj vzhled sere.

Rozhlédnu se po místnosti a hledám únikovou cestu. Potřebuju víc prostoru, po levé straně spatřím koupelnu a připravím se vyrazit k ní. Vrátím se pohledem zpět ke Griffinovi a setkám se s tím jeho, to co spatřím v jeho očích, zchladí trochu mého hněvu. Zatímco jeho slova a činy jsou plné hněvu, jeho oči mi říkají něco jiného. Vše co vidím, jsou smaragdově zelené oči naplněné bolestí. Je pro mě jednoduché rozpoznat bolest, možná proto, že jsem ji vídávala každý den po matčině smrti v otcových očích.

Zatímco stále cítím, jak ve mně vře vztek, nechci udělat žádné rozhodnutí právě teď. Mohla bych přijmout Loganovu nabídku, vzít si věci a vrátit se zpět do města nebo bych možná mohla zajít do agentury, aby mi pomohli najít dalšího manžela, ale záblesk bolesti v Griffinových očích a jeho hrozné jizvy, mi říkají, že je na tomto muži víc, než je na první pohled vidět a z nějakého neznámého důvodu chci vědět, co je důvodem, jeho zoufalého schovávání.

Nestarám se, že jsem nahá, dám si ruce na boky a snažím se vypadat jistější, než ve skutečnosti jsem.

„Myslím, že bude lepší, když se dnes večer vyspíte v jiném pokoji, pane Stone. Možná dokonce na dvorku. Máte tam psí boudu, ne? To sedí, když si hrajete na zvíře, tak byste v jedné měl spát.“

„Já ti ukážu zvíře.“ Zavrčí, vrhne se na postel a sáhne po mně, ale já jsem rychlejší a dostanu se ke koupelně jako první. Zabouchnu za sebou dveře a zamknu těsně předtím, než začne Griffin bušit na dveře, až se otřásá rám.

„Otevři ty zasrané dveře, Annabello, nebo je vyrazím.“ Zařve a narazí do dveří.

Je to tak zdrcující, cítím jako bych se dusila. Unikne mi vzlyk a protrhne stavidla. Fasáda mé sebedůvěry zmizí. Bože, nechci, aby mě slyšel, jak se hroutím. Nechci, aby věděl, že se dostal až ke mně. Jako by se každá potlačovaná emoce, nashromážděná během několika minulých týdnů drala na povrch a já se pod jejich tlakem rozpadám. Sklouznu na studenou podlahu a snažím se vzlyky utlumit rukou, ale místo toho začnu brečet ještě víc. Griffin se mi snaží říct něco přes dveře, tentokrát uklidňujícím hlasem, ale já přes trhaný dech nic neslyším. Brečím pro všechno, co jsem ztratila a co je důležitější, protože nikoho nemám. Nikoho, kdo by mě držel a utěšoval, zatímco brečím.

Jsem sama, znovu.

***

Úžasné, přejíždím dlaní po hedvábném prostěradle na té nejměkčí posteli, ve které jsem kdy spala. Nikdy jsem se necítila tak volná a lehká a nespala tak dobře a tvrdě, vážně si to nepamatuju. Otevřu oči a vybavím si vše, co se stalo včera společně s bolestí mezi nohama. Nepamatuju si, že bych včera opustila koupelnu. Někdo mě musel přenést do postele.

Nejistým krokem vejdu do koupelny, abych zjistila, jak na tom jsem. Na stehnech vidím důkaz našeho spojení. Ne, důkaz našeho šukání. Minulou noc jsem byla ošukaná a několikrát a dokonce mě nazval kurvou a několikrát mi to připomněl. Pustím si vanu a ponořím se do horké, uklidňující vody a začnu si drhnout krev a sperma, které mi zůstali na těle. Ten muž mě mate. Jednu chvíli mě nazývá děvkou a v další andělem, ale jedna věc je jasná, na Griffinovi je toho víc, než je na první pohled zřejmý a já mám potřebu to prozkoumat.

Chci tuto práci. Přijela jsem do Ameriky, abych se vdala, měla rodinu, manžela a možná i děti. Mohla bych zkrotit tohle zvíře? Kdybych mu mohla dát, co potřebuje, možná by mi dal, co potřebuju já. Musí být taky osamělý. Proč by jinak použil agenturu? Z některých věcí, které mi včera řekl, jsem usoudila, že se cítí nesympatický a nežádoucí. Nikdy jsem si nevšímala vlastní krásy, nebylo to pro mě důležité. Mohla bych svojí jemností a laskavostí vytáhnout muže, který se skrývá pod maskou zvířete, vše co potřebuju, je plán.

Vykoupu se a najdu oblečení z minulé noci na gauči v ložnici. Zdá se, že je někdo vypral včetně mého spodního prádla. Rychle se obléknu a vyrazím po schodech dolů najít kuchyni. Obdivuju interiér panství, nejspíš by mi zabralo celý den, prozkoumat každý kout. Konečně najdu kuchyň, i když si nejsem jistá, jestli se tomu tak dá říkat. Je tak obrovská, že byste zde mohli uvařit pro padesát lidí.

Otevřu lednici a podle jejího obsahu to vypadá, že opravdu vaří pro větší skupinu. Je plná jídla. Vytáhnu si vajíčka a slaninu, vařila jsem pro otce několik let, takže mi to připadá úplně normální. Nic mě nerozptýlí od problémů víc, než vaření. Připravím dva talíře a položím je na snídaňový bar, doufám, že se ke mně Griffin přidá. Pokud se má tento muž stát mým manželem, musím se pokusit ho lépe poznat. Než ochutnám první sousto, připojí se ke mně se zamračeným výrazem.

„Vypadá to, že se zabydluješ,“ kývne a přejde ke kávovaru.

„Také přeju dobré ráno, pane Stone. Připojíte se ke mně na snídani? Tato porce je pro vás.“ Řeknu tím nejmilejším hlasem, možná se přesune trochu i na něj.

„Já nesnídám. Chceš, abych ti zavolal Logana?“

Nejsem si jistá co tím myslí. Zavolat Logana, aby mě odvezl pryč, nebo aby se přidal na snídani? Jeho strhaný pohled a sevřená čelist mi moc nepomáhá.

„Jestli chceš.“ usměju se na něj. „Také si vezmu jednu kávu, když už jsi v tom nalévání, dva cukry, bez mléka, prosím.“ Řekla jsem prosím dřív, než mohl začít něco namítat a vrátila se pohledem k talíři.

 Logan vejde do kuchyně o dvě minuty později. Je pohledný, dokonce bych ho nazvala hezkým. Přesně tak si představuju obrázek typického amerického muže: blond vlnité vlasy, světle modré oči a zcela uvolněný. Nemůžu si pomoct a porovnávám oba muže stojící v kuchyni. Logan je o pár centimetrů menší než Griffin, je štíhlý, ale zpevněný. Griffin je rozložitý a zcela pohlcující. Když se nachází v pokoji je obklopen temnou, dominantní aurou. Je prvním mužem, se kterým jsem byla, ale když se včera večer tyčil nad mým tělem, cítila jsem se jako zvíře v kleci, které nemůže uniknout. Možná jsem byla vyděšená, ale nikdy jsem se necítila víc naživu.

Záblesky z minulé noci mi zbarví tváře do růžova a přemýšlím, jestli si toho někdo všiml. Podívám se znovu na muže přede mnou a zjistím, že na mě oba hledí. Logan se usmívá, zatímco Griffin se mračí takovým způsobem, o kterém jsem nevěděla, že je možný.

Prolomím ticho, když se zeptám, „přiběhnou všichni, jakmile pan Stone zavolá?“

„Obecně vzato. Co to tady tak krásně voní?“ Kření se Logan.

„Udělala jsem snídani. Neváhejte a posaďte se vedle mě, můžete si vzít tenhle talíř, pokud chcete a dělat mi společnost, zatímco budu jíst. Pan Stone není zrovna moc upovídaný.“

Griffin třískne s hrníčkem o pult, s leknutím zvednu hlavu a podívám se na něj. Ohromeně zírám na střepy rozbitého hrníčku. „Anno, přestaň sakra s tou pitomostí, 'pane Stone', a ne, Logan nebude sedět vedle tebe a jíst zkurvenou snídani.“

Protočím oči a všimnu si Logana, jak se dusí smíchy, a nemůžu odolat, abych zvíře nepopíchla ještě víc. „Ale já myslela, že nesnídáš, Griffine? Není nutné to jídlo vyhodit. Nebo se nerad dělíš?“

Griffin obejde snídaňový bar a posadí se vedle mě a začne hltat jídlo, které v něm mizí v rekordním čase. Jsem ohromena, že se neudusil. Předstírám, že upíjím kafe a přitom schovávám úsměv.

„Tady. Teď už jsi šťastná, ženská? Snědl jsem tvoji zatracenou snídani.“ Vlastně jsem docela šťastná, ale nechám si to pro sebe. Vypadá to, že se Griffinovi nelíbí, když věnuju Loganovi pozornost a to mě zahřeje na srdci. Nemůžu si pomoct, ale toužím po jeho majetnictví, takže to zkusím znovu.

„No zdá se, že ti to chutnalo, podle toho, jak rychle jsi to do sebe naházel. Logane, mohla bych ti udělat nějakou –“

Griffin se otočí na židli čelem ke mně a přeruší mě. „Logan má svoji práci, za ni ji platím. A když za něco platím, tak očekávám, že lidi dělají, co mají.“

„Jistě pane. Budu za domem, když mě budete potřebovat,“ řekne Logan a spěchá ven z kuchyně. Vidím, že jsme zpět u té věci s děvkou. Možná jsem na něj zatlačila moc, nebo jsem na něj měla zatlačit ještě víc. Vzpomenu si na rozhovor s holkama z agentury; řekli mi o věcech, co mají muži rádi a jak je sex změní v poslušná malá koťátka. No, měl sex minulou noc, ale nezdá se, že by zkrotl.

„Nemá sex činit muže šťastným? Copak jsi včera v noci nedostal to, co jsi chtěl? Nestačilo ti to?“ Škádlím ho ještě víc. Vždy mnou proběhne vzrušení, když se do něj trefuju. Stoupnu si a nakloním se mu přes rameno, abych vzala jeho talíř, a zároveň mu dávám hezký výhled do výstřihu. Pokud chce děvku, tak ji kurva dostane.

Přejdu na druhou stranu snídaňového baru a položím špinavé talíře do dřezu. Za sebou cítím teplo Griffinova těla, přitiskne se mi k zádům a natlačí k pultu. Erekcí se mi i přes vrstvy našeho oblečení tlačí k zadku a mé tělo začíná reagovat na jeho blízkost.

Odhrne mi vlasy z pravého ramene, přiblíží rty k mému uchu a zašeptá, „Myslím, že po včerejší noci je jasné, že mě nemůžeš zvládnout, sladká Bello. Kdybych byl tebou, tak bych mě nepokoušel, nebo je to to, o co se snažíš?“

Nakloní se a olízne mi ušní lalůček, z čehož mi naskočí husí kůže. „Možná bych ti měl vyhrnout šaty, roztrhnout spodní prádlo a dostat své naplnění.“

Jeho slova jsou krutá, a zdá se, že zamířili přímo k mému klitorisu. Když jsem včera večer poprvé přijela do tohoto velkolepého domu, tak mě Griffinovy tvrdé příkazy děsily a zároveň vzrušovaly. Na jeho drsném a dominantním vystupování je něco, co mé tělo nažhavuje a jsem díky němu úplně promočená. Líbí se mi to stejně, jako to nenávidím. Ale chci si hrát se zvířetem. Chci se znovu cítit naživu.

Pomalu se mu otočím v náručí a natáhnu krk, abych se podívala do podmanivých očí. Až do této chvíle jsem si vážně nevšimla, jak je vysoký. Je nejméně o patnáct až sedmnáct centimetrů vyšší než já a to mám sto padesát devět centimetrů. Griffin rychle otočí hlavu do strany, ve chvíli, kdy se naše oči střetnou, a ukáže mi tak nezjizvenou tvář. Srdce se mi bolestivě svírá při pomyšlení, co si vytrpěl.

Griffin znovu otevře ústa, aby řekl, jak jsem si jistá něco ošklivého, ale nepřistoupím na jeho hru; kdykoliv se cítí zranitelný, mlátí kolem sebe jako malé dítě. Přeruším ho, „jaké spodní prádlo?“ Je to lež, ale otázka mi lehce vyplyne z úst. Přistoupím k němu o krok a on o krok couvne.

Jak se situace obrátila. Zdá se, že dnes budu já ta, kdo ho bude pronásledovat. Řekla bych, že tak docela neví, jak reagovat, když se mu dívám do tváře. Odstrkuje mě a ohání se kolem sebe, v naději, že se od něj odvrátím. Chce mě; vidím, jak jeho oči planou. Ale jen za jeho vlastních podmínek, aby mohl kontrolovat situaci, a já se k němu nedostala dostatečně blízko, abych ho nezranila. Chci rozbít jeho kontrolu.

Přejíždím dolů po široké, pevné hrudi. Pokleknu před ním.

„Co to děláš, Bello? Přestaň hrát tu svoji malou hru a postav se.“ Zavrčí.

Ignoruju jeho rozkaz, natáhnu se po jeho opasku, rozepnu ho a rozevřu. Neučiní žádný pohyb, kterým by mě zastavil.

„Myslela jsem, že chcete děvku, pane?“ Zeptám se nevinně, když mu rozepnu knoflík. „Vím, že jsem v tomto nováček, ale holky v agentuře mě naučili, co mám dělat. Dokonce mi to předvedli na hračkách.“ Vzhlédnu ke Griffinovi skrz dlouhé řasy, rozepnu zip, což zní dost hlasitě v prázdné místnosti. Chytnu ho za pas kalhot a mírně ho stáhnu, Griffinův tvrdý pták vyskočí a trefí mě do obličeje a zanechá po sobě skvrnu preejakulátu. „Koukám, že nejsem jediná, kdo dnes na sobě nemá spodní prádlo.“ Nemůžu si pomoct a poškádlím ho, i když mám na sobě kalhotky, které už jsou promočené.

Podívám se mu do obličeje, abych viděla jeho reakci. Skoro nemůžu uvěřit, co dělám, ale vidět ten divoký pohled na jeho tváři za to stojí. Oči má divoké a hladové, hruď se mu zvedá s každým hlubokým nádechem. Víc. Obalím ruku okolo jeho sametové délky a pevně ho stisknu, než ho začnu hladit, vydechne a tiše zasténá.

„Říkáš mi, že žádný pták nikdy neprošel přes tvoje rtíky? Nikdo nikdy nešukal tato sprostá ústa? A nenaplnil tě vyvrcholením?“ Zavrčí Griffin a přirazí boky do mé ruky.

„Nezáleží, co řeknu, stejně mi nebudeš věřit.“ Druhou rukou mu stáhnu kalhoty níž, abych mohla sáhnout dovnitř a hrát si s jeho koulema.

„Kurva, Bello. Prosím, řekni to,“ zachraptí. Líbí se mu myšlenka, že je můj první? Vzrušuje ho moje nevinnost?

„Budeš můj první,“ zašeptám plaše. Nakloním se dopředu a rukou ho nasměřuju k ústům. Předtím, než ho stihnu poprvé ochutnat, Griffin si obtočí moje vlasy kolem ruky a pevně mě zatahá, abych k němu vzhlédla.

„Tvůj jediný, Bello.“ Zabručí hluboko v hrudi.

Přikývnu a on uvolní své sevření. Zhluboka se nadechnu jeho pižmové vůně a kmitnu jazykem po uzdičce, ochutnám slanou chuť preejakulátu, než vezmu do úst hlavičku, abych si vychutnala jeho chuť.

„Bože Bello, máš úžasnou pusinku. Vezmi si mě víc ze mě. Teď.“ Zasténá a zhoupne boky. Uvolním čelist o trochu víc, skloním hlavu, přičemž ho vezmu hlouběji. Cítím, jak se mi jeho prsty třesou ve vlasech, ovíjí si je okolo ruky a drží mi tak hlavu na místě. Nedotýká se mě jako včera v noci, tentokrát je mírný. Beru ho hlouběji a hlouběji, dokud mi zcela nevyplní ústa a nenarazí na zadní část krku. Ucítím lechtání chloupků na nose a mé rty se pojmou celý jeho obvod. Provádím malé, krátké tahy, ptákem mi naráží do zadní stěny krku, opakovaně polykám, snažím se překonat dávivý reflex. Griffin trochu ustoupí, jako by se bál, že mě udusí. Pustím mu koule a přesunu ruku k jeho pevným půlkám, zlehka je masíruju, než si znovu vtáhnu celou jeho délku do úst. Griffin hlasitě zasténá. Beru to jako povzbuzení, sevřu mu rty okolo ptáka, tvrdě saju, kmitnu jazykem přes uzdičku, zatímco, pohupuju hlavou po celé délce, pomalu zrychluju.

„Belo, přestaň!“ Popadne mě za jedno z ramen, zatímco mě něžně, ale pevně zatahá za vlasy a snaží se mě odtáhnout.

Ignoruju ho.

„Pokud hned nepřestaneš, vystříknu ti do pusy.“ Řekne to tak rychle, že mu skoro nerozumím. Zasténám okolo jeho ptáka a dávám mu tak vědět, že je to přesně to, co chci. Cítím, jak se jeho stehna napínají a třesou. Chci, aby ztratil kontrolu, aby se ztratil ve mně. Chci vzít všechen hněv a smutek, který sebou vláčí, i když by to bylo jen pro tuto chvíli.

„Nebo je to to, co chceš? Mé vyvrcholení? Dobře, myslím, že si ho zasloužíš.“

Jeho penis se zvětší a roztáhne moje ústa, než začne pulzovat, ještě jednou tvrdě přirazí. Ucítím teplý výstřik, který mě zasáhne do zadní stěny krku, tvrdě a rychle. Rychle polknu a vychutnávám si jeho pižmovou příchuť, lížu ho, dokud není čistý. Přestanu mu masírovat koule. Cítím, jak měkne, uvolním penis z úst a věnuju mu poslední polibek na hlavičku, než vstanu. Jakmile uvidím Griffinův výraz v obličeji, srdce se mi propadne. Vypadá stejně vytočeně, jako předtím.

Pocit porážky, nadrženosti a frustrace se změní v hněv. „Dobře, když jsem na chvíli ze sebe udělala děvku, tak si teď půjdu prohlídnout dům.“ Zavrčím a odejdu z místnosti dřív, než zahlédne, jak se mi oči plní slzami.