JON - 21. kapitola

Překlad: Kerris
Kor.: Tahiti

„To nemusíš.“

„Já vím.“ Riley se natáhla, aby zvýšila teplotu, kterou před pěti vteřinami snížil. Sjel očima z cesty na termostat auta, ale místo toho, aby jí poučil o tom, že je to jeho auto, tím pádem jeho pravidla, jen se rezignovaně znovu podíval na cestu.

To se Riley nelíbilo. Ani trošku.

Když už nad tím tak přemýšlela, nelíbilo se jí, jak se choval posledních pár dní. Nebyl tak úplně odtažitý. Ani mrzutý. Ale byl jiný.

Byl opatrný. Nehledě na to, kolikrát se usmála – nehledě na to, kolikrát se ho snažila přimět k úsměvu – zoufale se bála, že to všechno jde špatným směrem. Cítila, že ji odstrkoval, a zoufalé časy volaly po zoufalém řešení.

A zoufalé řešení znamenalo, že ji s ním šla navštívit.

„Řekls matce, že přijdu?“ Zeptala se Riley a otočila se, aby vykoukla z okna.

„Ne. Protože dokud jsi před hodinou nevlezla do mého auta, netušil jsem, že jedeš se mnou.“

Obrátila se zpátky na něj. „Včera jsem ti řekla, že pojedu.“

„A já ti včera řekl, že nechci, abys jela,“ odsekl.

Sam se na ni stále nepodíval, ale nebylo třeba génia, aby jí došlo, že je naštvaný. Měl zatnutou čelist, klouby měl bílé a odsekával.

Natáhla se přes auto a položila mu ruku na stehno. „Hele, bude dobré, že mě pozná. Celé ty roky žila jen pár ulic od nás a potkala jsem ji jen párkrát, a-“

„Má matka tě nechce poznat,“ řekl Sam a shodil její ruku. „Nejsem si ani jistý, že chce poznat mě, natož vlezlou holku, co si hraje na přítelkyni.“

To bolelo. Vážně to bolelo. Otočila se, aby neviděl na její výraz, ale ostré nadechnutí ji prozradilo.

„Ri-“ V hlase měl lítost, ale nenatáhl se pro ni.

„To je v pohodě,“ řekla a přinutila se k úsměvu.  „Vím, že to mezi tebou a matkou je těžké. U každého by to probudilo ty nejhorší vlastnosti.“

Zamumlal něco, čemu nerozuměla, a zbytek cesty jeli v napjatém tichu. Když se na to tak ohlídla, tak pětihodinová jízda za ženou, která ji nechtěla vidět, s mužem, který s ní nechtěl jet, nepatřilo mezi její nejlepší rozhodnutí. Ale věděla – věděla – že vypořádat se s jeho matkou a pytlem jejích problémů je kritickým krokem v tom, aby jejich vztah posunuli.

Riley byla tak ztracená v myšlenkách, že si sotva uvědomila, když zastavili před zaprášenou řadovkou. Riley byla na venkově jako dítě sotva dvakrát a vždy se jí malá jezerní městečka líbila. Avšak říct tohle o Watertown v New Yorku by bylo trochu přehnané. Vypadalo to tu… unaveně. Několik zahrad bylo pěkně udržovaných, a některé z domů měly roztomilé okenice, ale z většiny opadávala omítka, na dvorku měli bordel a v trávě plevel.

Dům, před kterým Sam zastavil, nebyl na ulici nejhorší. Ale neměl k tomu daleko.

„Domove, sladký domove,“ řekl temně, jak ji chytil za loket a vedl ji ke dveřím.

Měla trochu zpocené ruce. Jedna z nečekaných výhod v tom, že jste nikdy neměly po Danovi skutečného přítele byla ta, že nikdy nemusela projít touhle rutinou setkání s rodiči. Chápala, proč to ve vztazích mělo tak špatnou reputaci. Stálo to za prd.

„Nedovol, aby se ti dostala pod kůži,“ zamumlal jí Sam do ucha, než zvedl ruku, aby zaklepal. „Jsme tu jen proto, abychom se ujistili, že je naživu a popřáli jí šťastné narozeniny a-“

Riley vykulila oči, jak s hrůzou zírala na jeho napjaté tělo. „Má narozeniny?“

Ale bylo příliš pozdě na to, aby jí vysvětlil, proč nezmínil ten drobný fakt, příliš pozdě na to, aby šílela, že nemá ani blbé přáníčko, protože se otevřely dveře.

A v nich stála Helena Compton, který vypadala stejně nepříjemně jak si Riley pamatovala, a stejně zle. Ne. Byla zlejší.

„Same,“ řekla blondýna bez úsměvu. Sjela pohledem k Riley a ta přemýšlela, jak mohou ty oči být tak stejné jako jejího syna, přesto tak rozdílné ve výrazu. Samovy oči byly ostražité, ano, ale také uměly být milé a vřelé.

Heleniny oči byly – Riley ani neměla správné slovo – chladné? Kruté?

Ustoupila a pustila je dovnitř, což Riley hádala, že je dobrý start.

„Všechno nejlepší,“ zvládla ze sebe dostat, jak vstoupila do malého domu. Smrdělo to tam jako popelník, ale před tím ji Sam už varoval, takže byla připravena. Riley si matně vybavila malou kuchyni plnou špinavého nádobí a malý stůl plný bordelu, než ji Sam vzal k pohovce. Jeho ne zrovna jemné zatáhání za ruku bylo jasné. Sedni. Buď ticho.

Udělala to první. Zda poslechne i druhou instrukci bude záviset na tom, zda se Helena Comptonová bude chovat slušně.

„Řekla jsem ti, že nemáš chodit,“ řekla Samova matka a zapálila si cigaretu. Prohlížela si je, jak si sedla na křeslo.

„Máš narozeniny,“ řekl chraplavě. „A zrovna jsi byla v nemocnici.“

Vyfoukla pořádnou dávku kouře. „A přesto jsi tam za mnou nepřišel.“

„Řekla jste mu, aby nechodil!“ Vybuchla Riley.

Sam zasténal a Helena přimhouřila oči. „Vážně? A jak to ty víš?“

Riley také přimhouřila oči. Pracovala v magazínu pro ženy. Znala všechny ženské hry. „Protože jsme byli spolu.“

Samova matka se zlomyslně ušklíbla. „Jistě, že byli.“

„Co má tohle znamenat?“ Zeptala se Riley v klidu.

„Riley,“ řekl Sam a obrátil se na ni. „Nech to být.“

„Nenechám to,“ odsekla. „Nejsem Skippy s ukradenou ponožkou. Nenechám něco jen proto, že mi to řekneš. Tvá matka má zjevně něco na srdci.“

„Ano, ale nic, co chceme slyšet,“ řekl skrz zaťaté zuby.

„Oh, jen ať to slyší, Sammi,“ řekla Helena pohrdavě. „Stejně nebude moc dlouho poblíž.“

„Jsem poblíž od doby, co jsme byli teenageři,“ odsekla Riley.

„No jistě, to jsi. Celou dekádu se musel snažit, aby se ti dostal do kalhot, že?“

„Mami!“

Ani jedna z žen si ho nevšímala. Riley měla podezření, že během téhle schůzky bude muset sundat rukavičky, ale nečekala, že tak brzy. Neměla ani čas neupřímně pochválit její boty, nebo jí poděkovat za pití, které nenabídla, ale hej, pokud Samova matka chtěla jít rovnou na věc…

„Sam se mi nedostal do kalhot, protože Sam je gentleman,“ řekla Riley klidně a přehodila si nohu přes nohu.

„To je kouzelné,“ řekla Helena, její hlas byl plný blahosklonnosti. „Ale obě víme, že jen čekal, až přijde na řadu.“

„Ježíši, matko.“

Riley položila ruku Samovi na nohu, aby ho utišila, ale očima nikdy neuhnula z jeho matky. „Četla jste mé články.“

„Ano, prolétla jsem ten hnus, co píšeš,“ řekla Helena a odklepla si do popelníku.

Sam zavrčel, ale Riley se usmála. Na svou práci slyšela spoustu nevyžádaných názorů. A pokud se za ty týdny se Samem něco naučilo, bylo to, že psát o sexu v obecném smyslu a milovat se s někým, koho milujete, není ani zdaleka to samé.

A kdokoliv kdo to zkoušel překroutit? Nestál Riley za její čas. Věděla, kdo je. Věděla, jak na tom se Samem jsou. A žádné řeči od jeho matky to nezmění k horšímu.

„Mé články se Samem nemají co dělat.“

Helena si odfrkla. „Nevím, zda je dobře, že držíš mého syna mimo ten časopis, nebo špatná, protože nestojí za to, abys o něm psala. Pravděpodobně to druhé.“

Sam nic neřekl, ale Riley cítila, jak vedle ní ztuhl, než mu rezignovaně klesla brada. A to ta rezignace – to, že přijal, že je v pořádku, že o něm takhle mluví – možná přijal i to, že má pravdu – Riley rozpálila.

Její irská povaha se ukázala málokdy, ale když se ukázala…

„Paní Comptonová-“

„Slečno. Za ty roky jsem zjistila, že je nejlepší nechat si své dívčí jméno. Ne, že by byl můj otec o tolik lepší než moji manželé-“

To bylo fuk. „Slečno Comptonová, vím, že mi do toho nic není, ale-“

„Riley,“ řekl Sam tiše.

Ignorovala ho. „Vlastně, to škrtněte. Je mi do toho dost, protože miluji vašeho syna.“

Bylo to, jako by v místnosti vybuchla bomba.

Nemohla se na Sama ani podívat, ale bylo to, jako by se vedle ní změnil v kámen. A Helenina ústa byla šokovaně otevřená, jako kdyby Rileyno láskyplné vyznání nemohla zpracovat.

To víc než cokoliv jiného Riley naštvalo. „Jo, je to tak. Nějak, nehledě na vaši snahu ho shodit, se z něj stal ten nejúchvatnější muž jakého znám, a za boha nemohu přijít na to, proč jeho matka – osoba, která by ho měla milovat víc než cokoliv jiného – je tak slepá vůči osobě, kterou se stal.“

„Miluju ho,“ zamumlala Helena, která zuřivě odklepávala cigaretu.

„Vážně?“ Zeptala se Riley a naklonila se kupředu. „Řekla jste mu to někdy? Řekla jste mu někdy, že jste na něj hrdá? Viděla jste jeho lihovar? Zeptala se na něj? Víte, že loni vedl fotbalový tým, ačkoliv tam neznal osobně jediné dítě? Poděkovala jste mu někdy za to, že sem jezdi na návštěvy takovou dálku, jen abyste ho tu ponižovala?“

„Co ty o tom víš?“ Odsekla Helena. „Mělas někdy ve dvaceti dítě které jsi nechtěla? Zkusila jsi to někdy říct otci, jen aby si zjistila, že utekl z města a dal ti falešné příjmení i špatné číslo?“

„Ale to není Samova chyba!“ Vykřikla Riley, která vyskočila na nohy. „Dokážu respektovat, že jste měla těžký život, Heleno, možná si i zasloužíte být trochu zahořklá, ale neexistuje omluva pro to, že si to vybíjíte na vlastním synovi. Žádná.“

Sam se postavil vedle ní. „Riley.“

Odmávla ho. „Je hodný,“ řekla a v očích měla slzy, jak shlédla na jeho ohromenou matku. „Je ten nejlepší.“

Helena Comptonová otevřela a zavřela ústa, několikrát, očima sklouzla ke svému synovi, než trucovitě pohlédla na vypnutou televizi.

„Řekněte mu to,“ řekla Riley, které se zlomil hlas.

„Riley,“ řekl Sam a chytil ji kolem bicepsu.

Helena si zapálila další cigaretu.

„Řekněte mu to!“

„To by stačilo, Riley!“

Obě ženy překvapeně zamrkaly při Samově křiku, a ačkoliv si Riley byla jistá, že je ten vztek namířený na jeho matku, zíral s ním na ni. To Riley táhl ke dveřím, jako kdyby byla nezodpovědné dítě.

„Zavolám ti později, mami,“ řekl chraplavě. Nepočkal ani na odpověď, než zavřel dveře. Poté ji Sam pustil tak rychle, jako kdyby se jí ani nemohl dotknout, a vyrazil k autu, aniž by se ohlédl.

„Odcházíme?“ Zeptala se Riley a následovala ho. „Ale-“

„Ale co, Riley?“

„Sotva jsme přijeli…“

V tu chvíli se otočil a pokud jeho oči byly před chvilkou plné vzteku, teď byly plné zuřivosti. Ustoupila. „Co sis sakra myslela, že se stane, až budeš křičet na mou matku, Ri? Že nás oba obejme a udělá konev čaje? Myslela sis, že ti ukáže mé fotky z dětství? Možná, že z krabice vytáhne mé trofeje? Vážně si myslíš, že cokoliv z toho má?“

„Same – já jen chtěla-“

„Ano, tys chtěla. Celé to je jen o tobě.“

„Řekla jsem, že tě miluju!“ Zakřičela. „To ti uniklo? Protože celé tohle je o nás.“

Zatnul čelist, ale nic neřekl. Riley se sevřel žaludek.

Pohlédl na zem, než se znovu setkal s jejím pohledem. „Tos přehnala, Riley.“

Oči se jí naplnily slzami. „Jen nesnáším to, jak se k tobě chová. Je to tvá matka a-“

„Správně! Je to má matka, Riley. Můj jediný příbuzný. Nepotřebovala další munici, aby mě mohla nesnášet, ale stejně jsi jí ji dala. Fakt děkuji.“

„Potom ji tedy možná nepotřebuješ-“

„Je vším, co mám!“ Vybuchl. „Nemám dva milující rodiče a spoustu milujících sourozenců, a pohodlnou práci s bandou kamarádů, Riley. Mám svou matku. To je vše.“

„Máš mě!“ Zakřičela na něj.

„O což jsem se neprosil, Ri! Říkalas jen jedna noc, a přesto se hádáme před domem mé matky jako zatracení manželé! Tohle nechci. Nikdy jsem to nechtěl.“

„To říkáš jen proto, že se bojíš,“ řekla zoufale.

Jen si založil ruce na hrudi. „Hele, nesnažím se tu chovat jako blbec.“

Riley polkla skrz knedlík v krku. „Máš mou rodinu.“

„Je to tvá rodina. Záleží jim na mně, jasně, ale kdyby si museli vybrat-“

„Tak je nenuťme si vybrat. Z tohohle může něco být, Same. Je to něco.“

Uhnul pohledem.

Sakra, Same. Nedělej to.

Zkusila to znovu. „Liam je tvůj nejlepší přítel. Vážně si myslíš, že tě vykopne jen proto, že jsme se pohádali?“

„Rozhodně neocení to, že jsem odpanil jeho sestřičku. Slíbil jsem mu, že se tě nedotknu-“

„Oh, už s tím přestaň,“ odsekla. „Je to štít a ty to víš.“

Zavřel oči a zavrtěl hlavou. „Co ode mě chceš, Riley?“

Chci, abys mě také miloval.

Avšak to neřekla, ale když otevřel oči a pohlédl na ni, věděla dle zjemnění jeho rysů, že jí rozuměl.

A co bylo horší, cítil k ní lítost.

„Riley.“

Zvedla ruku. „Ne. Nic neříkej.“

Otevřel ústa, aby se hádal, ale místo toho začal kroužit kolem. „Takže co teď, pojedeme do města v nepříjemném tichu?“

„Ano,“ řekla, prošla kolem něj a otevřela dveře spolujezdce. „To přesně uděláme.“

A také udělali. Pět hodin a nevyměnili si ani slovo, ani pohled. Riley se pevně držela svého vzteku. Byl to jediný způsob, jak zarazit bolest, než se od něj dostane pořádně daleko.

Nemiloval ji.

Jízda autem byla nekonečná a zároveň rychlá, a když zastavil před jejím bytem, napětí bylo tak husté, že ji dusilo.

A protože stále nebyla schopna vymyslet, co říct, omámeně zvedla ruku ke klice auta, když ji jeho hlas zastavil.

„Ri.“

Zarazila se.

„Záleží mi na tobě. Skutečně. Jen nejsem ten pravý na šťastně až do smrti. Zkusil jsem to a zklamal. Zasloužíš si víc.“

„Vážně? Zkusíš z toho udělat klišé ala dělám to jen pro tvé dobro?“

„Co po mě chceš?“ Vybuchl Sam, jehož hlas konečně ztratil tu trpělivost. „Už jsi mi vecpala psa. Co dál? Ženu? Dítě?“

„To není ani trochu fér! Rozhodně jsem ti na stole nenechala povalovat časopis Moderní nevěsta. Jen jsem navrhla, že můžeme zkusit dospělý vztah tak dlouho, dokud to budeme oba cítit.“

„No, já už to necítím,“ odsekl.

„Jen mi pověz, co se změnilo,“ řekla a chytila ho za ruku. „Před pár dny jsem si myslela, že jsme na tom dobře. Jsi naštvaný, protože jsem křičela na tvou mámu? Přehnala jsem to. Chápu to, a můžu jí zavolat a omluvit se.“

„Nepletla ses v tom, cos jí řekla, a kamarád ve mně to oceňuje, ale celá ta příšerná scéna byla jen vrcholem ledovce. Nehodlám tě držet blízko a nechat tě pod něj spadnout. Záleží mi  na tobě.“

„Rozcházíš se semnou, protože ti na mně záleží? Víš, že za to není žádná trofej, že jo?“

Její slova byla sarkastická a tón zuřivý, ale pak jí unikla stupidní slza a celý efekt zkazila. Sam ji viděl a sevřel rty, než se natáhl a jemně ji sebral prstem, ukázal jí ji.

„Tohle je proč, Riley. Teď je to jedna slza, ale čím déle tohle bude trvat, tím víc jich bude, až to skončí. A to nedokážu snést. Je na čase se vrátit do reality.“

Byla spousta slz, co chtěla následovat tu první, jen ne před ním.

Na to bude čas později s vínem, čokoládou a špatným filmem.

Ale teď…

Riley popadla kliku a otevřela dveře auta.

„Mise splněna, Same. Odcházím. Ne proto, že chceš, ale proto, že nestojíš za to, abych za tebe bojovala. Jsi zbabělec.“

„Ale no tak, počkej-“

Ale Riley ještě neskončila. Píchla ho prstem do hrudi. „Chceš realitu? Popovídejme si o těch etiketách ROON whisky, které vím, že máš na stole. Ty, které jsem tě sledovala pečlivě vystřihovat, aby byly perfektní, aby si zasloužily být na lahvích, které jsi tak opatrně vybral pro whisky, která je téměř perfektní? Kdo je kdy uvidí, Same?“

Zavrtěl hlavou. „Co to k čertu má s čímkoliv co dělat?“

Riley popadla kabelku a vylezla z auta, než se na něj znovu otočila. „Hej, jak se má ta fantastická nová příchuť? Ta, o které jsi říkal, že je nejlepší z toho, cos kdy vytvořil? Stále je zavřená ve skříni?“

Výraz měl bouřlivý. „O tom nebudeme mluvit.“

„Jistěže ne. Jen to zavři stejně jako jsi zavřel své srdce, aby ti nikdy nic neublížilo.“

V očích měl stíny, jak ji sledoval.

„To, že vyjdeš na světlo, nemusí skončit špatně,“ řekla lehce jemněji.

„Říká žena, která neměla sex osm let, protože se příliš bála, že ji někdo bude soudit.“

„To nebyl ten důvod!“ Vybuchla. „Neměla jsem sex osm let kvůli tobě, ty kreténe! Nikdy jsem nikomu nedovolila, aby se mě dotknul, protože jsi to nebyl ty. K čertu, jediný důvod, proč jsem k sobě pustila Dana bylo to, že jsem měla zlomené srdce poté, co ses oženil.“

V očích mu zablesklo, než otočil hlavu a zíral skrz okno.

„Ano!“ Zamumlala a vytáhla z tašky klíče. „Jen tak dál. Schovej se hlouběji do své schránky, protože to začíná být děsivé. Víš, byla jsem do tebe napůl zamilovaná od chvíle, kdy jsem tě potkala, a vím, že ses na mě díval stejně. Cítil to, co já. A ten den, kdys mě políbil u mých rodičů? V tu chvíli jsem se do tebe zamilovala zcela a myslím, že i ty do mě.“

Nic neřekl.

„Ale nepřiznáš to,“ řekla tišeji. „Protože sis nějak usmyslel, že si nezasloužíš lásku a příliš se bojíš, že to zkazíš.“

„Všechno kazím.“

„Oh, bůůů, bůůů,“ řekla a předstírala, že si tře oči jako rozmrzelé dítě. „Tak ses rozvedl. To se stává. Nemáš dobrý vztah se svou matkou. Je zahořklá, Same, a nechce tvou pomoc. To není tvá chyba, ale  její.“

„Hej-“

„Také jsi skončil se svou pohodlnou prací, abys následoval svůj sen. To je sakra obdivuhodné. Mohl bys ROON prodat a stát se farmářem s pštrosy, a jediná osoba, která by tě za to shodila, jsi ty sám.“

„To se ti snadno mluví-“

„Nemluví.“ Bodnula ho prstem do ramene. „Není to snadné pro nikoho z nás. Nejlepší, co můžeme udělat, je se skrz to dostat s těmi správnými lidmi.“

Riley dýchala zrychleně, když ustoupila. „Myslela jsem, že to ty jsi ten správný člověk, ale vidím, že jsem se spletla.“

Poprvé za ten večer ztratily jeho oči ten vzpurný, obraný lesk, a přes jeho tvář přelétlo něco upřímného a zranitelného.

„Riley, počkej. Já jen…“

Smutně se na něj usmála. „Čekala jsem deset let, Same. Máš poslední týden.“

Zamračil se. „Týden na co?“

„Aby sis v tom udělal jasno.“

„Proč týden?“ Vykřikl za ní, když se otočila ke dveřím.

„Protože za týden odevzdávám svůj článek. V tu chvíli řeknu pravdu o ženě za titulky. A skutečný příběh?“ Řekla tiše. „Ten rozhodně zahrnuje tebe. Je na tobě, abys přišel na to jak.“

Riley zavřela dveře auta a odešla od toho jediného muže, kterého kdy milovala.