JON - 20. kapitola

Překlad: Kerris
Kor.: Tahiti

„Počkej. Takže tvůj bratr viděl tvou podprsenku?“ Zeptala se Julie, která se točila ve své kancelářské židli jako neposedná holčička ve třetí třídě.

„Jo. Ale neví, že je moje,“ řekla Riley a hodila červené pero na Gracein článek, který četla.

„Nechápu, proč jsi z toho tak sklíčená,“ řekla Emma, která se zakousla do něčeho, co vypadalo, jako by v sobě mělo semínka pro ptáky.

Riley se natáhla pro koblihu, kterou vzala jednomu z IT chlapíků. Všimla si, jak na ni Grace toužebně pohlédla než si povzdechla a vrátila se ke svému nízkotučnému broskvovému jogurtu. Riley se necítila ani trošku vinně. Grace měla úchvatného muže, který jí vyznal lásku před kamerami.

Riley měla jen muže, který odmítal přijít na rodinné večeře, a který o nich ani nemohl říct svému nejlepšímu kamarádovi.

Zasloužila si svůj dobrý metabolismus, sakra.

„Ne, že bych chtěla, aby můj bratr viděl mou podprsenku. To nikdy,“ řekla s plnými ústy smažené cukrové koblihy. „Ale štve mě, že mu Sam řekl, že patří jen tak nějaké holce.“

Julie sebou škubla.

„A já nejsem jen tak nějaká holka. Nebo jo?“

„Samozřejmě, že ne,“ řekla Grace a noblesně olízala lžičku do čista. „Ale už dlouho víš, že má Sam velký problém s vyspáním se s malou sestřičkou svého kamaráda.“

„Což je stupidní,“ řekla Riley.

„Je. Ale také je to klasika. Stejně jako se žena nemůže nikdy ani podívat na muže, do kterého byla její nejlepší kamarádka zakoukaná kdysi v osmé třídě, se muž nesmí dotknout malé sestřičky svého kamaráda.“

„To je pravda,“ řekla Julie prakticky. „Je to ve spoustě knížek i filmů.“

„A pokud je to ve filmu, musí to být pravda,“ řekla Emma a protočila oči v sloup.

Riley zvedla ruku. „Fajn, jen na vteřinu předstírejme, že Sam není idiot. Že je jeho strach oprávněný. Co s tím mám dělat?“

„No, mohla bys ho rozptýlit tím, že mu koupíš psa, kterého nechtěl. Oh, počkat…“

„Chtěl ho,“ protestovala Riley. „Dala jsem mu dost času, abychom Skippyho vzali zpět. Miluje ho.“

„Pravda. Ale vsadím se, že Liamovi neřekl, že Skippyho hračka patří jen nějakému jinému psovi,“ přemítala Grace.

„Nepomáháš,“ zasyčela Riley.

„Co tohle,“ řekla Julie a opřela se o opěradlo. Z culíku vytáhla jeden pramen vlasů, jak nad tím přemýšlela. „Podívejte, Sam měl svou šanci se Liamovi přiznat. Ale bál se. Možná že potřebuje míň konfrontační přístup. Řekněme, že vás Liam třeba náhodou někde potká…“

„Ano,“ řekla Emma, která si promnula ruce. „Protože manipulace je o tolik dospělejší než konfrontace.“

Riley na Emmu mávla rukou. „Přestaň s tím. Až budeš zamilovaná, můžeš mluvit o tom, jak se vše má dělat správně.“

Všechny tři kamarádky okamžitě ztuhly a zíraly na ni, v jejich výrazech byla radost (Julie) a zděšení (Emma).

„Zamilovaná?“ Zeptala se Grace nenuceně, jak si prohlížela své nehty.

Riley sotva dokázala polknout svou koblihu, když si uvědomila, co řekla. „Uhm.“

„Dlužíš mi dvacet babek,“ řekla Julie koutkem úst Grace.

„Vsadily jste si na můj milostný život?“ Zeptala se Riley.

„Samozřejmě. A díky bohu, že jsme nevsadily na tvůj sexuální život. To by zjevně bylo nudné.“

Riley cítila ve tváři přiblblý úsměv. „Za to čekání to ale stálo.“

„Ježíši. Vážně je zamilovaná,“ řekla Emma a propadla se do židle.

Riley se zamyslela. Upřímně? To slovo na L jí sotva skočilo do hlavy. Nezažila žádný ohňostroj, žádné uh-oh, žádné překvapivé padnutí ze židle.

Bylo to, jako by tam ta láska k Samovi vždy byla. Schovávala se pod povrchem. Nebo v tomhle případě potřebovala trochu nahoty, aby vzkvetla.

„Hádám, že jsem do něj vždy byla trochu zamilovaná.“

„Říkáš to tak snadno,“ řekla Julie. „Já se málem podělala, když jsem si uvědomila, že Mitchella miluji.“

„To proto, že jsi mu propadla dřív, než si většina žen vybere novou rtěnku,“ řekla Grace.

„Ty a Jake nejste zrovna příkladem pomalu a jistě,“ odsekla Julie. „Jak dlouho trvalo, než jste spolu cukrovali? Dva měsíce?“

Emma si odkašlala. „Um, dámy?“

Ale Riley si ani nevšimla jejich dohadování. Byla příliš zaneprázdněna tím, že jí došlo, že je zamilovaná do Sama.

Bylo to děsivé.

Divné.

A přesto… perfektní.

„No, sakra,“ zamumlala. „Co mám dělat teď?“

„Řekni mu to.“

Riley si odfrkla. „Jo, jasně. Trvalo mi víc než deset let ho dostat do postele. Pokud si pomyslí, že se ho snažím dostat k uličce, už ho nikdy neuvidím.“

„Takže nemá stejné city?“ Zeptala se Grace něžně.

„Záleží mu na mě,“ řekla Riley opatrně. „O tom jsem nikdy nepochybovala. Ale občas se na mě dívá s takovým výrazem, jako-“

Utichla.

„Jako…?“ Popíchla ji Emma.

„Jako by si mě nezasloužil,“ řekla Riley váhavě. „Což je směšné. Je to ten nejlepší chlap, jakého znám, ale drží se zpátky. A když jsme spolu, je to skvělé, ale ve vzduchu je pořád něco horečného, dokonce i když je klid.“

„Vysvětli to.“

Riley si ze šuplíku vytáhla sušenku. „Víte, jaké to je, když jste na perfektní dovolené na pláži? Kdy je každý den lepší než ten předešlý a nepamatujete si, že byste se někdy cítily tak skvěle?“

„Jasně, ačkoliv mám raději bazény,“ řekla Julie. „Nemám ráda písek v plavkách.“

Emma si znovu odkašlala.

„No, takové to je, když jsme se Samem spolu,“ pokračovala Riley. „Jsme šťastní – víc než jen šťastní. Ale je to jako bychom se oba obrňovali před koncem.“

„Co tě nutí myslet si, že to musí skončit?“

Prohlédla si hladkou čokoládu na své sušence. „Neviděly jste, jaký byl Sam po rozvodu. Vinil z toho sám sebe. Navíc Liam nám řekl, že Sam přísahal, že se už nikdy neožení.“

„Myslím, že to lidé po rozvodu říkají nejspíš vždycky,“ řekla Grace mile. „Není důvod myslet si, že se stále cítí stejně.“

„Pokud mu někdo dokáže změnit názor, jsi to ty,“ řekla Julie, natáhla se kupředu a stiskla Riley koleno. „Kdokoliv kdo se na vás dva podívá ví, že jste si souzeni.“

„Navíc jsi přežila téměř desetiletí bez sexu, protože jsi do něj byla tak zakoukaná,“ řekla Emma. „Něco takového nikdo nedělá, pokud to není skutečné.“

„Ah, tohle je ale zajímavé.“

Čtyři ženy otočily hlavou ke dveřím jejich společné kanceláře, kde spatřily velmi zaujatě vypadající šéfku.

„Ahoj, Camille,“ zachraptěla Riley.

Kolik toho slyšela?

„Riley, zlatíčko, co kdybychom si šly popovídat do MoBaru,“ řekla Camille, čímž myslela jeden z barů místního hotelu.

„Teď?“ Zeptala se Riley a podívala se na hodiny na obrazovce počítače. „Jsou dvě hodiny.“

Camille naklonila hlavu. „Vážně chceš být střízlivá, až mi vysvětlíš, proč má sexuální novinářka nemá sex?“

Riley vyskočila a popadla svou kabelku. „Koktejl zní skvěle.“

***

„No, musím říct, že jsem ohromena. Četla jsem všechny tvé články řádek po řádku, několikrát, a nikdy by mě nenapadlo, že píšu práci panny.“

„Nebyla jsem panna.“

„Skoro jo,“ řekla Camille a mávla rukou. „Neohrabané poprvé na kolejích se sotva počítá.“

Když už měla srovnání mezi sexem s nervózním klukem a Samem, nemohla se Riley dohadovat.

„Takže nejsi naštvaná?“

„Ne,“ řekla Camille. „Není to tak, že bys někdy lhala. Jak jsem řekla Julii a Grace, Stiletto není deníček. Naší prací je vyprávět příběhy, ne je prožívat.“

Riley se napila svého odpoledního Manhattanu. „Až na to výroční číslo. Pravda za titulky? To zní jako deníček.“

Camille se napila své whisky. „Takže proto jsi ještě neodevzdala svůj článek.“

„Myslím, že tohle vynechám,“ řekla Riley tiše. „Nebo možná napíšu něco o botách.“

„Zbabělče,“ řekla Camille s přísným úsměvem.

Riley věděla, že to její šéfka řekla, aby ji naštvala. Aby v ní probrala soutěživého ducha, blah, blah, blah. Ale pravdou bylo, že bude raději zbabělec, než aby se odhalila.

Díky tomu co se dělo mezi ní a Samem si byla celým tím příběhem ještě méně jistá. Nemohla napsat o tom, co se mezi nimi dělo.

Protože netušila, co to bylo.

O čem sakra měla psát, Začátečnice si spletla sex s láskou?

Její reputace sexuální bohyně Manhattanu by letěla do záchoda.

„Co kdybych udělala něco trochu odlišného?“ Vyhrkla. „Třeba, mohla bych napsat o přátelstvích, které jsem získala při rozhovorech o sexu. Však víš, že by součástí mého příběhu za oponou bylo mé kamarádství s holkama?“

Camille zavrtěla hlavou, zatímco cucala kostku ledu. „S tím tě předběhla už Emma: Jak mě psaní o lásce naučilo o přátelství.“

„Sakra.“ Riley poklepala prstem na bar. „Fajn, tak co něco obecnějšího o tom, jak mě pomoc ostatním ženám v tom, aby našly sami sebe, pomohlo najít i mé vnitřní já?“

„Pokud tu nemluvíš o masturbaci, nebude to fungovat. Píšeš o sexu, Riley. Za celé ty roky jsi ze svého tématu nikdy neuhnula.“

Jinými slovy, zahnala ses do rohu sama.

„Nemohu psát o Samovi,“ řekla Riley a položila si hlavu na ruce.

„Tak nepiš.“

„Ale zrovna si řekla-“

„Že máš psát o sexu. Ale sex prvotně musí být o tobě než o té druhé osobě, ne?“

Riley se na Camille podívala. „Už zase mluvíš o masturbaci?“

Její šéfka poklepala dlouhým nehtem na Rileynu ruku. „Mluvím o rozdílu mezi dívkou a ženou.“

„Úchvatné,“ zamumlala Riley. „Z whisky se z ní stává mudrc.“

„Jen si ze mě zkus dělat legraci,“ řekla Camille. „Ale v průběhu návalů horka a vadnoucích prsou jsem nasbírala i trochu rozumu. Myslíš si, že sex je jen o správné pozici a flexibilitě?“

„Um…“

„Chyba,“ odpověděla Camille. „Je to o tom, že znáš sama sebe, víš, jaká pozice je vhodná pro tebe, víš, že máš ráda muže s trochu vypouleným břichem, a že máš nechat pouta a šátek přes oči jiným dámám, pokud se ti to nelíbí.“

Riley se zoufale rozhlédla kolem. „Existuje nějaké bezpečné slovo, které bych mohla použít, abych se dostala z téhle debaty?“

Její šéfka pokrčila rameny. „Hej, není má chyba, že to pití tak usrkáváš.“

Riley zvedla koktejlovou sklenku a štědře se napila.

„Takže s příběhem jsi v pohodě?“ Zeptala se Camille a mávla na barmana kvůli účtu.

Riley na ni ohromeně zírala. „Jak bych mohla? Řekla jsem ti, co chci napsat, a ty jsi řekla ne. A potom jsi začala mluvit o povadlých prsech a horkých návalech, takže nemám ani tušení, co se mi tu snažíš říct.“

Camille ji poplácala po ruce, jak do desek s účtem hodila svou kreditku. „Ale jasně, že víš. Jen předstíráš, že ne, protože nechceš udělat to, co musíš udělat.“

„Což je…“

„Říct mu. Jak se cítíš.“

Riley přikývla. „Jo. Jo, tak nějak jsem věděla, že tohle řekneš.“

Kopla do sebe zbytek svého drinku.