JON - 11. kapitola

Překlad: Kerris
Kor.: Tahiti

Ukázalo se, že Riley má spojence ve svém starším bratrovi.

Jasně, Liam netušil, že je spojenec. Kdyby ano, zrušil by svůj pracovní let do Amsterdamu a koupil Riley jednosměrný lístek do vzdáleného kláštera pro ženy. Liamova firma získala velmi důležitou zakázku v Nizozemsku, díky čemuž její bratr musel velmi příhodně odcestovat ze země.

Přesně to Riley potřebovala, aby dala do chodu Emmin plán, neboli operaci Nevšímej si mě, jen na mě mysli jako na svou sestru.

„Same? Jsi tady?“ Zeptala se Riley a otevřela posuvné dveře z obydlené části do lihovaru. Ten muž se zjevně nepoučil po její poslední invazi a nenapadlo ho zamknout.

Samozřejmě, že tahle návštěva neskončí sexuálním návrhem. Oh, nikoliv. Přesně naopak.

Riley bezmyšlenkovitě přejela rukou po dřevěném barelu a vdechla tu již známou, sladkou vůni podobnou chlebu. Nikdy moc nepřemýšlela nad procesem, který byl nutný při výrobě whisky, ale dokázala vidět, proč to někoho zaujalo. Nějak to k Samovi sedělo… to, že byl tady jen s obilím a… no, čímkoliv dalším, co šlo do whisky.

Možná ale nebyl až tak sám, uvědomila si, když vstoupila do hlavní části lihovaru a zaslechla hlasy.

Byly to tiché, mužské hlasy. Následovala je, až spatřila svou kořist. Sam byl oblečen jako obvykle do džínů a trička – tentokrát šedého – a mluvil s pár chlapy, které nikdy předtím neviděla.

Lehce se jí stáhlo hrdlo při pohledu na něj – a při vzpomínce na to, co dělali, když se naposledy viděli.

Přesně před tím, než vypochodoval ze dveří a nechal ji nahou a bolavou.

Na okamžik ji napadlo, že odejde. Nepočítala, že na tohle představení bude mít publikum. Ale nakonec, publikum by se jí mohlo hodit. Nebude tak obezřetný, když bude mít jako štít své zaměstnance.

Při zvuku jejích podpatků se mu napjala ramena i páteř.

Fajn, tak možná byl pořád obezřetný.

Chytrý to chlap.

Riley si pro tuhle příležitost vybrala oblečení velmi pečlivě, dle instrukcí svých kamarádek. Obyčejné černé kalhoty, lehká bílá blůzka a černé sáčko, které pěkně sedělo. Vše to doplnila černými lodičkami, které byly profesionální a nijak vyzývavé.

Byl to klasický outfit, který zapadl do New Yorku a jako by říkal: hej, jsi jen další pochůzka, kterou musím vyřešit, než budu moct z práce domů.

 Cokoliv příliš sexy by ho vyděsilo. A opak by mu zas rozezněl v hlavě varovné zvonečky, že má něco v plánu.

Ačkoliv dle jeho očí, které připomínaly srnku chycenou před autem, ty zvonečky zněly stejně.

Neboj. Nejsem tu, abych tě svedla. Alespoň ne tak, jak si myslíš.

„Ahoj!“ Řekla a zakřenila se na něj. Nebyl to její obvyklý úsměv ala vím něco, co ty ne, a dle toho, jak přimhouřil oči, věděla, že si všiml rozdílu. „Ruším snad?“

„Zjevně,“ řekl temně.

Jeho společníci nebyli zdaleka tak nabručení. Nejvyšší z party se na ni vlídně usmál. „Nemohu si ani vzpomenout, kdy se v ROONu objevila žena. A ještě tak pěkná.“

Riley se zvonivě zasmála, jak se zastavila u mužů. „No nejste vy sladký? Je mi moc líto, že jsem vás takhle přepadla. Myslela jsem, že budete hotoví v šest, asi jsem měla zavolat.“

„Oh, proč bys s tím teď začínala?“ Zeptal se Sam.

„Jsem Riley,“ řekla a natáhla ruku k menšímu z mužů po její levici. Sama zcela ignorovala.

„Rob,“ řekl muž a rychle si s ní potřásl rukou, zatímco vrhnul po Samovi nervózní pohled. „A tohle je Adam a Cory.“

„Vy tady pracujete?“

„Snaží se,“ řekl Sam a rukou ji chytil za loket. „Co kdybych ti zavolal později.“

„Oh, mohu počkat, než skončíte. Chci tě jen poprosit o maliličkatou laskavost.“

Sam zbledl. Rozhodně si vzpomněl na poslední laskavost, kterou po něm chtěla.

Vrhnula po něm pohledem. To by sis tak přál.

„Myslím, že máme vše, co potřebujeme pro nové etikety,“ řekl Adam a poplácal Sama po rameni, než ustoupil. „Nebudeme tě od téhle pěkné dámy déle zdržovat.“

Riley zatřásla řasami. „Jste sladký, ale nemějte iluze. Se Sammym jsme jen staří přátelé. Je jako můj bratr.“

Viděla, jak povytáhl obočí.

„Oh, vážně?“ Zeptal se Rob a prohlédl si Riley s novým uznáním, když už nebyla ženou jeho šéfa. „Víte, mohu počkat pár minut, pokud chcete doprovod?“

Sam si odfrkl. „V tomhle mi věř, Robe. Pokud tě bude Riley doprovázet na zastávku metra, to ty budeš potřebovat doprovod.“

Riley se jen ostýchavě usmála. „Děkuji za nabídku, ale už jsem to šla snad milionkrát.“

„Milionkrát, huh?“ Zašeptal jí Sam do ucha. „A kdy bylo to devět set tisíc devět set devadesát devět krát?“

Ignorovala ho a prošla kolem něj aniž by se otřela, než vyprovodila Roba a ostatní kluky ze dveří s příslibem, že dá pozor, aby se Sam navečeřel, ale ne, nemůže slíbit, že to zlepší jeho náladu.

A pak zůstali sami.

Před měsícem by kolem sebe kroužili a snažili se ignorovat sexuální napětí v místnosti.

Před týdnem by se jeden druhého nemohli nabažit a tu sexuální touhu by objali.

Ale tentokrát… byla pryč.

Alespoň to si myslel.

„Jak se má tvá máma?“ Zeptala se a následovala ho k baru, za který se schoval ve vteřině, kdy muži zmizeli.

„Dobře. Lépe. Mluvil jsem včera s Carlem – to je její přítel – je prý doma a odpočívá. Všechny testy dopadly dobře.“

„To jsem ráda.“ Ruce se mu nikdy nezastavily, když připravil koktejl a prohlížel si ji u toho. Otevřel sklenici s třešněmi, vytáhl jednu bez párátka a podal jí ji, než hodil další do sklenky.

Nechala ticho pokračovat dalších pár minut, než pokračovala se svým plánem. „Přišla jsem se omluvit.“

Nic. Ani překvapené mrknutí.

„To nic neřekneš?“ Zeptala se.

Několik vteřin držel její pohled, než pokrčil rameny. „Jen řekněme že za celé ty roky jsem se naučil, že jakoukoliv omluvu Riley McKenny je nejlepší přijmout s helmou.“

„A to proč?“

„Protože zjišťuji, že i když ráda předstíráš, že řešíš vše narovinu, ohledně tebe a mužů není nic snadné.“

Naklonila se kupředu a vzala si další třešni ze sklenice. „To zní, jako kdybys tvrdil, že jsem manipulativní.“

„Zní, že ano?“

Riley pokrčila rameny. „No, řekněme, že peklo zamrzlo a tahle omluva je skutečná. Teď, když jsem měla čas přemýšlet, fakt se za tu noc stydím. Vážně.“

„Za kterou část?“ Nalil do skleniček temně hnědou tekutinu. „Za fakt, že ses chystala vyspat s mužem pro příběh, a nebo za to, že sis vybrala mě?“

„Oh, na to první jsem zvyklá,“ řekla drze a ťukla svou sklenkou o jeho. „Pracovní riziko.“

„To tvrdí prostitutky o pohlavních nemocech.“

Naklonila hlavu na stranu. „No, mám pro tebe skvělou zprávu, Comptone. Nakonec to nebude tvůj problém.“

Sam si ji pečlivě prohlížel a zjevně hledal, kam tím míří. Mezi obočím se mu objevila malá vráska, díky čemuž věděla, že na to nemohl přijít.

„Proč jsi vážně tady, Ri? Byla tvá omluva jen snahou dostat ze mě také omluvu? Fajn. Omlouvám se za to, že jsem tě takhle nechal v tom hotelovém pokoji. Oba víme, že je to tak nejlepší. Nikdy to nemělo zajít tak daleko.“

Riley měla co dělat, aby se neušklíbla. Kůň se nechal vést přímo do vody a neměl o tom ani tušení.

„Přesně tak.“ Natáhla se a letmo položila prsty na hřbet jeho ruky. Odtáhla se, než měl čas přemítat nad tím, zda je ten dotyk víc než jen kamarádský a instinktivní.

Celý plán závisel na tom, že uvěří tomu, že už ji ani trošku nepřitahuje.

„Je to divné, že ano?“ Přemítala. „Po tom, co mezi námi bylo takovou dobu takové napětí, a když jsme byli skutečně na hraně toho, že s tím něco uděláme, jsme si uvědomili, že je to celé jen klam.“

Sam zamrkal. A znovu zamrkal. „Počkej. Cože?“

„Však víš,“ řekla, nakrčila nos a mávnula rukou. „To, jak byl ten večer celý divný. Byla jsem si tak jistá tím, že to bude explozivní, ale místo toho to bylo prostě divné.“

Rychle se vzpamatoval. Věděla, že to dokáže. „Přesně. Bylo to…“

„Tak trochu jako bys líbal svou sestru?“ Doplnila.

Očima sjel na její ústa jen na okamžik, než uhnul pohledem. „Přesně tak. Nejsi teď ráda, že jsem to zastavil? I pod tak špatnou záminkou?“

„Tak ráda. Proto jsem tak nerada v téhle příšerné situaci, kdy tě musím poprosit o další laskavost…“

Zašklebila se, jako by se obávala otázky, kterou musela jako další položit.

Dlouze a bolestně si povzdechl. „Další laskavost? Na tuhle nebudu muset být nahý, že ne?“

„Ne, pokud nebudeš chtít.“

„Tak povídej.“

„Takže, každý rok společnost, co vlastní Stiletto, ráda předstírá, že nesídlí uprostřed města a uspořádá noční můru známou jako každoroční turnaj v softballu.“

Zamračil se. „Softball? V Manhattanu?“

„V central parku. Nicméně, tenhle rok to bude Stiletto proti Oxfordu.“

„Tomu chlapskému časopisu se všemi těmi stupidními radami?“

„Přesně tak. Všichni zaměstnanci jsou popostrčeni k tomu, aby někoho vzali sebou a tak měl každý tým dost hráčů.“

„No, hádám, že je zatracená výhoda mít staršího bratra, který na střední i vysoké hrál baseball.“

„Víš, obvykle je to paráda. Až na chvíli, kdy je zmíněný bratr mimo zemi a hra je v sobotu.“

Sam tiše zaklel. „Jasně. Ta zatracená věc s Amsterdamem.“

„Přesně.“

„A co Patrick?“

„Ano, jsem si jistá, že můj druhý starší bratr si vezme velmi rád dovolenou ve své super-důležité práci, aby jel čtyři hodiny z Bostonu na softballovou hru.“

„Meg? Kate?“

Vrhnula po něm vražedným pohledem. „Velmi dobře víš, že Meg nefunguje ve skupinových aktivitách. Nedokáže ani galantně prohrát v šarádách na Vánoce, aniž by své vlastní děti neobvinila z podvádění. A Kate…“

„Pravděpodobně nikdy softball ani neviděla,“ dokončil za ni.

„Takže, uděláš to?“ Zeptala se a vrhnula po něm platonický úsměv ala jsem neškodná, který trénovala v zrcadle. „Umíš hrát softball, že ano?“

„Ano, McKenno, myslím, že přijdu na to, jak hrát softball s bandou holek, co píšou o botách a orgasmech.“

Zatleskala. „Takže jdeš do toho?“

Zaváhal. „Ale jde jen o čistě kamarádskou aktivitu, že ano?“

„Oh, božínku, samozřejmě. Nemyslím, že si nás teď dovedu představit nějak jinak.“ Dramaticky se otřásla.

„Nebylo to tak zlé,“ zamumlal do svého drinku.

Stiskla rty, aby ukryla úšklebek a postavila se. „Jsi nejlepší. Vážně.“

Pokřiveně se na ni usmál. „Snažím se na to myslet jako na platbu předem. Budu si pamatovat ty tvé laskavosti pro příště, až zase budu potřebovat něco od sebe. Řekněme… lístky na Yankees?“

„Poohlédnu se po nich,“ mrkla. „Uvidíme se, Sammy.“

„Odcházíš?“ Vypadal trochu překvapeně jejím rychlým odchodem, a odváží se snad říct… zklamaně? Ale nakonec, mohlo to být jen hloupé přání jejího zrádného, nadějného srdce.

„Mám rande,“ řekla a rychle pohlédla na hodinky. „S jedním z Mitchellových přátel z Wall Street.“

Pečlivě sledovala jeho výraz, ale nic neodhalil. „Takže to bude předmět tvého příběhu? Toho výročního čísla, které musíš udělat osobním, nebo o co to šlo?“

„No, to záleží,“ odpověděla Riley uvolněně a dopila své pití.

„Na?“

„Na tom, jak dobrý bude v posteli,“ řekla s nestoudným úsměvem.

Tentokrát Samova poker face nebyla ani zdaleka tak impozantní a Riley se musela otočit na patě, aby neviděl její nadšení z té zvířecí majetnickosti, která mu prolétla tváří.

„Uvidíme se v sobotu,“ zavolala přes rameno.

Sam neodpověděl a Riley věděla, že to bylo proto, že trucoval.

Jakmile byla z dohledu, vytáhla telefon a poslala Emmě smsku.

Mám ho.