HFTH - 8. kapitola

Překlad: Lucianna

„Už ti ten horský vzduch poškodil mozek?“ zeptala se Merissa, když vrazila do dveří, ověšená taškami z obchodu. „Měla jsi uvázat jeden kousek stuhy na jednu větev, jednoho stromu, ne použít celou roli, abys ozdobila větve půl lesa na konci cesty.“ Postavila tašky na linku a otočila se k Jessie, oči jí tančily smíchem. „Doufám, že nikdo nejel a neviděl tě, jinak se rozkřikne, že se do města nastěhovala bláznivá ženská. Co tě sakra posedlo, že jsi pokryla všechny ty stromy celou tou stuhou? Přísahám, že některé ty větve jsou tři stopy vysoko.“

Jessie stála ve dveřích chodby přízemí, překvapeně mrkala a byla neméně zmatená. „Ale já ne… nikdy jsem…“ Nejistá, jak vysvětlit, že byla přepadena bláznivým starcem a k hlavní silnici se ani nedostala, Jessie jednoduše pokrčila rameny. „Myslím, že jsem nechtěla, aby stěhováci přejeli odbočku.“

Merissa si odfrkla. „Decentnost nikdy nebyla jednou z tvých silných stránek.“ Mávla na tašky na lince, zatímco zamířila ke dveřím, které nechala otevřené. „Raději začni vykládat věci, aby bylo místo na ty, které jsou stále v autě. Slyšela jsem v obchodě, že v noci přijde velká bouře, tak jsem koupila dost jídla aspoň na měsíc, pro případ, že bychom zapadly sněhem.“

Jessie pospíchala k věšáku ve chvíli, kdy Merissa zmizela venku a strčila ruce do kapes kabátu, hledajíc roli stuhy. Ale všechno, co našla, byl telefon.

Kde potom byla ta stuha? Jessie pomalu couvala pryč, jistá, že ji dala do kapsy, než odešla. Ale pak si úlevně povzdechla, když zjistila, že jí stuha musela vypadnout – nejspíš když chytala Rogera, aby neupadl, když zápasil s tím vozíkem. A Roger ji musel najít a on… ozdobil ty stromy.

Kromě toho, že si nevzpomínala, že by zmínila, proč jde k hlavní silnici, takže jak to mohl vědět?

„Pojď, Jess,“ řekla Merissa, když vešla znovu s rukama plnýma tašek. „Viděla jsem náklaďák s názvem tvé stěhovací společnosti, parkovat u bistra v Greenville. Musíme uklidit zásoby, než sem přijedou.“ Postavila tašky na linku, pak se otočila s rukama v bok. „Halo? Země volá Jessie. Je někdo doma?“

Jessie se vytrhla z omámení. „To záleží na tom, jestli jsi mi nechala něco z toho, co máš rozmazané po celé bradě.“

Merissa použila rukáv, aby si otřela tázavě bradu, a tváře jí zrůžověly, kolem úsměvu. „To je poleva ze třech nejlepších éclairs, které jsem kdy jedla. Neboj se; koupila jsem ji dost, abychom přežily blizard. A koupila jsem horkou čokoládu a nějaké mini marshmallow bonbony, a libru velkých, tlustých hot dogů.“ Zasalutovala na Jessie. „Zahraju si na skautku a uříznu nám každé klacek, než začne sněžit a můžeme otevřít dvířka kamen a opéct je nad plameny.“

(éclair – zákusek z odpalovaného těsta, plněné krémem a polité čokoládovou polevou. Pozn. překl.)

Jessie přešla k lince a začala vyndávat zásoby z tašek. „Ježíši, kdybych věděla, že je to nedostatek cukru, co je příčinou tvé mrzutosti, dnes ráno, vzala bych tě do Pine Lake Pekařství a Bistra.“

„Nebyla jsem mrzutá.“

Jessie se podívala se smíchem přes rameno. „Toby, se běžel dnes ráno schovat, Mer.“ Zvážněla. „Chybí ti Duncan?“

„Kéž by mi někdo řekl, co je tak strašně vzrušujícího na tom, běhat po lesích s hromadou chlapů a střílet nevinného jelena. Dostala jsem jen jednu noc s Duncanem a budu pryč, až se vrátí zpátky. Ten chlap tady zatraceně žije a může jít lovit kdykoliv chce.“

„Ian mi řekl, že vždycky stráví týden po pravidelné lovecké sezoně, lovem se střelným prachem, společně.“ Jessie pokrčila rameny, na Merissino zamračení. „Nevěděla jsem taky, co to znamená, ale vysvětlil mi, že je tady speciální sezona na lov s mušketami, jaké používali Davy Crockett a Daniel Boone, do kterých sypeš střelný prach do hlavně, upěchuješ a pak dáš kulku.“ Rozesmála se, když se Merissino zamračení stalo ošklivým, a zvedla ruku. „Neříkej nic. Já vím, že ti chlapi vypadají, jakoby se nemohli rozhodnout, v jakém století žijí, ale Ian mi vysvětlil, že mít jen jednu ránu, je sportovnější.“

„A během té malé lekce, nevysvětlil náhodou, proč Duncan místo toho nemůže strávit týden se mnou?“

Jessie si odfrkla. „Jen ženy jsou ochotné zrušit plány, které mají se svými kamarádkami, aby byly s opačným pohlavím, Mer. A Ian říkal, že jejich letošní výlet je speciální, jelikož je to poprvé, co je doma za víc jak čtyři roky. Jak to tak bývá, on i Robbie, mají bratry, kteří vynechávají, protože jsou v Afganistánu.“

Merisse spadla ramena a zamířila zpátky ven, mumlajíc něco o tom, že doufá, že ti blbci zapadnou v horách až do jara.

Jessie přešla, otevřela všechny skříňky, kromě dvou nad myčkou, a pak začala brát věci z tašek a dávat je na poličky. O půl hodiny později, přemýšlejíc, jestli jí na účtu zbyly nějaké peníze, právě skončila, když Merissa vešla, a nesla dva tenké klacky a oznámila, že stěhovací dodávka přijíždí po cestě.

Bylo skoro sedm hodin, než ti tři muži konečně odjeli, s kapsami naplněnými celou její hotovostí, kterou Jessie měla v peněžence a poděkováním, že byli tak opatrní s jejími věcmi – které trpělivě několikrát stěhovali po domě, dokud nebyla Merissa spokojená, že všechno je tam, kde ona chtěla.

„Viděla jsi, jak ten jeden chlap stále chodil okolo Tobyho v širokém kruhu?“ zeptala se Merissa z podušky, kterou sebrala z gauče a hodila ji na zem před kamna. Vytáhla hořící hot dog z ohně a foukla na něj. „A ty, ty hrozný pse,“ řekla a ukázala zčernalým hot dogem na Tobyho. „Viděla jsem tě, jak jsi sledoval každý jeho pohyb, jako bys čekal, že ti ukradne granule.“

Jessie přišla se dvěma šálky horké čokolády, posypané malými marschmallow bonbony a položila jeden na krb, před Merissu. „Toby si ho pravděpodobně pamatuje z doby, kdy mi balili byt v Atlantě,“ řekla a přetáhla svou gobelínovou podnožku před kamna, aby si sedla. „Zjevně někdo zabalil jeho pískací hračku a ten chlap začal křičet, když vešel do místnosti a našel Tobyho, jak roztrhal jednu z krabic.“

Merissa vykulila oči. „On měl vážně koule na to, hubovat Tobyho? Myslím tím, ty a já víme, že ten chlapák je nebezpečný, jen když někdo vyhrožuje tobě, ale ten chlap to nemohl vědět. Co za šílence ječí a sto-librového rottweilera?“

Jessie položila svůj šálek na krb a zvedla klacek, který jí Merissa uřízla. „Kéž bys mohla vidět jeho výraz, když Toby vycouval z roztrhané krabice, se svou pískací hračkou v tlamě. Tehdy si ten chlap zřejmě uvědomil, že by neměl ječet na psa s tesáky, velikosti jeho malíčku.“ Jessie si napíchla hot dog na konec klacku. „Neslyšela jsi náhodou, kolik sněhu očekáváme?“ zeptala se, a podívala se z okna na vločky, prohánějící se kolem světla na verandě.

„Duncan a Ian nežertovali, když říkali, že se tady nepočítá na centimetry,“ řekla Merissa, otírajíc si prsty do kalhot. „Slyšela jsem, že předpovídají dvě stopy, a že ta bouře nejspíš potrvá do středy.“ Napíchla si další hot dog na zašpičatělý konec svého klacku. „Je tady velká šance, že budu tvým hostem trochu déle, než jsme plánovaly.“

Merissa začala dávat svůj hot dog nad plameny, ale zastavila se a podívala se na Jessie. „Cestou do Greenville, jsem přemýšlela o tom, co jsi mi řekla, než jsem odjela, a… no, usoudila jsem, že máš pravdu. Nikdy jsem tě neviděla šťastnější, Jess,“ řekla tiše. „Jen to není od té doby, co jsme se dostaly do Maine; přísahám, že ses změnila na naprosto novou ženu, jakmile jsme opustili hranice Atlanty. I když jsme se stavily v New Yorku na Díkuvzdání s tvými rodiči a oni strávili celé dva dny snahou tě přemluvit, abys sem nejezdila, prostě ses usmívala a přikyvovala.“ Pokrčila rameny. „Viděla jsem tě v depresi, naštvanou a vyděšenou, během těch čtyřech let, ale nikdy jsem tě neviděla tak… no, tak klidnou.“

Merissa se otočila pohledem zpátky k ohni a smutně usmála. „Duncan mi řekl, že jestli tě opravdu miluji, pak tě musím nechat jít. Tak hádám, že je čas, znovu se zapojit do života, i když to znamená, opět riskovat srdce, rozdupané nějakým pitomcem.“

„Maine potřebuje dobré sestry, Mer. A nemyslím si, že Duncan je typ muže, který by mohl rozdupat ženské srdce.“

Merissa prudce otočila hlavu a její výraz byl vyděšený. „Jsi šílená? Nikdy bych to nemohla brát s Duncanem vážně. Ten chlap je… On je moc… Nemohla bych…“ Vybuchla smíchy. „Och můj Bože, Jess; mít aférku s alfa samcem, je jedna věc, ale nemohla bych s takovým žít.“ Zvážněla a podívala se dolů na klacek ve svých rukou. „Ne, já potřebuji někoho, kdo je trochu méně… no, někoho jako Andy.“

„Andy, ten počítačový podivín?“ zeptala se Jessie překvapeně. „Ten samý Andy, o kterém jsi řekla, že má sexuální dovednosti dvouletého?“

Merissiy tváře zrudly. „Hej, jen proto, že si myslel, že mluvím o počítačích, když jsem zmínila, že mám ráda tvrdou jízdu, neznamená, že není trénovatelný. Ale víš, co přesně dělá Andyho perfektním pro mě? Kdykoliv jsme šli ven, nikdy si ani nevšimnul, že jsou jiné ženy v baru, takže se určitě nemusím bát, že je bude žádat o jejich telefonní čísla, zatímco budu na toaletě, takže s nimi nebude mít sex v mé posteli, zatímco budu v práci.“

„Och, Mer,“ zašeptala Jessie. „Greg byl prvotřídní idiot.“

„A ačkoliv jsem nemluvila s Andym skoro tři měsíce,“ pokračovala Merissa skrz své zamračení, „dnes ráno, zatímco jsem stála před regálem s mlékem a zkoušela si vzpomenout, jestli máš radši jedno-procentní, nebo odstředěné, najednou mi z ničeho nic napsal. Tak jsem mu odepsala a řekla, že jsem v Maine, ale letím domů ve čtvrtek. Pak jsem zmínila, že moje letadlo přiletí v jednu ráno v pátek a že opravdu nesnášim jet taxíkem uprostřed noci.“ Merissiny oči se zatřpytily pobavením – nebo možná to byla touha. „A ten velký, rozkošný ňouma, mi okamžitě odepsal, že by miloval – a zdůraznil milovat – mě vyzvednout a vzít domů.“

Zadržujíc svůj vlastní úsměv, pozvedla Jessie obočí. „K tobě domů, nebo k němu?“

„Nestarám se kam,“ zavrčela Merissa, a strčila svůj hot dog do plamenů. „Dokud mě nevytáhne z postele v zatracené čtyři hodiny ráno.“

*****

Když ve čtvrtek později odpoledne, jela pomalu, překvapivě rušnými ulicemi Greenville, žasla Jessie nad tím, jak tří-centimetrová sněhová bouře, prakticky zastaví Georgii, ale dvě stopy sněhu v blizardu, nevypadají být ničím jiným, než malou nepříjemností pro obyvatele Maine. Tím pádem Merissino letadlo odletělo na čas, a více než jednou, během děsivě tiché cesty zpátky z Bangoru, Jessie zjistila, že ji napadají pochybnosti o tom, co opravdu očekávala od přestěhování se sem.

Nepomáhalo, že stále myslela na její setkání s Rogerem a na všechny ty záhadné věci, které řekl. Vysvětlila, že ho našla prodávat jeho zboží u cesty, když se Merissa ptala, kde vzala tu krásnou vycházkovou hůl a šátek, ale Jessie nezmínila jejich bláznivou konverzaci. Ani se nezeptala Mer, jestli viděla Rogera, když pokryla všechny jeho věci prachem, na své cestě pryč, trochu s obavou, že Merissina odpověď by mohla být ne – což byl důvod, proč Jessie schovala hůl a šátek do skříně v ložnici, než se její kamarádka vrátila domů se zásobami.

Ale byla nucena je vytáhnout hned druhý den, protože byla ´trochu silnější bouře´, jak Roger předpovídal, a byla nedočkavá vyzkoušet sněžnou frézu, kterou ona Merissa vytáhly ven, když přestalo ve středu večer sněžit. Toby, každopádně, byl spokojený s tím, že je sledoval z verandy, když vyjely s tím děsivě-vypadajícím strojem z garáže.

Zkoušely zjistit, jak frézu nastartovat, když přijel Jack Stone, tak pět minut potom, co městský pluh vytvořil závěj za konci příjezdové cesty, vyšší než její auto. Ačkoliv Jack udělal rychlou práci pluhem za svým pickupem, a řekl Jessie, že to bude pravděpodobně Ian, kdo jí příště vykope. Také navrhnul, že i když její kombík má pohon všech čtyř kol, měla by si při nejbližší příležitosti nechat obout pneumatiky s hroty – což udělala dnes, hned potom, co sledovala odlétat Merissino letadlo.

Jessie také měla v úmyslu najít lékárnu v Bangoru a nahradit tu jednoduchou, hliníkovou hůlku, kterou dala Rogerovi; protože na mou duši, opravdu nechtěla být viděna, jak chodí po městě s, pět stop vysokou, vycházkovou holí. Ale přezutí pneumatik trvalo tak dlouho, že už se nemohla zdržovat, když chtěla být doma před tmou – což v tomhle období a takhle severně, bylo někdy kolem čtvrté odpoledne.

„Domů,“ zašeptala Jessie do ticha, přerušovaného jen tichým psím chrápáním, přicházejícím ze zadních sedadel, a cítila, jak jí to slovo rezonuje v hrudi. Ještě patnáct mil a bude doma. Žila sama od vysoké, ale její byty byly vždycky tak nějak dočasné, s tím, že někdo jiný maloval a tapetoval, a s nábytkem, který jí darovali rodiče a tety. Dokonce, i když si vzala Erica, byl to jeho domov, kam se nastěhovala.

Ale ani ne dva týdny potom, co Eric Dixon umístil zlatý prsten s diamantem na její prst, v kapli v Las Vegas, Jessie usoudila, že žena, trpící přemírou těhotenských hormonů, by nejspíš neměla dělat závažná, životní rozhodnutí. V jasném, zpětném pohledu, Jessie usoudila, že líbánky skočily letem zpátky z Vegas a její bezhlavé manželství, skončilo o krátké tři měsíce později – přesně dvacet minut předtím, než vetřelec zavraždil Erica a pak šel po ní, se stejným, zakrváceným nožem.

Alespoň, to bylo to, co policejní detektivové usoudili, že se stalo, když poslední věc, kterou si Jessie pamatovala o té noci, bylo, že Eric vytahoval věci z jejího kufru stejně rychle, jako je ona házela na něj. Když přemlouvání, aby zůstala, nefungovalo, začal vyhrožovat, že utratí poslední penny z jeho značného bohatství, aby získal jejich dítě do výhradní péče, jakmile se narodí. To samé bohatství, řekli detektivové, které nejspíš bylo motivem pro vloupání, a které ji nechalo ovdovělou, zmrzačenou a bez dítěte, a trpící post-traumatickou ztrátou paměti.

Jessie věděla, že opouštěla Erica, přesto bizarně, si nemohla vzpomenout proč přesně. Ačkoliv věděla týdny, že chtěla rozvod, do tohoto dne stále cítila – dost silně – že něco vážného spustilo její rozhodnutí, ukončit to manželství ten konkrétní večer, místo aby odjela na svou plánovanou, pracovní cestu. A žádné množství poradenství, ani hypnózy, jí nedokázalo přimět, aby si vzpomněla, co se stalo mezi jejím útěkem do koupelny, když ji Eric najednou dal facku, a probuzením v nemocnici o tři dny později, když jí její rozrušení rodiče s pláčem vysvětlovali, že ovdověla, přišla o dítě a nejspíš nikdy znovu nebude chodit.

Zůstala necitlivá přes týden, upřednostňujíc temnou jeskyni bez emocí, kterou její útočník vyřízl do její duše, místo aby čelila realitě, a odmítala otcovo a matčino naléhání, aby je nechala ji převézt do nemocnice v New Yorku. Nebyla paličatá, nebo bezcitná; Jessie prostě nechtěla nikoho, koho milovala – nebo kdo miloval ji – jako svědka jejího úsilí o opětovnou kontrolu nad svým životem. Ale ani ne dva dny potom, co jí její plačící rodiče, dali sbohem, vešel do jejího nemocničního pokoje anděl a představil se jako Merissa. Ta potom zakročila a vytáhla Jessie, kopající a křičící, z postele do kolečkového křesla a vystrčila ji ven na slunce.

Jessie zpomalila, aby zatočila na cestu do Frog Point a smutně se usmála při vzpomínce, jak se Merissa brodila sněhem, aby sundala ty metry stuhy, visící nejméně na šesti stromech. Foukal vítr, způsobující, že stuhy opakovaně ulétaly z jejího dosahu a Merissu stálo mnohem víc energie klení na Jessie, než jejich chytání.

„Bože, Toby, už mi chybí,“ řekla Jessie, a pohlédla do zpětného zrcátka, aby viděla Tobyho sedět a dívat s okna. „Ale neboj se, Merissa říkala, že přijede na návštěvu v létě. A kdo ví, možná přiveze Andyho.“

Jessie najednou prudce zastavila, když viděla něco, co vypadalo jako stopy rolby, vycházející z lesa v místě, kde Roger byl usazen před čtyřmi dny. „Och bože, je zpátky,“ řekla, když viděla, že stopy se zatočily po sněhem pokryté cestě k jejímu domu. Naklonila hlavu, aby viděla zadním oknem, ve snaze zahlédout Ianovu příjezdovou cestu. „Pokud se Ian nevrátil ze svého loveckého výletu dřív kvůli sněhu a nepoužil jednu z rolb z TarStone, aby se sem dostal.“

Což nebyla nijak zvlášť divná představa vlastně, když viděla sněžné skútry svištět ulicemi Greenville, jako auta.

Jessie zařadila zpátečku a couvala, dokud nedosáhla Ianovy příjezdové cesty a její srdce pokleslo, když viděla, že nebyla protažená a nebyly tam žádné stopy vozidla, ani stopy nohou. Znovu přeřadila, ale jen seděla a zírala oknem na cestu před sebou. „Co když Roger sedí na mých schodech a čeká na nás?“ zašeptala, a pohlédla na Tobyho přes zpětné zrcátko. „Já vím, že je neškodný, ale opravdu se nechci vypořádávat s tím bláznivým mužem právě teď.“

Když Toby jednoduše zívnul, Jessie dala nohu z brzdy pryč a vyrazila znovu k domu, a namáhala mozek, aby přišla s uvěřitelnou lží, aby přiměla Rogera odejít. Ale s další zatáčkou na cestě, viděla, že široké stopy pásů přejely závěj zpátky do lesa.

Uvolněně vydechla. „Byl tady a už odjel, takže hádám, že nepůjdu do pekla za lhaní osamělému muži.“ Tiše se zasmála. „No, alespoň ne dneska.“ Když zajela na příjezdovou cestu, mohla Jessie vidět, kde stroj stál dost dlouho a to, aby se rozpustil sníh od tepla motoru.

Jessie si vzpomněla na předpověď, že dnešní noc bude bez mraků a díky nové sněhové pokrývce, klesne teplota pod bod mrazu, takže se ani neobtěžovala vylézt z auta, aby otevřela garážová vrata.  Vypnula motor, přemýšlejíc po desáté, proč Stoneovi neinstalovali automatické otvírání vrat garáže, ale tiše jim děkovala za světlomety, reagující na pohyb, které nyní osvětlovaly celý přední dvorek.

„No, skoro jsme to stihli domů před tmou,“ řekla Tobymu, vystoupila a otevřela jeho dveře. Rozhlédla se a její pohled se zastavil na potemnělých oknech domu, na konci poloostrova, pak ho přesunula na chatu hned za její garáží s okny nahoře. Podívala se vpravo, sotva schopná dohlédnout na další prázdninovou chatu mezi stromy. „Páni,“ řekla, když Toby došel k závěji a zvedl nohu. „Hádám, že Merissa měla pravdu a tohle místo je opravdu izolované. Náš nejbližší zimní soused je napůl cesty mezi námi a Ianovou příjezdovou cestou.“

Setkala se Avou a Richardem Randallovými dnes ráno, když ona a Merissa šly po cestě pro poštu, stejně jako přinést stuhy, a narazili na tento pár, jak věší vánoční světla na svou garáž. Ava přivítala Jessie jako novou sousedku a řekla, že kdyby cokoliv potřebovala, aby jen zakřičela. Richard se zeptal, jestli má Jessie v úmyslu nechávat Tobyho na volno a varoval ji, že jak jednou pes dostane chuť na pronásledování jelena, těžko se toho pak zbavuje.

Jessie ho ujistila, že Toby je asistenční pes a že se drží pěkně blízko ní. Ten muž hned roztál a navrhnul jí, aby se podívala na příjezdovou cestu hned po rozbřesku, pokud chce vidět jediné zimní stálé obyvatele Frog Point, což měly být dvě laně, obě s dvojčaty a pár loňských potomků. Také jí řekl, aby sledovala jezero, až zamrzne – což se mohlo stát dnes v noci, řekl, když předpovídají klidný vítr a jednociferné teploty – jelikož jeleni používají jezero k přecházení, pokud je dostatečná sněhová pokrývka.

Jessie se zeptala, jestli může koupit krmení pro jeleny, a Richard se zábleskem v očích a jazykem ve tváři jí řekl, že je to nelegální – ačkoliv stále vídá pytle s obrázky jelena a krosana a dalších divokých zvířat, v obchodech s krmením. Něco jako tenhle, řekl, a ukázal do právě otevřené garáže, na velký pytel krmení pro volně žijící zvěř, stojící v rohu.

Sledujíc, jak se její dech mění v krystalky, v mrazivém nočním vzduchu, Jessie obešla auto a vzala si kabelku a hůl ze sedadla spolujezdce. Pak zamířila po čistě odházeném chodníku, přemýšlejíc, jestli je tu nějaký místní chlapec, kterého by mohla zaplatit, aby jí odhazoval sníh přes zimu. Mohla by se taky ve městě zeptat, jestli by mohla najmout někoho, kdo by jí prohrnul cestu, jelikož nechtěla předpokládat, že se sem Ian rozběhne pokaždé, když nasněží. Tiše si odfrkla, představujíc si, že nabídka na zaplacení, by pravděpodobně proběhla stejně, jako s Jackem Stonem, když si pamatovala, že ten muž se ještě stále smál a vrtěl hlavou, když odjížděl pryč.

Jessie se najednou zastavila s nohou na schodech, když spatřila ten velký, dřevěný vozík, zaparkovaný na verandě, před vchodovými dveřmi. Ramena jí poraženě poklesla a pokračovala po schodech, když Toby proběhl kolem ní.

„Co myslíš, že mě tohle bude stát?“ zamumlala, stojíc nad vozíkem, zatímco Toby očichával ten velký, litinový hrnec, sedící uvnitř, na jedlových větvích. Obešla vozík, když lovila v kabelce klíče a odemkla dveře. „Jestli si ten starý kozel myslí, že našel nového pitomce, kde se bude zbavovat svého harampádí, tak bude překvapený.“ Usmála se, když vešla dovnitř, opřela hůl o linku, položila kabelku a pak pověsila kabát na věšák. „Možná ´co potřebuji´, jsou jeho boty a kožešinový klobouk. Co myslíš; měla bych trvat na výměně jeho vlastního oblečení? Toby?“ zavolala, a otevřela dveře, když zjistila, že ji nenásledoval dovnitř. „Pojď dovnitř.“

Místo aby poslechnul, seděl Toby vedle vozíku a tiše štěknul.

„Ne. Vzít ten hrnec do domu, by jen povzbudilo Rogera v nechávání více věcí na mé verandě a příště by chtěl vyměnit moje auto, za tu omlácenou, starou rolbu. Teď pojď dovnitř, ty chlapáku.“

Toby se postavil a strkal čumákem do hrnce tak dlouho, až spadla poklička a odkryla se tak obálka uvnitř. Jessie vstoupila na verandu a popadla obálku z hrnce a pak následovala Tobyho do domu. Ten doklusal ke svému pelechu a plácnul tam sebou, a Jessie přešla ke křeslu a hodila obálku na stolek. „Přečtu si to, až rozhořím oheň,“ řekla, když Toby zvedl hlavu a pohled upřel na obálku. „Co to s tebou vůbec je?“ zeptala se, vzala pohrabáč a klekla si, aby otevřela přední dvířka kamen. „Myslíš, že ti Roger bude platit provizi?“ Prohrábla popel a hledala žhavé uhlíky, které by ještě svítily. „Nebo jsi na jeho straně proto, že si myslíš, že jsi našel dalšího mužského kamaráda?“

Toby si opřel tlamu o krb a tiše se díval.

Jessie pokračovala ve své jednostranné konverzaci, hlavně k odvrácení absolutního ticha domu. „Myslíš, že Roger něco vyměnil s MacKeagovými za tuhle starou rolbu, Toby? Nebo možná ji dali na prodej u silnice, jako ty sněžné skútry a čtyřkolky, co jsme viděli na zpáteční cestě, a on ji koupil.“ Dala několik třísek na odhalené uhlíky, pak se posadila na paty, aby viděla, jestli chytí. „Ne, Roger řekl, že nepotřebuje peníze, takže ji musel vyměnit – och, zatraceně!“

Jessie se naklonila dopředu, aby otevřela velkou klapku, když se z dvířek kamen začal valit kouř a pak přitáhla za tu malou nalevo, k sobě. „Já zapomněla otevřít klapky,“ vysvětila, když Toby zvedl hlavu a kýchl.

Když viděla, že třísky se rozhořely, Jessie okamžitě zavřela dvířka, postavila se a popadla kus naštípaného dřeva z vaničky, kterou Merissa přitáhla z garáže a naplnila dřevem. Otevřela vrchní poklop a dala poleno do plamenů, pak přidala další dva kusy, než zavřela poklop a otřela si ruce o kalhoty.

„Ok, teď si přečtu Rogerův dopis,“ řekla přes praskání hořících třísek. Usadila se do perfektě velkého polohovacího křesla, které si přestěhovala z bytu, který jí pronajali její rodiče v Atlantě a vybavili ho pro ni nábytkem, než opustila rehabilitační zařízení, a zvedla podnožku. Jessie pak s povzdechem vklouzla prstem pod klopu obálky, zároveň přemýšlejíc a obávajíc se, co za tajemné varování, pro ni má Roger tentokrát.

Překvapeně zalapala po dechu, když vytáhla vánoční kartu s krásným andělem, vznášejícím se nad malou mýtinou v lese, obklopeným jedlemi, poprášenými sněhem. Jessie jí několik vteřin studovala, všímajíc si vrány, sedící na větvi, shlížející na mýtinu, stejně jako to, co vypadalo jako… Zamžourala na kartu. Byly to stopy rolby, co mizelo v lese za tím andělem?

Otevřela se zamračením kartu, ignorujíc složený kus papíru, který jí vypadnul do klína, a četla rukou napsaný vzkaz, nahlas.

Vánoční svátky tě vítají, Jess, spolu s mým přáním, aby se všechny tvoje sny splnily na tomto kouzelném místě, během této magické doby. Vítej domů, lass.

Roger AuClair de Keage

PS: Neboj se, Tobiasi; pod stromkem bude i něco pro tebe.

Jessie zvedla kartu k Tobymu, aby ji viděl. „Podívej, Roger to poslal nám oběma. A zjevně chce, abys věřil, že je Santa Claus.“

Ale pak se na ni podívala znovu a zamračila se. De Keage. Byl Roger příbuzný s MacKeageovými? Možná to byl způsob, jak se dostal k jedné z jejich rolb.

Znovu se zamračila, když zjistila, že nazval Tobyho Tobiasem. Ale jak mohl vědět, že často říká svému psovi Tobias? Odfrkla si, postavila kartu na stůl vedle sebe a zvedla složený papír, ale zjistila, že jsou tam dvě stránky. „Všichni vědí, že Toby je zdrobnělina pro Tobiase a Roger se očividně snažil znít formálně.“

Ale proč jí potom oslovoval Jess, místo Jessie, nebo dokonce Jessica?

Prohlížela vrchní papír a znovu si odfrkla a mávala s ním na Tobyho, než ho strčila za druhou stránku. „Ten starý kozel zahrnul i detailní instrukce, jak udělat srnčí pečeni. Och můj bože, poslechni si tohle: Je to hřích proti lidskosti, když žena nenaučí svou dceru vařit,“ četla Jessie nahlas. „A nemysli si, že neřeknu tvé matce přesně to samé, až přijede na Vánoce. Neví, že cesta do mužova srdce, vede přes jeho žaludek? Alespoň že jsi zdědila otcův smysl pro obchod, Jess, a on na tebe bude právem pyšný, že jsi koupila tak pěkný dům.“

Jessie cítila, jak se jí zježily jemné vlasy na krku. „Toby,“ zašeptala. „Jak by mohl Roger vědět, že mám vůbec rodiče, tím spíš, že plánují přijet strávit Vánoce s námi?“

Když na ni Toby jednoduše zamrkal, Jessie se nadechla pro uklidnění a začala znovu číst nahlas. „Ten dům ti bude sloužit dobře, lass, dokud ho nezačneš plnit dětmi způsobem, jako Megan. Ale neboj se; budeš mít další dobrý dům, v době, když tvé třetí dítě bude počato – tedy, za předpokladu, že nebudeš jen opatrná, čí ruku uchopíš, ale také budeš mít dost odvahy akceptovat všechno, co přijde s mužem, který ji podá.“

Jessie nechala stránku slétnout na zem, pohlédla k oknu, na temnotu venku, než se s vykulenýma očima podívala na Tobyho. „Je blázen Roger, nebo já? Jak je možné, aby věděl všechy ty… tyhle věci? Všechno co řekl, od toho, že mě nazval graineag, až po mou snahu si vzpomenout, co se stalo tu noc, až po to, že dokonce ví, že nevařím – to nemohou být všechno náhody. A… a co myslí tím, až počnu třetí dítě?“ zašeptala a dala si ruku na břicho.

Toby vstal z pelechu a zvedl jeden ze spadlých papírů ve své tlamě. Pustil jí ho do klína, pak tiše zakňučel a strčil čumákem do její ruky. Ale když na něj Jessie jen zírala, a její srdce hrozilo, že jí vyskočí z hrudi, Toby jí olízl ruku a tiše štěknul.

Pomalu zvedla papír a začala znovu potichu číst nahlas. „Odpusť mi, že jsem tě vyděsil, lass, ale obávám se, že nemám luxus času, jemně tě zasvětit do magie, když vidím, jak dlouho ti trvalo se dostat sem, protože jsi pořád vyhazovala tu brožuru, co jsem ti poslal.“

Jessie spustila ruku, když jí třas znemožnil číst dál. „Roger mi poslal tu brožuru?“ zeptala se, a v duchu ji viděla na svém stole, v aktovce a na nočním stolku. Podívala se dolů a Tobyho, který měl hlavu položenou na její podložené noze. „Ale já psala e-mail do TarStone Mountain Ski Resortu a požádala je o zaslání té brožury, ačkoliv… ačkoliv to stále nevysvětluje, proč se stále znovuobjevovala potom, co jsem ji neustále vyhazovala.“

Shlédla na dopis. To byla magie, Jess, pokračovala ve čtení, tentokrát potichu. Ta samá, mocná energie, kterou musíš zvládnout, pokud máš v úmyslu mít ten dům, plný dětí, které tak moc chceš. Takže poslouchej, lass, protože do zimního slunovratu, bys raději měla držet ruku toho správného muže, až tragédie, která tě pronásleduje poslední čtyři roky, se konečně skončí.

„Zatraceně, Rogere! Pokud víš tolik o mém životě, tak proč mi prostě neřekneš, čí ruku mám chytit?“

Toby zvedl hlavu, při jejím výbuchu.

„A proč ty tak trváš na tom, abych pokračovala ve čtení toho dopisu?“ zeptala se tišeji, a poplácala Tobyho, když se přiblížil, aby si opřel bradu o její stehno. „Já vím, že jsi neobvykle vnímavý, Toby, ale…“ Povzdechla si, když tiše zakňučel. „Ok, budu číst nahlas, abys sám slyšel, jak bláznivý Roger je.“

Ignorujíc své vlastní bláznivé mluvení se psem, jako by to byl člověk, Jessie přelétla stránku, dokud nenašla, kde skončila. „Nemohu být… Nadechla se pro uklidnění při zjištění, že Roger vlastně odpovídá na její otázku. „Nemohu ti přímo říct, kterému muži bys měla věřit, Jess, protože opravdu není na mě, abych zasahoval.“ Podívala se na Tobyho s odfrknutím, pak zpátky na dopis. „Ale mohu ti dát pár postrčení správným směrem, a myslím, že když se nad tím zamyslíš zpětně, zjistíš, že jsem ti dal už několik náznaků. Pokud jsi je propásla, no, uvidím, co budu moct udělat, abych ti zlepšit paměť, až přijde čas.“

Och Bože, mohla prakticky slyšet Rogera, jak se skřehotavě chechtá. Jessie otočila se zamračením stránku a povzdechla si úlevou, když viděla, že se dopis blíží ke konci.

„Ale než se znovu setkáme, navrhuji, abys držela tu novou vycházkovou hůl co nejblíž u sebe, stejně jako držíš Tobiase, protože se obávám, že budeš potřebovat oba, abys prošla následujícími týdny. Což je také důvod, proč navrhuji, abys jim věřila, když ti budou říkat, abys nevěřila tomu, co vidíš, nebo slyšíš.“

Jessie spustila znovu dopis a usmála se na Tobyho. „Vždycky jsem ti věřila, ty velký ušáku.“ Podívala se na hůlku, opřenou o linku. „A co se týká té hole… no, od té doby, co mi dala ránu, poprvé co jsem se jí dotkla, je to jen obyčejná hůl.“

Povzdechla si a podívala se zpátky na dopis. „Poslední věc, Jess,“ pokračovala ve čtení nahlas, „pokud jde o to, co jsem řekl o tom, aby sis dovolila být znovu zranitelná. Co kdybych ti řekl, že ženina největší síla neleží v její kráse, ale v tom, co je špatně vnímáno, jako její slabost? Protože je to pravda, víš; odvaha, kterou to vyžaduje, aby otevřela srdce a tělo muži, z ní dělá tu silnější z nich dvou. Uvědomit si svou sílu, Jess, a dostat toho správného muže na kolena, jen tím, že mu dáš i důvěru.“

Její oči se najednou zamlžily, takže už nemohla vidět slova, a Jessie se ohnala po slzách, které jí stékaly po tvářích, a pak si otřela popotahující nos rukávem… „Och Bože, Toby, Roger zní, jako… jakobych se prostě mohla svléknout před mužem a on by byl tak ohromený mou odvahou, že by si ani nevšiml mých ošklivých jizev a chybějícího ňadra.“

Začala stránku mačkat, ale přestala, když Toby zvedl hlavu s tichým zavrčením. Mrkla na něj a pak si znovu otřela rukávem nos. „Ok,“ zamumlala, rozbalila papír a pokračovala ve čtení. „Tohle je období zázraků, Jess, a ten, který se chystáš dostat – stejně jako dát – čekal dlouhé čtyři roky, než vylezeš ze své hluboké, temné díry a přijdeš sem, aby sis ho nárokovala.

Takže pokud budu moct být k službám, nebo pokud budeš potřebovat perfektní vánoční dárek pro jistého chlapce – řekněme, velkou, sukovitou vycházkovou hůl, která by pěkně doplnila tvou vlastní – vše co musíš udělat, je projít se po své cestě, s úmyslem mě vidět, a já na tebe budu čekat.

Upřímně, Tvůj největší spojenec a pokorný sluha, Roger de Keage.

PS: Máš přesně dva týdny a čtyři dny, aby ses naučila udělat srnčí pečeni, jelikož nechci být otrávený, až mě pozorně pozveš a Vánoční večeři s tebou a tvou rodinou. Och, a já přinesu Skotskou, a uvidíme, jestli by to nebylo dobré na to, co trápí tvou přehřátou matku.“

Ok, bylo to oficiální, usoudila Jessie, když složila pomačkaný dopis a dala ho na stůl, vedle karty; pokud byl Roger blázen, byla blázen i ona. Protože místo aby byla vyděšená k smrti tím, co právě přečetla – nahlas psovi, aby toho nebylo málo – Jessie cítila, jak se poslední záchvěv pochybností vypařuje při představě, že sem byla dotažena, aby stvořila zázrak.

Ne, dva zázraky; jeden pro ni a jeden pro muže, jehož ruku měla v úmyslu držet až do pozdního věku. „Pojď, Toby,“ řekla, zastrčila podnožku a postavila se. „Musíme dát ten hrnec dovnitř, než si to Roger rozmyslí a vezme si ho zpátky, protože nedostal nic výměnou. Také jako první věc zítra,“ pokračovala, jak mířila ke dveřím, „prohlédneme katalogy a objednáme mu něco hezkého, výměnou za ten hrnec a vozík.“

Vstoupila na verandu, dala pokličku na hrnec a zvedla ho – překvapená, jak těžký byl – a nesla ho dovnitř na linku. „A pak zajedeme do Greenvillu a koupíme velkou hovězí pečeni na trénování, a použijeme Iana, jako pokusného králíka, až se vrátí ze svého loveckého výletu.“ Otočila se a usmála se na Tobyho, který seděl uprostřed kuchyně, a přísahala by, že se usmíval taky. „Ian si bude myslet, že se učím vařit, abych ho zaujala, a bude tak vděčný, že nás možná dokonce vezme v sobotu znovu tančit k Peteovi. Och, zatraceně, nemůže. Táborníci začnou přijíždět v sobotu a já slíbila Sadie, že budu u registračního stolku a budu podávat balíčky.“

A to zaměstná ji i Iana na celý víkend, pomyslela si Jessie s povzdechem, když začala otvírat skříňky a hledala něco k večeři. Pak bude Ian zaměstnaný přípravou resortu na otevření pro lyžaře, jakmile skončí tábor, a ona bude zaměstnána… Zatraceně, už nemá práci, kam by šla, co? Ne, to nebyla pravda; může začít pracovat na mezinárodní propagaci pro tábor Sadie.

Jessie vzala jednu krabici cereálií a plechovku psího jídla, pak otevřela další skříňku a vyndala dvě misky. Otevřela plechovku psího jídla a začala ho vidličkou vyškrabávat do jedné misky. „Jakmile začnu vařit pořádná jídla, můžu ti střídat šťávu z masa a zeleninu s tvými granulemi,“ řekla Tobymu, přešla a položila jeho talíř na zem vedle misky s vodou. „A víš ty co?“ řekla, narovnala se s úsměvem, když očichal jídlo a podíval se na ni. „Myslím, že pozvu Rogera na vánoční večeři, i kdyby jen proto, abych ho viděla tváří v tvář mé mamce.“