HFTH - 5. kapitola

Překlad: Lucianna

Čím dál, po úzké, prašné cestě, Katy MacBainová jela, tím víc měla Jessie nutkání se štípnout, aby se ujistila, že nesní. Přestalo sněžit někdy okolo východu slunce a mraky byly nahrazeny křišťálově jasnou, modrou oblohou a slábnoucí listopadové slunce způsobilo, že se tající sníh třpytil jako diamanty. Pine Lake a napravo od nich, bylo neskutečně kobaltově modré, a nárazový severní vítr, tlačil jeho mohutné vlny do hřebenů s oslnivě bílou pěnou.

Och jo, jestli ta nevysvětlitelně vytrvalá brožura zaujala její představivost, být skutečně tady, rozfoukalo tu jiskru, co měla uvnitř sebe, do táboráku. A pokud si nebyla naprosto jistá o přestěhování se sem, rozhodně byla nyní, když si Jessie nemohla vzpomenout, kdy naposledy, se cítila tak živá.

Na mou duši, ta síla byla téměř hmatatelná.

„Vy dvě jste musely udělat na Iana a Duncana opravdu dojem, včera večer,“ řekla Katy, s rychlým úsměvem na Jessie, když Merissa seděla vzadu. „Protože když mi Ian volal dnes ráno, ani ne deset minut před Duncanem, a já mu řekla, že naše sestřenice Megan a její manžel Jack, mě právě požádali, abych prodala jejich dům tady ve Frog Point, oba muži mi řekli, abych ho nedávala na prodej dřív, než ho ukážu tobě. Vlastně,“ řekla, usmívající se na Jessie, „Ian mi vyhrožoval, že jestli ti neprodám tenhle dům, napíše moje telefonní číslo na zdi pánských záchodů u Petea.“

„Milý bratranec,“ řekla Merissa protáhle, ze zadního sedadla.

Katy se zasmála. „Řekla jsem mu, že jde pozdě, protože jsem proklouzla dovnitř, ani ne měsíc potom, co Pete otevřel a napsala ho hned vedle zrcadla sama.“

„Jak ti to funguje?“ zeptala se Merissa.

Katy pokrčila rameny. „Pravděpodobně bych měla víc telefonátů, kdybych vynechala svoje příjmení. Zjevně tu není muž, žijící v okruhu padesáti mil od Pine Creek, který je dost odvážný, aby mě pozval ven.“

Merissa se chytla sedadla Jessie, aby se naklonila dopředu. „Proč?“

„Protože se všichni bojí mého otce, bratrů a bratranců.“

Merissa sebou plácla zpátky a odfrkla si. „Nemůžeš randit, protože se všichni bojí mužů z tvé rodiny? Děláš si z nás srandu, že?“

Katy si povzdechla a ohlédla se přes rameno na Merissu. „Kéž by. Řekni mi: Včera večer, nezjistila jsi, že Duncan je trochu… och, řekněme zdrcující, co?“

„Zdrcující je slabé slovo,“ řekla Merissa se smíchem.

„Takže chceš říct, že ti nevadí, být dostrkaná domů v půl páté ráno, přemýšlejíc co se právě stalo?“

„On ti řekl, že jsme strávili noc spolu?“

„Och, moji drazí, sladcí bratranci by nikdy neprozradil ani polibek. Viděla jsem tě mířit k resortu v Duncanově dodávce dnes ráno.“

„Jsi realitní makléřka. Co jsi dělala ty, vzhůru v zatracené čtyři hodiny ráno?“

„Jela jsem na rodinnou farmu s vánočními stromky, pomoct s letošním řezáním. Co, myslíte si dámy, že smůla douglasských jedlí, je můj oblíbený parfém?“ zeptala se Katy se smíchem. Znovu rychle pohlédla na Merissu. „A ačkoliv jsem viděla, že se usmíváš, také jsi vypadala, jako jelen, chycený ve světlech auta. Takže, zpátky ke tvé otázce, proč nemůžu randit tady ve městě. Po čase stráveném s mými bratranci,“ řekla a podívala se i na Jessie, aby ji také zahrnula, „co myslíte, jaká je naděje, že se o mě bude někdo zajímat, když uvidí, že bude sledován každý jeho pohyb? A ty, Jessie, nezjistila jsi, že Ian je staromódní a dost… majetnický? Rozhodně neměl žádné výčitky ohledně toho, že mi řekl, kde bys měla žít.“

Jessie si pamatovala, že neměl žádné výčitky, ani když jí řekl, jak hloupá je, když jde ven v županu a bačkorách. Nebo když ji spílal za to, že dala Tobymu svetr. Nebo když řekl, že váží příliš moc – ačkoliv věděla, že to použil jen jako omluvu za to, že ji málem upustil, když se kroutila. Ale umřela by, kdyby viděl jizvu na její klíční kosti, nebo zjistil, že má znetvořené ňadro. Ian se jí líbil, zatraceně, a nechtěla ho vyděsit dřív, než… no, alespoň než ji znovu políbí. „Je dost panovačný, předpokládám.“

„To jsou oba,“ souhlasila Merissa ze zadního sedadla. „Ale tak, já mám trochu slabost pro alfa samce.“

„A přesto se jich obvykle zbavíš po druhém rande,“ řekla Jessie protáhle. „Přesně v době, kdy tě kocovina z testosteronu, zasáhne přímo mezi oči.“

„Přesně,“ řekla Katy se smíchem. „Ty věci, které nás táhnou k mužným mužům – jmenovitě jejich síla a sebejistota – nás taky přivádí k šílenství.“

Merissa procítěně zasténala. „Smrtící kombinace svalů a mozku. Možná by nám bylo líp, kdybychom šly jen po svalech.“

„Ne,“ řekla Katy a zabrzdila. „Věř mi, ani to nefunguje. A ani to, jít jen po mozcích.“ Vypnula motor. „Což mě nutí vážně uvažovat o klášteru. Jsme tady, Jessie,“ řekla, naklonila se dopředu a ukázala z okna ven. „Tady je tvůj nový domov.“

Jessio srdce začalo bušit tak silně, až to bolelo, když zírala na cihlově-zbarvený dům, stojící necelých sto stop od jezera, choulící se pod tyčícími se stromy. Byla tam veranda, běžící po celé délce přední části domu, schody lemované dýněmi, vedoucí k jasně červeným dveřím, ozdobeným věncem, spleteným z břečťanu. Trávník posetý několika hromadami listí, z nichž některé vypadaly, že do nich skočil majitel malého vozíku, opuštěného, na mechem porostlém, cihlovém chodníku.

„Je perfektní,“ zašeptala Jessie, vystoupila – ale chytla se dveří, když ostrá bolest vystřelila jejím křížem, takže se jí málem podlomily nohy. Ale přesto, nemohla odtrhnout oči z té dokonalosti před ní.

Och jo, v tomhle domě u tohoto jezera, obklopeném těmito horami, bylo přesně to místo, kde potřebovala být.

„Jessie?“ zeptala se Merissa, škrábající se z auta. „Co je špatně?“

„Jsem v pohodě,“ zamumlala. „Podívej na to, Mer. Je perfektní. Proč ho prodávají?“ zeptala se, když Katy přišla okolo přední kapoty SUV.

„Staví nový dům dál na jezeře,“ vysvětlila Katy, „a přestěhovali se už dřív. Megan porodila holčičku před pár měsíci a ona Jack právě dokončili přípravu tohoto místa k prodeji.“

Vchodové dveře se otevřely a žena, která měla na hrudi kojence, vystoupila na verandu, právě když kolem ní proběhlo batole. „Teto Katy!“ vykřikl chlapec, lezoucí ze schodů. „Přišla jsi koupit můj dům!“

„Ne, Walkere,“ řekla Katy, a zvedla ho do náruče se smíchem. „Přišla jsem prodat váš dům, této paní.“ Dala mu hlasitý polibek na tvář. „Tak doufám, že tvoje ložnice je naprosto čistá.“

„Je prázdná, teto.“ Jeho pohled se přesunul k Jessie. „Máš malého kluka? Může mít můj pokoj, protože já mám teď nový.“

„Ne, malého kluka ne,“ řekla Jessie a zavrtěla hlavou. „Ale mám psa, který možná dostane tvůj pokoj.“ Naznačila Tobymu, aby vyskočil ze zadního sedadla. „Jmenuje se Toby.“

Walker vykulil oči a jeho objetí kolem Katyna krku, se utáhlo. „Je strašně veliký,“ zašeptal. „Má rád malé kluky?“

„Má,“ ujistila ho Jessie a opatrně se sehnula, aby chytla Tobyho vodítko a pomalu se narovnala. „Vlastně, dokonce si s tebou potřese rukou.“

Walker se okamžitě začal kroutit, aby ho teta dala na zem. „Chci si s ním potřást rukou.“

„Sedni, Toby,“ řekla Jessie, a postavila Walkera před psa. „Zvedni ruku a řekni ahoj,“ instruovala ho, když chlapcova matka spěchala k nim. „Nebojte se,“ ujistila tu zjevně vystrašenou ženu. „Vím, že vypadá velký a děsivý, ale je to miláček, kolem dětí.“

„Ahoj Toby,“ řekl Walker a zvedl ruku.

Toby poslušně zvedl packu a dal ji do malé ruky a Walker se zachichotal, když mu pes olízl prsty.

Merissa podala Jessie její hůlku, oči upřené stále na ni. „Máš bolesti,“ zašeptala napjatě.

Když použila hůlku jako oporu, odepnula Jessie Tobyho vodítko a dala mu volno. „Co kdybys ukázal Tobymu váš krásný dvorek,“ řekla Walkerovi.

„Můžeme se na ten dům podívat zítra, nebo jiný den,“ řekla Merissa, stále sledující Jessie, když Toby a Walker zamířili k nejbližší hromadě, sněhem pokrytého listí.

Jessie podala ruku majitelce domu. „Jessie Pringleová. A neměj strach, neodejdu odtud, bez podepsané kupní smlouvy.“

Žena se hřejivě usmála. „Megan Stoneová. A musím říct, že jsi mě právě překonala. Já jsem aspoň vešla dovnitř, než jsem se nabídla koupit tenhle dům od původních majitelů.“

„Jessie,“ zavrčela Merissa tiše, dívajíc se jí znovu přímo do očí. „Předávkovala ses prášky na bolest, nebo co? Nemůžeš koupit první dům, který uvidíš.“

Jessie se sotva udržela od připomenutí Merisse, že obě se nechaly políbit prvními muži, které potkaly minulý večer. „Ne, ještě jsem si nevzala žádné prášky. Ale myslím, že si nějaký vezmu právě teď. Můžeš mi podat mojí kabelku?“

„Jestli se necítíš dobře,“ řekla Megan, když srovnala krok vedle Jessie, která se rozešla po cihlovém chodníku, „není žádný důvod, proč bychom to nemohly odložit.“ Usmála se na ni. „Slibuji, že dům neprodám před tebou.“

Jessie se chytla zábradlí a pomalu se dostávala na verandu, a neměla absolutně v úmyslu odejít, dokud nebude vlastnit tenhle dům. „Jsem jen trochu ztuhlá,“ ujistila Megan. „Spadla jsem při chytání Tobyho, dnes ráno, a podle Iana, nyní musím žít s následky toho, že jsem šla ven v bačkorách.“

Megan se zastavila v otevírání dveří. „Volal a říkal, že jestli ti ten dům neprodám, řekne mému manželovi, jak jsem nestydatě uplácela kluky na střední, aby si se mnou vyšli.“

Jessie na ni zamrkala a pak na Katy, která vyšla po schodech. „Ian vám oběma vyhrožoval, abyste mi prodaly tenhle dům? Ale proč?“

„Protože to je Ian,“ řekla Megan. „A když se MacKeageovi muži rozhodnou, že něco chtějí, použijí cokoliv, co mají k dispozici, aby se to stalo.“ Ušklíbla se. „A Ian zjevně chce, abys tu žila.“

„Ale proč?“ zeptala se Jessie.

„Protože ví, že je to dobrý dům.“

„A taky proto, že žije kousek tady dole v zátoce,“ dodala Katy, ukazujíc za konec verandy. „No, jeho věci tam žijí,“ řekla s odfrknutím. „Myslím, že Ian spí v horách častěji, než ve své posteli.“

Mega vešla dovnitř. „Vlastně, můžeš jeho dům vidět odtud, když je opadané listí.“ Otočila se, jakmile byli všichni uvnitř a držela otevřené dveře. „Walkere, vezmi Tobyho dovnitř a ukaž mu svůj starý pokoj.“

Walker se vyškrábal po schodech a proběhl kolem, aniž by se podíval nahoru. „Pojď, Toby. Ukážu ti, kde budeš spát.“

Ale místo aby ho následoval, Toby se zastavil vedle Jessie a strčil jí nosem do volné ruky. Poplácala ho. „To je v pořádku, Toby. Běž si hrát s Walkerem.“

Megan přešla ke stěně s okny k jezeru. „Posaď se, Jessie. Můžeš vidět většinu přízemí a dvora, odtud.“

„Můžu dostat sklenici vody?“ zeptala se Merissa, mířící do kuchyně, která byla od obývací části oddělená ostrůvkem linky.

„Och, jistě,“ řekla Megan a změnila směr, když mávla na Jessie, směrem k velkému koženému křeslu – které bylo jediným kouskem nábytku v dohledu – usazenému mezi okny a zelenými, smaltovanými kamny na dřevo.

„Bez urážky,“ řekla Merissa, prohrabávající se Jessinou kabelkou, „ale nemyslíte si dámy, že je to trochu strašidelné, když chlap, kterého Jessie potkala jen včera večer, je celý žhavý do toho, aby žila jen kousek od něj?“ Vytáhla ve Jessinu kosmetickou taštičku, pověsila si kabelku přes rameno a začala hledat v taštičce krabičku Jessiných prášků. „Tam odkud jsme, to zní dost jako stalking.“ Merissa vzhlédla, když jedinou odpovědí, jí bylo ticho a zjistila, že se na ni Katy a Megan usmívají. Usmála se na ně taky, ačkoliv spíš nesměle. „Já vím, že je to váš bratranec a tak, ale z našeho pohledu, musíte přiznat, že je to trochu děsivé.“

„Děsivější, než opustit bar s mužem, kterého jsi právě potkala?“ zeptala se Jessie, se zlostným pohledem přes místnost na Merissu.

„Hej, Paula nás ujistila, že ti muži jsou neško…“ Merissiny tváře zčervenaly a ona sebou cukla. „Touché. Ale nemluvíme o mně; mluvíme o tvém žití v cizím městě, jen se psem na ochranu.“ Podívala se na Megan. „Kolik domů na téhle cestě, je celoročně obydlených? Tohle místo vypadá dost izolovaně.“

Jessie se opatrně posadila do křesla a odfrkla si, aby zakryla bolestivé zasténání. „Jsem dokonale schopná se o sebe postarat, Matko Merisso,“ řekla, než mohla Megan odpovědět. „A jsem si zatraceně jistá, že Ian má lepší věci na práci, než stalkovat nějakou ženu, kterou právě potkal. Nejspíš má půl tuctu přítelkyň a nemá nejspíš zájem, balamutit další.“

„Vlastně, nemá,“ řekla Megan, a přišla s papírovým kelímkem, naplněným vodou. „Ve skutečnosti, jsi první ženou, o kterou má Ian nějaký opravdový zájem, od té doby, co se vrátil domů z Afgánistánu, o něco méně než před rokem.“

„Ale to v žádném případě neznamená, že tě pronásleduje,“ řekla rychle Katy a posadila se na kamenný krb. „Ian je prostě…“ pokrčila rameny a podívala se na Megan.

„Je to prostě Ian,“ dokončila Megan za ní a poplácala dětský zadeček, když se kojenec zavrtěl na její hrudi. „Řekneš mu, že nemáš zájem a přísahám, že to bude konec,“ řekla a věnovala Merisse ujišťující přikývnutí. „Protože kromě toho, že jsou staromódní, všichni naši muži, jsou ušlechtilí, až běda,“ dodala Katy. „A kdyby se jeden z nich dostal náhodou na scestí, je tady celý klan mužů a žen, aby ho přivedli zpátky na správnou cestu.“

„Zvlášť ta starší generace,“ pokračovala Megan, „a Ianův otec je nejspíš nejhorší z nich. Strýc Morga je žijící definicí atavisty.“ Střelila po Merisse úsměvem. „Takže se opravdu nemusíš obávat o svou přítelkyni, protože my všichni tady, dohlížíme jeden na druhého.“

Jessie začínala uvažovat, jestli opravdu nebyly hozené do jiného století.

„To tě naučí být opatrná v tom, co si přeješ,“ řekla Merissa smrtelně vážně, podávajíc Jessie její léky. „Právě jsi vyměnila moře cizinců, za celý klan panovačných mužů.“

Podívala se a Katy a Megan. „Jediný problém je, jak můžu říct z vlastní zkušenosti, že když si Jessie vezme něco do hlavy, má tendenci zapomínat, že není deset stop vysoká a neprůstřelná. Vážně jsem strávila přes půl hodiny tím, že jsem přemlouvala fyzioterapeuta, aby vylezl ze skříně vrátného, když ten chlap, hloupě řekl Jessie, že se snaží příliš moc.“

„Ten idiot mi měl pomoct znovu chodit,“ bránila se Jessie a věnovala Merisse další žhavý, zlostný pohled, „místo aby mě jen usazoval do invalidního vozíku a vyndával ven z něj.“

Ignorujíc ji, Merissa střelila po obou ženách pyšný úsměv. „Takže byste vy dvě, dámy, měli varovat všechny ušlechtilé muže ve vaší rodině – zvlášť Iana – že Jessie Pringleová, je nebezpečnější, než její pes.“

Když si konečně uvědomila, že Merissa se tolik obává jí tu nechat samotnou, že zkouší odstranit jakékoliv potencionální nebezpečí, Jessie vybuchla smíchy. „Říkají, že Ian byl v Afgánistánu, Mer. Myslíš, že ho vyděsí žena s hůlkou a psem?“ Podívala se na Katy. „Ian je veterán?“

Realitní agentka přikývla. „A Duncan taky. Všichni naši muži slouží alespoň nějaké období v armádě.“

„V jakém odvětví?“ zeptala se Merissa.

„V jakékoliv jim to vyhovuje,“ vložila se do toho Megan.

Rozepnula vak na hrudi a vytáhla ven kroutícího se kojence. „Duncan létal s Black Hawk v Iráku, a pokud víme, Ian sloužil tři mise v Afgánských horách, jako součást nějakého tajného, elitního týmu.“ Políbila baculatou tvářičku svého miminka. „Je čas se probudit, ospalče. Jsem tak připravená na tvé krmení,“ řekla, když se otočila a hledala místo a sezení.

„Och, tady,“ řekla Jessie, s úmyslem se zvednout z křesla. „Teď vidím, proč sis tady nechala tohle pohodlné křeslo.“

„Ne, nevstávej,“ řekla rychle Megan, a sedla si na zem, opřená o stěnu. Položila kojence do klína a sundala vak, ale zastavila se, když si začala vytahovat cípy košile z kalhot. „Nevadí vám to dámy, že ne?“

„Dobré nebe, ne,“ řekla Jessie. „Jak se jmenuje?“

„Sarah Chodím-ve-snech Stoneová, po Jackově matce,“ řekla Megan a přistrčila dceru k prsu, pod blůzou a povzdechla si. „Ale říkám jí jeho malý kojot.“ Pokývla ke dveřím, kterými zmizel její syn a Toby. „A Walker je jeho malý stín. Katy, můžeš je jít zkontrolovat? Je tam strašné ticho.“

Katy vyskočila na nohy a zamířila tam, co vypadalo jako krátká chodba, hned za obývákem, ale najednou se zastavila a vytáhla něco z kapsy. Vyšel záblesk a Katy přišla zpátky do hlavní místnosti. „Ten malý rošťák usnul a Toby je přitulený k němu,“ řekla a zvedla telefon k Mega. Pak přešla a ukázala ho Jessie. „To je ale hafan.“

Jessie se usmála na fotku Walkera, spícího s jednou paží kolem Tobyho krku, a její pes měl položenou hlavu a Walkerově tělíčku. „Och jo, Tobyho děti fascinují. Myslím, že zvýrazňují jeho ochranitelský rys.“

„A já si myslím, že je to proto, že jejich malé tváře, jsou akorát tak vysoké pro olíznutí,“ řekla Merissa, stojící vedle Katy, aby viděla fotku. Rozhlédla se kolem velkého obýváku a kuchyně, než přesunula pohled na Jessie, a pak si povzdechla. „Nic co řeknu, tě nezastaví od dnešní koupě tohoto domu, co?“

Jessie jednoduše zavrtěla hlavou.

Merissa podala Jessie její kabelku, než zamířila na opačný konec obýváku. „Tak pojď, Katy. Zkontrolujeme vršek, zatímco tyhle dvě se domluví na ceně, ať vidím, kde budu bydlet, až přijedu na návštěvu.“

„Je to pevný, pohodlný dům a všechno funguje,“ řekla Megan, jakmile obě ženy zmizely na schodech. „Je tam jedna velká a jedna malá ložnice a koupelna,“ dodala a pokývla směrem k chodbě, „a dvě velké ložnice a koupelna nahoře. A nechali jsme čtyři sáhy palivového dřeva v kůlně, stejně jako pojezdovou sněžnou frézu. Um… akorát asi radši někoho najmeš, kdo to odhází. Uvažovali jsme, jestli nechat vířivku, nebo ne,“ pokračovala rychle, a tváře jí zrůžověly, když pohledem sklouzla od Jessiny hůlky. „Garáž je jen rok stará. Není připojená k domu, ale určitě je to lepší, než ometat stopu sněhu z tvého auta.“ Věnovala Jessie zvědavý pohled. „Když Katy dnes ráno volala, říkala, že Ian zmínil, že jsi z Georgie. Víš, že se tady sníh počítá na stopy, že jo?“

„Vlastně se na to těším.“ Jessie si nervosně pohrávala se svým hedvábným šátkem a cítila, jak se jí taky zahřívají tváře. „Myslíš, že bych mohla najmout Duncanovy lidi, aby postavili rampu pro invalidní vozík pro… pro případ, že bych ho potřebovala? Nebo bys mi mohla doporučit nějakého jiného, místního tesaře?“

Megan se podívala dolů na svou dceru a poplácala ji po zadečku. „Jsem si jistá, že Duncan bude šťastný, když jeho člověk dostane práci. V tomhle období roku, má jeho firma pokles, když se zaměřují hlavně na zemní práce.“

„Už jste se ty a tvůj manžel dohodli a ceně?“

Megan přikývla, ačkoliv věnovala Jessie nesmělý úsměv. „Útlum v oblasti nemovitostí, moc neovlivnil pozemky na břehu jezera, tady v Maine.“ Pak se zhluboka nadechla a řekla částku, ze které se Jessie rozbušilo srdce.

„Vážně?“ vyjekla Jessie, přes veškerou snahu zakrýt šok. Ale pak se rozesmála. „Dobrý bože, za to byste nekoupili v Atlantě ani malý byt.“ Přikývla. „Ok tedy. Nechte tady tu vířivku a já nebudu ani zkoušet smlouvat.“

„Prostě jen tak?“ zeptala se Megan překvapeně.

Jessie otevřela kabelku a prohrabávala se uvnitř. „Můj otec je architekt, a on mi vždycky říkal, že můžeš na domě vyřešit všechno, kromě lokality,“ řekla se smíchem. Vytáhla šekovou knížku a pak hledala tužku. „Ale měl by infarkt, kdyby věděl, že jsem zaplatila požadovanou cenu a napsala vám šek na místě, takže to necháme jako naše malé tajemství, když se ukážou na…“ Usmála se. „Dávám jemu a mámě dva dny, než budou stát u mých dveří, od té doby, co jim řeknu, že jsem hrdou majitelkou domu u jezera v Maine, což je důvod, proč jim to řeknu až potom, co se nastěhuji.“ Otevřela svou šekovou knížku, ale zastavila se s tužkou připravenou ke psaní. „Jsi si ty a tvůj manžel jistí?“

„Och jo, jsme si jistí,“ řekla Megan napjatě, držíc svou dceru na rameni, aby si zapnula podprsenku a uhladila blůzu. „Báli jsme se, že budeme muset tuhle zimu, vytápět dva domy.“ Postavila se a přešla k lince a začala se prohrabovat ve své kabelce. „Vím, že nás čeká papírování a právníci musí udělat svou práci, ale pokud jde o mě, dům je tvůj.“

„Takže mám ten šek vypsat vám, nebo na Katynu realitní společnost?“

„Napiš to na Jacka a Megan Stoneovi,“ řekla a přišla zpátky k Jessie. „Ve skutečnosti jsme to ještě neuvedli na trh, takže hádám, že je to soukromý prodej. Ale neboj se, Katy a já se domluvíme na provizi.“

Jessie napsala šek a podala ho Mega.

Megan ho vyměnila za kroužek s klíči, který držela. „Taky by sis měla vzít tohle, aby ses mohla vrátit a porozhlédnout se, až ti bude líp,“ řekla a strčila šek do kapsy. „Budeš to tu milovat, Jessie, protože ať už jsi to zjistila, nebo ne, právě jsi koupila magický kousek nebe.“