HFTH - 4. kapitola

Překlad: Lucianna

„Jessie!“ vykřikl Ian, přiběhl a klesnul na kolena vedle ní. „Ou, lass, co děláš tady venku?“ zeptal se, opatrně ji překulil a zvedl si ji na stehna. „Sakra, nejsi ani oblečená.“

Toby přiběhl a okamžitě jí začal olizovat obličej a Ian odstrčil psa pryč. Když Jessie měla v úmyslu vstát, upevnil její držení, ačkoliv si zkoušel představit, co dělala tady venku, jen v županu a bačkorách. „Co zatraceně děláš tady venku?“ zopakoval.

„Venčím svého psa,“ odsekla, přitáhla si konce županu ke krku a pak ho šťouchla lokty do žeber, jak si přitiskla ruce k bokům. Nadechla se pro uklidnění. „Nevěděla jsem, že je tady vzadu sjezdovka, a určitě bych nečekala stroj, jedoucí tady v tuhle hodinu.“

Když to řekla, zkusila se znovu postavit, ale Ian jednoduše vklouznul rukou pod její kolena a postavil se i s ní v náruči.

„Počkej. Ne! Co to děláš?“ vykřikla, kroutící se a cukající se tak vyděšeně, že uklouznul a málem spadl, když ho vyvedla z rovnováhy.

A pak znovu klopýtl, když konečně zjistil, proč se stále pokouší přemístit svá nespoutaná ňadra: měla strach, že ucítí její nesouměrná prsa. Vyrazil směrem k hotelu a varovně ji stiskl, když ho praštila hlavou do brady, při svém kroucení. „Přestaň.“

Naprosto ztuhla. „Právě jsi na mě zavrčel?“

Ta ubohá žena vypadala tak rozhořčeně, že jediné, co mohl udělat, bylo nesmát se. „Jo, a mám chuť si tě hodit přes rameno, jako pytel pšenice, jestli se nepřestaneš vrtět.“ Jak doufal, prázdná výhrůžka rozhodně dostala její mysl od chybějící anatomie. Zvedl obočí na její zlostný pohled. „Copak? Městští muži nevrčí na své ženy?“

„Dej mě dolů. Můžu jít, když jsem teď v lese,“ zavrčela na něj zpátky. „Nejsem invalida.“

Bože, byla krásná, když byla tak naštvaná, že byla sebejistá. „Ne, jsi jen obyčejný idiot, když jdeš ven v županu a bačkorech.“

„Och, už vidím, jaký jsi, Iane MacKeagi; jsi jeden z těch mužů, kteří ospravedlňují použití hrubé síly, když si myslí, že to dělají pro dobro ženy.“

Zastavil se. „Máš zkušenost s nějakým z těchto mužů, Jessie?“

„Ve skutečnosti, jsem byla za jednoho vdaná – přesně tři měsíce.“

Další kousek Jessie Pringleové, zapadl na místo. Byla vdaná – jenom ne moc šťastně, nebo nějak dlouho, zjevně. Když se vrátila k nenápadnému pokusu o přemístění ňader, Ian se otočil a vykročil směrem k rolbě, což krásně přesměrovalo její obavy o sebe, znovu na něj.

„Kam jdeš?“ vyjekla, ohlížejíc se přes jeho rameno k hotelu a pak dolů na zem – předpokládal, že chtěla přimět Tobyho k její záchraně. „Říkala jsem ti, že to odtud zvládnu.“

„Třeseš se.“ Posadil ji na gumový pás rolby na straně spolujezdce, aby otevřel dveře. „A vážíš víc, než jsem si myslel.“

Jasně slyšel její zalapání po dechu, přes vrčící motor ve volnoběhu. „To tedy ne.“

Odstrčila jeho ruku pryč, když jí zkusil pomoct vyzvednout se usadit dovnitř, pak se otočila a nemotorně se škrábala nahoru sama. Galantně jí pomohl tím, že vzal do dlaní její roztomilý zadeček, vzpomínajíc, jak jeho otec rád říkal jeho matce graineag, kdykoliv jí chtěl ten starý muž trochu nadzvednout, a Ian usoudil, že také shledával malé, pichlavé ježky krásnými, když jsou trochu vytočení.

Jessie se okamžitě posadila a přitáhla si župan ke krku, stáhla jeho délku přes kalhoty od pyžama a držela paže na prsou – všechno během toho, když po něm střílela krásně naštvanými pohledy, žhavými dost na to, aby opekly chleba.

Toby dal přední packy na pás a se zakňučením pohlédl na Iana.

„Co to sakra máš na sobě, chlape?“ zeptal se, zírajíc dolů na psa.

„To je jeho svetr.“

„To je hrozná věc, co jsi udělala tomu vznešenému zvířeti,“ zamumlal Ian, chytil svetr za lem a přetáhl ho Tobymu přes hlavu.

„Hej, potřebuje ho,“ řekla Jessie, když se pes zaklonil a vytáhl packy z rukávů. „Je z Georgie, a nemá narostlý zimní kožich.“

Ian jí hodil svetr na klín. „A nenaroste mu, pokud bude nosit tu zbytečnou věc. Nakloň se dopředu,“ řekl, zvedl Tobyho nahoru a usadil ho v prostoru za sedadly. Odstoupil zpátky a ukázal na svetr. „Nemůžeš mu ho dávat, Jessie, když běhá v lesích. Mohl by se zachytit za větev, vytáhnout ho nahoru a on by se mohl uškrtit, až by bojoval o svobodu. Neměl by ani nosit obojek, nebo pracovní postroj, jestli pro něj nějaký máš, pokud je na volno. Už jsem narazil na mnoho koček a psů, když jsem byl na lovu, kteří se oběsili na obojku.“

Přitiskla si svetr k hrudi a vypadala tak zasažená, že Ian litoval, že byl tak otevřený. Ale musela porozumět nebezpečí, do kterého Tobyho uvedla. „A proč, ve jménu Božím, jsi ho oblékla do růžové?“ zeptal se, v naději, že ji znovu vytočí.

„To… je to lososová,“ zašeptala, dívajíc se dolů na svetr, který jemu připadal zatraceně růžový, ve světle vnitřního osvětlení.

Vzal ji za bradu, aby se na něj podívala. „Omlouvám se, že jsem byl tak přímý, Jessie, ale chci, abys pochopila, jak nebezpečný ten svetr je. A nemusíš si dělat starosti; Matka Příroda dá Tobymu zimní kožich brzy.“

Odtáhla bradu, nic neřekla a Ian tiše zavřel dveře a přešel okolo rolby a nastoupil. Ale zastavil se, když se natahoval po plynu a viděl Jessie, jak drží Tobyho tlamu tváří k sobě a mračí se na toho psa.

„Co?“ zeptal se.

„Právě mi došlo, že Toby vůbec nezareagoval, když jsi mě zvedl. Ale měl, protože to je součást jeho práce, ochraňovat mě.“

Ian povytáhl obočí. „Hádám, že je jedním z těch mužů, a rozumí tomu, když se něco děje pro dobro ženy.“

To rozhodně zajistilo, aby zmizel její zasažený pohled.

Ian zatlačil na plyn, když otevřela ústa k protestu, a pak stiskl páku, aby zvedl hydraulický vlek na zadní části rolby. „Zvířata reagují na pach strachu,“ pokračoval přes řev motoru, když nasměroval rolbu dolů z hory. „A protože Toby cítil z tebe vztek, ale ne strach, myslím, že se rozhodl nechat tentokrát mě, abych tě zachránil.“ Na její bouřlivý pohled odpověděl úsměvem. „Ale tak, možná tě prostě nechal zaplatit za to, že jsi ho oblékla do růžové.“

„Je to lososová.“ Zvedla bradu. „A opravdoví muži mohou nosit jakoukoliv barvu. Hej, hotel je tudy,“ řekla, ukazujíc přes rameno.

„Ale jediná cesta, jak se tam dostat, je jet nahoru, pak napříč a pak dolů.

„Třeseš se?“ zeptal se a upravil topení, aby šlo na její sedadlo a foukalo jí na nohy.

„Ano. Děkuji.“

Ian znovu sklopil vlek, uvažujíc, že by mohl udělat poslední přejezd, než to uzná za srovnané. Viděl, že se Jessie konečně začala uvolňovat, a usmál se, když se začala rozhlížet po interiéru rolby, na všechny ty knoflíky a displeje.

„Upravoval jsi sjezdovky celou noc?“ zeptala se, natahujíc krk, aby viděla ven zadním oknem – ačkoliv si všimnul, že se ujišťovala, že má župan přitažený ke krku.

Ian vypnul vnitřní světla. „To ti umožní líp vidět ven. A odpověď na tvou otázku, pracoval jsem s ostatními na zasněžování, a začali jsme rolbovat před hodinou.“ Ukázal na světla napravo od nich, výš na hoře. „Všichni ostatní makají na skluzavkách, ale já jsem chtěl udělat pár přejezdů na tratích pro začátečníky, než vyjde slunce a začne rozpouštět sníh.“ Unaveně si povzdechl. „Ačkoliv potřebovali bychom víc pomoci od Matky Přírody, když máme je dva týdny, abychom udělali dobrý základ, než přijedou táborníci.“

„Co je to skluzavka?“ zeptala se, otírajíc zamlžené boční okénko, aby viděla ven.

„Chceš říct, že ses nikdy neklouzala na sněhu? Ach, lass,“ řekl, když zavrtěla hlavou, „nežiješ, dokud nesjedeš horu na pneumatice. Je to mnohem víc zrušující, než horská dráha, jelikož rychlost, trajektorie a skoky, jsou pokaždé jiné.“

Usmála se. „Sjížděla jsem malé kopečky v Cetral Parku, když jsem byla dítě, ale chceš říct, že máte trasy určené jen ke klouzání?“

Přikývl, zjišťujíc, že její úsměv je stejně krásný, jako její vztek, i když, nebo spíš právě proto vypadá, jako by právě vstala z postele. „Jestli chceš, vezmu tě nahoru, dnes později odpoledne, a můžeš nám pomoct otestovat dráhu.“

„Já, um, nevím, jestli bych měla dělat takové věci,“ řekla, rychle se ohlédla dozadu a svého psa, než najednou věnovala Ianovi namyšlený úsměv. „Toby by pravděpodobně cítil můj strach a pronásledoval by mě a prokousl pneumatiku.“

Och, ale líbila se mu její drzost. „Pak ho vezmeme s námi a pneumatiku.“ Usmál se jejímu překvapení. „Je tam méně strmý úsek pro batolata a bojácné, Jessie. A pokud bys neměla fyzickou sílu se držet, držel bych to já, takže by sis mohla užít jízdu.“ Pokrčil rameny, když světla displejů, odhalily její zčervenání. „Což děláme s mnoha táborníky.“

„Už předtím jsi zmínil táborníky, a že máte jen dva týdny na přípravu sjezdovek. To je důvod, proč je TarStone zavřený ten týden uprostřed prosince? Pronajímáte celý resort nějakému druhu tábora?“

Ian zvedl hydraulický vlek, aby se otočil na mýtině, která vedla mezi sjezdovkami a přikývkl. „V létě moji rodiče vedou tábor na druhé straně hory, pro postižené a znetvořené děti, a každý rok zvou děti a jejich rodiny do TarStone na sněhové prázdniny. Letos to bude skoro třicet let, co vedou ten tábor, ale s prosincovým setkáváním začali asi… och, asi před patnácti lety, myslím.“

„Zne-znetvořené… jak?“ zeptala se a naprosto ztuhla.

Znovu pokrčil rameny. „Většinou mají fyzické poškození, nebo znetvořující nemoci; někteří ztratily končetinu, jiní jsou ošklivě zjizvení.“ Usmál se na ni. „Ale všechno to na týden zmizí, protože jsou tak zaměstnáni zábavou, že zapomenou se soustředit na sebe.“ Naklonil se blíž a ztišil hlas. „Nikomu to neříkej, ale každý rok naše parta propašuje nejodvážnější kluky dolů do bazénu na nahé koupání. A další noc, naše sestřenice, udělají to samé s děvčaty.“

„Vezmete je nahé, se koupat? Ze všech věcí, co… Proč?“

Otočil rolbu dolů a trasu vleku. „Pro jednoduché potěšení z koupání se tak, jak je Bůh stvořil, slečno Ctnostná,“ řekl, smějíc se jejímu pohoršenému výrazu. Ale pak zvážněl. „Ty děti stráví každý den jejich mladého života skrýváním svých jizev a nedokonalostí před světem, lass. Ale když jsou tady, na ničem z toho nezáleží, protože každé z nich se naučilo, že jen to, co je uvnitř člověka, se počítá.“ Znovu se naklonil blíž. „A nic není víc osvobozující, než cákat po sobě nazí v bazénu, se svými kamarády.“

„Ale říkáš, že to děláte bez vědomí rodičů?“

„Ne, oni to vědí.“

„A nevadí jim to?“ zeptala se nevěřícně. „Neobávají se nejen toho, že jejich děti proklouznou za jejich zády, ale že se koupou nazí? S dospělými?“

„Samozřejmě, že se starají, Jessie. To je důvod, proč rodiče pak proklouznou dolů a sledují své děti, jak jsou dětmi.“ Povzdechl si. „Nahé koupání v měsícem osvětleném bazénu, nebo jezeru, s partou kamarádů, není zločin, lass; je to vytváření vzpomínek na dětství – což, musím dodat, krásně shrnuje celé poslání táboru Přijď-takový-jaký-jsi.“

Rádio na palubní desce najednou píplo, což bylo následováno zapraskáním. „Hej, tam venku, zvlášť vy co jste blízko hotelu,“ řekl ženský hlas z reproduktoru. „Koukněte se po ženě a jejím psovi. Opustili hotel asi před půl hodinou, a podle spolubydlící, ta žena není oblečená na ven. Um… ačkoliv ten pes ano.“

Jessie pohřbila tvář do dlaní se zasténáním a Ian zvedl mikrofon. „Mám ji, Rachel. Našel jsem slečnu Pringleovou, jak zkouší první skok sezony a svahu začátečníků a už ji vezu. Řekni Merisse, že se může setkat s Jessie ve vstupní hale za pět minut.“

„Ne!“ vyjekla Jessie a chytla ho za paži. „Ne ve vstupní hale. Prostě mě vyklop u zadních dveří. Mám svou kartu,“ řekla a sáhla do kapsy, jen aby sáhla i do druhé kapsy a vytáhla prázdnou ruku. Znovu ho chytla za paži. „Aspoň mě vezmi ke vchodu pro zaměstnance a pusť mě dovnitř.“

Ian zacvakl mikrofon zpátky na palubní desku. „Sorry, městská dívko,“ řekl se zavrtěním hlavy, „ale nejlepší způsob, jak si budu jistý, že nezopakuješ hloupou chybu, je žít s následky. A dnes ráno to znamená, projít halou v pyžamu.“ Ignorujíc její zlostný pohled, pomalu projel parkovištěm, zastavil u sloupoví, pak vypnul rolbu a usmál se na ni. „Teď, Jessie, víš, že to dělám je pro tvé vlastní dobro.“

Začala tápat po dveřích po kličce a Ian se natáhl dolů a sebral jí z nohou bačkory.

„Hej!“ vyjekla, a snažila se je popadnout zpátky, když se narovnal a rychle vystoupil ven.

Obešel předek rolby a otevřel její dveře. „Co, chceš, aby mě vyhodili za nedbalost, kdybys uklouzla a spadla? Dostaneš svoje bačkory zpátky, jakmile budeš uvnitř,“ nabídl a strčil je do laclu lyžařských kalhot.

„Jsem moc těžká, pamatuješ?“ odsekla a ohnala se po něm, když se zaklonila, což mu nakonec usnadnilo vklouznout rukama za její záda a pod kolena.

„Chytil jsem druhý vítr a cítím se teď silnější,“ řekl a zvedl ji. „Ale děkuji za starost.“ A pak trpěl znovu jejím kroucením a cukáním, jak se snažila udržet své, rozhodně plné, pravé ňadro od toho, aby mu naráželo do hrudi, zatímco držela župan u krku. „Pojď, Toby,“ řekl přes rameno. „Potřebuješ se také postavit následkům, když v první řadě jsi důvodem, proč se Jessie dostala do tohoto zmatku,“ pokračoval, když Toby vyskočil ven a klusal za nimi, aby je dohnal. „Neutíkej do lesa se schovat jen proto, že si myslíš, že by tě někdo mohl vidět v hloupém svetru.“

„Ty teď hubuješ mého psa?“

„Jessie!“ vykřikla Merissa, když se protlačila venkovními dveřmi vstupní haly. „Co se stalo? Jsi zraněná? Proč nechodíš? Je zraněná?“ zeptala se Iana a chytla ho za paži, aby ho zastavila, zatímco očima přejížděla po Jessie.

„Je v pořádku, Merisso,“ řekl Ian, a prošel kolem ní dovnitř.

Merissa vystřelila kolem, aby otevřela vnitřní dveře a znovu ho chytla za paži, aby zastavil. „Tak jí dej dolů,“ řekla a rychle se rozhlédla po prázdné hale.

„To mám v plánu, v jejím pokoji.“

„Ne. Dáš ji dolů přímo tady. Hned,“ řekla Merissa se svou, velmi smrtící autoritou, že se Ian zastavil uprostřed kroku. „Teď,“ zopakovala tiše.

Udělal dva kroky a posadil Jessie na jedno z křesel v hale, pak se otočil a tiše přešel k recepci.

„Je nějaký důvod, proč mu Toby nerozpáral krk?“ slyšel říct Merissu, vzrušeným šepotem. „Nebo ještě líp, proč ne ty?“

„Zjevně Toby reaguje jen na můj strach, ne na můj vztek. A… musela jsem být příliš otupělá chladem, že jsem se tentokrát nevyděsila.“

Dívajíc se do zrcadla na stěně za recepcí, viděl Ian Merissu, jak uhladila Jessie vlasy. „On to jinak neumí, Jess, a jen se ti snažil pomoct. Už jsi v pořádku, mám tě,“ řekla a pomohla Jessie se postavit a pak ji vedla směrem k výtahu. „Co se stalo? Zabouchla sis? Slyšela jsem, že Ian řekl přes rádio, že tě našel na jedné z lyžařských tras. Měla jsi flashback?“

„Ne. Na mou duši, neměla. Toby vběhl do lesa, a když jsem slyšela jet stroj, vyrazila jsem za ním.“

Cítíc se takhle maličký, když se dozvěděl, že Jessie má evidentně problém s přenášením, Ian vytáhl její bačkory z laclu. „Toby, pojď sem, chlapče,“ řekl a poplácal si nohu. „Dej to své dámě,“ instruoval ho a dal mu bačkory do tlamy. Okamžitě se otočil k recepci, když viděl, jak se Jessie zastavila. „Rachel, nemáš tam náhodou schované nějaké koblihy, co?“ zeptal se a cítil, že Jessie jde k němu.

Jessie se dotkla jeho paže. „Děkuji, že jsi mě zachránil,“ řekla tiše. „A za to, že jsi mi vysvětlil, jak nebezpečný je ten svetr pro Tobyho.“

Ian se podíval do jejích upřímných očí a usmál se. „Bylo mi potěšením, Jessie.“

„A… a myslím, že bych ráda zkusila sjet horu na pneumatice. Teda, pokud opravdu potřebuješ někoho, kdo by otestoval trať, než přijedou táborníci.“

„Jen prostě nech zprávu tady na recepci,“ řekl a pokývl k Rachel, „kdy bys chtěla jít a někdo mi dá vědět.“

Začala poplácávat jeho paži, ale pak si to najednou líp rozmyslela. „Udělám to. Znovu děkuji,“ řekla, otočila se zpátky k Merisse – stále oblečené ve věcech z předchozího večera, jak si Ian všimnul – která měla ruce v pěstích na bocích a zlostně zírala na Jessie.

„Co je to s tím sjetím hory na pneumatice?“ zasyčela šeptem a vzala Jessie znova za paži. „Zatraceně ses zbláznila? Nemůžeš…“

Jessie se jí vykroutila. „Nemůžu uvěřit, že jsi zpanikařila a začala mě hledat. Vysílali to všem přes vysílačky.“

Ian slyšel, jak si Merissa ztěžka povzdechla, právě když vstoupily do výtahu. „Omlouvám se. Víš, že snadněji panikařím, když jsem nevyspalá.“

„Odpustím ti, ale jen když mě naučíš ten sesterský hlas, když po někom chceš, aby něco udělal, protože přísahám…“

Ian ztratil zbytek jejich konversace, když se dveře výtahu zavřely a poslední co viděl, byl Toby, stále držící Jessiny bačkory v tlamě.

„Je dobře, že jsi rolboval začátečnické sjezdovky,“ řekla Rachel a posunula k němu přes pult recepce krabici s koblihami. „Slečna Pringleová se mohla podchladit, nebo mít omrzliny.“

„No, já nevím, Rachel. Myslím, že ježci jsou odolnější, než vypadají,“ řekl, popadl z krabice tři koblihy a zamířil ke dveřím. Mávnul přes rameno. „Řekni tátovi, že ho pozdravuju, až sem později přijde.“ Zastavil a ohlédl se. „Jo, a nech poslat další kartu od dveří do Jessina pokoje, prosím, spolu se zaměstnaneckou kartou, která funguje na dveře k parkovišti. Větší části toho zmatku z dnešního rána, se dalo předejít, kdybychom mysleli na to, jak jí usnadnit, aby mohla vyvenčit svého psa. Možná bys mohla přimět tátu, aby se a to podíval, a udělal z toho politiku pro hosty s asistenčními psi.“

Rachel zvedla jedno obočí. „Nějaký důvod, proč mu to nemůžeš říct ty?“

„Už víš, že ho nechci pobízet, aby si myslel, že se zajímám o to, co se děje uvnitř resortu. Právě jsem strávil dobrou část loňského roku přesvědčováním ho, že se sotva zajímám o to, co se děje veku.“

Rachel zamlaskala a popadla kartu a odmávla ho s ní. „Přesvědčil jsi ho, stejně jako kohokoliv z nás, abychom věřili, že se nezajímáš o TarStone.“

„Starám se o venek,“ řekl a kousnul si koblihy, když se protlačil dveřmi. Ian nasedl do rolby a položil dvě zbývající koblihy na palubní desku, ale zarazil se od nastartování motoru, když spatřil Tobyho svetr. Zvedl ho z podlahy a hodil na sedadlo spolujezdce, ale pak ho zvedl k nosu, když zachytil závan něčeho známého. A rozhodně, místo aby byl cítit psem, voněl žensky a květinově – přesně jako Jessie.

„Okej, slečno Pichlavá Pringleová,“ řekl s úsměvem, když cpal svetr do laclu svých lyžařských kalhot. „Hra začala.“