HFTH - 3. kapitola

Překlad: Lucianna

Jessie ležela ve své hotelové posteli, zírala ven oknem, na velké sněhové vločky, létající v osvětlení parkoviště a usoudila, že čtyři roky, bylo až příliš dlouho pro dívku, zůstat nepolíbená. Nebo být požádána o tanec. Nebo být téměř sbalená v baru.

A tři roky byly až příliš dlouho na to, aby pes byl to jediné, k čemu se může v noci přitulit. „Bez urážky, Toby,“ zašeptala svému spícímu mazlíčkovi, když nepřítomně drbala jeho hlavu. „Ale i když jsi tak krásný a silný a galantní, jako jsi, nejsi přesně ten muž, kterého si představuji, že s ním zestárnu.“

Ačkoliv někdo jako Ian MacKeage, se blížil její vizi. Byl rozhodně vysoký, pevný a krásný, stejně jako zajímavý, pozorný a opravdu dobrý tanečník. Byl taky dost ohleduplný, když ani nezkusil ji přesvědčit, aby s ním šla domů, ačkoliv zjistil, že Merissa je rozhodně hráčka.

Pokud si nemyslel, že podivínská Jessie Pringleová, je v pohodě na večerní zábavu, ale ne na odvezení domů. Až na to, že ji líbal tak, jako by chtěl víc. A proboha, ona ho políbila zpátky, jakmile se vzpamatovala z překvapení, jaké vyvolal pocit jeho úst na jejích.

Mohla by se znovu milovat? Byl tu muž, který by byl dost chytrý na to, aby viděl dál, za její fyzické a emocionální jizvy, a silný dost na to, aby ji i tak chtěl?

Bože, doufala, že ano. Ale nehodlala zadržovat dech, při čekání, jestli se objeví. A kdyby jednoho dne potkala takový zářný příklad mozku a svalů, Jessie doufala, že bude dost odvážná na to, aby ho nenechala jen projít kolem její obrany, kterou budovala poslední čtyři roky.

Nemohla vysvětlit nikomu – dokonce ani sama sobě – proč vybrala Pine Creek, jako místo své reinkarnace, kromě toho, že málem odřela inkoust z té brožury o TarStone Mountain Ski Resort. Její obrázky ji ihned chytily, a donutily ji přemýšlet, jaké by to bylo, žít na tak drsném a silném místě – což byl přesně důvod, proč ji hodila do koše, když se poprvé nachytala, že věří, že všechna ta síla by mohla být její, jen kdyby si ji vzala. Vyhodila ji několikrát, vlastně, ale našla ji druhý den ležet pod hromadou papírů na svém stole, nebo v aktovce za týden, a jedno ráno, ji dokonce našla na svém nočním stolku.

Nemohla utéct té zatracené brožuře o nic víc, než popřít jiskru, kterou v ní zapálila, i přes všechen odpor, na který narazila, když začala mluvit o stěhování. Prostě navštívit Maine, navrhovali její rodiče, nebo se přestěhovat zpátky do New Yorku, pokud chce změnu. Je to moc daleko od služeb jejích fyzioterapeutů a doktorů, argumentovali, že se určitě zhorší, když odejde právě nyní. „Ztratila jsi zatracený rozum?“ vyjela na ní Merissa, když jí to řekla.

Ale pokaždé, když Jessie zvedla tu brožuru… no, prostě jen držet ji, jí dávalo odvahu udělat a cítit a být, víc než jen zjizvenou, dutou skořápkou, svého starého já. Dokud ji to nedonutilo dát výpověď, dát svůj dům – ve kterém stejně čtyři roky nežila – na prodej, rozdat většinu svých věcí a požádat Merissu, aby s ní podnikla výlet na sever, aby se přesvědčila, že je to dobrý plán.

Takže byla tady, ani ne čtyři měsíce od okamžiku, kdy poprvé narazila na brožuru, a už tančila, byla políbená a skoro sbalená v baru, sexy cizincem.

To nebylo špatné, na první den ve městě.

Jessie uslyšela elektronické odemknutí dveří a mrkla na hodiny, když položila uklidňující ruku na Tobyho, který zvedl hlavu. Usmála se, nerozhodnutá, jestli Merissa jde po špičkách do pokoje opravdu velmi pozdě, nebo opravdu velmi brzy.

„Jsem vzhůru,“ řekla Jessie.

Její kamarádka spadla na druhou postel s hlasitým zasténáním. „V jakém civilizovaném světě, chodí někdo do práce v pět ráno?“ zamumlala Merissa. „Jediné živé věci, dost bláznivé na to, aby byly vzhůru v tuhle dobu, jsou sovy, rodina mývalů a sebevražedný los, velikosti Clydesdala (plemeno velkého tažného koně, pozn. překl.), běžící po hlavní ulici.“ Oknem procházelo dost světla na to, aby Jessie viděla Merissin úsměv. „Duncan říkal, že je konec období říje losů, a že ten starouš byl tak zaneprázdněný pronásledováním milované dámy, než aby se staral o pravidla silničního provozu.“ Odfrkla si. „Řekla jsem mu, že to on musí vědět, protože vypadá, že přemýšlí podobně.“

„To ne!“ vyprskla Jessie smíchy.

„Hej, ten chlap je stroj. Přísahám Bohu, že jsem spala tak dvacet minut za celou noc.“ Merissa se přetočila na břicho a nacpala si polštář pod bradu. „Ne, že bych si stěžovala. Paula měla pravdu: MacKeageové nejsou neškodní.“ Zavřela s povzdechem oči. „Myslím, že mě Duncan právě zničil pro ostatní muže.“

„Jo, vím, co máš na mysli,“ řekla Jessie, vzpomínajíc na Ianův polibek.

Merissa prudce otevřela oči a zvedla hlavu. „Och můj Bože, já jsem taková potvora. Ani jsem se nezeptala, jak jsi to zvládla, potom co jsem odešla. Byl Ian hodně zklamaný, že Duncan zabodoval a on ne?“

Jessie zvedla obočí. „Proč si jsi tak jistá, že Ian nezabodoval?“

„Jessie, to jsi neudělala!“

„Ne,“ řekla se smíchem. „Ale byla jsem důkladně políbená.“

Jenže místo úsměvu, který Jessie očekávala, Merissa se posadila, najednou naprosto probuzená a dost vážná. „Och, Jessie, co to děláš?“ zašeptala. „Právě jsi sem přijela; nemůžeš se líbat s prvním chlapem, kterého potkáš.“

„Ty ano.“

„Jenže proto, že já odtud odejdu za šest dní, takže je fuk, co si o mě bude Duncan myslet. Ale ty se sem stěhuješ, Jess, a nejspíš budeš narážet na Iana pořád. Co budeš dělat, pokud tě pozve na opravdové rande?“

„Možná řeknu ano.“

„A po rande číslo tři,“ zavrčela Merissa, „když se rozhodne, že polibky na dobrou noc už mu nestačí? Tak co potom budeš dělat?“

Jessie odhodila přikrývku, vylezla z postele a zamířila ke svému kufru. „Nevím, co budu dělat,“ zamumlala, vytáhla župan a oblékla si ho. „Jen vím, že budu muset dělat něco, nebo stejně tak můžu nechat toho chlapa, co mě rozřezal na kousíčky před čtyřmi lety, dokončit co začal.“ Popadla bačkory a mávla jimi ve vzduchu. „Naprosté ponížení sebe sama, musí být lepší, než neudělat nic.“

„Och, Jess!“ vykřikla Merissa a spěchala k ní. „Jsem idiot. Prosím nezlob se.“

Jessie se nadechla pro uklidnění a věnovala Merisse nesmělý úsměv. „Nejsem naštvaná. Jsem prostě frustrovaná, protože… no, protože tohle, je celý rozsah mého reinkarnačního plánu,“ řekla a mávla kolem místnosti. Přikývla, když Merissa vykulila oči. „Byla jsem tak zaměřená na to, dostat se do Pine Creek, že jsem nikdy vážně neuvažovala, co budu dělat, až se sem dostanu.“ Přešla a posadila se na postel, aby si obula bačkory. „A zatraceně jistě jsem nepřemýšlela dopředu o randění, tím spíš ne kdy – nebo lépe, jestli – se někdy dostanu k té nahé části.“

Merissa sebou plácla na postel vedle ní. „Pokud se ten chlap nedostane přes pár ubohých jizev, tak bych řekla, že ho stejně nechceš.“

„Chybí mi půlka levého prsa, Mer. To není úplně něco, co by mohl muž přehlédnout.“

Merissa ji šťouchla ramenem. „Moje obě prsa dohromady, nenaplní košíček velikosti C. Takže pokud jedno tvoje velmi působivé ňadro, nebude pro něj dost, pak říkám, vykopni toho chamtivého bastarda na prdel do sněhu.“ Lehla si na záda na postel. „Slib mi, že pokud tě Ian pozve na rande, budeš utíkat na opačnou stranu. Protože jestli je tak nějak takový, jako jeho strýček Duncan, bude tě mít prakticky nahou dřív, než vůbec projdeš jeho předními dveřmi.“

Jessie poplácala Merissu po noze a stoupla si. „Slibuju, že o tom budu přemýšlet,“ bylo všechno, co byla ochotná připustit, a šla znova ke kufru.

„Myslím to vážně, Jess. Paula si nedělala srandu, když říkala, že bychom měli začít na nižším stupni potravního řetězce. Myslím, že bych byla ve větším bezpečí s tím losem.“ Merissa si odfrkla. „Vím, že říkala, že každá žena, která jde s MacKeagem domů, si stěžuje, že ráno přichází příliš brzy, ale myslela jsem, že je to proto, že jsou tak zatraceně skvělí milenci. Nepředpokládala jsem, že mě vytáhne z krásně teplé postele v zatracené čtyři hodiny ráno, oblékne mě skoro stejně tak rychle, jako mě svléknul, nacpe mě do dodávky a doveze mě zpátky sem nahoru, přes překážkovou dráhu divokých zvířat.“ Zvedla hlavu a obočí. „Víš, že mě vážně poplácal po zadku, když jsem mířila do vstupních dveří, přemýšlejíc, kde to zatraceně jsem?“

Jessie se přestala prohrabovat kufrem. „Máš ranní výčitky, Mer?“

„Dobrý Bože, ne!“

Jessie si dala ruce v bok. „Takže splnil Duncan Paulinu chválu, nebo ne? Protože neumím říct, jestli jsi šťastná, naštvaná, nebo pořád opilá.“

Merissa spadla zpátky na postel, se zasténáním. „To ani já ne. Možná všechno dohromady. Minulou noc jsem vážně zjistila, že sama přemýšlím o tom, přestěhovat se sem, někdy v době kdy Duncan byl… když byl…“ přetočila se znovu se zasténáním na břicho. „Jsem taková coura,“ zamumlala do polštáře.

„Ty opravdu potřebuješ zapracovat na mínění sama o sobě,“ řekla Jessie, a vytáhla z kufru Tobyho svetr. Přešla mezi postele. „Nebo tomu jednoho dne začneš věřit.“

„Růže je, i přes jiná jména, stále růže.“

Jessie přes ni přetáhla přikrývku. „Barová coura jde domů s kýmkoliv, zatímco ty, jsi náročná. A není absolutně nic špatného na tom, ocenit muže.“

„Je mi třicet,“ zamumlala Merissa. „Je čas, abych začala být vážná v tom, vybrat jednoho z těch mužů, nemyslíš?“ Přetočila se, vytáhla deku sebou, a dala hlavu na polštář. „Ocenila jsi přehlídku mužů, než ses vdala za Erica?“

„Políbila jsem spoustu žab.“ Jessie přitiskal Tobyho svetr k hrudi a posadila se s povzdechem na postel. „Jen nemůžu říct, že bych šla domů s Ianem včera večer, kdyby to bylo před pěti lety. Celou střední školu a vysokou, jsem stále hledala a čekala… no…“ Pokrčila rameny. „Na ohňostroj, hádám; jeden rozhodný, magický okamžik, který by mi řekl, že je to on.“

„A našla jsi to s Ericem?“ zašeptala Merissa.

Jessie se postavila s odfrknutím. „Říkala jsem ti, že jsem byla tak opilá, poprvé když jsme se milovali, že by mohla vybouchnout atomová bomba a nevěděla bych o tom. Jediná věc, kterou vím je, že jsme nepoužili ochranu a já otěhotněla. Vzali jsme se v Las Vegas, ani ne čtyřiadvacet hodin potom, co jsem mu to řekla a tři měsíce potom… no, znáš zbytek, protože to byl ten den, kdy jsi vstoupila do mého nemocničního pokoje a zachránila mi život,“ dokončila napjatě. Dotkla se Merissiných krátkých kudrn. „Takže příště, až uslyším, že se nazýváš barovou courou, přísahám, že nechám Tobyho na tobě sedět, zatímco ti budu mýt pusu mýdlem. Duncan MacKeage je nejšťastnější muž na planetě, protože strávil minulou noc s andělem, přestrojeným za Merissu Blakeovou.“

Merissa si přetáhla deku přes hlavu a odfrkla si. „Běž vzít Tobyho ven vyvenčit, než se všichni probudí, takže ho neuvidí nosit ten zženštělý svetr,“ zamumlala. „Potřebuji svůj spánek pro krásu, protože se obávám, že jsem souhlasila, že se s Duncanem uvidím dneska večer znovu.“

Jessie stála, zírajíc dolů na svou kamarádku, vzpomínajíc, jak ji Merissa vytáhla kopající a křičící – a velmi často nekontrolovatelně plačící – z její nemocniční postele, a odmítla ji nechat skrývat se na tmavých místech v její mysli. Jessie to trvalo několik měsíců, než zjistila, že jejich vztah, se změnil, z roviny sestra-pacientka, na kamarádky, a každý den děkovala Bohu, že jí poslal takového anděla.

No, anděla, který oceňuje muže mnohem víc, než oni oceňují ji.

„Pojď, Toby,“ řekla Jessie, vzala kartu od pokoje z kabelky a strčila ji do kapsy županu. Poplácala si nohu, když pes na ní jen mrkal z postele. „Pojď, Toby. Nechceš vidět svůj první sníh?“

„Ne, pokud musí nosit ten teploušský svetr, tak ne,“ řekla Merissa zpod deky. „Už je dost hrozné to, že ho nějaký sadistický hrubián změnil na to; nemusíš dokončovat vyklestění toho ubožáka tím, že ho oblékneš do růžové.“

„Běž spát, Mer. Nemyslím si, že Duncan ocení, když usneš ve svém pivu, dneska večer.“

„Už nebudu kolem toho muže nikdy pít,“ zabručela Merissa zpod pokrývek. „Protože se obávám, že jsem taky souhlasila, že pojedu na noční vyjížďku na koni s ním, až se vrátím zpátky k tobě návštěvu, příští jaro.“ Vyletěla se zalapáním po dechu. „Och-můj-Bože, můžou to dva lidi vážně dělat na koni?“

„Pravděpodobně, ale není nikdo živý, kdo by o tom vyprávěl,“ řekla Jessie se smíchem, otevřela dveře a vstoupila do chodby. „Pojď, Toby, nebo si půjdu hrát do sněhu bez tebe,“ vyhrožovala.

„Tobiasi Pringle,“ vyštěkla Merissa svým sesterským hlasem a ukázala na něj prstem. Nenuť mě, abych šla a vytáhla tě z té postele. Jessie, schováš ten zatracený svetr? Pamatuje si ho od té doby, co jsi mu ho zkoušela v obchodě.“

Jessie strčila svetr pod župan a znovu si poplácala nohu. „Pojď, Toby,“ řekla vzrušeně, ukazujíc mu prázdné ruce. „Jdeme na procházku.“

Merissa sebou plácla zpátky, když Toby konečně seskočil a klusal do chodby. „Nezapomeň si hůlku.“

„Nepotřebuju ji. Budu jen stát u dveří a pošlu ho do lesa,“ řekla Jessie tiše, s ohledem na ostatní hosty hotelu, když zavírala dveře.

Sjela výtahem dolů do patra pod vstupní halou, předpokládajíc, že to je zázemí pro služby a nakoukla na obě strany, když se dveře otevřely. Vystoupila, mávla na Tobyho, aby ji následoval a zamířila ke dveřím na konci chodby.

„Vím, že to bylo vtipné, když sis ho zkoušel,“ řekla, vytahujíc psí svetr ze županu. „Ale pokud tomu dáš prostě šanci, zvyknout si na jeho nošení, slibuji, že mi poděkuješ, tuhle zimu. A nikdo se nebude smát…“ Jessie zmlkla, když zjistila, že mluví sama se sebou a otočila se, aby uviděla Tobyho sedět v půlce potemnělé chodby. Ukázala na zem u její nohy. „Přestaň se chovat jako mrzuté dítě a pojď sem, ty velký chlapáku. Venku sněží, a nemáš zatím narostlý pořádný kožich.“

S hlavou pohupující se tak nízko, že se málem dotýkal čenichem země, šel Toby pomalu k ní. Jessie okamžitě obkročila jeho tělo a natáhla mu svetr přes hlavu. „Neposlouchej Merissu; tohle není růžová, je to lososová,“ vysvětlila mu a strčila nejdřív jednu a pak druhou packu, do rukávů. „A lososová je tenhle rok módním hitem pro krásné, stylové muže.“ Políbila ho na vršek hlavy a otevřela dveře, pak vystoupila ven do prachového sněhu a rozhlédla se, jestli je vzduch čistý. „Ok, tohle vypadá jako parkoviště pro zaměstnance, a támhle je les,“ řekla, ukazujíc na konec parkoviště. „Prostě si udělej, co potřebuješ a přijď zpátky,“ řekla a držela bokem dveře, když se objala kolem těla, proti chladu.

Nakonec ho musela postrčit, aby šel, když Toby si nebyl tak úplně jistý, že vůbec chce vkročit do sněhu. Ačkoliv ho začal jíst. „Hej, nech to být,“ hudrovala a odstrčila mu hlavu. „Doktor Pace říkal, že z toho můžeš mít průjem. Teď běž, běž se vyčůrat.“

Chovajíc se, jako by šel po vaječných skořápkách, šel Toby svou cestu na parkoviště. Jessie si přitáhla se smíchem župan ke krku, s přáním, aby si bývala vzala sebou kameru. „Zatraceně, zapomněla jsem si telefon,“ zamumlala a zatlačila na dveře, aby se více otevřely, aby měla Tobyho v dohledu. Podívala se na venkovní kliku, aby se ujistila, že to má zámek na kartu, a uviděla nápis, který říkal, že funguje jen na zaměstnanecké karty.

Možná by mohla požádat na recepci, o zaměstnaneckou kartu, aby nemusela courat přes vstupní halu, jen aby pustila Tobyho ven, brzy ráno. Byla schopná si pokoj zamluvit jen na dva týdny, když volala na rezervaci, protože celý resort byl zavřený kvůli nějaké speciální události, uprostřed prosince. Když jim Jessie řekla, že chce zůstat déle, člověk, se kterým mluvila, ji vysvětlil, že je ve městě několik dalších pěkných hostinců k ubytování.

Tedy, pokud se nestane, že do té doby koupí dům. Možná to bylo prostě štěstí, že Ian a Duncan, mají sestřenici, která je realitní agentkou. Katy, jak říkali, že se jmenuje. No, pokud se Katy z nějakého důvodu dnes ráno neobjeví, zeptá se na recepci, jak tu ženu sehnat.

„Toby?“ zavolala, když si všimla, že odešel z dohledu. „Kde jsi?“

A tehdy Jessie uslyšela něco, co znělo jako těžký stroj, valící se dolů z hory, směrem k zadní části hotelu. Nemohli ještě upravovat stezky, ne? Vždyť byly jen dva, možná tři palce sněhu. Natáhla se od dveří na délku paže a uviděla přední světlomety, problikávající skrz stromy. „Toby!“ zakřičela, když zjistila, že les byl možná tak padesát stop široký, takže za ním musela být sjezdovka. „Toby! Pojď zpátky! Hned!“

Jessie vstoupila zpátky do chodby a hledala něco, čím by zapřela dveře, aby zůstaly otevřené, ale zjevně manažeři resortu, byli šíleně pořádní. Začala si rozvazovat pásek županu, aby ho strčila do dveří, když uslyšela Tobyho, hlasitě a vzrušeně zaštěkat. „Toby, ne!“ vykřikla, otočila se k lesu a hned zase zpátky, aby viděla, jak se dveře zacvakly. „Sakra,“ zavrčela a rozběhla se na parkoviště, když Toby znovu zaštěkal. Ale neudělala ani tři kroky, když její bačkory s hladkou podrážkou sklouzly na opačnou stranu a ona padala a přistála na zemi s žuchnutím, které vyslalo do vzduchu oblak jemného sněhu.

Zjistila, že Toby vyrazil směrem ke sjezdovce, když slyšela sérii jeho vzrušeného štěkotu, takže se Jessie vyškrábala na nohy a znovu se rozběhla, tentokrát s větší opatrností na uklouznutí. Uklouzla znova, právě když dosáhla lesa a chytla se stromu. „Toby, pojď sem!“ nařizovala, netušíc, jestli ji vůbec může slyšet, přes rachot motoru, který byl nyní tak blízko, že mohla cítit chvění země. Takže se místo toho začala modlit, jak se dostávala ke sjezdovce. „Prosím, všimni si ho. Prosím všimni si ho,“ žádala řidiče, najednou šťastná, že má Toby svítivě barevný svetr. Narazila do stromu s úlevou, když viděla velký, buldozeru podobný stroj, najednou zastavit a slyšela, že motor přešel na volnoběh.

Dveře se otevřely a vystoupil muž. „Toby?“ řekl ten chlap, s rukou nataženou, jak šel směrem ke středu stezky. Muž se rozhlédl. „Co tady děláš venku sám, chlape?“

On znal jeho jméno?

„Iane!“ vykřikla Jessie, odstrčila se od stromu, aby k němu došla, ale místo toho se rozplácla tváří do sněhu – který byl na téhle straně lesa zatraceně o dost hlubší, než dva palce!