HFTH - 17. kapitola

Překlad: Lucianna

Stůl byl prostřený a nadívané kuře v troubě, dům zářivě čistý, všechno Ianovo prádlo vyprané a pověšené ve skříni, vedle jejího, a Jessie se na sebe cítila pěkně staromódně hrdá. Hodila Tobyho pelech do odpadu a dala ten z L.L.Bean, vedle krbu, a pak ho sledovala, jak strávil celé odpoledne škrabáním a cupováním té věci, dokud to nebylo podle jeho představ. Ona si dala dlouhou, bublinkovou koupel, nanesla parfém na všechna správná místa a použila kulmu a natáčky, dokud nebyla spokojená, jak její vlasy, rámují její smyslné stíny na očích a lehce nalíčenou tvář. Protože vážně, dívka musí vypadat perfektně, až její zázrak poklekne na koleno a požádá jí, aby si ho vzala.

Také strávila dost času prohrabáváním krabic, které ona a Merissa nechaly nevybalené, hledajíc perfektní věci, k naplnění piknikového koše, který koupila v Dolanově obchodu, dnes ráno. No, byl to vlastně rybářský košík, ale tohle bylo Maine, takže se Jessie rozhodla, že to bude perfektní, Mainský, piknikový koš. Protože vážně, dívka musí být flexibilní, pokud má v úmyslu přijmout nabídku muže z hor.

Dokončila znovu přerovnání nábytku, aby udělala místo pro Ianovo velké polohovací křeslo, a plánovala, že ho překvapí tím, že požádá Aleca a Duncana, aby zítra proklouzli a přestěhovali ho. Protože na mou duši, nebyl důvod, aby se Ian vracel na své místo, až její rodiče přijedou, pokud budou zasnoubení. Její máma a táta jsou cool lidé a ve chvíli, kdy zjistí, jak moc Iana miluje a jak šťastnou jí udělal, přivítají ho do rodiny rychleji, než jezdí jeho sněžný skútr.

„Jessie MacKeageová,“ zašeptala, zkoušíc si to nahlas. Otočila se od zavření klapky kamen, aby si sedla na kraj krbu, tváří k perfektně upravenému domu. „Co myslíš, Tobiasi MacKeage?“ zeptala se a pohlédla na něj. Zastavil se ve žvýkání kraje svého pelechu a naklonil hlavu, jako by zvažoval tu možnost. „Také si změníš jméno, až si Ian a já, řekneme ano. Víš co? Nevidím důvod, proč bys nemohl být na svatebním obřadu. Dokonce ti dám i korsáž na tvůj obojek, která bude ladit s Ianovou.“

Jessie uslyšela rachot velkého stroje, vjet na příjezdovou cestu a postavila se a přešla ke dveřím, aby viděla Iana vystoupit z jedné z resortových rolb. No, aspoň že ji nebude brát na horu dnes večer, na tom svém ošklivém sněžném skútru, protože si opravdu dělala starost o to, jak by držela piknikový koš. Ale pak se zasmála, cestou k troubě, zkontrolovat večeři. Samozřejmě, že Ian přivezl rolbu, kvůli Tobymu. Mohl to být velký, ošklivý, sněžný skútr, ale určitě by nestačil pro všechny tři.

„Něco tu pěkně voní,“ řekl, když prošel dveřmi a sundával si bundu. Zastavil se při sundávání lyžařských kalhot a začichal, pak se na ni usmál. „Pečené kuře?“

„Nadívané,“ řekla s přikývnutím „A pečené brambory a zelené fazolky.“

Přešel k ní, lacl od kalhot mu visel k pasu, a přitáhl si ji do náruče. „Ale, nestáváme se my, domáckou,“ zamumlal, než ji dal teplý, něžný polibek, který se rychle změnil ve žhavý. S povzdechem se odtáhl. „Předpokládám, že když jsi prošla tím vším, měl bych sedět u stolu, jako civilizovaný muž a sníst to, místo abych tě odesl nejdřív do ložnice.“

Jessino srdce zrychlilo, při pohledu v jeho očích. „Um… večeře může počkat.“

Znovu si povzdechl a spustil paže, pak se otočil a šel k věšáku, u dveří, a sundal si boty a lyžařské kalhoty. „Ne, dala sis práci s uvařením večeře a …“ Rozhlédl se po zářivě uklizeném obýváku a kuchyni a usmál se na ni. „A dokonce jsi to udělala bez podpálení domu, takže to je to nejmenší, co můžu udělat.“

Och, tuhle hru mohou hrát dva. Jessie se otočila a vzala rukavice, pak se ohnula, aby otevřela troubu. „Jo, řekla bych, že bys možná potřeboval vydatnou večeři, protože jsem dala celou krabici kondomů do nočního stolku, když jsem dneska uklízela.“

Vyjekla, když ji rukama chytil v pase a přitáhl si její zadeček ke slabinám, ale zalapala po dechu, když jimi sklouznul k žebrům a sevřel jí ňadra, jak se narovnala. „Myslím, že bys mohla nechat nějaké i v kuchyni, pokud budou tvoje oči a vlasy vypadat takhle, když se vrátím domů,“ zašeptal jí do vlasů a přejel palci obě bradavky.

Jessie se zachvěla v odpovědi a zavrtěla zadečkem proti bouli v jeho džínách, ale zasmála se, když jeho žaludek hlasitě zakručel.

S dalším povzdechem odstoupil a zamířil do chodby. „Hej, chlape, vidím, že máš novou postel,“ řekl a zastavil se, aby si dřepul před Tobyho.

„Nelíbí se mu,“ řekla Jessie a ovívala se rukavicemi, než si je nandala, aby vyndala pečeni z trouby. „Zjevně už měl svůj starý pelech ustlaný tak, jak chtěl a strávil většinu dne, ve snaze si ho uzpůsobit tak, aby mu vyhovoval.“ Položila pekáč s pečení na sporák a otočila se. „Kdy půjdeme na horu, hned po večeři, nebo později večer?“

Podrbal Tobyho na hlavě a postavil se. „Je to dvouhodinová cesta v rolbě, tam, kam chci jet, takže bychom měli odjet kolem deváté, nejpozději v půl desáté, abychom byli na místě o půlnoci.“ Začal odcházet, ale zaváhal. „Tedy, pokud jsi stále ochotná jít.“

„Och, ano. Dokonce jsem dala nějaké věci do košíku, co vezmeme sebou,“ řekla a mávla ke košíku na ostrůvku.

Ztuhnul. „Co jsi zabalila?“

Jessie nechtěla zkazit jeho plány, které měl, nebo co možná připravil v chatě na vrcholu, a tak na něj zamrkala řasami. „To je překvapení.“ Odmávla ho pryč. „Běž, běž se umýt a najíme se a pak můžeme…“ Otočila se ke sporáku, zatímco po něm přes rameno střelila stydlivým úsměvem. „No, jsem si jistá, že najdeme něco, co dělat do devíti. Možná luštit křížovky.“

Jenže se po večeři nevydali do ložnice, jak Jessie očekávala, ani neluštili křížovky, protože Ian se zvedl od stolu, věnoval jí rychlý polibek na ústa – takže málem spadla ze židle, když se naklonila v očekávání, že ji vytáhne do náruče, místo aby se narovnal pryč – a odešel, se slovy, že musí seběhnout po cestě a zkontrolovat svou chatu.

A dokonce ani nedal svůj talíř do dřezu; prostě nechal malou lass doma samotnou, aby uklidila nepořádek, který udělala vařením jeho večeře, zatímco šel ven a dělal staromódní, mužské věci. Jo, no, zapomeňme na jedno koleno, dnes večer; bude muset klečet na obou, než ona řekne ano. Když konečně slyšela, jak si oklepává sníh z bot na verandě, podívala se na hodiny a zjistila, že je deset minut po deváté, usoudila Jessie, že ho nechá potit aspoň dvacet minut, než řekne ano.

„Připravená jít?“ zeptal se a vešel do domu, jako by mu to tam patřilo a zamířil rovnou do ložnice, aniž by si sundal boty. „Doufám, že sis vzala dlouhé spodky. A máš nějaký hodně teplý šátek?“

Jessie vtančila do ložnice za ním a k toaletce, vytáhla šátek, který ji dal Roger, a omotala si ho kolem krku, a říkala si, že stále má dvacet minut, než budou muset opravdu odejít. „Je dost teplý, co myslíš?“ zeptala se svým nejsmyslnějším předením.

Otočil se k ní, v ruce svou pušku a jeho výraz ji donutil couvnot o krok. „Vytáhla jsi dnes z tohohle uzávěrku, Jessie?“ zeptal se tiše.

„Ne. Nevím naprosto nic o puškách; nedovolila bych se jí ani dotknout.“ Pohlédla na zbraň a pak zpátky na něj. „Co je uzávěrka?“

„Je to ocelový váleček, dlouhý asi jako prst, který se zasouvá sem,“ řekl a otočil zbraň, aby ukázal na zející díru uprostřed. „Obsahuje vystřelovací čep, který trefí kulku, která se dostane sem,“ vysvětlil a ukázal na konec rukojeti hlavně. Rozhlédl se po místnosti na toaletku a noční stolky a zpátky na ni, pak hodil očividně nepoužitelnou pušku na postel a najednou šel k nočnímu stolku blíž u dveří. Otevřel zásuvku a vyndal malý revolver, otevřel válec a namířil hlavní do stropu. A jelikož revolver byl její a ona věděla, jak funguje, mohla Jessie vidět, že není nabitá. „Kde jsou náboje?“ zeptal se. „Vyndalas je?“

„Ne. Ani jsem se té zbraně nedotkla, od té doby, co jsem ji dala do nočního stolku, když jsem se nastěhovala.“

Hodil pistoli na postel vedle pušky a tiše se na ně zíral, a Jessie viděla, jak najednou ztuhnul. „Viděl jsem Dixona jít samotného do domu, než odjel,“ řekl a otočil se k ní. „Věděl, že míváš zbraň v nočním stolku?“

„Ano. Sám Brad mi dal tenhle revolver,“ řekla a ukázala na něj, ale také ztuhla. „Počkat, co tí myslíš, žes viděl Brada jít do domu, než odjel?“

„Vážně si myslíš, že bych tě s ním nechal samotou?“

„Špehoval jsi mě?“

Přikývl. „Umím být takový bastard, někdy.“

„A co přesně jsi měl v plánu udělat, kdybych s ním odjela?“

Pokrčil rameny. „Některé věci jsou lepší udržet v tajnosti, mezi mužem a ženou.“ Přešel a vtáhl ji do náruče. „Ačkoliv trochu jsi mě vyděsila, když jsi zamířila po silnici, ani ne pět minut za ním.“

„Och, Iane,“ řekla a objala ho pažemi kolem pasu, aby se k němu přitulila. „Opravdu jsi staromódní, jen děsivější, protože to umíš líp, než mě jen rozmazlovat.“

„Jo, je to tenká hranice, po které musím chodit, mezi svým a otcovým světem.“

Zaklonila se, aby se na něj podívala, jen aby zjistila, že se přes její hlavu, mračí na postel. „Ale to nedává vůbec smysl, že si myslíš, že Brad mohl odstranit uzávěrku z tvé pušky a náboje z mé zbraně,“ řekla mu. „Pokud… Mohl se bát, že… Myslíš, že měl obavu, že bys mi mohl ublížit, nebo tak něco?“ Zamračila se. „Ale pak nedává smysl, že by vyprázdnil mou zbraň a neřekl mi to, protože potom bych byla naprosto bezbranná.“

Tentokrát spíš cítila, než viděla, jak Ian ztuhnul a jeho pohled se prudce přesunul k chodbě. „Krmila jsi včera Tobyho granulemi?“

„Jo, stejně jako vždycky. Proč?“

Pustil ji, šel do obýváku a přímo k Tobyho miskám na podlaze, u konce ostrůvku. „Jídlo tam stále je. Naplnila jsi ji znovu ráno?“

„Ne,“ řekla a zastavila se vedle něj, dívajíc se dolů. „Nemohl mít hlad včera večer, protože jsem mu dala velkou mísu hovězího se šťávou a zeleninou.“ Odfrkla si. „A pak dneska nic nejedl, protože spolknul celou kost.“ Vzala Iana za paži, když se natáhl dolů a zvednul misku. „Proč se ptáš, na Tobyho jídlo?“

Narovnal se a držel misku na jídlo i na vodu. „Toby je stejně smrtící, jako tvoje zbraň, Jessie,“ řekl, vylil vodu do dřezu a pak šel do spíže. Vytáhl třiceti-librový pytel granulí, vysypal obsah misky do pytle, pak zaroloval vršek a dal ho na linku. „Nekrm ho ničím z toho pytle, ok?“

„Iane, co se děje?“

Vzal ji za ramena. „Upřímně, nejsem si jistý. Ale nikdo z nás nevyprázdnil zbraně, tak kdo potom? Kdo další měl přístup do domu, za poslední dva dny?“

„Roger?“ zalapala po dechu. „Ale proč by vyndával náboje, nebo uzávěrku z té tvé?“

Ian se na okamžik zatvářil překvapeně, ale pak zavrtěl hlavou, jeho stisk na jejich ramenou se zpevnil. „Roger ne, Jessie; Brad Dixon. On je jediný, kdo tady byl sám. A věděl, že máš zbraň v nočním stolku, protože ti ji dal, a moje puška byla na očích.“ Ukázal k pytli na lince. „A jediný způsob, jak by se mohl vypořádat s Tobym, bylo dát mu něco do jídla, aby se mu udělalo dost zle, aby nepředstavoval hrozbu.“

Jessie sevřela Ianovu košili do pěstí. „Ale proč? Proč by Brad dě…“ odskočila pryč a objala se a vrtěla hlavou. „Naznačuješ, že mi hodlá úmyslně ublížit, ale proč?“ zopakovala. Ukázala naštvaně k ložnici. „Myslíš, že se Brad cítí jako nějaký odkopnutý milenec, nebo co? A že proklouzne sem, uprostřed noci a… a co? Zabije nás v posteli?“ Přistoupila k němu a sevřela jeho rukávy. „Iane, Eric by možná mohl být schopný něčeho tak odporného, a Brad je mnohem slušnější, než byl on.“

„O čem jste ty a Dixon mluvili včera ráno na procházce?“

Lhostejně mávla rukou. „Zkusil mě přesvědčit, abych se s ním vrátila do Atlanty, tím že mi připomínal všechno, co mi může nabídnout, stejně jako rozdíly mezi městem a Pine Creek.“

„Viděl jsem, že ses naštvala a stejně tak on. A byl jsem dost blízko, abych ho slyšel, jak ti říká, abys to přestala znovu prožívat. Mluvili jste vy dva o té noci, když jste byli napadeni?“

Jessie odstoupila a přejela si po pažích. „Ano. Brad chtěl vědět, jestli si vzpomínám na něco z toho, co se stalo, a naštval se, když jsem mu řekla, že si začínám některé útržky a kousky vybavovat.“

„Jaký druh útržků?“ zeptal se Ian tiše. „Řekla jsi, že tam Brad tu noc byl; řekla jsi mu, že sis vzpomněla, žes ho viděla?“

„Ne, řekla jsem, že jsem zjistila právě ten den, že Eric měl poměr, a že si pamatuji ženský hlas, jen stále nevím, jestli to bylo v domě, nebo jsem ji slyšela v telefonu. A řekla jsem, že si pamatuji útržky útoku, jako to, že jsem byla přenesena do ložnice potom, co jsem slyšela výstřely.“ Překvapeně vzhlédla. „Řekla jsem mu, že si nemyslím, že jsem zastřelila svého útočníka, ale že to byl někdo jiný.“

„A jaká byla Dixonova reakce na to?“

„Já… nemůžu si vzpomenout, co řekl, protože tehdy mi začal zvonit v kapse telefon a Roger mi poslal zprávu, která říkala, Přestaň mluvit, slečinko.“ Vykročila dopředu a objala Iana pažemi kolem pasu, opřela se o něj, v naději že jeho pevnost zastaví její třas. „Co se děje, Iane? Co ty a Roger víte a já ne?“

Držel jí hlavu přitisknutou pod bradou. „Nemůžu říct, co by mohl Roger vědět, a jen tady hádám, Jessie, ale myslím, že Brad Dixon neřekl polici všecho tak, jak se to stalo tu noc, nebo aspoň ne v tom pořadí, jak se to stalo.“ Zaklonil jí hlavu, aby se na něj podívala. „Proběhla mezi vámi konverzace, běhěm těch čtyřech let, kdy se Dixon opakovaně ptal na to, co si pamatuješ?“

Přikývla a pak si přitiskla tvář k jeho silně tlukoucímu srdci, najednou s pocitem chladu, i přes její vlněný rolák a dlouhé spodky. „To znamená, že mi Brad stále chce ublížit, nebo že byl…“ Vzhlédla. „Myslíš, že znal toho zloděje?“

Sevřel jí tvář v teplých dlaních a políbil ji na čelo a pak ustoupil. „Jediný způsob, jak to vědět s určitostí, je stát na vrcholu TarStone, přesně v čase zimního slunovratu,“ řekl, přešel a vzal svou bundu z věšáku. „Což znamená, že musíme odjet hned, abych se mohl zastavit u sebe a vzít další pušku. Pojď, Jess,“ řekl a držel kabát. „Myslím, že je čas, abych tě představil magii.“

*****

Ianův žaludek se stáhnul, když Jessie začala couvat pryč, v očích směs zmatení a strachu. „Jess,“ zavrčel, když se otočila a vlítla do ložnicie, Toby se štrachal za ní. „Jessie!“ vyštěkl, vyrazil za nimi a zatraceně doufal, že si Toby pamatuje, že jsou na stejné straně, ale našel Jessie, jak se zkouší schovat za oblečení ve skříni. „Ach, Jess,“ řekl tiše a obešel postel. „Nechtěl jsem tě vyděsit. Není…“ Ian klopýtl dozadu, když se objevila, držíc silnou, suky posetou berlu, téměř tak vysokou, jako byl on. „Pro lásku boží, ženská, neukazuj s tím na nic!“ vyštěkl, když to strčila k němu. „Kde jsi to zatraceně vzala?“ zeptal se trochu klidněji, když zbledla.

„O-od Rogera,“ řekla a držela to od sebe. „On… řekl mi, abych ti ji dala, až přijde čas.“ Udělala krok k němu. „A myslím si, že lepší čas už nebude. Tady, vezmi si ji.“

Ian udělal další krok zpátky a vrtěl hlavou, i když sledoval svou ruku, natahovat se směrem k ní, jako by ta prokletá věc, byla zmagnetizovaná. „Opři ji o matraci, Jess. Nechci, abys ji držela, až se jí dotknu.“

„Ne, to je v pohodě. Nejiskřila, když jsem se jí dotkla, jako ta moje.“

„Polož ji a odstup, Jessie. Hned.“

Strach a zmatení se jí vrátily znovu do očí, a Ian sledoval Jessie, jak opřela berlu o matraci a ustoupila o krok, objala se, ale pak si odfrkla. „Roger říkal, že je příliš silná, aby ji zvládla žena,“ zašeptala, a její pohled přešel z hole k němu, když se nehýbal. „A nikdy mi ji vlastně nedal. Prostě jsem ji dneska ráno, našla vzadu ve skříni, když jsem stěhovala věci, abych udělala místo na tvé oblečení.“ Chytla Tobyho obojek a táhla ho zpátky, když zkusil očichat hůl. „Tak, vezmeš si ji, nebo ne? Nevím proč, ale cítím, že bychom ji měli vzít sebou… spolu s tvou puškou, taky. No tak, vezmi si ji. Pokud je určená pro tebe, jen to dá malou ránu; víš, jako statická elektřina.“

Jakmile budeš mít svou moc, nebude cesta zpět, řekl mu Roger. A Ian věděl, že ve chvíli, kdy se dotkne té berly, TarStone mu bude patřit také. „Ustup, Jess,“ řekl a pohnul se blíž.

Ian počkal, dokud neodtáhla Tobyho až ke skříni, pak se pohnul, aby se dostal mezi ně a berlu. Natáhl se, aby držel otevřené prsty kolem hladké rukojeti silné hole, a cítil silné hučení energie, pulsující dřevem. Zapřel nohy proti náporu, o kterém věděl, že přijde, zhluboka se nadechl a sevřel pěst kolem ní, v železném sevření.

Jen místo pocitu statické elektřiny, ta zatracená věc ho téměř srazila na zem, když vybouchla v bouřlivém výbuchu energie, a naplnila ložnici oslepujícím světlem všech představitelných barev. Prskající blesky, kolem něj kroužily v obloukových záblescích, které otřásaly okny, zatímco každá buňka jeho těla vypadala, že se rozpíná a začíná pulsovat v rytmu s kroužícím světlem.

Nebo spíš, světlo začalo pulsovat v rytmu tlukotu jeho srdce.

Otočil berlu a světlo se v odpovědi otočilo také, a Ian v duchu nařídil energi, aby se vrátila do dřeva, opřel konec berly o podlahu, jak se bouře nasávala zpátky, do kůrou zakrytých suků, jako vakuovým čističem a ložnice poteměla, kromě slabého světla z lampy.

A Jessie a Toby nebyli v dohledu.

„Jessie? Kde jsi, lass?“ zeptal se a usmál se, když viděl, jak se oblečení na ramínkách, pohnulo. Přešel a roztáhl je, a podíval se dolů, aby našel Tobyho a Jess, sedět přitisknuté v zadním rohu. Jessie objímala Tobyho tak silně, že byl zázrak, že ten pes mohl dýchat, obě její oči pevně zavřené. „Už je to v pořádku, vy dva.“

Jessie na něj mlčky vzhlédla, pak se naklonila, aby viděla za něj a znovu se na něj podívala. „Co to… Co se to právě stalo?“ zašeptala, stále objímajíc Tobyho – jen se stáhla ještě dál, když Ian zvedl berlu, aby ji viděla.

„Seznámil jsem se s dárkem, který jsi mi právě dala.“ Zvedl obočí. „Můžu se zeptat, za co jsi to s Rogerem vyměnila?“

Odfrkla si. „Podle toho, co se právě stalo, řekla bych, že za svou duši.“ Věnovala berle obezřetný pohled a pak k němu znovu vzhlédla, evidentně stále neschopná opustit svůj úkryt. „Um, víš, že nemusíš přijmout dárek, je proto, že ti ho někdo dá, že jo? To… Nezraníš mé city, když nebudeš chtít tu… tu vycházkovou hůl. Ještě je čas, abych ti sehnala něco jiného. Řekněme, krásný pletený svetr, nebo bačkory, ladící s tvým županem.“

Použil hůl, aby se o ni opřel a natáhl k ní se smíchem ruku. „Příliš pozdě; dárek byl předán a přijat, a nyní je čas zjistit, co tenhle drsný chlapák  dokáže.“

„Dokáže?“ vyjekla a ucukla rukou zpátky. „Dělá to věci?“ Přimhouřila oči. „Bude se zmenšovat, jako ta moje?“

„Sorry,“ řekl a znovu natáhl ruku. „Obávám se, že moje jen bude silnější.“ Chytil ji za ruku a vytáhl ji na nohy, pak ji musel chytit, když narazila do jeho berly a odskočila pryč s dalším vyjeknutím. „Neublíží ti, Jess; odpovídá jen na můj dotek.“ Přitáhl si ji do náruče a líbal ji, dokud se u něj neuvolnila. „Stejně jako ty.“ Pustil ji, aby chytil její ruku. „Tak, hotovo,“ řekl a vedl ji kolem postele. „Nyní je čas, abychom se dali do práce. Pojď, Toby, tohle si nebudeš chtít nechat ujít.“

Ian vedl Jessie do kuchyně, opřel si berlu o linku a začal ji cpát do kabátu – jenže se zastavil. „Co jsi to právě řekla?“ zeptal se tiše.

„Nic,“ řekla a dokončila oblékání sama.

Ian zajal její ruce, když si začala zapínat svůj kabát. „Myslím, že jsi právě zmínila něco o žádosti o ruku.“

Začala se nápadně zajímat o zip na laclu jeho lyžařských kalhot. „Možná jsem řekla Tobymu, že… aby ne…“ Povzdechla si a podívala se mu přímo do očí. „Nestrávil jsi den přípravou romantické scény v chatě na vrcholu, že jo, kde jsi měl pokleknout na koleno a… a požádat mě, jesti bych ti neprokázala laskavost… och, pro lásku Boží, pojďme!“ vyštěkla, popadla svou, naprosto hladkou vycházkovou hů a zamířila ven – a naprosto zapomněla na košík, který jim zabalila.

Ian stál, zírajíc na drnčící dveře, které prudce zabouchla a pak si protřel rukama tvář nahoru a dolů. Strávil den přípravou na výměnu své vlastní duše za Jessin život, a ona se tu vznášela a představovala si, že ji dnes večer požádá o ruku? Na kolenou? V chatě navrchou? Ne, v romanticky vyzdobené, chatě na vrcholu. Vzhledem k tomu, že věděl, že Eric Dixon, ji dotáhl k oltáři za méně než pět týdnů, předpokládala Jessie, že ji on, dotáhne do manželství za tři?

Ian si naposledy přejel rukou po tváři, uvažujíc, jaká by asi byla její odpověď, kdyby to udělal po tom, čeho právě byla svědkem. Zatraceně jistě by to nebylo ano, pomyslel si s odfrknutím, popadl svou berlu a piknikový košík a zamířil dveřmi ven – a ujistil se, že zůstanou odemknuté. Přešel k rolbě, zaparkované na příjezdové cestě právě ve chvíli, kdy našel Jessie, jak se snaží dostat Tobyho dovnitř. Odstrčil ji z cesty a zvedl psa do prostoru za sedadly, pak zvedl Jessie přes pás a usadil ji dovnitř, pustil jí košík na klín a tiše zavřel dveře, při jejím mračení. Ale její zamračení se rychle změnilo na paniku, když otevřel své dveře a strčil svou berlu vedle její vycházkové hole, mezi nimi, než nastoupil.

Po zastávce ve své chatě, vyzvednout jinou pušku, proběhla cesta na vrchol v tichosti, dokonce i Toby vypadal, že ví, že se dnes v noci něco děje. To, nebo se ten pes rozhodl, se s ním už nikdy nehádat, potom co ho viděl vypořádat se s bouří v ložnici.

Byla skoro půlnoc, když Ian zastavil vedle ztracené, staré rolby z TarStone a vypnul motor. Ale místo aby otevřel dveře, zíral předním sklem na osamocenou postavu, stojící na výběžku římsy na samém vrcholu, oblečenou v tmavém, vlnícím se rouchu a opírající se o vysokou, sukovitou berlu, dvakrát tak silnější než byla jeho, a s trojnásobným počtem suků. Ian se otočil tak, aby viděl Jessie koutkem oka a zjistil, že také zírá na Rogera, rukama svírá svůj kabát u krku a holá hrůza, zářila v jejích, hvězdami osvícených očích.

Natáhl se, stáhl jí ruce dolů a držel je v jedné svojí, a palcem jí přejížděl přes klouby. „Není tu čeho se bát, Jess. Vzpomínáš si na tu druhou věc, co jsem ti řekl, že si máš pamatovat o magii?“

„Ž-že mě bude stále kopat do zadku, dokud… neuvěřím.“

„No, po téhle noci, bude tvůj zadek v bezpečí,“ řekl s tichým smíchem a sevřel jí ruce. „Pamatuješ si první pravidlo?“

„Ne.“

Znovu jí stiskl a opět se usmál. „Nesnaž se vysvětlit magii; prostě ji přijmi. A jakmile to uděláš, je možné cokoliv.“ Zvedl jí ruce ke svým ústům a přes rukavice je políbil. „Včetně zázraků.“

Viděl, jak se zhluboka, roztřeseně nadechla, než se na něj konečně podívala. „Já dostala zázrak minulou noc, ale stále nevím, co za zázrak mám dát já tobě.“

Znovu jí políbil ruku, pak otevřel dveře a vystoupil, aby se k ní otočil tváří. „Dám ti čas do Štědrého dne, abys zjistila, co to je. Pojď,“ řekl a natáhl se dozadu, aby pomohl Tobymu dolů přes pás. „Pojďme se podívat, co vytáhlo našeho dobrého kámoše Rogera ven, v téhle chladné, zimní noci.“

Vytáhl svou berlu a obešel rolbu, aby pomohl, Jessie, přebrodit se po kolena vysokým sněhem, k větrem bičované římse, a pak jí pomohl se udržet, když se k nim Roger obrátil. Och jo, ten starý bastard byl oblečený v plné parádě, až po špičatý, sametový klobouk.

„Vítej domů, Jess,“ řekl Roger, jehož oči se zdály být zevnitř rozsvícené. „A Tobiasi,“ dodal s lehkou úklonou k psovi. „Nejsi ty ale statečný hoch, když následuješ svou dámu sem nahoru a bez otázek? Iane,“ řekl s královským pokývutím, jeho oči se rozzářily, když vytáhl svou berlu zezadu a lehce s ní uhodil o římsu. „Rozhodl ses,“ zašeptal Roger, jeho husté, bílé vousy, se zahýbaly, jak se usmál. „Myslel jsem, že jsem předtím viděl ohňostroj, přícházející z Frog Point.“

Roger sklouznul pohledem k Jessie. „Ach, lass, nemusíš vypadat tak vyděšená. Máš dva silné válečníky na své straně, z nichž oba jsou připraveni položit své životy, aby tě ochránili.“ Naroval ramena, při hlubokém nádechu. „Ale jsem vázán svou přísahou, abych ti dal vědět, že máš na vybranou, Jess, nebýt tady dnes v noci.“

„Ne, nemá,“ zavrčel Ian, než mohla odpovědět. „Zůstane tady, dokud nedostanu to, pro co jsem přišel.“

„Takhle to nefunguje, MacKeage. Všichni máme svobodnou vůli a ty ji nemůžeš nutit dělat něco, co nechce.“

„Můžu, pokud je to pro její vlastní dobro,“ řekl Ian protáhle a zadržel úsměv, když Jessie zalapala po dechu tak silně, že se málem sama shodila z římsy, pak se zářivě usmála, když přistoupila k Rogerovi.

„O čem přesně se mám rozhodnout?“ zeptala se.

„Jestli věříš, nebo nevěříš v magii,“ řekl jí Roger.

Jessie si odfrkla. „Jsem si dost jistá, že už ano.“ Mávla svou, smutně-vypadající holí do oblouku. „Stojím na vrcholu hory – z mé vlastní vůle, chtěla bych podotknout – s mužem, který vypadá jako Santa Claus, jen je oblečený jako Merlin, a dalším mužem, který před dvěma hodinami málem vyhodil do vzduchu můj krásný dům, ničím víc, než kusem dřeva.“ Zvedla hůl a zatřála s ní k Rogerovi. „A čím víc ji používám, tím menší se stává.“

Roger si ztěžka povzdechl. „Nemáš ji ani dva týdny a už jsi spotřebovala skoro všechnu tu úžasnou energii, která cestovala celu tu cestu od slunce, měsíce a hvězd. Máš představu, jak dlouho trvalo, dostat tam tu moc?“

Mávla holí ve vzduchu a ukázala k hvězdám. „Jsem si jistá, že tam, odkud přišla je jí víc.“ Natáhla ji k němu. „Takže mohl byste ji prosím někam připojit a dobít ji pro mě, protože stále mám ještě stvořit jeden další zázrak.“

„MacKeage,“ vyštěkl Roger. „Měl by sis kontrolovat svou ženu.“

„Ještě nejsem jeho,“ odsekla Jessie zpátky dřív, než mohl Ian odpovědět. „Ještě nebyl na kolenou a nepožádal mě.“

Roger vypadal nevěřícně. „Pro lásku Boží, Jessie, ten muž jen na kolenou od toho dne, kdy tě uviděl.“

Zjevně rozhodnutá, že s Rogerem se nikam nedostane, otočila se Jessie k Ianovi. „Můžeš mi prosím říct, proč jsme tady nahoře?“

„Abychom ti zachránili život,“ řekl jí, „a ukončili tvou, čtyři roky trvající, noční můru.“

„Ta už skončila, Iane.“ Přiblížila s k němu. „Skončila včera v noci v posteli,“ zašeptala. „Přemohl jsi mého posledního ducha.“

„Ne, ještě není po všem, obávám se,“ řekl Roger, takže se otočila k němu. „A nebude, dokud nebude spravedlnosti učiněno za dost.“ Ukázal k Ianovi. „Ian tě vzal sem nahoru, aby mohl sám vidět, co se opravdu stalo tu noc. Ale aby to mohl udělat, potřebuje, abys byla natolik odvážná, aby ses tam vrátila s ním.“

Couvala, dokud nenarazila na Ianovu hruď, a on obalil své paže kolem ní. „Můžeš to udělat, Jess?“ zeptal se jí u ucha a utáhl své objetí při jejím chvění. „Budeš naprosto v bezpečí, protože budu přímo tam, s tebou.“

„Ale proč?“ vykřikla tiše a otočila hlavu, aby se na něj podívala. „Proč musíme vytahovat minulost? Je to hotové. Konec. Nemůže se změnit.“ Zalapala po dechu. „Může?“

„Ne, minulost se nemůže změnit,“ řekl jí a zapíchl svou berlu do sněhu, aby ji otočil tváří k sobě. „Ale nestalo se to tak, jak říkal Dixon. Něco skrývá a poslední čtyři roky žije ve strachu, že si vzpomeneš. To je pravděpodobně část důvodu, proč ti zůstává nablízku.“

„Ale jak to vůbec můžeš vědět?“

„Protože znám muže, Jessie; vím, jak naše mysl pracuje. A pokud by se Dixon o tebe jen trochu zajímal, jako o ženu, udělal by s tím něco už dávno.“ Odhrnul jí pramen vlasů z tváře a sevřel jí v dlaních obličej. „Je mi to líto, ale mám pocit, že Brad Dixon byl za tím útokem, který zabil jeho bratra a málem zabil tebe, a mám podezření, že smrt jeho ženy, ani ne dva měsíce potom, s tím souvisí.“

„Tracy? Ty… myslíš si, že to nebyla nehoda člunu?“

Pokrčil rameny. „To ví jistě jen Dixon. Ale dnes v noci, máme alespoň šanci zjistit, jestli byl zapletený do tvé tragédie.“

„J-jak?“ zeptala se a přes rameno se ohlédla na Rogera.

Ian ji sevřel, aby se na něj podívala. „Tím, že vstoupíš se mnou do světla, které jsi viděla předtím ve své ložnici, a necháš mě… ve své mysli.“

Zaklonila se tak, jak to jeho objetí dovolilo. „To můžeš udělat?“

Usmál se. „Zjevně.“

Přimhouřila oči. „Uměl jsi to celou dobu?“

„Ne.“ Pohlédl přes její hlavu na Rogera, pak zpátky na ni. „Ten dar jsem dostal právě dnes večer, když jsi mi dala berlu.“

„Víš, co převzetí té hole – té berly, znamená?“

„Ne úplně. Jen jsem poznal celý rozsah své síli, když jsem se s ní spojil.“ Políbil ji na čelo a povzdechl si. „Můžeme dokončit tuhle diskuzi potom, co se vypořádáme s Dixonem? Mám podezření, že je na cestě ke tvému domu, právě teď, a raději bych znal celý rozsah jeho zlosti, než ho konfrontuji.“

Zatnula mu ruce do bundy. „Nemůžeš ho konfrontovat! Půjdeme spolu za Jackem Stonem a řekneme mu, co víme, a on se vypořádá s Bradem.“ Ian si nebyl jistý, ale myslel si, že se snažila natlouct do něj nějaký rozum. „Slyšíš mě? Nejsi Iron Man, a já tě nenechám ho konfrontovat.“

Políbil ji znovu na čelo, podíval se za ni, pokývl Rogerovi a utáhl své objetí, když Roger odcházel a poplácal si nohu, když volala na Tobyho.

„Ne!“ vykřikla Jessie a zkusila se osvobodit. „Toby, zůstaň.“ Zlostně pohlédla na Iana, když se Toby poslušně brodil sněhem za Rogerem. „Kam ho bere?“

„Jdou jen k rolbě, a Roger s ním bude sedět, dokud nebudeme hotovi.“ Vzal ji za rameno a sehnul se, aby byl ve výšce jejích očí. „Toby ucítí tvou hrůzu z té noci, Jessie, a nebude schopný ti pomoct. Můžeš to udělat, lass? Můžeš vstoupit do té bouře se mnou a znovu prožít tu hrůzu?“

„A pak to bude navždy pryč?“

Přikývl a usmál se na ni. „A vsadil bych svůj sněžný skútr, že už nikdy nebudeš mít další flashback. Zamysli se zpátky, Jessie, k těm, co jsi měla tady a když jsi je měla v Atlantě; víš, co je mohlo vyvolat?“

„Ne,“ řekla a zavrtěla hlavou. „Doktoři a psychiatři zkoušeli všechno, ale nemohli přijít na žádný společný faktor. „Najednou jsem se vrátila do koupelny a slyšela, jak ten chlap zabil, Erica, a pak vyrazil dveře koupelny.“

„Ty dva, co jsi měla tady v Pine Creek; co jsi dělala těsně před nimi?“

„Já… já jsem…“ Usmála se. „Tančila jsem s naprostým cizincem, těsně před tím prvním.“ Zvážněla. „A šla jsem zkontrolovat poštovní schránku, před tím druhým. Právě jsem dostala dvě sms od Merissy, kde říkala, že se Brad zastavil v nemocnici, aby ji požádal o moji adresu, a pak volal Brad a říkal, že přijede na návštěvu, aby na vlastní oči viděl, že jsem v pořádku.“

„Dostala jsi sms od Brada, ten večer v baru?“

„No, jo, dostala.“

„A byla jsi v pohodě do té doby, ale po té zprávě jsem mohl v tobě vidět narůstající napětí.“ Pustil její ramena a vzal ji za ruku, vytáhl berlu ze sněhu a vedl ji na samý vrchol, kde stál předtím Roger. „Je to diskutabilní, Jess,“ řekl, zastavil se a otočil se tak, že byli proti sobě. „Všechno, co potřebujeme vědět, se dozvíme za pár minut.“

Udělal krok zpátky, podíval se dolů a hledal malou prasklinu v žule. „Ok, pojď sem a obejmi mě pažemi kolem pasu,“ řekl, mávnul na ni a zvedl volnou paži, aby ji přitáhl ke svému boku. „Teď, zapíchnu tuhle berlu do TarStone a oslepující energie bude kroužit vzhůru z hloubky hory a bude křičet skrz všechy ty suky, ok? Bude to praskat, skučet a syčet, s neuvěřitelnou silou, mnohem hůř, než to dělalo doma, ale neublíží ti to. Rozumíš? Budu hned vedle tebe, celou dobu.“ Políbil jí na vršek hlavy, když cítil na sobě její chvění. „Nedovolím, aby se ti cokoliv stalo, malý graineag, ale obávám se, že nemůžu zastavit to, že si projdeš tou hrůzou znovu.“

„Počkej,“ řekla, když zvedl berlu, aby ji zapíchnul do praskliny. „Musím vědět, co jsi myslel tím, když jsi řekl, že možná odejdu z hory sama. Budu v bezpečí, ale budeš i ty?“

„Jo, Jess. Projdu tu bouři s tebou. Skutečná otázka je – a vždycky byla – jestli můžeš žít s vědomím, kdo jsem.“

Zaklonila hlavu, aby na něj viděla. „K-kdo jsi?“

„TarStone,“ řekl a zapíchl berlu do vrcholu hory.