HFTH - 15. kapitola

Překlad: Lucianna

Ian seděl bokem na svém skútru, zaparkovaném v lese přes silnici od Jessina domu, nohy zkřížené v kotnících, paže na hrudi a čekal, dokud nebude čas jít domů. Zíral na divoce blikající světla, natažená podél verandy k otevřenému, zamlženému kuchyňskému oknu, uvažujíc, jestli se někdy přestane cítit, jako by ho někdo neustále škrtil. Sakra, ani se normálně nenadechl, od té doby, co potkal Jessie.

Jeho otec ho varoval, že se něco takového může stát, uvidět nějaku ženu poprvé a dostat ránu. Ianovi bylo patnáct, když ho jeho starouš vzal na výlet do hor, na jejich promluvu, otce se synem, o ženách, potom co se ho nevinně zeptal, jak zvládnout dívku ve škole, které se líbil. Příští věc, co věděl, že byl vytažen z postele ve tři ráno – ve školní den, jak jinak – vyhnán z domu dřív, než je mohla máma chytit a téměř hozen na koně, naloženého zásobami na týden.

Bylo to poprvé – a vlastně naposledy – když zažil Ian Morgana MacKeage, být tak… demonstrativním. Jeho otec byl opravdu velmi otevřený, když vyprávěl o tom, jak poprvé uviděl Sadie Quillovou, přímo tam u toho jezera, kde tábořili. Jeho otec zjevně plaval přes jezero – nahý, samozřejmě – a vylezl na kámen, přímo támhle, aby se slunil, řekl a ukázal. Tedy, dokud neměl pocit, že je sledován. A tehdy si ta krásná, dlouhonohá, modrooká blondýnka uvědomila, že slyšel cvaknutí jejího foťáku, postavila se a dala se na útěk.

Morgan pokračoval a vysvětlil mu jejich neobvyklé dvoření – které probíhalo venku v údolí, víc než ve městě – kdy největší překážkou bylo, přesvědčit tu přehnaně podceňující se ženu, aby si uvědomila, že opravdu nevidí její zjizvené tělo, protože je příliš zaneprázdněný díváním se na ni.

Ian rozpletl kotníky, aby kopnul do sněhu u jeho nohy, přemýšlejíc, jestli by se neměl zeptat své matky, jak se přiblížit k Jessie. Protože na mou duši, nemyslel si, že by mohl strávit moc dalších nocí, spaním s Jessie a nemilovat se s ní. Ta žena věděla, že on už ví, že jí chybí část ňadra, tak proč mu sakra nedala šanci jí dokázat, jak moc se nestará o to, že není dokonalá? Nebylo to její tělo, co ho dostalo; byly to její smějící se oči a lhaní přímo do tváře, její otevřenost a odvaha, a její ochota, vstát pokaždé, když jí srazí flashback.

Ian vyskočil, když mu vnitřek kapsy začal vibrovat a vytáhl ven svůj telefon, aby se podíval na jméno, a povzdechl si, když ho otevřel. Řekni jí to, četl zprávu. Řekni té lass, jak dostala mocného válečníka na kolena, ničím jiným, než svým úsměvem. Sakra, kluku, i tvůj táta to nakonec udělal správně, a to byl ještě paličatější mezek, než jsi ty. Nebo chceš strávit zbytek svého života, chozením po své hoře sám? Jessie se rozhodla; sám jsi viděl, že Dixon odjel dnes ráno sám. Tak se přestaň chovat, jako nějaký usmrkaný, malý divoch a běž dovnitř, jako opravdový horal, kterým jsi a řekni jí to. A Iane, raději bys jí měl říct všechno.

Zaklapnul telefon a začal ho dávat zpátky do kapsy, když začal zvonit. „Zatraceně,“ zavrčel místo pozdravu, „přísahám, že jestli se k tobě někdy dostanu, de Keage, tak tě pohřbím v té rolbě tak hluboko pod kytky, že ti bude trvat přes století, než znovu uvidíš denní světlo.“

„To je teď způsob, jak mluvit se svým oblíbeným, dlouho ztraceným předkem?“ zeptal se Roger tiše, ačkoliv Ian mohl slyšet pobavení v jeho hlase. „Tak, chceš slyšet mou moudrou radu, nebo ne, ty tvrdohlavý bastarde?“

„Ne.“

Roger si odfrknul. „Víš, že když zjistí, že jsi strávil celý den jejím špehováním – celou cestu do Greenville, musím podotknout – donutí tě spát u krbu a Toby bude ve tvé posteli? Potom, tedy, co na tebe vezme svou berlu.“

„Pak hádám, že by bylo lepší, aby to nezjistila, ne?“

„Naše lass, ale udělala dobrou práci v akceptování magie, neřekl bys?“ řekl Roger a jeho hlas byl hlubší, díky jeho sebevědomí. Ian slyšel, jak si najednou povzdechl. „Ačkoliv se obávám, že ji nebere tak vážně, jak by měla. Ne, pokud doufáš, že ji provedeš tou přicházející bouří.“

Ian vyskočil na nohy. „Jakou bouří?“ zavrčel. „Co se stane?“

„Minulost je to, co se stane. Zítra v noci, dožene Jessie její minulost, a ty a ten pes, jste všechno, co stojí mezi ní a jistou smrtí, tentokrát. Ale kde je Toby dost schopný, bojovat s nepřítelem, do kterého může opravdu zatnout zuby, ty jsi ten, kdo může zachránit Jessie před tímto konkrétním démonem. A víš proč, MacKeage?“ zeptal se Roger chraplavě. „Protože ať už to odmítáš, nebo ne, máš dar.“

„Ne, nemám.“

„Sorry, chlapče,“ zavrčel ten starý poustevník, „ale já opravdu nemám čas, natlouct do tebe další rozum. A z toho můžeš vinit Jessie, když jí trvalo tak dlouho, se sem dostat. Takže se musíš do zítřejší noci rozhodnout, jestli se chceš utkat s Jessiným démonem.“

„Co se stane, de Keage?“

„Co ti na tom záleží, když nejsi ochotný akceptovat své poslání?“

„Víš zatraceně dobře, že záleží.“

„Pamatuješ si něco z toho příběhu, který jsem ti řekl minulé léto?“

„Pamatuji si, že jsi blábolil něco o nějaké pohádkové dívce, uvězněné v pozlacené kleci,“ řekl Ian netrpělivě, „a dvou maskovaných monstrech, bojujících spolu o její pozor…“ Ztuhul. „Jessie o sobě mluvila, jako o vysněné manželce. Zatraceně de Keage, proč jsi mi prostě neřekl, že mluvíš o opravdové osobě, loni v létě?“

Z telefonu vyšel těžký povzdech. „Protože i tak jsem už zasahoval víc, než bych měl. Nemůžu tě donutit akceptovat tvůj osud, Iane, o nic víc, než můžu donutit Jessie, aby si vybrala tebe. Je to ta prokletá věc svobodné vůle, co mi svazuje ruce. Ale mohu,“ zavrčel, když ho Ian chtěl přerušit, „ti dát férové varování. Máš zítra celý den na přípravu, takže navrhuji, abys vynechal narozeninovou párty Greylenových dcer, zítra večer a rozhodl se, jestli popření tvého daru, je pro tebe důležitější, než Jessie. A Iane?“

„Co?“

„Je to všechno, nebo nic; jakmile budeš mít moc, není cesta zpět. A jen abys věděl, nikdy to nemělo nic společného se zvířaty. Vybral sis věřit – a nechal věřit svou rodinu – v něco neškodného, raději než se postavit tváří v tvář pravdě.“

„A to je?“

Následovala pauza a pak odrfknutí. „Strávil jsi čtyři roky na vysoké a pět let v armádě, ve snaze předběhnout osud, ale když ses vrátil domů, strávil jsi zatraceně skoro každou noc, přímo na samém ohnisku tvé moci. Ty jsi TarStone, Iane; ty a ta hora, sdílíte stejný rytmus srdce. A dá-li Bůh, zítra večer konečně zjistíš, co to znamená. Tak hodně štěstí, ty velký bastarde.“

Ian tiše spustil telefon a začala ho zavírat.

„Počkej, ještě jedna věc,“ zavolal Roger.

„Zatraceně, co?“

Z telefonu se ozval úšklebek. „Možná zjistíš, že smysl pro humor, dnes bude znamenat víc, než soucit.“ Povzdechl si. „Ačkoliv si myslím, že možná budeš potřebovat taky zdravou dávku trpělivosti.“

„Je tu něco dalšího – Kriste! Ona zapálila dům!“ vykřikl Ian, zaklapnul telefon za Rogerova smíchu, když vystřelil přes cestu na příjezdovou cestu, oči upřené na dým, valící se z kuchyňského okna. Vyběhl schody po třech a vrazil do dveří, takže Jessie pustila kouřící pánev do dřezu, s výkřikem, jak se otočila k němu. Ian vzal utěrku z její ruky a zvedl pánev, aby s ní zamířil ke dveřím.

„Ne!“ zaječela a chytla ho za paži. „Nejsou úplně zničené.“

Podíval se dolů, ve snaze vidět skrz kouř na to, co syčelo na pánvi. „Co to sakra je?“

Jessie ho otočila ke sporáku. „Karamelizovala jsem cibulky,“ zamumlala, a strčila mu do ruky, aby postavil pánev na hořák. „A nejsou zničené, jsou jen trochu… připálené. Stále je můžu zachránit,“ dokončila výkřikem, když detektor kouře v chodbě, najednou začal vřískat. Začala ho tlačit do chodby. „Prosím, zastav ten hluk a pak si běž dát prchu,“ pokračovala hlasitě, jak ho dál tlačila. „Jsi tu brzy a večeře ještě není hotová.“

Ale chytla ho znova za paži ve chvíli, kdy sundal detektor ze stropu a vynadal z něj baterii, a Ian viděl, jak se jí studem zabarvily tváře. „Já… Je tam něco pro tebe na posteli, co já…“ postrčila ho k ložnici. „Rozhodla jsem se, dát ti svůj vánoční dárek dřív, takže si ho můžeš vzít na sebe po sprše.“

Ian zíral na krabici, ležící na posteli, zabalenou ve tmavě zeleném balicím papíru a s velkou zlatou mašlí. „Co to je?“ zeptal se, ale když se otočil, zjistil, že je sám. Toby přišel do ložnice, natáhl se předními packami na matraci a popadl krabici. Ian mu ji vyškubnul. „To je moje,“ zavrčel.

Ale pak položil dárek na postel a dřepnul si, aby vzal Tobyho tvář do dlaní. „Hej, jsme na stejné straně v tomhle. Jessie má velké srdce pro nás oba, chlape, tak co kdybychom vyhlásili příměří? Protože zítra přijde bouře a bude potřeba nás obou, abychom ji udrželi v bezpečí.“ Ian se usmál, a promnul Tobyho uši, mezi palci a ukazováčky. „Viděl jsem, jak jsi usměrnil Dixona, dnes ráno a byl jsi nápomocen, aby ten bastard odjel zpátky do Atlanty sám. Díky, že jsi předstíral, že mě nevidíš.“ Naposledy podrbal psa na uchu, pak ho pustil a zvedl ruku. „Tak jsme v pohodě? Budeš sdílet tu dámu se mnou?“

Toby zíral na něj v tichosti, jeho velké, hnědé oči našly Ianovy, pak zvedl packu s hrdelním zavrčením. Ian sevřel prsty kolem masivní packy, s úsměvem. „Já vím, kámo; taky mě z ní bolí na hrudi.“

Znovu Tobyho poplácal a postavil se, pak pomalu stáhnul stuhu z krabice. Opatrně odtáhl obal, zvedl víko a zíral dolů na… svatý Bože, to byl župan? Ian zvedl látku a rozklepnul ho, a pak zavrtěl hlavou. Župan. A ladící kalhoty od pyžama, všimnul si, když mrknul na dno krabice, zatímco protřel látku mezi prsty. Podíval se zpátky na župan, o kterém měl podezření, že je z hedvábí; měl barvu tmavě zeleného, zimního jehličí, se silným zlatým lemováním podél límce až dolů a na pásku.

Nikdy neměl župan, dokoce ani jako dítě, jelikož to bylo příliš civilizované na horalské bojovníky, podle jeho otce. Ian si si taky vzpomínal, že mu na tom dávném výletu řekl – nebo ho spíš varoval – že ženy mají tendenci, chtít ohladit mužovy ostré hrany, ačkoliv ta hrubost, je hlavní věcí, která je na nich poprvé zaujme.

Jessie očekávala, že stráví dnešní večer v pyžamu a županu?

„Líbí se ti to?“

Otočil se, aby ji našel stát ve dveřích, její tváře stejně jemně růžové, jako její svetr a oči našly jeho. „Jo, Jess,“ slyšel se říct napjatě. „Vždycky jsem chtěl mít župan.“

„Já… připomíná mi barvu tvých očí, když… kdykoliv…“ Její zčervenání poskočilo o několik stupňů. „Kdykoliv mě políbíš,“ zašeptala. Mávla ke krabici. „A nemusíš v těch kalhotech spát. Jsou jen na to, kdybys chtěl se mou lenošit v nedělní rána a luštit křížovky, nebo… nebo něco.“ Zhluboka se nadechla, zářivě se usmál a otočila se na patě. „Běž se osprchovat. Pečeně půjde z trouby za pár minut,“ řekla přes rameno, když zmizela znovu v obýváku.

Ok. Vypadalo to, že potloukání se kolem kávovaru v boxerkách, hned ráno, je jednou z jeho ostrých hran. Toby vyšel z ložnice směrem k obýváku a Ian by přísahal, že se ten pes, cestou pryč ušklíbnul.

Hodil župan na postel a posadil se na židli, aby si sundal boty, postavil se a svlékl se – a ujistil se, že dá oblečení do koše – šel do koupelny a pustil sprchu. Ale místo aby si užil skutečnost, že ho Jessie nevykopla hned, když je teď Dixon pryč, Ian začal mít napjatý pocit v žaludku, když si vzpomněl na Rogerovo varování, že se musí rozhodnout do zítřejšího večera – což náhodou byl zimní slunovrat. Vlastně byl třicet minut po půlnoci, letos, pokud si vzpomínal dobře. A s většími vědomostmi o magii, než by chtěl, měl by místo účasti na oslavě narozenin MacKeageových dívek, být na vrcholu TarStone a konečně se postavit tváří v tvář svému osudu – nebo riskovat boj s Jessiným démonem bez toho. A Ian nevěděl, co ho děsí víc, jestli přijmout magii, nebo ji odmítnout – protože pokud by měl stát zítra v noci na své hoře, pak by Jessie, měla stát přímo vedle něj.

*****

Ian se narovnal od zavření klapky na kamnech, aby viděl Jessie, jak se otočila od umyvadla a dala si ruku na pusu, s hlasitým zívnutím. „Člověče, vypadá to, že jsem dneska večer opravdu unavená. Nechám zbytek na zítra,“ řekla, přešla k němu a protáhla si paže s dalším zívnutím. „Myslím, že půjdu do postele.“ Zastavila se vedle něj a usmála se – ačkoliv mohl vidět, že to nezastínilo ten náznak hrůzy v jejích očích. „Vím, že jsi řekl, že všecho bylo výborné, ale mohl jsi aspoň předstírat překvapení.“

„Byl jsem překvapený, že jsi to zkusila, ne že jsi uspěla.“

„Jo, no, vaření není zrovna atomová věda,“ řekla s pokrčením ramen, jak mířila do chodby. „A karamelizované cibulky můžou dokázat, že i přepečné maso chutá jako filet mignon.“ Zastavila, aby lhostejně mávla. „Nepospíchej, pokud nejsi unavený. Zůstaň a dívej se na televizi chvíli, nebo si dej vířivku, jestli chceš. Já si ji dala odpoledne, právě když začalo sněžit. Bylo to tak tiché a krásné.“ Střelila po něm úsměvem – znovu spíš úzkostným, než pobaveným. „A strčila jsem si stoličku pod mou stranu postele, takže mě nemusíš jít vysazovat nahoru. Dobrou noc.“

„Dobrou, Jess,“ řekl, když slyšel zavřít tiše dveře ložnice – a zamknout je. S Tobym na jejich špatné straně, zjevně, když ten pes přišel zpátky do obýváku se svěšenou hlavou a plácnul sebou, s těžkým zasténáním, na svůj pelech. „Sorry, chlape, ale aspoň tě neoblékla do hedvábí,“ zamumlal Ian, dívajíc se na sebe. Kdo sakra slyšel o tom, večeřet v županu a kalhotech od pyžama?

Sesunul se na gauč a zíral z okna, na vločky, poletující v kuželu venkovních světel, které Jesiie zapnula před večeří. Proč zamkla ty dveře? Když řekl Tobymu, že jsou na stejné straně, zatraceně jistě neměl na mysli špatnou stranu dveří ložnice. Ian se rozhlédl doprava a doleva, prohlížejíc gauč, jestli mu bude stačit, pak zíral na stopy, které nechala Jessie ve sněhu, když si šla dávat vířivku a přemýšlel, jestli měla na sobě plavky.

Co jí sakra dneska večer tak podráždilo? Kromě toho, že cibulky byly trochu připálené, nemohla být večeře chutnější; brambory byly osmažené do dokonalosti, pečeně byla jemná a šťavnatá, kukuřice byla… no, je těžké zkazit pytlík mražené kukuřice. A poznal koláč, z pekařství Pine Creek. Všechno to znamenalo, že Jessie uměla vařit, když se na to soustředila, tak o co šlo dneska večer? Proč když konečně vynaložila takové úsilí, utekla pak do postele, aniž by se vyhřívala ve svém úspěchu s ním, a vypadala vyděšená k smrti?

Ian vyskočil na nohy, se zamumlanou kletbou, až Toby zvedl vyděšeně hlavu, a otočil se směrem k jídelnímu stolu, strčenému v rohu, vedle vánočního stromku. Dala dlouhé, zužující se svíčky do ozdobného svícnu na stůl, servírovala pěkně drahé víno v luxusním křišťálu, a použila látkové ubrousky a drahý porcelán. Sakra, dokonce tam byla květinová vazba, mezi svíčkami.

Ian sklopil bradu na svou, županem zakrytou hruď a nevěděl, jestli se mu chce smát, nebo řvát. Jessiny vlasy byly stočené do volného drdolu a uvolněné prameny rámovaly její jemnou tvář, dětsky růžový svetr obepínal její křivky, závan drahého parfému, se stále vznášel ve vzduchu, ruce se jí trochu třásly, když mu nalévala víno; Jessie Pringleová strávila den přípravou svádění – s ním, jako cílem.

Tak proč potom sakra zamknula dveře ložnice?

Ian ztuhnul, když uslyšel tichý, ale jasný zvuk odemykání dveří, následovaný téměř okamžitě zaskřípěním jeho postele, jak vylezla nahoru. A pak se usmál, ochotný vsadit svůj sněžný skútr, že byla právě teď tak nahá, jako v den, kdy se narodila. Ale pak jeho srdce začalo bušit tak silně, že musel sáhnout do županu a přejet si přes hrudník. To bylo ono; chystal se tam jít a konečně učinit Jessie svou – nebo naprosto vybouchnout, pokud řekne, nebo udělá, něco špatně.

To bylo to, co způsobilo hrůzu v jejích očích; Jessie ho stále neznala tak dobře, aby posoudila, jestli jí bude litovat, bude znechucený, nebo ho nevzruší. Sakra, jen náznak zklamání by ji nejspíš zabil.

Ian si přejel rukama po tváři a chtělo se mu křičet. Jessie Pringleová má víc odvahy ve svém jeden a půl prsu, než on v celém těle. Zapomeňme na její vstávání pokaždé, když je sražena dolů; ona strávila celý den přípravou na úder, který měl potenciál být ničivější, než její flashbacky.

Šel a vypnul světla venku, ale zastavil se uprostřed kroku, cestou ke dveřím, aby je zkontroloval, když Jessie najednou vyběhla z ložnice, utahujíc si župan v pase. „Zapoměla jsem, že jsem Tobymu koupila speciální odměnu,“ řekla, otevřela ledničku a pak zápasila s něčím na spodní polici. Dala to na linku a rozbalila papír, pak ho použila jako talíř, a nesla něco, co vypadalo jako obrovská hovězí kost, k Tobymu, a položila papír a všechno, na podlahu před něj. Rychle ho poplácala po hlavě, když se Toby natáhnul dopředu, aby to očichal. „Užij si to, zlato,“ zamumlala, vstala a zamířila zpátky do chodby. Najednou se zastavila a ohlédla se na vypnutou televizní obrazovku, pak na potemnělou verandu a pak na Iana. „Já vím, že je ještě brzy, tak... um… nespěchej,“ řekla a zmizela zpátky v ložnici.

Jen tentokrát zapoměla zavřít dveře, tím méně je zamknout, a Ian se usmál, když slyšel, jak zavrzala postel, když na ni lezla. Och jo, Jessie plánovala velmi vážně to svedení, pokud velikost Tobyho kosti, byla nějakým náznakem. Ian pokračoval k předním dveřím, aby se ujistil, že jsou zamčené, pak přešel zpátky a dřepnul si před Tobyho – moudře z jeho dosahu. „Doufám, že poznáš rozdíl mezi křikem v extázi a hrůzou, chlape,“ zašeptal tiše, když zvedl papír a potichu ho zmačkal do koule, když pes zápasil s kostí – která musela vážit aspoň deset liber – aby ji dostal do takové polohy, by se mohl zakousnout do kloubu na konci. „Jen si nemysli, že budeš dostávat kost každý večer, příštích sedmdesát let.“

Ian se narovnal, otevřel víko na kamnech a hodil tam zmačkaný papír, pak šel do koupely a umyl a utřel si ruce. Zíral na sebe do zrcadla a usmíval se, jako vesnický idiot, když zjistil, že jeho župan rozhodně ladí k jeho očím, právě teď. Vyklouzl z něj a pověsil ho na věšák na dveřích, pak sáhl palci ke kraji kalhot od pyžama a začal je stahovat dolů, ale najednou je vytáhl zpátky, rozhodnutý, nedat Jessie hned opravdový cíl, po kterém by mohla jít. Ona ho možná ještě tak dobře neznala, ale on věděl zatraceně dobře, že využije každé příležitosti, rozptýlit ho od prozkoumání každého centimetru jejího těla. Takže rozepnul toaletní tašku a vyndal pár kondomů, vypnul koupelnové světlo a zamířil do ložnice, a řekl si, že použije Jessinu taktiku proti ní.

Nechal svítit světlo v chodbě, v naději že bude dostatečně prosvítat pod dveřmi, aby to umožnilo jeho nočnímu vidění, vidět co dělá – za předpokladu, že konečně dneska v noci bude něco dělat – pak Ian tiše zavřel dveře ložnice pro případ, že by se Toby rozhodl, že záchrana jeho dámy, má přednost před kostí. Pak odtáhl přikrývky a vklouzul na svou stranu postele – spor, který těžce vyhrál, jakmile měl postel, do které by vkouznul, když to byla zjevně Jessina strana. Ale když vysvětlení, že potřebuje spát u dveří pro případ, že by přišel uprostřed noci bubák, nefungovalo, tak ji jednoduše zvedl a hodil na druhou stranu, vylezl tam a přitáhl si jí zády k sobě.

Ale dnes večer, místo aby se otočil a přitáhl si ji do náruče, se Ian uložil na bok, tváří ke dveřím, kondomy strčil pod polštář a čekal. Trvalo celé dvě minuty, než v Jessie narostl neklid, další minutu, než uslyšel její povzdech a pak ani ne deset vteřin, než jí došla trpělivost.

„Jak se řekne gaelsky bezradný?“ zeptala se sladce. „Nebo idiot? Kretén? Nebo třeba osel?“

„Nějaký problém?“

„Nebo ještě líp, řekni mi gaelský termín pro zabedněnec,“ zavrčela a cukla mu ramenem, aby se otočila na záda, ale pak vyjekla, když pokračoval v přetočení na její, rozhodně nahé tělo.

„Myslím, že to slovo, co hledáš, je gradhadair,“ zašeptal a projel jí prsty vlasy, „jelikož to je to, jak žena říká svému milenci.“

Pak ji políbil a ponořil svůj jazyk do jejích úst, když se usadil mezi jejíma nohama. Cítil, jak se snaží zvednout ruce mezi ně, aby zakryla svá ňadra a dál ji líbal, dokud necítil, že se uvolňuje, a její zaměření se změnilo ze sebe na něj, když rukama sklouzla po jeho žebrech na záda.

Rty cestoval přes její tvář a cítil, jak se zachvěla. „Ve chvíli, kdy požádáš, abych přestal, udělám to, Jess,“ řekl jí do ucha, „ale doufám, že to neuděláš. Dovol mi, abych tě vzal na magické místo, kde není nic, než ohromující slast. Můžeš mi věřit natolik, abys tam šla se mnou, lass?“

„Ano,“ řekla se zatajeným dechem, když jí líbal dolů po krku a zastavil se na jejím pulsu, který chvíli sál. Zatnula mu prsty do zad a její nohy se netrpělivě pohnuly k jeho. „Ty… ty máš pyžamo.“

„Ne na dlouho,“ slíbil tiše. Postel zaskřípala, když se její netrpělivost změnila na kroucení – ne aby ho zastavila, ale pobídla. Tak Ian vypletl ruce z jejích vlasů, které mu zabránily v tom, aby se jí dotknul, a jedním prstem sledoval vlhkou stezku, kterou udělal ústy a zastavil se, aby ho posunul přes její rty a ponořil ho dovnitř. Jenže ona kolem něj sevřela ústa a sála ho, a ten pocit ho přiměl se zachvět a instinktivně přitlačit boky dopředu.

Jessie začala svůj vlastní průzkum jeho těla a Ian byl víc než ochotný, udržet ji zaneprázdněnou, sám bojujíc, aby se soustředil na své prsty, když její prsty vklouzly za gumu v jeho pase a sevřela mu hýždě. Spustil ruku k vnější straně jejího pravého ňadra, sevřel jeho váhu v dlani a zasténal proti pulsu na jejím krku, když se zachvěla v odpovědi a vtiskla se do jeho doteku, jak jí přejel palcem po bradavce a její tiché, slastné, zalapání po dechu zamířilo přímo do jeho slabin.

„Och,“ zasténala znovu, když vtáhl bradavku do úst a sál ji. Ian pokračoval ve svém jemném útoku, každý roztomilý zvuk, který vydala, ho poháněl dál, jak pohyboval ústy níže, její kůže se stahovala, jak si prolíbával cestu k pupíku.

Ale když se zvedl, aby upravil svou pozici, Jessiny ruce se přesunuly dopředu a neměla problém, najít svůj cíl. Ian zasyčel se zadrženým dechem, když se její prsty ovinuly kolem něj, přímo přes hedvábnou látku.

„Och můj Bože,“ slyšel ji zamumlat, když se natáhla a strčila mu do ramene jednou rukou, zatímco druhá odmítala pustit svůj cíl. Pak začala tahat za stahovací šňůrku. „Pomůžeš mi zbavit se téhle zatracené věci?“

„Ne, dokud nebudu připravený nasadit si kondom,“ zavrčel na ni zpátky a zatlačil ji dolů, aby se znovu na ní uložil.

Ztuhla. „Och, jsou stále ve skříni,“ vykřikla a šťouchla do něj.

Ian si opřel čelo o její, s bolestným úsměvem. „Měla jsi celý den tohle naplánovat a zapomeneš na nejdůležitější věc?“ Překryl její odpověď ústy. Jakmile si byl jistý, že zapomněla, o čem mluvili, začal znovu svůj výlet po jejím krku, ale zastavil se, když cítil, že znovu ztuhla. „Co?“ zeptal se, než pokračoval k jejímu pravému ňadru.

Nikdy neuslyšel její odpověď, když začala vydávat ty sladké, malé zvuky, jak jel jazykem kolem korálkovité bradavky, než ji vtáhl do úst. Byla tak úžasně vnímavá, její jemná kůže byla vlhká vzrušením a její ruce se po něm pohybovaly s rostoucí naléhavostí. Ian se přesunul na bok vedle ní a vklouznul rukou mezi stehna a jemně přitlačil na její střed. Její tiché, intenzivní zasténání bylo hudbou pro jeho uši a pak se dotknul jejího nejcitlivějšího místa a vklouznul prstem dovnitř, až se sám silně zachvěl.

Napětí a teplo, z ní vyzařovalo ve vlnách narůstající vášně. Zvedla pánev k jeho ruce, takže zajel prstem hlouběji, i když ho znovu šťouchla do ramene. „Běž… přines ty kondomy,“ drsně lapala po dechu. „Hned.“

Ian sáhl pod polštář a zamával jí jedním balíčkem před očima, ale pak jí s ním poklepal na nose, když zjistil, že ho nemůže vidět. „Podívej, co jsem nezapomněl přinést, a to jsem ani nebyl pozvaný na tuhle párty.“

„Co to bylo za výraz pro osla?“ zaskřehotala a vyškubla mu ho z ruky, aby ho trhnutím rozdělala.

Vyškubnul jí ho zpátky, přetočil se na bok jen tak, aby si stáhnul pyžamo a natáhl si ho sám, pak si kleknul mezi její nohy a pomalu klesal, dokud se svou hrudí nedotýkal její – až se Jessie prudce nadechla, když jeho chloupky na hrudi, přejely přes její levou bradavku. Zvedla ruce, ale místo aby se zkusila zakrýt, nebo ho odstrčit pryč, natáhla se a rozvázala mu šňůrku ve vlasech vzadu na krku. Projela mu prsty do vlasů, ruce dala na ramena a stiskla lokty, takže obě její bradavky přejely po jeho hrudi, když se zhluboka nadechla – zjevně se připravujíc na invazi.

Ian si opřel čelo o její. „Myslím, že jsem zapomněl některá pravidla spojení,“ řekl tiše. „Mohla bys mi tady pomoct, Jess?“

„J-jak?“ zeptala se, prsty pokrčené na jeho ramenech.

„No, možná bys mohla začít tím, že budeš dýchat a pak bys mě možná mohla do sebe navést.“ Políbil jí na špičku nosu. „Jsem si dost jistý, že pak se už chytnu. Chceš mě, Jess?“ zašeptal proti jejím rtům. „Ukaž mi to. Pozvi mě.“ Znovu si opřel čelo o její, každý sval v jeho těle bolel, jak protestoval proti zdrženlivosti. „A raději dřív, než později, lass.“

Povolila lokty a natáhla se mezi ně, takže Ian zatnul zuby, když její prsty přejely přes jeho varlata a…

„Právě ses zachichotala?“ zavrčel.

„Absolutně n…“

Zbytek její očividné lži se ztratil v jeho zasténání, když Jessie zvedla boky ve stejnou chvíli, když ho navedla dovnitř. A jak slíbil, od té doby se Ian chytil, takže dal její ruku pryč a přitlačil se dopředu. Cítil, jak se roztáhla, aby se mu přizpůsobila, prsty zatnula do jeho bicepsů, jak se pomalu nořil hlouběji a pak naprosto ztuhla. Začal se potit, jak se jeho svaly stahovaly potřebou pohnout se a očima přejížděl po jejím obličeji, pro náznak, že může.

„O-och můj Bože, Iane,“ řekla a její hlas chvěl od… Bože doufal, že to je potěšení, co způsobilo rozechvění jejího hlasu. „Prosím, pohni se.“

Stáhl boky zpátky a pak se natlačil znova dovnitř, její zasténání, když se zvedla, aby mu vyšla vstříc a její prsty, zatnuté v jeho ramenou, naprosto rozbily jeho šlechetné úmysly, být jemný. Tohle byla Jessie, vzpomněl si konečně; jeho drzý, odvážný graineag, který by ho zatraceně jistě nenechal zacházet s ní, jako s nějakou křehkou květinkou.

Ian zrychlil rytmus, a cítil, jak se její narůstající vášeň, stahovala kolem něj ve vlnách pulsujícího tepla. Zatnul zuby, aby zadržel přílivovou vlnu potěšení, ohrožující jeho kontrolu, když Jessie začala bez varování vrcholit a přitiskl svá ústa na její, aby zachytil její výkřik, když každá buňka v jeho těle reagovala na její prosbu, aby se k ní přidal. Zajel hluboko do ní, zaklonil prudce hlavu a znovu naprosto ztuhnul, když dovolil jejím kotrakcím, aby ho stáhla sebou, do svého silného uvolnění.

Čas se zastavil, když jejich těla přestala existovat a Ian opravdu cítil čistou energii potěšení, vycházející z Jessie, aby se spojila s jeho a měl pocit, že místnost se naplnila oslepujícím světlem tisíce sluncí.

Ian se podíval skrz mlhu omámení, aby viděl jasně, jako za denního světla, jak Jessie vytáhla polštář a držela si ho přes obličej, aby zatlumila svůj dlouhý, intenzivní výkřik, a žasnul nad tím, že měla sílu vůbec přemýšlet nad tím, že nechce vyděsit Tobyho, vzhledem k tomu, že on neměl v tu chvíli mysl ani na to, aby dýchal.

Polštář se snížil k její hrudi, Jessiny prudké nádechy ho stlačovaly mezi nimi jako harmoniku, když Ian velmi opatrně spustil své tělo dolů na její, aby mohl políbit nejdříve jednu a pak druhou, rozpálenou tvář, bál se ji políbit na rty, protože očividně potřebovala do sebe dostat také hodně vzduchu.

Co říct… co říct… Ian zjistil, že nepřemýšlel o pravidlech která následují potom, ale řekl si, že je lepší říct aspoň něco, co by mu umožnilo spojení znovu. „Řekni něco, Jess,“ zašeptal jí u tváře, rozhodnutý přehodit to břímě na ni, protože hej, on odvedl zatraceně dobrou práci v tom, že ji udržel roztržitou dost dlouho na to, aby se to opravdu stalo.

„Já… já… já myslím, že jsem vážně viděla hvězdy.“

Opřel si své čelo o její a ušklíbl se. „Jen hvězdy? Sakra, já viděl tisíc sluncí.“ Řekl si, že už nabrala dost dechu, aby ji mohl rychle políbit, takže Ian se dotkl svými rty jejích, ale zvedl hlavu, když zasténala.

„Och ano, pohybuj se ve mně takhle znovu.“

Ztuhnul, pak si povzdechl a pak se ušklíbl, a uvažoval, proč ho překvapuje, že by malý graineag mohl být v posteli náročný. „Takhle?“ zašeptal napjatě, zatlačil do ní, pak ustoupil, pak se posunul vpřed znovu, když zjistil, že může. A to, co mu zbylo z malého množstív krve v mozku, vystřelilo přímo do jeho slabin, když si znovu přetáhla polštář přes obličej a znovu vyvrcholila, a Ian viděl světlo zatracených všech sluncí vesmíru, jak se blíží k nim.