HFTH - 10. kapitola

Překlad: Lucianna

Jessie seděla nahoře na schodech své verandy a zápasila se zamotaným řetězem vánočních světýlek, vteřinu od toho, že hodí tu zatracenou věc do sněhu. Koupila dvě padesáti-žárovkové sety, na stromkové farmě včera, spolu s velkou, jedlovou girlandou a šla ven, dneska ráno, odhodlaná je pověsit. Chtěla ta světla zapnout, aby po pomáhání v resortu, dnes odpolede, mohla přijet k zářivě ozdobenému domu. Ale jediné, co se jí povedlo, že málem způsobila Tobymu srdeční zástavu, když ztratila rovnováhu, zatímco stála na zábradlí, ve snaze přitlouct girlandu, a pak s překvapeným vyjeknutím spadla. Toby seběhl schody se stejně překvapeným vyštěknutím, zuřivě kňučel, jak se hrabal sněhem, který byl hlubší, než on vysoký, a pak jí olizoval tvář, jak tam Jessie ležela a smála se.

Dalo jim to deset minut, než si navzájem pomohli se dostat zpátky na chodník a dalších deset minut, než vytáhla jeho pelech a deku na verandu, přinutila ho lehnout si, aby ho mohla přikrýt a políbila ho na třesoucí se hlavu, s ujištěním, že už bude opatrnější. Pak byla extra opatrná, když vyndala světla z balíčku, ale místo aby se pěkně uvolnila, ta zatracená věc se změnila na neuvěřitelně složitý uzel. Každou minutou frustrovanější, protože opravdu chtěla udělat na Iana dojem tím, že si světla nainstaluje sama, si Jessie rozepnula kabát, sáhla pod mikinu, aby si upravila silikonovou vložku, kterou měla místo prsa, když jí tam začalo svědit.

Chytla zamotaná světla, klouzající jí z klína, ztěžka si povzdechla a seděla, a zírala skrz stromy přes cestu, na zamrzlé jezero. Opravdu si teď přála, aby měla na levém prsu, provedenou rekonstrukční operaci. Merissa byla první, kdo to navrhnul před třemi lety, ale rychle opustila toto téma, když jí Jessie vysvětlila, že by nemohla znovu projít tou hrůzou, aby jí další nůž propíchl tělo, a to ani skalpel, který by se jí snažil udělat zase celou. A ačkoliv její švagr, Brad, ji jemně nabádal k operaci, během posledních dvou let, a nakonec ji přesvědčil, aby šla za plastickým chirurgem – dokonce ji držel za ruku, když se k tomu konečně odhodlala – stále nebyla schopná to udělat. Ale teď si nemohla pomoct a přemýšlela, jestli kdyby měla plastiku, by bylo pro ni snazší, být před Ianem nahá.

Měl pravdu; jizvy nebyly ničím jiným, než malými zázraky a ona by nejspíš našla odvahu se s ním milovat, kdyby pár jizev, bylo všechno, o co by se měla strachovat. Ale chybějící půlka ňadra, se dotýkala samotného jádra její ženskosti. Jen pomyšlení, že by viděla hrůzu, nebo zklamání – nebo hůř, lítost – v Ianových krásných, zelených očích, když by viděl ty svraštělé zbytky toho, co bývalo opravdu působivé prso, bylo mnohem děsivější, než jít pod skalpel.

Možná by si mohla objednat nějaké sexy kombiné, nebo něco stejně nemravného, na sebe – a nechat si to na sobě – v posteli. Protože Merissa měla pravdu: Pár žhavých polibků, určitě neudrží mužův zájem příliš dlouho.

Jessie cítila, jak jí vibruje bok s veselým tónem, který signalizoval, že jí přišla zpráva, a sáhla do kapsy kabátu, pro svůj mobil. Když viděla, že je od Merissy, a otevřela ji s úsměvem – který ale zmizel, když četla zprávu.

Brad mě v práci zahnal do kouta a řekl, že chce poslat vánoční přání, tak abych mu dala tvou adresu

Jessie si povzdechla, i když se usmála nad Merissiným krácením textu, a chtěla dát mobil zpátky do kapsy, když najednou začal vibrovat znovu.

Promiň, chytl mě zaneprázdněnou a nepřemýšlela jsem. Nenapadlo mě, že by tě mohl navštívit. Promiň, brzy zavolám.

Jessie si znova povzdechla a napsala jí zpátky – používajíc interpunkci a velká písmena – kde sdělila Mer, že ji i tak stále miluje. Strčila telefon do kapsy s odfrknutím a postavila se, uvažujíc, že jí to odnaučí neodpovídat na Bradovy telefony a sms, když to vypadalo, že ten ubohý muž snášel její opuštění Atlanty, hůř, než Merissa.

Možná by měla dát Rogerovi telefon a nechat toho starého kozla, aby se vypořádal s Bradem.

Jessie dala zamotaná světýlka do tašky s druhou krabicí, a vzala vycházkovou hůl, kterou opřela o dům. „Zahřál ses už dost, abychom se mohli jít podívat, jestli nemáme nějakou poštu, Toby?“ zeptala se, dívajíc se na své hodinky a pak na prázdnou příjezdovou cestu. Její auto bylo stále na parkovišti TarStone, protože Ian ji přivezl rovnou domů na čtyřkolce, a řekl, že nechce být chycený s kradeným vánočním stromkem, když jeho zloděj, si nevinně pojede sám domů. „Sakra, máme je hodinu, než nás Ian vyzvedne. Počkat, já vím,“ řekla a zamířila do domu, kde popadla kabelku a hodila do ní vodítko. „Vyrazíme pěšky a chytíme ho cestou.“

Zamkla dveře, pak použila hůl, aby odstrčila vánoční světýlka z dohledu, za zábradlí, ale zaváhala. „Hej, chceš vidět, jak magická, jeho hůl je? Dívej na tohle, Toby. Abrakadabra!“ řekla a ukázala na světla v tašce. „Tímto vám přikazuji se rozmotat.“ Špičkou hole udělala oblouk nad verandou. „A pověste se!“

Toby vystřelil zpod deky a málem spadl ze schodů, v jakém byl spěchu, dostat se pryč, a Jessie vybuchla smíchy. „Ty jsi ale hrdina,“ usmála se, jak mířila za ním. „Je to normální, obyčejná, stará, vycházková hůl, ne kouzelnická hůlka.“

Jessie dala Tobymu znamení k noze a vytáhla si svou, velkou kabelku přes rameno, když vyrazili směrem k hlavní silnici. „Všiml sis, Toby, jak pevné jsem měla celý týden nohy?“ zeptala se a přidala do kroku. „A neměla jsem flashback, od té noci, co jsme přijeli. Ale řekla bych, že to byla ta velká nervozita z toho, že jsem se sem konečně dostala, co to vyvolalo. A nejspíš jsem to přehnala s tím, že jsem šla k Peteovi a tančila s cizincem a…“

Jessie sáhla do kapsy, když její telefon vydal hlasitý zvuk, který jí říkal, že je to volání, místo sms. Přečetla si jméno volajícího a zastavila se. „Sakra,“ zamumlala, i když to zvedla. „Ahoj, Brade, co se děje?“

„Kde jsi sakra byla? Volám a píšu ti celý týden.“

„Jo, za to se omlouvám, ale tady v horách je špatný příjem. Jediný důvod, proč jsi mě chytil je, že jsem v Greenville. Tak, jak se máš?“

„Šílím obavami, Jess,“ řekl a jeho tón se změnil v žalostný. „A otázka je, jak se máš ty? Merissa mi říkala, že jsi koupila dům, takže to zní, jako že máš opravdu v úmyslu tam zůstat.“

„Merissa se zmínila, že ses zastavil v nemocnici,“ řekla Jessie, když se znovu rozešla. „A jo, zůstávám. Miluju to tady, Brade; tohle místo je nádherné.“

Z telefonu vyšel těžký povzdech. „Chybíš mi, Jess, a já opravdu nejsem rád, že žiješ tak daleko,“ řekl tiše. „Kdo mi pomůže přežít prázdniny?“

„Říkala jsem ti, abys jel na Bermudy, nebo St.Barts, nebo na vánoční plavbu. Jen prostě nezůstávej v tom velkém, prázdném domě a nebuď sklíčený.“

Následovala krátká pauza a pak, „Nebo můžu strávit Vánoce v Maine s tebou.“

Jessie se znovu zastavila. „Um… moji rodiče přijedou na Vánoce.“

„Skvěle,“ řekl Brad, najednou vesele. „Rád uvidím tvého tátu znovu. Jak se má Jacob? Chtěl jsem ho kontaktovat ohledně přístavby v galerii. A Maureen,“ dodal rychle. „Jak se vede tvé mamce?“

Jessie si tiše povzdechla a znovu se rozešla. „Oba se mají dobře, a stejně jako ty, stále čekají, až přijdu k rozumu.“

„To proto, že stejně jako já, tě milují. Podívej, budu ve čtvrtek v Bostonu, a není důvod, proč bych si nemohl pronajmout auto a dojet do Maine. Může to být tak… co, dvě hodiny jízdy?“

„Zkus šest,“ řekla se smíchem.

Další pauza a pak, „Opravdu rád uvidím tvůj nový dům a místo, kde žiješ, Jess. Mohl bych se cítit lépe, s tím, že žiješ tak daleko a sama. Můžu tam dorazit v pátek, nebo možná dokonce ve čtvrtek, jestli moje schůzka skončí dřív. Můžu zůstat v tom resortu z té tvé brožury,“ spěchal, než mohla odpovědět. „A možná dokonce zkusím znovu lyžovat. Chybíš mi, Jess.“

„Resort je celý týden zavřený.“ Jessie cítila, jak jí poklesla ramena. „Ale je tu ve městě pár pěkných penzionů.“

„Díky,“ řekl s očividnou úlevou. „Když Tracy umřela tak krátce po Ericovi, cítil jsem… no, byla jsi všechno, proč jsem pokračoval dál, Jess.“ Smutně se usmál. „Zatracená pouta, uf. Dva lidé přilnou jeden k druhému, po ztrátě manželů. Ale ten minulý rok jsem zjistil, že přemýšlím, že ty a já bychom možná… no, myslel jsem…“ Slyšela ho znovu povzdechnout. „Budu tam ve čtvrtek odpoledne, nebo v pátek. Ahoj, zlato.“

„Nashle, Brade. Uvidíme se za pár dní.“

„Jessie,“ zavolal, právě když se chystala zmáčknout tlačítko ukončení hovoru, takže zvedla telefo zpátky k uchu. „Přemýšlel jsem, jestli stále… no, zastavilo přestěhování do Maine tvé flashbacky, jak jsi doufala? Nebo možná vrátilo paměť?“

Jessie se zastavila a roztřeseně se nadechla. „Ano, myslím, že flashbacky jsou pryč, nebo aspoň se snížila jejich frekvence, ale ne, stále si nemůžu vzpomenout.“

„No, víš, jak se cítím ohledně toho. Říkám, že znát detaily, by mohlo pro tebe být ještě víc traumatizující. Sakra,“ řekl chraptivě, „já se stále probouzím uprostřed noci, celý zpocený. Vím, že to není nic ve srovnání s tvými flashbacky, Jessie, ale… no, jsem šťastný, že si nemůžeš vzpomenout.“

„Jo, hádám, že peklo je v detailech,“ řekla. „Ok, Brade; uvidíme se brzo,“ dodala povzbudivým tónem a zmáčkla tlačítko KONEC. Nyní litovala, že se svěřila Bradovi s tím, proč se chce přestěhovat, protože na mou duši, opustila Atlantu i proto, že cítila, že začínal chtít, aby byli víc, než jen přátelé. A ačkoliv se o něj hluboce zajímala, jako o svého švagra – stejně jako o někoho, kdo ztratil svou ženu stejně tak náhle a tragicky, jako ona ztratila Erica – opravdu se o Brada nezajímala romanticky.

Brad a Eric byli tak rozdílní, jak jen bratři mohou být, když přijde na osobnosti. Kde Eric měl trochu ostré hrany a byl až dost intenzivní, Brad byl sofistikovaný a velmi zábavný, když byl kolem. Oba muži, každopádně, byli stejně ostří, když přišlo na obchod, a přeměnili galerii, kterou spolu otevřeli před sedmi lety, na světově proslulou společnost, zabývající se dovozem a vývozem výtvarného umění.

Jessie se znovu zastavila. „Och můj Bože, Toby. Myslíš, že Brad je ten druhý muž, podávající mi ruku?“ Znovu vyrazila s odfrknutím. „Chci říct, vážně, není to tak, že bych se o něj nestarala; vlastně jsme se navzájem protáhli opravdu těžkými časy. A on opravdu viděl mé jizvy na zádech a na boku, a nevypadal, že by ho to odradilo. No, rozhodně měl v očích lítost, když je viděl poprvé, ale od té doby se choval tak samozřejmě, že jsem se cítila dokonce tak pohodlně, že jsem mohla cvičit v bazénu, když byl doma.“

Jessie ztichla, když Toby nevypadal zase tak zaujatý jejím názorem na Brada Dixona, a strčila si ruku do kapsy, aby použila loket k tomu, aby udržela kabelku od narážení jí do boku. Rytmicky máchala svou vycházkovou holí, jako by to byla lyžařská hůlka, odpovídajíc tak jejímu kroku, velmi překvapená, že ji shledala snadnější k použití, než byla její stará hůlka. Těch pár suků na ní, bylo perfektně umístěných, takže vytvářely úchyt ve správně výšce, a ten kůrou zakrytý suk nahoře, byl tak drsný, až byl krásný. Připomínal jí horu TarStone, zjistila, a vzhlédla, aby viděla horu, rostoucí z lesa, jako drsný, rýsující se ochránce. Něco jako rodina, která ji vlastní.

A tak moc ne, jako její mrtvý manžel. Stále nemohla uvěřit, že si vzala Erica, tím méně, že byla tak opilá, aby opustila závěrečnou párty na týden dlouhé, umělecké konferenci, kterou navštívil v Dallasu – a které byla koordinátorkou – a šla s ním zpátky do hotelu a skočila do postele. Eric byl do ní tak zamilovaný, že si protáhl svůj pobyt o celý týden, po který Jessie udržoval v oslnivém víru večeří, tance a okouzlující pozornosti. Ale pak se neochotně vrátil do Atlanty, se slibem, že mohou mít vztah na dálku, který také více méně měli pět týdnů s tím, že létal do Dallasu každý druhý víkend.

Ale uvědomujíc si, že muž má právo vědět, že bude otcem, zjistila Jessie, že podstupuje ten hovor, kterého se každá žena obává. Eric stál na jejím prahu hned příští ráno, a po dni a noci přesvědčování, zdůvodňování a slibů modrého z nebe, ji odtáhnul do Las Vegas, hledajíc nejlepší svatební kapli.

A co se Jessie týkalo, ten den, kdy Eric Dixon nasadil na prst ten diamantový prsten, byl dnem, když se její sen o šťastně-až-na-věky, změnil na noční můru. Pak ji odtáhl rovnou zpátky do Atlanty, se slovy, že se nemůže dočkat, až ji představí svému bratrovi a přátelům, přesvědčujíc ji, aby si najala firmu, která zabalí její byt v Dallasu a dokonce ji donutil odložit zavolání svým rodičům, dokud ji nepřenesl přes práh svého přepychového domu.

Och jo; těhotné ženy – zvláště ty, které trpí vysilujícími, ranními nevolnostmi – by neměly dělat život-měnící rozhodnutí.

Její jedinou omluvou bylo, usoudila Jessie, že každá normální, čtyřiadvacetiletá dívka, by byla tak zaujatá šarmem bohatého, krásného, pozorného nápadníka, tak odhodlaného ji svést, že by neviděla dravce, skrývajícího se za pečlivě vytvořenou maskou zdvořilosti.

Jessie se najednou zastavila. „Och, Toby,“ zašeptala, svírajíc svou vycházkovou hůl na hrudi. „Tak je to – Eric byl dravec. Myslím, že důvod, proč jsem ho opouštěla, byl, že jsem zjistila, že mě sledoval během celé konference a plánoval mě svést. A ten večer, když jsem mu řekla, že chci rozvod, naštval se tak, že přiznal, že plánoval celou tu věc, až po tu jeho lež, že měl jako kluk příušnice a byl sterilní, když jsem vyšilovala to první ráno, protože nepoužil ochranu.“

Jessie se znovu rozešla, tak vnitřně soustředěná, že dál svírala svou hůl na hrudi, místo aby ji používala. „Eric mě chtěl zbouchnout, celý ten týden, co jsme strávili spolu. A když jsem mu volala a řekla mu, že jsem těhotná, letěl do Dallasu a nepřestal, dokud jsem nesouhlasila, že si ho vezmu. Ale proč? Jak jsem zjistila, že doufal, že otěhotním, a proč byl tak odhodlaný si mě vzít?“

Mohla objevit něco v domě, když se vrátila dřív domů, aby se sbalila na pracovní cestu? Protože na mou duši, který chlap v dnešní době, svede ženu v naději, že ona otěhotní a pak trvá na tom, aby se vzali? Rozvod by byl příliš snadný, kdyby ta žena zjistila, že není ničím jiným, než dalším doplňkem do umělecké sbírky, kterou shromažďoval.

„To je ono!“ vykřikla a prudce zastavila. Nějak zjistila, že byla jen dalším kouskem pohádky, kterou Eric budoval, aby předvedl jeho světově uznávaný úspěch. Protože jedna věc, kterou si pamatuje naprosto jasně, bylo, jak křičel skrz koupelnové dveře, že jestli kvůli ní bude vypadat jako hlupák, ujistí se, že se celý svět dozví, že je děvka a neschopná matka. A proto doufal, že otěhotní: aby mohl použít dítě jako páku k tomu, aby zůstala, díky výhrůžkám že bude usilovat o výhradní péči.

„Toby, ne,“ řekla a odstrkovala ho pryč, když ji začal tahat za cíp kabátu. „Tohle je důležité; já si vzpomínám.“

Toby jí chytil znovu za kabát a hrčivě zavrčel, což ji donutilo přestat se snažit uvolnit. „Teď?“ zašeptala napjatě, zírajíc do jeho odhodlaných očí. „Jsi si jistý, že si nepleteš to, že jsem naštvaná, s přicházejícím flashbackem? M-možná jsou cítit stejně, víš.“

Toby zatáhnul více, a použil více své váhy, dokud Jessie neklopýtla o pár kroků. „Ok. Ok,“ řekla a poplácala ho po hlavě, ačkoliv se podívala na cestu směrem k domu. Pohlédla směrem k hlavní silnici, pak na zabedněnou, prázdninovou chatu a pak k lesu. „S-stihneme to domů?“ zeptala se. Stále svírajíc zubama její kabát, začal ji Toby tahat na lesní stranu cesty, a nyní zuřivě kňučel.

„Ok. Ok,“ řekla, ztišťujíc, že ji vede směrem ke stopám, kde Roger vyjel z lesa. Pohlédla přes rameno znovu na chatu, právě když Toby najednou pustil její kabát a klusal k závěji, kde se otočil a tiše na ni štěknul. Věříc jeho instinktům ještě víc, než jeho tréninku, Jessie šla a chytla Tobyho obojek ve smrtelném sevření a dovolila mu, aby jí táhl přes závěj, klopýtajícím plazením.

Následujíc stopy, pokračoval Toby ve vedení Jessie hluboko do lesa, jak známá, klesající opona, zatemňovala les do kroutících se, bezbarvých těl, jejichž dlouhé, natažené prsty, se do ní zarývaly. „B-bezpečné místo, Toby,“ vzlykla, když ochromující hrůza, ji začala požírat. „J-já nemůžu jít ni… tady je! Jde po mě!“ vykřikla, padla na kolena a zkroutila se do klubíčka, právě když se zlá síla na ni vrhla a Jessie znovu začala bojovat o svůj život.