CO - 7. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

O tři hodiny později byla Mia na posteli zcela ponořena do rané historie evoluce Krinarů, když do ložnice vešel Korum.

„Za dvacet minut se půjdeme najíst ven,“ sdělil jí, „možná by ses chtěla předtím osvěžit?“

Mia na něj překvapeně hleděla. „Kam se půjdeme najíst?“

„Arman je jeden můj známý,“ vysvětlil jí Korum, posadil se vedle ní na postel a položil jí ruku na nohu. „Když jsem mu o tobě vyprávěl, pozval nás k sobě. Má také charla, jednu místní dívku, která už je s ním několik let. Hrozně ráda by tě poznala.“

Mia se usmála a najednou byla celá netrpělivá. „Také bych se s ní ráda seznámila!“ Nemohla se dočkat, až si bude moci promluvit s jinou dívkou ve stejné situaci a zjistit tak něco o Krinarech z perspektivy ženy, která je znala už déle.

Korum se na ni také usmál. „Myslel jsem si, že budeš ráda. Jak se ti líbí ta kniha?“

„Je to fascinující,“ odpověděla mu upřímně. „Neměla jsem tušení, že také pocházíte z druhu podobajícímu se opicím.“

Přikývl. „Ano, to je pravda. Mezi vaší a naší evolucí je mnoho paralel, až na skutečnost, že nakonec byly na Krině dvě různé rasy: my a Lonarové – to byli primáti, o kterých už jsem ti jednou vyprávěl. My jsme byli větší, silnější, rychlejší, žili jsme déle a byli jsme mnohem inteligentnější než Lonarové, ale byli jsme k nim připoutáni, protože jsme k přežití potřebovali jejich krev.“

Mia na něj zírala. To všechno si právě přečetla a nemohla dostat obrazy dávných Krinarů z hlavy. V knize bylo velmi barvitě popisováno, jak prakrinarové lovili svou kořist: každý mužský Krinar si označkoval své teritorium okolo malé skupiny Lonarů a odehnal všechny ostatní Krinar, aby si tak zajistil zásoby krve pro sebe a svou partnerku. Jakmile se Lonarové nacházeli uvnitř krinarského teritoria, neměli žádnou šanci jak přežít, protože byli neustálou ztrátou krve oslabováni a traumatizováni lovem. Nakonec jejich počet extrémně poklesl a Krinar byli přinuceni změnit svou výživu.

V té době byli Krinar ještě primitivní rasou, ne víc než lovci a sběrači. Rychlým úbytkem Lonarů se museli začít vyvíjet dál, pryč od teritoriálních kořenů směrem k mírumilovné spolupráci, aby zachovali to málo, co z kritických zásob krve ještě zůstalo. Příštích několik tisíc let bylo období rychlého pokroku. Zrodila se věda, technologie, lékařství, kultura a umění. Místo toho, aby primáty lovili, tak je začali Krinarové chovat. Vytvořili jim ideální podmínky pro život a rozmnožování a snažili se brát krev pouze těm, kteří už měli svůj reproduktivní věk za sebou.

Tyto snahy vedly k tomu, že se pokles počtů Lonarů zastavil a Krinarská společnost začala vzkvétat. Počet obyvatelstva i přes nižší porodnost stoupal, protože už tolik Krinarů nepřicházelo o život v bojích při obraně svého teritoria. Krátce na to Krinar objevili lety do vesmíru. To bylo první zlaté období v historii Krinarů, čas plný vědeckých vynálezů a relativně mírumilovné koexistence mezi jednotlivými krinarskými kmeny a regiony.

„Došla jsem jen k tomu, když se objevila nákaza,“ prozradila mu Mia.

Bylo jasné, že tato událost zlatou éru ukončila, protože skoro všichni Lonarové vymřeli, což v Krinarské společnosti vyvolalo paniku a krvavé nepokoje.

Korum se usmál. „Takže postupuješ naší historií. Co si o ní myslíš?“

„Myslím, že je velmi zajímavá,“ odpověděla Mia od srdce. Také ji považovala trochu za strach nahánějící, když si pomyslela, jak divocí byli Krinar v minulosti, ale to mu nechtěla říkat. Snažila se představit si Koruma jako jednoho z těch primitivních Krinarů, jak právě loví svou kořist a byla to docela jednoduchá úloha, která nevyžadovala moc její fantazie. I dnes v jeho rase rozpoznávala hodně charakterových rysů dravců, počínaje jejich ladnými pohyby až po teritoriální sklony, které zažila u Koruma vůči své vlastní osobě.

„Můžeš ve čtení pokračovat později,“ řekl a nepřítomně ji pohladil po stehně. Jako vždy jeho dotek vyslal vlnu chvění do celého jejího těla. „Neměli bychom přijít k jídlu pozdě – to se považuje za velmi vážnou urážku hostitele.“

„Samozřejmě,“ odpověděla Mia a okamžitě vstala. To poslední, co by si přála, bylo někoho urazit. „Mám si obléct něco hezčího?“ Měla na sobě džíny a tričko ze včerejška, když dorazila do Lenkardy. Nějak se domu podařilo vše vyčistit, protože věci našla čerstvě vyprané a poskládané na komodě v koupelně.

Korum byl opět o krok před ní, protože právě otvíral dveře do šatny. „Vytvořil jsem pro tebe celou garderobu,“ vysvětlil jí, „abys nemusela s každým outfitem čekat na mě. Tady, podívej se.“

Mia zvědavě vešla, aby se podívala a otevřela překvapením pusu. Šatna byla plná překrásných světlých šatů a botů, počínaje ultra lehkými sandály až po měkce vypadající kozačky a různé doplňky. „To jsi všechno vytvořil ty sám?“

Korum přikývl. „Nechal jsem si od Leety poslat pár módních časopisů. Vedle své práce se pokouší o módní návrhářství.“

Leeta byla Korumova vzdálená sestřenice a Mia se s ní v New Yorku několikrát potkala. Podle jejího názoru nebyla Leeta zrovna tou nejmilejší osobou, ale její návrhy oblečení byly opravdu moc pěkné.

„Copak ty nejsi módní expert?“ Mia se tvářila, jakoby ji to odhalení naprosto šokovalo a vytřeštila oči. V New Yorku to byl rozhodně on, kdo trval na kompletní výměně jejího šatníku.

Korum se rozesmál. „To určitě ne. Ale poznám, když oblečení slouží ke schovávání,“ poznamenal uštěpačně a narážel tak na její tendenci nosit pohodlné, ale velmi ošklivé věci.

Mia potlačila dětinské nutkání na něj vystrčit jazyk. „Jak myslíš,“ zabrblala.

„Dnes večer by sis mohla obléknout toto,“ řekl Korum a vytáhl ze skříně něžné šatečky ve světle růžové barvě.

Mia si je pod Korumovým pozorným dohledem oblékla a potěšilo ji, když mu zezlátly oči. Když byla hotová, vydala se k zrcadlu, aby se na sebe koukla. Jako všechny krinarské šaty, které měla doteď na sobě, i tyto seděly perfektně. Sahaly ji lehce nad kolena a záda měla úplně volná, ale naštěstí nepotřebovala podprsenku nebo nic podobného. Ale ramena měla zakrytá širokými krajkovými ramínky a véčkový výstřih vpředu byl velmi cudný. Barva byla překrásná a propůjčila jejím bledým tvářím náznak ruměnce.

„Všimla jsem si, že nikdy nenosíte zářivé nebo tmavé barvy,“ poznamenala Mia, protože ji tato skutečnost udivovala. „Všichni dáváte přednost jasným barvám. Je k tomu nějaký určitý důvod?“

Korum se usmál a hleděl na ni svýma teplýma očima. „To je. Zářivé a tmavé barvy jsou v naší kultuře historicky spojovány s násilím a pomstou. Ale když opouštíme naše sídliště a pohybujeme se mezi lidmi, tak nosíme samozřejmě i lidské oblečení – a přitom se o barvy nijak nestaráme. Někteří z nás si dokonce užívají nosit šaty, které bychom si zde nebo na Krině nikdy neoblékli – jako například ty rudé šaty, které měla Leeta na sobě v New Yorku. Pokud by si takové šaty oblékla mezi Krinary, tak by si mysleli, že se zbláznila a plánuje nějakou pomstu.“

Mie něco právě docvaklo. „Proto měl na sobě protektor při jednání černé oblečení? Protože byl na válečné stezce?“

„Přesně tak,“ přisvědčil Korum. „Vyhlašoval tím, že si myslí, že byl oklamán a touží po pomstě.“

„Jak, touží po pomstě?“, chtěla Mia vědět, ale Korum jen pokrčil rameny a očividně neměl náladu diskutovat teď s ní o politických tématech. Jelikož neměli moc času, tak to Mia nechala být a místo toho se soustředila na blížící se večeři.

„Tady, tyto boty se hodí k šatům,“ řekl Korum a podával jí pár bot v jemné slonovinové barvě. Jako všechny krinarské boty měly i tyto plochou podrážku. Jak to tak vypadalo, vysoké podpatky nebyly u krinarských žen tak oblíbené, jako u lidských.

Mia si oblékla sandálky – které se okamžitě přizpůsobily jejím nohám, a snažila se upravit si rychle vlasy prsty. Poté, co hodiny polehávala, tak měla na hlavě hnízdo ze zcuchaných kudrlinek, které jí trčely do všech stran. Po pár minutách jejich beznadějný stav vzdala. Dokonce, i kdyby denně používala Korumův zázračný šampon, tak nebude mít vlasy nikdy tak hladké, jak by si přála.

„Vypadá to nádherně, Mio. Nech to tak,“ prohlásil Korum, který s pobavením sledoval její snahu.

Mia se na něj usmála. To byla jedna z vlastností, která se jí na něm tak líbila: očividně měl pro její vlasy slabost a nemohl jinak, než se jich často krátce dotýkat nebo si hrát s jejími loknami. Ale zatím ještě žádného Krinara s loknami neviděla, takže předpokládala, že je měl Korum rád, protože to bylo prostě něco nového.

„Oukej, takže jsem zřejmě hotová…“

„Ještě jedna věc,“ řekl Korum a postavil se za ni, aby jí kolem krku zapnul nezvykle se třpytící náhrdelník. Přitom ji neopomněl prsty pohladit po krku. Byl to jednoduchý šperk, pouze přívěsek podobný slze na tenkém řetízku, ale díky třpytivému materiálu byl neskutečně krásný. Bylo to, jakoby se jí kolem krku nashromáždily všechny barvy duhy a každá z nich se snažila upoutat pozornost na sebe.

„Wow,“ vydechla Mia a opatrně se dotkla náhrdelníku. „Co to je?“

„To je pravý kámen třpytivce,“ vysvětlil jí Korum. „Přírodní třpytivec se nachází pouze v oblasti Kriny, ze které pocházím, a tento náhrdelník se předává v naší rodině po generace. Je asi milion let starý.“

Mia se otočila k němu a zděšeně na něj pohlédla. „A to mi ho dáváš na krk jen tak? Co když ho ztratím, nebo se rozbije?“

„To se nestane,“ ujistil ji Korum s lehkým úsměvem. Nabídl jí rámě a zeptal se: „Můžeme?“

Mia se do něj bez řeči zavěsila a následovala ho ven s vesele zářivým, krinarským rodinným dědictvím na krku, který byl asi milion let starý.

***

O pět minut později stáli před krémově zbarveným domem, který vypadal skoro stejně jako Korumův. Let na druhou stranu kolonie absolvovali malým letadlem, které Korum vytvořil speciálně pro tuto příležitost a trvalo to asi jednu minutu.

Když se přiblížili k domu, jedna stěna se otevřela, aby mohli vejít.

Uprostřed místnosti stál vysoký, štíhlý Krinar oblečený v obvyklých světlých barvách. Jeho vlasy měly ten nejsvětlejší hnědý odstín, jaký Mia u nějakého Krinara viděla a jeho oči měly zelenou barvu, což spolu se zlatou pokožkou působilo velmi exoticky. Úsměv na jeho podlouhlé, asketicky vypadající tváři byl široký a přívětivý.

Vyšel naproti Korumovi a otevřenou dlaní se dotkl jeho ramene. „Korume, jsem poctěn, že tě mohu uvítat ve svém domě,“ řekl. Jeho chování bylo uctivé a Mia chápala, že to byla pro něj zřejmě velká čest, že ho navštívil člen Rady.

Korum úsměv opětoval a pozdravil ho stejným způsobem. „Také mě těší, že tě vidím, Armane. Děkuji za pozvání.“

Zatímco se oba Krinarové zdravili, prohlížela si Mia zvědavě okolí. To byl první pravý krinarský dům, který kdy viděla – mimo arénu samozřejmě –, a byla fascinovaná skoro východní harmonií. Nikde tu nic neleželo jen tak; vlastně kromě velkých vznášejících se prken, tu nebyl žádný nábytek. Mia předpokládala, že ty sloužily jako sedátka pro hosty. Vnější stěny byly průhledné, zatímco zbytek vnitřního vybavení byl všechen v překrásné krémové barvě.

„A ty musíš být Mia,“ řekl Arman a otočil se k ní, aby si ji prohlédl.

Mia se na něj usmála. „Ano, ahoj. Ráda tě poznávám.“

Mia s překvapením zjistila, že má toho Krinara ráda. Měl v očích tak přátelský výraz a vůbec měl v sobě něco milého, takže se Mia v jeho přítomnosti cítila velmi dobře.

„Och, také tě rád poznávám,“ odpověděl Arman a jeho úsměv se ještě víc rozšířil. „Co se Maria o tobě dozvěděla, tak se nemůže dočkat, až tě uvidí.“

V tom okamžiku vstoupila do místnosti lidská dívka. Měla na sobě nádherné šaty s kruhem kolem krku, což podtrhovalo její štíhlou postavu. Byla překrásná a velmi se podobala Jennifer Lopez.

Z jejího zářivého úsměvu bylo patrné, že se na návštěvu velmi těšila a došla až k Mii. Spontánně ji objala a políbila na tvář. Mia ucítila exotický parfém a překvapeně objetí opětovala, i když trochu nešikovně.

„Drahoušku, jak se ti daří?“, vykřikla španělsky a o krok ustoupila, aby si Miu lépe prohlédla. „Já jsem Marie a hrozně mě těší, že tě poznávám! To je překrásný náhrdelník! Jak se ti tu zatím líbí? Jaké byly tvé první dny v sídlišti? Už tě tu Korum provedl? Chudáčku, musíš být úplně ohromená! Vzpomínám si, jak jsem zpočátku nevěděla, ani jak se používá toaleta!“

Miu spontánnost dívky naprosto ohromila. Byla jako krásná větrná smršť, která s sebou strhává všechno, co jí přijde do cesty.

„Daří se mi dobře, děkuji,“ odpověděla Mia a opět ji potěšil její nový talent na jazyky. „Ještě jsem toho ze sídliště moc neviděla – vždyť jsem přiletěla teprve včera.“

„Och, ty jsi ještě nebyla na pláži? Ta je opravdu pěkná, tam bys měla rozhodně jít!“ Poté se otočila na Koruma a lehce se zamračila.

Korum se zasmál. „Ano, pochopil jsem. Zítra Mie ukážu pláž.“

„Mario!“, vykřikl jejich hostitel. „Prosím tě, buď k našim hostům milá!“

„Já jsem vždycky milá,“ odvětila s úšklebkem. „To je také důvod, proč mě tak miluješ.“ Postavila se na špičky, dala Armanovi polibek na tvář a Mia mohla vidět, jak se Krinar doslova rozplývá na místě, zcela přemožen šarmem své přítelkyně.

Se širokým úsměvem na tváři se Arman obrátil zpět k hostům. „Je nepolepšitelná,“ řekl a v jeho hlase znělo takové štěstí, že na ně Mia dokázala pouze zírat s otevřenou pusou. „Prosím, ignorujte ji a následujte mě. Jídlo už je skoro připravené.“

Následovali Armana do dalšího pokoje. Uprostřed místnosti se vznášelo další oválné prkno obklopené čtyřmi vznášejícími se židlemi. Mia si nedokázala vysvětlit, proč se všechen nábytek Krinarů vznáší. Na velké desce – Mia předpokládala, že se jednalo o stůl, stálo asi dvacet pokrmů, počínaje známým tropickým ovocem a zeleninou až po exoticky vypadající saláty a dipy.

Posadila se na jednu židli a musela se zavrtět, když se židle přizpůsobila jejímu pozadí. Všechny vynálezy Krinarů vypadaly, že byly navrhnuty tak, aby poskytovaly co největší komfort a pohodlí.

Večeře ubíhala za lehkého rozhovoru a veselého vyprávění o costa-ricanské fauně a flóře. Mia se dozvěděla, že Arman byl umělec a že na Zem přicestoval kvůli studiu lidské kultury a umění. S Mariou se setkal krátce po svém příletu. Její rodina vlastnila půdu v oblasti, ve které Krinar stavěli své sídliště a Arman byl jeden z Krinarů zodpovědných za to, aby byli lidé přiměřeně odškodněni. Vypadalo to, že to byla láska na první pohled.

„Od okamžiku, kdy jsem ho uviděla, jsem věděla, že ho chci,“ přiznala Marie a v tmavých očích se jí zablýsklo. „Bylo mi jedno, že není člověk, a že se ho všichni ostatní báli. Věděla jsem, že nemohl být tak zlý, jak říkali – na to byl příliš milý.“ A s těmito slovy natáhla ruku, aby stiskla tu jeho a zářivě se na něj usmívala.

Když Mia ty dva milence pozorovala, cítila v hrudi zvláštní tlak, který silně připomínal žárlivost. Opravdu vypadali zamilovaně, i přes všechny překážky, které Mia stále považovala za nepřekonatelné. Ale Marie byla příliš šťastná na někoho, kdo měl v krinarské společnosti tak málo práv. Její formální status coby charl neměl očividně vliv na její vztah s Armanem. Právě naopak, dokonce to vypadalo tak, že její krinarský milenec jí docela rád přenechává otěže v mnoha záležitostech. Jeho vlastní uvolněná a klidná osobnost se doplňovala její otevřeností a temperamentem.

Když se večeře chýlila ke konci, zapomněla Mia na plno svých pochybností a prostě si užívala společnost tohoto milého páru. Chovali se k sobě tak laskavě a něžně a Maria nevypadala, že by ji přítomnost obou Krinarů nějak zvlášť zastrašovala. Dokonce už podruhé napomenula Koruma, že Mie ještě neukázal pořádně sídliště, načež se jí Korum s úsměvem omluvil. Vypadalo to jako normální večeře dvou párů, jen že dva z přítomných pocházeli z jiné galaxie.

Nakonec se Mia musela rozloučit a odešla s Korumem domů. Přemýšlela o tom zvláštním vztahu, do kterého teď měla možnost nakouknout a v jejím srdci začala růst naděje, že by některé věci, o kterých racionálně věděla, že byly nemožné, mohly přece jen fungovat.

***

KRINAR si ještě jednou prohlížel výsledky svých nejmladších experimentů, a poté ještě jednou a ještě jednou.

Všechno vypadalo přesně tak, jak doufal. Brzy bude moci spustit další část svého plánu. Byla to smůla, že Keithové selhali, ale nakonec to byl jen drobný neúspěch.

Teď se chtěl znovu podívat na svého nepřítele… a jeho malého charla.

Z nějakého důvodu ho tyto nahrávky obzvlášť fascinovaly.