CO - 5. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Když se část stěny rozplynula, aby mohla projít, vstoupila Mia do vysoké kopulovité stavby bez zaváhání. Korum ji ujistil, že ji nikdo v tomto speciálním provedení jeho virtuálního světa nemůže ani vidět ani slyšet, ani cítit. To jí umožňovalo zúčastnit se celého soudního procesu, aniž by se vystavovala riziku nepříjemného setkání s protektorem. Existovala i interaktivní verze virtuální reality, jak jí vysvětlil, ale ta byla pro tuto situaci nevhodná. On sám se bude muset objevit na jednání osobně, jednak proto, že byl členem Rady, a jednak proto, že byl v celé této věci hlavním žalobcem.

Když vešla do budovy, úžasem zalapala po dechu. Celé místo se jen hemžilo Krinary obojího pohlaví, kteří měli na sobě šaty v jasných barvách, které jejich rasa upřednostňovala. Tisíce vysokých, překrásných, mimozemšťanů se zlatavou pokožkou, kteří plnily budovu od přízemí až po střechu, to byl neuvěřitelný pohled. Diváci – aspoň Mia předpokládala, že to byli diváci – se doslova tlačili hlava na hlavě, protože každý z nich seděl na jednom z těch vznášejících se sedátek, která tu byla v Lenkardě očividně velmi rozšířená. Sedátka byla uspořádána kolem středu celého dómu pěkně v řadách a jedno za druhým. To bylo velmi šikovné uspořádání, napadlo Miu, jako nějaká aréna, ale ze vznášejících se sedátek.

Ve středu se nacházelo asi tucet míst, tvořících dohromady jakési pódium a třetina z nich byla obsazena Krinary. Zbytek byl prázdný.

Mia si opatrně razila cestu k tomu středu a snažila vyhnout srážkám s ostatními přítomnými, což se ukázalo jako nemožné. To místo bylo prostě přeplněné. Účastníci si její přítomnosti nevšímali, ale Mia rozhodně cítila, když ji nějaký ten loket zasáhl, nebo jí někdo stoupl na nohu. Jak tato celá virtuální realita fungovala, neměla ani tušení, ale věděla, že být v davu neviditelnou dívkou, je dost nervující a doslova bolestivé. Konečně se jí podařilo probojovat se do středu, kde se nacházela kruhová, skoro prázdná plocha.

Když tam dorazila, ohromeně se rozhlédla kolem sebe.

Zevnitř byly stěny dómu průhledné, takže dovnitř ze všech stran pronikalo sluneční světlo, které se odráželo od bílé barvy židlí a světlého oblečení Krinarů. Na rozdíl od rozevlátých, splývavých tvarů, které na nich Mia vždy viděla, vypadala jejich dnešní garderoba méně formální, protože střih byl u obou pohlaví upnutější a strukturovanější. Vypadalo to, že většina Krinarů má tmavé vlasy a oči, i když Mia v davu tu a tam zahlédla některé se světle hnědými nebo kaštanově zbarvenými vlasy. Korum tu byl průměrně vysoký, všimla si, když pozorovala kolem sebe vysoké mimozemšťany. Někdo jako ona – metr šedesát vysoký, vážicí padesát kilogramů – by tu byl zřejmě označen za trpaslíka.

Když Mia svou pozornost obrátila na objekty připomínající podia, uviděla Koruma, jak sedí na jednom z nich. Při pomyšlení na to, že ho může pozorovat, zatímco on ji neviděl, se začala uculovat a vyrazila k němu. Vypadal, že je zahloubaný do něčeho na své dlani – zřejmě do počítače, který tam měl integrovaný – a nevěnoval její virtuální přítomnosti sebemenší pozornost. Šelmovsky se usmála, zezadu k němu přistoupila a oběma rukama mu přejela po širokých zádech. Samozřejmě nereagoval a Mia se musela zasmát nahlas, když si pomyslela na všechny ty možnosti, které se jí právě nabízely. Teď s ním mohla dělat všechno, co chtěla a on nebude o ničem vědět.

Aby svou teorii otestovala, olízla mu citlivou část vzadu na krku. Opět žádná reakce, ale Mia úplně cítila slanou chuť jeho kůže a důvěrně známou vůni jeho těla. Jak se dalo čekat, byla stále vzrušenější a tak se k němu přitiskla, aby se mohla prsy otírat o měkký materiál jeho slonovině zbarveného trička. Obklopovalo je tisíce diváků, ale bylo to úplně jedno, protože nikdo – dokonce ani Korum ne – nevěděl, co dělá.

Mia ho se širokým úsměvem kousla do krku a natáhla se k jeho rozkroku, aby ho přes oblečení pohladila. Cítila se neuvěřitelně zlobivě, jakoby dělala něco zakázaného, i když věděla, že se to všechno více, či méně odehrává pouze v její hlavě. Ale než mohla pokračovat, tak uslyšela, jak se dav najednou ztišil a tak se stáhla, protože jí došlo, že jednání za chvíli začne.

Čas na hrátky pominul.

Stůl, u kterého Korum seděl, byl pro Miu dostatečně nízký, aby se na něj mohla vyšplhat a udělat si tam pohodlí. Vypadalo to jako dobré místo, ze kterého bude moci pozorovat nadcházející drama.

Poté, co si důkladně prohlédla své okolí, došla k názoru, že ostatní pódia jsou obsazena dalšími členy Rady. Třetina z nich se objevila osobně, zatímco na ostatních místech – dosud prázdných – teď seděly holografické obrazy mužských a ženských Krinar. Domnívala se, že hologramy představují ty, kteří se nemohli zúčastnit osobně – možná proto, že byli na Krině. Uviděla Sareta, který seděl přímo naproti ní, ale ty ostatní neznala. Mia napočítala patnáct těchto míst, které byly rozmístěny kolem prázdného kruhu, ale jen čtrnáct z nich bylo obsazených. Prázdné pódium bylo zřejmě určeno pro protektora, jelikož při roli, kterou jeho syn hrál v tomto procesu jako obžalovaný, se asi na rozsudku podílet nemohl.

V kopuli se ozval zvuk podobný gongu a dav ztichl. Uprostřed středového kruhu se najednou otevřela podlaha a nahoru se vzneslo sedm protáhlých, stříbrně zbarvených kapslí.

Když se zastavily, zem pod nimi se opět zpevnila a Mia se zadrženým dechem sledovala, jak se stěny kapslí rozplynuly a zůstal jen strop a podlaha. V každé kapsli uviděla Mia jednoho z Keithů – bylo to těch sedm Krinarů, kteří riskovali všechno, aby dopomohli lidstvu k zářivé budoucnosti.

Nebo, jak tvrdil Korum, se pokusili ovládnout celou Zemi.

***

Keithové stáli v kruhu se zahořklými a vzdornými výrazy ve tváři. Kolem krku měli stříbrné obojky – ty samé obojky, které jim nasadili strážci, když je zajali. Mia předpokládala, že se jednalo o krinarskou verzi pout. Bylo to pět mužů a dvě ženy, všichni vysocí a překrásní, jak bylo pro jejich rasu typické.

Jelikož byla Mia zvědavá na Korumovu reakci, pohlédla na něj a skoro uskočila, když uviděla pohrdání v jeho očích, se kterým hleděl na zrádce před sebou. V jeho očích mohla vidět nebezpečné zlaté skvrnky a rty měl sevřené v úzkou přímku.

Opravdu Keithy nenáviděl a pohrdal jimi za to, co udělali, došlo Mii a otřásla se. Znovu se ptala sama sebe, jak se mu podařilo jí její chování odpustit.

V aréně panovalo hrobové ticho. Neozývalo se žádné skandování, žádné pokřikování, i když by se to od takového shromáždění dalo očekávat. Byl to největší soudní proces za posledních deset tisíc let, říkal Saret a Mia mohla vidět, že se to odráželo i na vážné náladě přítomných.

Část podlahy se opět rozplynula a objevil se další mužský Krinar. Seděl na velkém, vznášejícím se sedátku a jak se zem opět zpevnila, vstal. Na rozdíl od všech ostatních Krinar měl na sobě černé šaty. Pravděpodobně to bude ten protektor, pomyslela si Mia.

Budovou se ozval další gong a všichni členové Rady na svých místech povstali. Jeden z nich předstoupil, aby pozdravil příchozího. Dotkl se jeho ramene a řekl: „Vítej, Lorisi.“

Protektor se usmál a gesto opětoval. „Děkuji, Arusi.“ Poté se jeho pozornost obrátila na zbylé členy Rady a každému krátce pokývl.

Takže tohle byl Korumův protihráč, pomyslela si Mia a s velkým zájmem je oba pozorovala. Lorisovy vlasy byly uhlově černé a jeho oči měly barvu onyxu. Se svými ostrými rysy a dravčím výrazem jí trochu připomínal jestřába. Oproti němu vypadal Arus mnohem přístupněji. Se svou olivově zbarvenou pokožkou, černými vlasy a tmavě hnědýma očima byl typickým představitelem své rasy a jeho úsměv měl v sobě určitou upřímnost, ze kterého Mia usoudila, že možná nebyl tak úplně špatný.

Po pozdravu se Arus vrátil na své místo, zatímco Loris zůstal stát.

Když za sebou Mia uslyšela pohyb, ohlédla se a uviděla, že Korum vstal. Pomalým a uvážlivým pohybem obešel svůj stůl a přesunul se do středu arény. Chladně se na Lorise usmál a zeptal se: „Je protektor připraven na prezentaci?“

Loris přikývl a sotva dokázal ovládnout svou zuřivost. Vypadalo to, že Korum nepřeháněl, když tvrdil, že ho Loris nenávidí.

Pohybem zápěstí Korum vytvořil trojrozměrný obraz, který se vznášel ve vzduchu a byl pro všechny dobře viditelný.

„Obyvatelé Země a diváci, kteří nás právě sledujete z Kriny,“ začal Korum a jeho hlas rezonoval kopulí. „Chtěl bych vám ukázat tak otřesný zločin, že nemá v naší historii obdoby. Zločin, při kterém hrstka zrádců, kteří nebyli spokojení se svým postavením ve společnosti, se při pokusu o ubohé uchopení moci chystali poslat na smrt padesát tisíc svých spoluobčanů. Tito zrádci – těchto sedm individuí – neměli snahu nás jako rasu nebo jako společnost posunout kupředu. Ne, prostě jen chtěli moc a udělali všechno, aby tohoto cíle dosáhli. Lhali, podvedli příslušníky našeho národa, manipulovali s lidmi, kteří byli přístupní jejich prázdným slibům… a aby získali nadvládu nad touto planetou a byli lehkověrnými lidmi uctíváni jako bohové, by zabili každého z vás…“

„To je lež,“ přerušil ho Loris se zaťatými zuby. Pod tmavou pokožkou se mu objevily rudé flíčky a Mia skoro cítila jeho úsilí udržet se pod kontrolou. „Všechno jsi to naaranžoval…“

„Teď nejsi na řadě, protektore,“ vysvětlil mu Korum a jeho rty se zkřivily do posměšného úšklebku. „Za chvíli budu prezentovat své důkazy.“ A zatímco to říkal, provedl drobný pohyb rukou a trojrozměrný záznam se probudil k životu.

Mia tu scénu znala – ona sama ji v její virtuální formě zažila teprve včera. Když se záznam rozběhl, znovu uviděla tu starou chatu, ve které měli svůj úkryt zrádci během útoku hnutí odporu, a teď naslouchala jejich rozhovoru s neznámým lidským generálem. Byla svědkem toho, jak se jednotky hnutí odporu snažily dobýt Lenkardu pomocí krinarských zbraní, a když uviděla jejich zničující porážku, ulevilo se jí. I když už to viděla podruhé a věděla, že lidští vojáci přežili, její žaludek poté, co film doběhl, zaprotestoval.

Po dalším mávnutí Koruma se přehrál další záznam – tentokrát se jednalo o telefonní rozhovor mezi jedním z Keithů a několika vůdci hnutí odporu. Očividně právě koordinovali postup při útocích. A následovaly další důkazy: trojrozměrná videa ze setkání představitelů hnutí odporu, na kterých hovořili o Keithech, o interakci mezi lidskými vládními představiteli, kteří diskutovali o šancích na osvobození Země, a dokonce i video Johna, jak Miu informoval o změně jejich plánu a vysvětlil jí, jak má ukradnout Korumovy plány.

Když to všechno viděla, došlo Mii, jak s ní Korum manipuloval. Zatímco si myslela, že špehovala ona jeho, on sledoval každý její krok; nikdy neměla možnost rebelům pomoci – vždy byla pouze jeho návnadou. Při tom pomyšlení se jí sevřel žaludek.

Než Korum přehrál všechny záznamy, uběhly přinejmenším čtyři hodiny. Mia měla hlad, žízeň a úporné bolesti hlavy, ale nedokázala opustit místo na Korumově pódiu, protože celý proces ji morbidním způsobem fascinoval.

Konečně to vypadalo, že je Korumova prezentace u konce.

Do hrobového ticha, které vládlo v aréně, pronesl Korum silným hlasem: „A to, spoluobyvatelé Kriny a Země, je důvod, proč požaduji pro tyto zrádce ten nejvyšší trest: naprostou rehabilitaci.“

Davem proběhla vlna vzrušení, a Mia skoro cítila zděšení, které se diváků zmocnilo. Ať už byla naprostá rehabilitace cokoliv, očividně nebyla příliš často používána.

Sami Keithové vypadali naprosto šokovaně, a Mia dokázala na některých jejích tvářích rozeznat strach. Ať už očekávali jakýkoliv trest, nebyl takový, jaký právě Korum navrhl.

Protektor postoupil dopředu. Stejně jako Korum stál během celého promítání záznamů uprostřed místnosti. Jeho černé oči byly naplněné hněvem. „To je nemyslitelné, a ty to víš,“ vyrazil skrz zaťaté zuby. „Dokonce, i kdyby byli vinní, bylo by to, co jsi navrhl, nepřípustné.“

„Takže přiznáváš jejich vinu?“, zeptal se Korum nebezpečně jemným tónem.

Lorisovo obočí se spojilo. „Vůbec ne. Víš, že neudělali nic špatného…“

„To necháme na rozhodnutí Rady a Nejstarších, že ano?“, odpověděl Korum a vrhl na druhého Krinara výsměšný pohled. „Zítra jsi s prezentací na řadě ty, a já se výjimečně nemohu dočkat, až uslyším, jak by mohli být tito zrádci nevinní.“

„To uvidíš,“ řekl Loris a vrhl na Koruma nenávistný pohled. „Stejně jako všichni ostatní.“

A sotva dokončil větu, ozval se znovu gong. Pro dnešní den bylo soudní jednání u konce.

***

KRINAR se zhluboka nadechl a byl rád, že první den procesu skončil. Probíhal přesně tak, jak očekával.

Korum žádal pro ty, které považoval za zrádce, ten nejvyšší trest. Kdyby KRINAR neučinil bezpečnostní opatření, tak by tam mohl klidně stát jako osmý obžalovaný a čekat na rozsudek.

Ale včas se od Keithů distancoval. Teď nebude nikdo ani tušit, že se na útocích na sídliště podílel.

O to už se postaral.